Bojím se vyjet

Souhlas s předchozím + upozornění, že stejně je lepší jet s někým. Ono je to sice (aspoň podle mě) nebezpečnější díky tomu, že se ti koně navzájem lépe vyhecují k nějaké "konině", ale aspoň když se něco stane, je tam druhý jezdec, který Ti může pomoci nebo minimálně zavolat pomoc. Já nesnáším, když někdo jezdí sám bez mobilu (moje kamarádka pravidelně na kobyle, o které ví, že zlobí často a kolikrát už šla z vyjížďky pěšky) a to Ti ten mobil může být taky houby platný v případě, že skončíš třeba v bezvědomí nebo nebudeš mít signál, což někde v lese taky není zrovna nepravděpodobné... Sama se podle mě nebudeš bát vyjet, až budeš koníkovi ještě víc věřit, ale pokud se budeš vždycky bát vyjet, ber to jako dobrou vlastnost Tvého pudu sebezáchovy .

no ten problém je závislák je ale kdžy ho vezmu ven jenom řehtá někdy ani to ne.a s tím doháněním to máš pravdu . jsem na tom stejně jakmile nám někdo ujíždí nebo nás někdo dohání bože bože honem bud ho musím doběhnout nebo mu musím utéct a být první! ale jako nasžím se aby se tohle nedělo ale děkuji za rady :)

Souhlasím, že je lepší jet s někým, např. moje kobyla se o samotě mnohem víc leká a čumí než když jede s jiným koněm. Jenže zase když jsou dva nebo více jezdců, tak se vždycky musí někdo přizpůsobovat, a protože já jsem jezdec opravdu kochací a pomalý, tak se nikdo nechce přizpůsobovat mě a mě zase nebaví skoro celou vyjížďku cválat, tak stejně jezdím radši sama, i když s lekací kobylou.Ideální by bylo, kdyby byli jezdci stejného založení, ale bohužel u nás ve stáji jsou samé mladé holky, co jezdí rychle až divoce, takže když už s nima vyjedu, tak jsou x metrů přede mnou a nevadí jim, že nestíhám. Sama se taky trochu bojím, ale zase si můžu volit svoje tempo a nemusím pak někde poslouchat (tedy většinou za mými zády), jak se bojím cválat a podobně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ahoj .. já mám porblém.. nebo mám v sobě šílenej blok nevím prostě proč hrozně mě to na mě štve :.. mám v pronájmu koníka... ze země si rozumíme fantasticky! poslouchá na hlas prostě nádherný,ale jakmile sednu do sedla a jedu s ním ven s někým to je dobrý ale jet s ním někam ven sama... je mi od žaludku zle a jenom z té představy mi zešedivý vlasy. a třak moc bych chtěla prostě ven vyjet užívat si jenom on a já...ale prostě nevím co mi hráblo jak to překonat... s majitelkou už tuplem nechci jezdit potože ta je magor chce všude cválat kamenitá cesta ,cesta necesta...nebudu raději rozvádět .a to mi moc nedodá.pořád jenom honem honem a to já naprosto nesnáším mám na ní averzi a stále mě chce vidět jak jezdím jetsli jsem na koně ne moc hodná atd.. což ano chápu to ale tohle je nechutně vtíravy. viděla mě jezdít nejmén 5x... a já tak nadále se nemužu uklidnit protože už jen jak sedlám koně a ona mi vykládá že pojedeme tam a onam .. a vlastně celá třeba hodina a pul je ve cvalu.. nezlob te se jen nevím co mám už dělat

Jestli jsem to správně pochopila,máte pronajatého koně a ve stejné stáji se vyskytuje jeho majitelka?Se kterou nechcete jezdit,protože vám její styl nevyhovuje?
A zkoušela jste jí to dopodrobna vysvětlit?Jak se bojíte?
Normální člověk by,už s ohledem na svého koně,vyjížďky přizpůsobil vám.Protože vy, svou nejistotou, jí ho v podstatě kazíte,prohlubujete mu zlozvyky a podobně.
Chcete li nutně zrovna tohoto koně,choďte raději po zemi.
Ale spíše bych se zkusila poohlédnout někde jinde.Kde by na vás brali ohled, jezdecky byste se zdokonalila,a třeba byste dokázala překonat strach.
Možná ,když byste oznámila majitelce,že hodláte chodit jinam,či si pronajmout koně jiného,přinutilo by ji to ke změnám stanovisek

Tak tohle moc dobře znám, tem strach už vlastně při pomyšlení, že pojedu do stáje, u sedlání se mi třásli ruce no děs běs a hrůza a to byli koně mým snem už od malička Jezdit jsem se začala učit až ve 33 a po dvou letech jakéhosi ježdění zjistila, že vlastně neumím na koni ani sedět. Jenže pak jsem dostala úžasnou pohodovou kobylu a začala se učit. V kruhovce bez sedla abych chytla rovnováhu, postupně ťapkala po areálu stájí, taky bez sedla, ale ven jsem jezdila jen s druhým koněm. Ale pořád to nebylo ono, pořád jsem byla na někom závislá, jestli budu mít s kým jít, až to vzal do rukou můj muž. Řekl, jednou máš svoji kobylu, tak přece nebudeš pořád někoho prosit, jestli by jel s tebou A začal do toho lesa chodit se mnou, já na koni, on pěšky. V lese po mě chtěl různé věci, jako projet mezi dvěma blízko stojícími stromy, překročit padlý stromek, překročit strouhu, pak i klusat i cválat, vždy jen krátký úsek a zase se vrátit k němu zpátky a to do kopce i z kopce. Když jsem si začala být jistější, tak mi řekl kudy pojedu a kde se sejdeme a dělal mi kontrolní body, takže já jsem věděla, že v tom lese nejsem sama a že kdyby něco, tak on je skoro na doslech a najednou jsem zjistila, že jezdím sama Teď mě občas jde zkontrolovat, takže si prostě dáme někde sraz, on tam dojede autem a já přijedu na koni Pořád se mám co učit, ale už jsem schopná jít do stáje, v klidu a bez šimrání v žaludku nasedlat a vyjet do lesa a užít si to.
Takže zkuste se poptat, jestli by vám někdo nebyl schopný a ochotný udělat takového jako vodiče. Mě to moc pomohlo a věřím tomu, že kdyby manžel nebyl ochotný mi takhle pomoct, tak se do dneška courám v kruhovce a do lesa jdu jen, když je s kým.
Držím vám palce, ať se z tohohle začarovaného kruhu dostanete a máte možnost si užít tu pohodu jen vy a kůň, tak jako si teď užívám já

A co s ním nejdřív chodit na procházky na ruce? Klidně s nasedlaným, naužděným plus ohlávka a vodítko. Prostě se jděte projít, třeba sem tam na něj sedněte, zas slezte, až se budete časem cítit líp (dobře), tak můžete jet déle a dále... já bych to asi takhle praktikovala. Zatím jen krokem, žádné cválání, abyste se nenervila.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím, že je lepší jet s někým, např. moje kobyla se o samotě mnohem víc leká a čumí než když jede s jiným koněm. Jenže zase když jsou dva nebo více jezdců, tak se vždycky musí někdo přizpůsobovat, a protože já jsem jezdec opravdu kochací a pomalý, tak se nikdo nechce přizpůsobovat mě a mě zase nebaví skoro celou vyjížďku cválat, tak stejně jezdím radši sama, i když s lekací kobylou.Ideální by bylo, kdyby byli jezdci stejného založení, ale bohužel u nás ve stáji jsou samé mladé holky, co jezdí rychle až divoce, takže když už s nima vyjedu, tak jsou x metrů přede mnou a nevadí jim, že nestíhám. Sama se taky trochu bojím, ale zase si můžu volit svoje tempo a nemusím pak někde poslouchat (tedy většinou za mými zády), jak se bojím cválat a podobně.

To my mlade holky si spis dame poklidnou vyjizdku, i s majitelkou, nekdy treba kluseme vetsinu vyjizdky ale to mi nevadi protoze v klidu stihame...cvalame jen do kopce kdyz nam kone daji najevo ze chcou kdyz nechcou tak je nenutime nekdy cvalame v ramci treninku po louce atp. ale ne moc casto a vsichni citime pohodu z koni a z nas...:)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To my mlade holky si spis dame poklidnou vyjizdku, i s majitelkou, nekdy treba kluseme vetsinu vyjizdky ale to mi nevadi protoze v klidu stihame...cvalame jen do kopce kdyz nam kone daji najevo ze chcou kdyz nechcou tak je nenutime nekdy cvalame v ramci treninku po louce atp. ale ne moc casto a vsichni citime pohodu z koni a z nas...:)

Jo, tak s váma bych vyjela ráda, bohužel naše mladé holky ve stáji jsou šíleně divoké Naposledy mi jedna řekla, že když chci jet s ní, tak se musím přizpůsobit, což v její řeči znamenalo, že přetryskáme pole tam a zase zpátky, koně budou zpocení a vyhecovaní a já si vyjížďku ani trochu neužiju. Když je vidím jet, tak z nikoho ta pohoda moc nevyzařuje

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ahoj .. já mám porblém.. nebo mám v sobě šílenej blok nevím prostě proč hrozně mě to na mě štve :.. mám v pronájmu koníka... ze země si rozumíme fantasticky! poslouchá na hlas prostě nádherný,ale jakmile sednu do sedla a jedu s ním ven s někým to je dobrý ale jet s ním někam ven sama... je mi od žaludku zle a jenom z té představy mi zešedivý vlasy. a třak moc bych chtěla prostě ven vyjet užívat si jenom on a já...ale prostě nevím co mi hráblo jak to překonat... s majitelkou už tuplem nechci jezdit potože ta je magor chce všude cválat kamenitá cesta ,cesta necesta...nebudu raději rozvádět .a to mi moc nedodá.pořád jenom honem honem a to já naprosto nesnáším mám na ní averzi a stále mě chce vidět jak jezdím jetsli jsem na koně ne moc hodná atd.. což ano chápu to ale tohle je nechutně vtíravy. viděla mě jezdít nejmén 5x... a já tak nadále se nemužu uklidnit protože už jen jak sedlám koně a ona mi vykládá že pojedeme tam a onam .. a vlastně celá třeba hodina a pul je ve cvalu.. nezlob te se jen nevím co mám už dělat

Ahojky, měla sem podobný problém a trošku pořád mám, ale je to čím dál lepší :) takže ti povím co mi pomáhá,...--- takže když mám možnost tk si jedu sama, nemusím někam daleko, jen třeba v kroku pár kopců k lesu a zpátky :) prostě v klidu a pohodičce, klidně bez sedla a pak sesednou nechat ho napást, sama si třeba dát něco na zub nebo pustit písničky :) prostě všechno jak chceš ty :) klidně si tam zatancuj, klidně i s koníkem nějaké věci ze země jak vám jdou,.... pak si třeba zajed dál, zaklusat, ale jen jak se na to cítíš, užívej si, rozhídni se kolem na přírodu, pohlad koníka, užívej si to...to je to hlavní mít z ježdění a koní radost , když budeš takle postupovat pomali tak to určitě pujde...jde o tvoje myšlení, aby bylo pozitivní :) ,....a jestli nemáš možnost tam být sama, tk si prostě promluv s majitelkou, řekni, že bys chtěla jezdit pomaleji,(když to nevyjde vymluv se že ti nění dobře, to zabírá ), a jestli ani tohle nevyjde, tak se rozhodni jestli si koníka odkoupíš nebo ne, a potom to bud bude super že ho budeš mít doma(nebo ne?) a nebo změn stáj doufám že sem ti poradila,.....a
ještě něco, kdybys měla náhodou čas, zkus se podívat na film TAJEMSTVÍ(the secret) , dá se ztáhnout, mě dost to pomohlo co se týče koní a ostatních věcí v mém životě měj se, ahoj

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlas s předchozím + upozornění, že stejně je lepší jet s někým. Ono je to sice (aspoň podle mě) nebezpečnější díky tomu, že se ti koně navzájem lépe vyhecují k nějaké "konině", ale aspoň když se něco stane, je tam druhý jezdec, který Ti může pomoci nebo minimálně zavolat pomoc. Já nesnáším, když někdo jezdí sám bez mobilu (moje kamarádka pravidelně na kobyle, o které ví, že zlobí často a kolikrát už šla z vyjížďky pěšky) a to Ti ten mobil může být taky houby platný v případě, že skončíš třeba v bezvědomí nebo nebudeš mít signál, což někde v lese taky není zrovna nepravděpodobné... Sama se podle mě nebudeš bát vyjet, až budeš koníkovi ještě víc věřit, ale pokud se budeš vždycky bát vyjet, ber to jako dobrou vlastnost Tvého pudu sebezáchovy .

já to tak mám ..pud sebezáchovy mám hodně ,ale už parkrát sem z něho spadla a dobrý snažím se když už vím že to nedopadne jinak než pádem že spadnu aspon hezky , jenže majitelce se to nelíbí že jsem opatrná..dochází k němu občas i jeden kluk a s ním jezdí bez sedla aqtd jenže problém je v tom já když vidím pád tak nikdy nevite co se stane a kdyby se něco stalo špatnýho zlomená ruka a horší tak já okamžitě přicházím o práci..narozdíl od kluka co dělá školui takže tomu je to uplně jedno.. a ten rozdíl ne a ne pochopit

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojky, měla sem podobný problém a trošku pořád mám, ale je to čím dál lepší :) takže ti povím co mi pomáhá,...--- takže když mám možnost tk si jedu sama, nemusím někam daleko, jen třeba v kroku pár kopců k lesu a zpátky :) prostě v klidu a pohodičce, klidně bez sedla a pak sesednou nechat ho napást, sama si třeba dát něco na zub nebo pustit písničky :) prostě všechno jak chceš ty :) klidně si tam zatancuj, klidně i s koníkem nějaké věci ze země jak vám jdou,.... pak si třeba zajed dál, zaklusat, ale jen jak se na to cítíš, užívej si, rozhídni se kolem na přírodu, pohlad koníka, užívej si to...to je to hlavní mít z ježdění a koní radost , když budeš takle postupovat pomali tak to určitě pujde...jde o tvoje myšlení, aby bylo pozitivní :) ,....a jestli nemáš možnost tam být sama, tk si prostě promluv s majitelkou, řekni, že bys chtěla jezdit pomaleji,(když to nevyjde vymluv se že ti nění dobře, to zabírá ), a jestli ani tohle nevyjde, tak se rozhodni jestli si koníka odkoupíš nebo ne, a potom to bud bude super že ho budeš mít doma(nebo ne?) a nebo změn stáj doufám že sem ti poradila,.....a
ještě něco, kdybys měla náhodou čas, zkus se podívat na film TAJEMSTVÍ(the secret) , dá se ztáhnout, mě dost to pomohlo co se týče koní a ostatních věcí v mém životě měj se, ahoj

díky moc :) :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
díky moc :) :)

Za nic dyžtak dej vědět jak jste dopadly...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tohle moc dobře znám, tem strach už vlastně při pomyšlení, že pojedu do stáje, u sedlání se mi třásli ruce no děs běs a hrůza a to byli koně mým snem už od malička Jezdit jsem se začala učit až ve 33 a po dvou letech jakéhosi ježdění zjistila, že vlastně neumím na koni ani sedět. Jenže pak jsem dostala úžasnou pohodovou kobylu a začala se učit. V kruhovce bez sedla abych chytla rovnováhu, postupně ťapkala po areálu stájí, taky bez sedla, ale ven jsem jezdila jen s druhým koněm. Ale pořád to nebylo ono, pořád jsem byla na někom závislá, jestli budu mít s kým jít, až to vzal do rukou můj muž. Řekl, jednou máš svoji kobylu, tak přece nebudeš pořád někoho prosit, jestli by jel s tebou A začal do toho lesa chodit se mnou, já na koni, on pěšky. V lese po mě chtěl různé věci, jako projet mezi dvěma blízko stojícími stromy, překročit padlý stromek, překročit strouhu, pak i klusat i cválat, vždy jen krátký úsek a zase se vrátit k němu zpátky a to do kopce i z kopce. Když jsem si začala být jistější, tak mi řekl kudy pojedu a kde se sejdeme a dělal mi kontrolní body, takže já jsem věděla, že v tom lese nejsem sama a že kdyby něco, tak on je skoro na doslech a najednou jsem zjistila, že jezdím sama Teď mě občas jde zkontrolovat, takže si prostě dáme někde sraz, on tam dojede autem a já přijedu na koni Pořád se mám co učit, ale už jsem schopná jít do stáje, v klidu a bez šimrání v žaludku nasedlat a vyjet do lesa a užít si to.
Takže zkuste se poptat, jestli by vám někdo nebyl schopný a ochotný udělat takového jako vodiče. Mě to moc pomohlo a věřím tomu, že kdyby manžel nebyl ochotný mi takhle pomoct, tak se do dneška courám v kruhovce a do lesa jdu jen, když je s kým.
Držím vám palce, ať se z tohohle začarovaného kruhu dostanete a máte možnost si užít tu pohodu jen vy a kůň, tak jako si teď užívám já

Gratuluji k super manželovi!! Bohužel dnes je pravidlem, že se jezdci nechtějí přizpůsobit nejslabšímu jezdci nebo koni. Taky jsem kdysi chtěla kolem věcí, kterých se moje čerstvě obsedlá kobča bála, projet v klidu, aby se neučila, že od toho musí utéct. Ale ostatní museli jet aspoň klusem... No bylo mi jasné, že z klusu hnedka přejde do cvalu když se bojí. Tak jsem ji radši vedla, s ostatními se pohádala a kobyla taky nebyla v pohodě, protoźe jí utekli kámoši... Od té doby jezdím nejradši sama. Teď čekám, až mi doroste hříbě a jestli se zadaří, bude se mnou jezdit přítel. Snad se dohodneme. Ať Vám koně jdou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo, tak s váma bych vyjela ráda, bohužel naše mladé holky ve stáji jsou šíleně divoké Naposledy mi jedna řekla, že když chci jet s ní, tak se musím přizpůsobit, což v její řeči znamenalo, že přetryskáme pole tam a zase zpátky, koně budou zpocení a vyhecovaní a já si vyjížďku ani trochu neužiju. Když je vidím jet, tak z nikoho ta pohoda moc nevyzařuje

Mozna to bude tim ze koniny nejsou ve vyssich chodech 100% a nekdy se zaryjou a leti...proste opatrnost nade vse...:D a navic nemaji kondicku, nekdy kdyz mame vsichni naladu si dame zavod ale to je takovy cval do kopce pro radost aby jsme si "pomerily sily" ale to je jednou za sto let a jen kdyz vsechny slozky skupiny souhlasi...:) proste jezdeni si uzivame a nemame potrebu spechat...:D

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mozna to bude tim ze koniny nejsou ve vyssich chodech 100% a nekdy se zaryjou a leti...proste opatrnost nade vse...:D a navic nemaji kondicku, nekdy kdyz mame vsichni naladu si dame zavod ale to je takovy cval do kopce pro radost aby jsme si "pomerily sily" ale to je jednou za sto let a jen kdyz vsechny slozky skupiny souhlasi...:) proste jezdeni si uzivame a nemame potrebu spechat...:D

Jo, takový spolujezdce bych měla moc ráda, bohužel nemám, tak to musíme s kobylkou zvládat samy. Včera jsem se inspirovala jedním ze zdejších příspěvků, za velkého čumění a uskakování jsme dojely k lesu (nejhorší je, že vím, že jakmile se kobyla lekne, tak se začnu nervovat taky a už to přenášíme jedna na druhou), tam jsem si vybrala takovou hezkou loučku, kobylu jsem odsedlala a nechala pást a sama jsem myslela na samé příjemné věci než na lekání a stres a pak jsme se obě uklidnily a jely zase domů a byla to celkem příjemná vyjížďka.

ahoj, tohle je moc pěkně napsáno. Mám totiž podobný problém a taky už mám věk Když jsem byla mladá, tak jsem vůbec nic neřešila, prostě hurá jedem. Ted mám svého koně, je trochu nejistý, když chodí sám ven. No a já se bojím s ním jet sama ven. Mám malé dítě a už přemýšlím moc dopředu, že by se mohlo stát to, či ono. Taky mě to strašně štve ! Tak ráda bych vyrazila a nemusela pořád honit, kdo by jel semnou. Sehnala jsem si holčinu, která jezdí dlouho a hlavně se nebojí, takže koník má pravidelný pohyb, ale já se nelepšim. Mám přesně ty samé potíže, mravence v břiše , když vím, že jdu jezdit. Přitom se těšim a je fakt, že se cítím mnohem líp, když jedu s druhým jezdcem. Ikdyž fakticky, když by nastal problém, tak mi ten druhý člověk s koněm nepomůže. Vždycky proběhlo vše celkem v klidu, ikdyž někdy bylo lekání atd. Zvláštní, jak jsme vyjeli, tak ta nervozita opadla. Jenže , když jedu sama, tak nervozní jsem, což je špatně, protože to pak můžu přenášet na koně. Fakt, začarovanej kruh !

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tohle moc dobře znám, tem strach už vlastně při pomyšlení, že pojedu do stáje, u sedlání se mi třásli ruce no děs běs a hrůza a to byli koně mým snem už od malička Jezdit jsem se začala učit až ve 33 a po dvou letech jakéhosi ježdění zjistila, že vlastně neumím na koni ani sedět. Jenže pak jsem dostala úžasnou pohodovou kobylu a začala se učit. V kruhovce bez sedla abych chytla rovnováhu, postupně ťapkala po areálu stájí, taky bez sedla, ale ven jsem jezdila jen s druhým koněm. Ale pořád to nebylo ono, pořád jsem byla na někom závislá, jestli budu mít s kým jít, až to vzal do rukou můj muž. Řekl, jednou máš svoji kobylu, tak přece nebudeš pořád někoho prosit, jestli by jel s tebou A začal do toho lesa chodit se mnou, já na koni, on pěšky. V lese po mě chtěl různé věci, jako projet mezi dvěma blízko stojícími stromy, překročit padlý stromek, překročit strouhu, pak i klusat i cválat, vždy jen krátký úsek a zase se vrátit k němu zpátky a to do kopce i z kopce. Když jsem si začala být jistější, tak mi řekl kudy pojedu a kde se sejdeme a dělal mi kontrolní body, takže já jsem věděla, že v tom lese nejsem sama a že kdyby něco, tak on je skoro na doslech a najednou jsem zjistila, že jezdím sama Teď mě občas jde zkontrolovat, takže si prostě dáme někde sraz, on tam dojede autem a já přijedu na koni Pořád se mám co učit, ale už jsem schopná jít do stáje, v klidu a bez šimrání v žaludku nasedlat a vyjet do lesa a užít si to.
Takže zkuste se poptat, jestli by vám někdo nebyl schopný a ochotný udělat takového jako vodiče. Mě to moc pomohlo a věřím tomu, že kdyby manžel nebyl ochotný mi takhle pomoct, tak se do dneška courám v kruhovce a do lesa jdu jen, když je s kým.
Držím vám palce, ať se z tohohle začarovaného kruhu dostanete a máte možnost si užít tu pohodu jen vy a kůň, tak jako si teď užívám já

Mám uplně stejný problém. Je mi 36 a bojim se vyjet s koněm sama. Strašný !

Co já bych za to dala mí tnějakého spolujezdce, který je rozumný a přizpůsobí se tomu nejslabšímu článku, tedy mě. Svého koně mám již 8 let, dřív jsem jezdila v soukromé stáji. Paradoxně ve stáji, kdy jsem ještě nic neuměla, jsem žádný strach neměla a i když jsem si párkrát lidově řečeno namlela hubu, tak jsem zas na koně sedla a zas se jelo. Mám pocit, že je to hodně věkem a takovým tím blokem, že co by si beze mě počali děti, manžel, v práci...Prostě ten pud sebezáchovy a opatrnost je tam tak nějak větší. Nemám problém vyjet na koni třeba sama do lesa, ale na louky mě samotnou nikdo nedostane. Dřív jsem jezdila častěji, tak to nebyl až takový problém, teď skrz věčně nemocné děti, už toho času tolik není a ta sebejistota tak nějak zas vymizela. A většina lidí, co jezdí, tak chtějí jen tryskat cválat louky pole lesy lán. A jejich představa o tom, jak se zbavit strachu je ta, že bez varování nacválají, takže taková léčba šokem podle nich. Potřebuju fakt někoho s kým se domluvím, ano teď budeme cválat a jak rychle. Někoho kdo nebude cválat z kopce nebo po kamenitých cestách.

Ahoj, jsem strašně ráda, že vidím, že v tom nejsem sama. Jen díky manželovi, který mi věnoval už nějaké tři měsíce času, si začínám užívat samostatné vyjížďky. Manžel mě teď chodí tak jednou týdně do lesa zkontrolovat, jestli nevymýšlím nějaké blbiny, ale je fakt, že už ze stáje odjíždím v klidu a pohodě. Získala jsem jistotu a už mě spíš pobaví, když se mi kobyla lekne, než abych panikařila. U mě se tedy všechno začalo lepšit tím, že jsem si začala být jistější v sedle a to hlavně díky tréninku bez sedla, to mi dalo hrozně moc a potom taky tím, že jsem začala důvěřovat kobylce, že jen tak z ničeho nic nebude se mnou někam prchat Jasně, že se kobyla lekne, to je úplně normální, ale ona se cukne, nebo popoběhne a čeká co já na to. Ale trvalo mi dlouho, než jsem začala věřit, že nebude zdrhat. Měla jsem totiž před tím koníka, který při malém náznaku nejistoty jezdce raději tryskal pryč, takže díky mé nejistotě jsme vlastně stále někam prchali
A pud sebezáchovy z nás matek od dětí, dělá většinou daleko opatrnější tvory. Je mi 38, mám dvě dcerky (5a8let) a při každé krizovce hned vidím ty nejčernější scénáře, takže maminy nezoufejte, nejste v tom sami A učit jezdit jsem se začala až ve 33, jenže jsem později zjistila, že jsem si skoro čtyři roky jen vozila zadek a bylo mi tvrzeno, že se učím jezdit
Tak se pak do toho vložil manžel a ač nekoňák, ale člověk s ohromným citem pro zvířata, se kvůli mě naučil sednout na koně a teď učí mě, jak si jízdu užít a nepadat. Není to určitě žádná elegance, jsme tak trochu pralesní jezdci, ale snažíme se koni při pohybu nepřekážet a užít si to společně s koněm. Je mi jasné, že se na mě možná sesype hromada kritiky, že určitě huntuju koni záda atd., ale lidi, kteří umí jezdit a viděli na koni mého muže, se mě vždycky ptají, jak dlouho se manžel učil jezdit a kde, že tam sedí jak přibitý a já jen říkám, že má prostě talent a cit pro zvíře a pohyb...asi dar z nebes.

Ještě jsem chtěla napsat, že u nás ve stáji jsme jen tři z deseti, kdo už má děti, takže většinou holčiny, které ještě nemají tolik povinností a starostí. Navíc jsem jediná kdo jezdí ve westernu, takže jsem stále trochu mimo partu, ale teď už mi to zase tolik nevadí, když vím, že můžu jet ven kdykoli a nemusím nikoho otravovat aby mě vzal s sebou. Je mi jasné, že když se jede ve dvou a něco se stane, je větší šance, že ten druhý bude schopný zavolat pomoc, ale když ten druhý chce jet tak, že se mi to zdá nebezpečné, tak raději pojedu sama, pomaleji a opatrněji, než se nervovat z toho, co se zase na vyjížďce bude dít

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ještě jsem chtěla napsat, že u nás ve stáji jsme jen tři z deseti, kdo už má děti, takže většinou holčiny, které ještě nemají tolik povinností a starostí. Navíc jsem jediná kdo jezdí ve westernu, takže jsem stále trochu mimo partu, ale teď už mi to zase tolik nevadí, když vím, že můžu jet ven kdykoli a nemusím nikoho otravovat aby mě vzal s sebou. Je mi jasné, že když se jede ve dvou a něco se stane, je větší šance, že ten druhý bude schopný zavolat pomoc, ale když ten druhý chce jet tak, že se mi to zdá nebezpečné, tak raději pojedu sama, pomaleji a opatrněji, než se nervovat z toho, co se zase na vyjížďce bude dít

Když jedete sama,nahlaste někomu zodpovědnému,kam jedete a kdy se vrátíte.
Dělali jsme to i tak,že mě někdo prozvonil a já jsem to típla. Věděli, že jsem OK.
Na vyjížďky na koni, na kterém si nejsem jistá,si beru bezp.vestu a přilbu. Cítím se bezpečněji a jsem tak i klidnější.
Asi se někdo směje, bába ve western.sedlu a postrojená jako na military,ale zdraví mám jen jedno. Před 20lety jsem pády taky neřešila(a že jich nebylo málo), teď už ano.

Taky jsem ráda, že v tom nejsem sama. Taky jsem jediná, kdo jezdí ve westernu a hlavně u nás jsou všichni soukromáci a tak se málo kdy sejdem, abychom jeli společně. Bohužel mi připadá, že o to nemají ani zájem. Taky jsem raději požitkový jezdec, pohoda klídek. Žádný lítání... Brala bych partáka, na takové jízdy.

My takový klub žen středního věku máme Jedeme si podle nálady,někdy pomaleji,někdy rychleji,po vzájemné dohodě.Jezdíme pro radost a relax a nikam se neženem.
Teď už s námi jezdí i děti.A milé matky,můžu vás upozornit,jede li s vámi vaše dítě,je to teprve nápor.Já jsem osobně nikdy strach z jízdy neměla,ani v těhotenství,ani teď ,v pokročilejším věku.Ale dítě jako spolujezdec,to mě drží víc než při zemi.
Je škoda,že většina žen, s příchodem dětí, aktivně jezdit přestane.Pak už nezačne. A je nedostatek vhodných parťaček....

Ježiš, odkud všichni jste? Proč se takovýhle lidičkové, kteří by si rádi užívali pohodové kochací ježdění vždycky sejdou jenom na internetu, ale nenachází se v mém okolí? To je prostě zákon schválnosti , ale kdyby náhodou...naděje umírá poslední...já jsem od Rokycan - ta s tím super manželem

já okr.Blansko :)

Neambiciózní ženy středního věku mají klub u Plzně

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky jsem ráda, že v tom nejsem sama. Taky jsem jediná, kdo jezdí ve westernu a hlavně u nás jsou všichni soukromáci a tak se málo kdy sejdem, abychom jeli společně. Bohužel mi připadá, že o to nemají ani zájem. Taky jsem raději požitkový jezdec, pohoda klídek. Žádný lítání... Brala bych partáka, na takové jízdy.

pokud jste někde tu od karviné, tak Vás jako parťáka beru hned, taky jsem téměř jediná,kdo tady jezdí western :(

jsem zadavatelka a řeknu vám.. co bych dala taky za takového partáka ... takový to lážo plážo vyjet si kochat se přirodou do kopce si vycvalat nebo vyklusat, sem tam chvilkový klus nebo cval a jinak pohoda klídeček,,,jsem taky mladá ale prostě já se bojím mám práci a kdyby se mi něco stalo tak o práci přijdu, holky co jsou ještě na škole jim je to jendo jetsli si zlomí nohu ruku svět se jim nezhroutí ,peníze budou od rodičů dostávat pořád a když zameškají školu svět se nezboří bohužel u mě jo.. protože by nebyly peníze tudíž by jsem si nemohla nic zaplatit a skončilo by to... prostě se bojím no... když jsme byla včera na závody se koukat... náádherný jak někteří jezdci byly sladěni no a pak co nevím kůň se splašil hodil kozla slečna spadla no a nohu měla uplně nakřivo ..no fuuj! a to měla helmu a bezpečnostní vestu... .. a i to mě štve včera jsem zkoušela cvičení kdy bez sedla v plné důvěře koně mui lehnete na záda atd... jako překonávání samu sebe bylo to těžký na jednu stranu jsem se šíleně bála a na druhou jsem byla hrozně nasraná že vím že když to neudělám bude koník vědět že mu nedůvěřuji... nakonec jsem to zvládla a zlatíčko!!!! na slovo prosím pomalu normálně opravdu zpomalil!!! takže nádherný pocit !

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jsem zadavatelka a řeknu vám.. co bych dala taky za takového partáka ... takový to lážo plážo vyjet si kochat se přirodou do kopce si vycvalat nebo vyklusat, sem tam chvilkový klus nebo cval a jinak pohoda klídeček,,,jsem taky mladá ale prostě já se bojím mám práci a kdyby se mi něco stalo tak o práci přijdu, holky co jsou ještě na škole jim je to jendo jetsli si zlomí nohu ruku svět se jim nezhroutí ,peníze budou od rodičů dostávat pořád a když zameškají školu svět se nezboří bohužel u mě jo.. protože by nebyly peníze tudíž by jsem si nemohla nic zaplatit a skončilo by to... prostě se bojím no... když jsme byla včera na závody se koukat... náádherný jak někteří jezdci byly sladěni no a pak co nevím kůň se splašil hodil kozla slečna spadla no a nohu měla uplně nakřivo ..no fuuj! a to měla helmu a bezpečnostní vestu... .. a i to mě štve včera jsem zkoušela cvičení kdy bez sedla v plné důvěře koně mui lehnete na záda atd... jako překonávání samu sebe bylo to těžký na jednu stranu jsem se šíleně bála a na druhou jsem byla hrozně nasraná že vím že když to neudělám bude koník vědět že mu nedůvěřuji... nakonec jsem to zvládla a zlatíčko!!!! na slovo prosím pomalu normálně opravdu zpomalil!!! takže nádherný pocit !

No já jsem od Rakovníka. ten rozptyl je velikej, škoda. -)