Protivná kobyla

Dobrý den, zkuste si ve svém okolí najít někoho, kdo ´Vám s tím pomůže. Kdo na Vás koukne, co a jak děláte, kdo řekne, co by a jak by se mělo. Nechci tím říct, že s koňmi neumíte, ale když sama váháte, na internetové diskuzi najdete radu jen ztěží. A rada, kterou tady často čtu - začněte s "přirozenou komunikací" je pro člověka, který neví, co má dělat k ničemu. Kobyla zkouší, co může, kdo ví, co jí kdy kdo udělal, a takový kůň, kterého popisujete, je velmi nepříjemné zvíře, bude Vás to stát jen nervy a možná zklamání. Človek, který se s tím setkal, nebo by viděl na živo, co kůň dělá, by Vám jiste byl přínosem.
Káťa

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, prosím o radu... jen nevím jak začít. Mám kobylku, už rok. Přivezla jsem ji ke svému valachovi, aby nebyl sám po tom, co přišel o parťačku ve stáji. Od začátku je hrozně protivná. Cokoli od ní chci, tak se šklebí, cení zuby, někdy po mě (i ostatních) dokonce švihne otevřenou tlamou a vypadá, že už opravdu kousne. Naštěstí nekope, nikdy, ani pod sedlem. Nikdy jsem na ní moc nejezdila, měla jinou jezdkyni a ta si jí chtěla nechat, takže jsem jim nechala volné pole působnosti a o kobylu jsem se starala jen kydání, krmení a tyhle věci. Jenže ta holka s ní nikdy moc nechodila, sotva párkrát do měsíce se tu objevila. Najednou mi řekla, že už ji nechce,před pár měsíci a mě tu najednou zůstal vzteklý kůň.
Možná se bojí, nevím, co ji vadí. Nejdřív jsem ji za to chování trestala - facka, vodítko,...jenže beze změny. Tak jsem to ignorovala (nikdy mi totiž neublížila, ale vždy už to vypadá, že už kousne) - beze změny. Tak zkouším být milá, ale ani to nemá žádný výsledek. Hladím ji - má zatažený uši a když ondavám ruku, tak po ní chňapne - když ji čistím, otáčí se po mě, tak ji přivazuji. Chci aby krok ustoupila, ožene se po mě a kolikrát i zvedne nohu, ale nikdy nekopla. Vždycky ji okřiknu, tak ustoupí, ale pokaždý tomu předchází ty její výhružky. Chci aby šla do stáje, dá hlavu do oblak a nejde dokud ji neplesknu přes krk. Když ji krmím, jde mi po kýbly se zataženýma ušima. Když jí dávám pamlsek, natahuje se se zataženýma ušima, aby nemusela jít až ke mě.
Tak nevím, jestli cukr nebo bič... V sedle má jediný problém - někdy se rozletí a nechce zastavit. Jinak je skvělá.
Co mám dělat... měla jsem vždycky ochotného koně, se kterým jsem nemusela nic výrazného řešit a nevím si rady s ní.

Tak takhle...ve stáji máme přesně takovou kobylu.....aby se změnila tak to chce aby měla neomezený přístup k vodě, neměla hlad, musí se s ní denně pracovat aby se zabavila...před tím jsem měla kobylku která to dělala taky..přesně to co píšete...musela jsem se jí denodenně věnovat až si získala 100% důvěru...bohužel kůň si zvykl jen na mě, takže na ní nemohl nikdo jiný jezdit, nikdo jí nečistil, s krmením byl taky problém...prostě to byl kůň 1 pána a ostatní by klidně přizabila....nejspíš k vám nemá pražádnou důvěru a je moc dominantní vůči vám...musíte jí ukázat kdo je pánem...s tím lítáním....moje kobylka taky desně ráda běhala...dostala se na louku a zastavit ji bylo děsné..vyřešila jsem to tak že když jsem to místo znala tak jsem ji nechala běžet tak dlouho jak chtěla a hodně nám to ve vztahu pomohlo....a často když viděla že se blíží cesta tak užsama začla spomalovat....je to prostě všechno o důvěře! Přeji hodně úspěchu s kobylkou

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak takhle...ve stáji máme přesně takovou kobylu.....aby se změnila tak to chce aby měla neomezený přístup k vodě, neměla hlad, musí se s ní denně pracovat aby se zabavila...před tím jsem měla kobylku která to dělala taky..přesně to co píšete...musela jsem se jí denodenně věnovat až si získala 100% důvěru...bohužel kůň si zvykl jen na mě, takže na ní nemohl nikdo jiný jezdit, nikdo jí nečistil, s krmením byl taky problém...prostě to byl kůň 1 pána a ostatní by klidně přizabila....nejspíš k vám nemá pražádnou důvěru a je moc dominantní vůči vám...musíte jí ukázat kdo je pánem...s tím lítáním....moje kobylka taky desně ráda běhala...dostala se na louku a zastavit ji bylo děsné..vyřešila jsem to tak že když jsem to místo znala tak jsem ji nechala běžet tak dlouho jak chtěla a hodně nám to ve vztahu pomohlo....a často když viděla že se blíží cesta tak užsama začla spomalovat....je to prostě všechno o důvěře! Přeji hodně úspěchu s kobylkou

A taky doporučuji procházky na ruce, ne jen v sedle...taky hoodně pomáhají, alespoň mě ano...jestli si ji ale získáte a uzná vás tak budete mít úžasného koně!! Já mám takové koně nejradši....

Děkuju všem za odpovědi taky mě napadlo si sem někoho pozvat, ale nevím koho. Bohužel na koně nemám tolik času a je pravda, že když už jdu ven, beru raděj valáška, protože s ním vím přesně kdy co udělá, vím, co má rád, on zná mě...Prostě ho zbožňuju a kobylka mi kvůli svému chování nějak nedovolí najít si k ní cestu. Někdy mám pocit, že ona to ze mě cítí a proto mě nebere - protože ví, že je ta druhá, že (až se to trochu bojím vyslovit) ji nemám moc ráda... ale je to nádherný kůň, parádní na ježdění a bývalé majitelce jsem slíbila, že kobylka zůstane se mnou, protože ona ji zachránila z jatek a pak už ji nemohla mít. Takže jsem rozhodnutá to s ní dál zkoušet.
Co se týče práce ze země, tak nám moc nejde..na vodítku tahá dopředu, takže jsme spocené obě a na lonži je to samý kozel a nedodržuje kruh. Ale je pravda, že tohle všechno dělám málo. Líbí se mi ten nápad s tím, být s ní ve stáji. Asi jí začnu ukazovat,že není jen ta druhá a vezmu jí ven na vodítku bez valacha (většinou jdou oba).
Taky mám pocit, že se bojí o svou hlavu, nebo se bojí mě...ale,většinou mi s hlavou uhýbá do výšky a do stran, když ji chci pohladit.
No jo, je pořád stínem valacha Valentýna a já jí budu muset ukázat,že to tak není. Jak začít? První krok? To pobývání ve stáji? Já tedy zavírám koně jen na noc a v létě vůbec.. Možná se nastěhuju k seníku

Ještě bych ráda dodala k jedné odpovědi tady - oba koně mají neomezený přístup k senu i vodě a 2xdenně granule, takže hlad ani žízeň nemají nikdy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuju všem za odpovědi taky mě napadlo si sem někoho pozvat, ale nevím koho. Bohužel na koně nemám tolik času a je pravda, že když už jdu ven, beru raděj valáška, protože s ním vím přesně kdy co udělá, vím, co má rád, on zná mě...Prostě ho zbožňuju a kobylka mi kvůli svému chování nějak nedovolí najít si k ní cestu. Někdy mám pocit, že ona to ze mě cítí a proto mě nebere - protože ví, že je ta druhá, že (až se to trochu bojím vyslovit) ji nemám moc ráda... ale je to nádherný kůň, parádní na ježdění a bývalé majitelce jsem slíbila, že kobylka zůstane se mnou, protože ona ji zachránila z jatek a pak už ji nemohla mít. Takže jsem rozhodnutá to s ní dál zkoušet.
Co se týče práce ze země, tak nám moc nejde..na vodítku tahá dopředu, takže jsme spocené obě a na lonži je to samý kozel a nedodržuje kruh. Ale je pravda, že tohle všechno dělám málo. Líbí se mi ten nápad s tím, být s ní ve stáji. Asi jí začnu ukazovat,že není jen ta druhá a vezmu jí ven na vodítku bez valacha (většinou jdou oba).
Taky mám pocit, že se bojí o svou hlavu, nebo se bojí mě...ale,většinou mi s hlavou uhýbá do výšky a do stran, když ji chci pohladit.
No jo, je pořád stínem valacha Valentýna a já jí budu muset ukázat,že to tak není. Jak začít? První krok? To pobývání ve stáji? Já tedy zavírám koně jen na noc a v létě vůbec.. Možná se nastěhuju k seníku

No, a z jakého důvodu tehdy na ta jatka kobyla šla? Možná proto, že byla nebezpečná lidem?

Kobylu moc nemusíte, ona vás taky ne. Jelikož jste původní majitelce slíbila, že u vás zůstane, tak teď prostě majitelce zavolejte, napište, že si ji nechat nemůžete a že jí ji buď prodáte zpět nebo půjde jinam. Já nevím, nemáte na ni čas, nemáte ji moc v lásce, nevěříte jí, k čemu ji tedy držet? Aby vám jednou ublížila? To nemá smysl.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, a z jakého důvodu tehdy na ta jatka kobyla šla? Možná proto, že byla nebezpečná lidem?

Podle toho co zadavatelka píše, tak mi nepříjde, že by byla agresivní až tak, že by ji někdo kvůli tomu dal na jatka
Vždyť kobyla ani nekopla, pouze naznačila a jak ji zadavatelka okřikla, tak se zase hodila do klidu. Kdyby se dával na jatka každý kůň, ktery se zašklebí a třeba naznačí kousnutí, tak by jsme asi nic jiného než koninu nejedli

Na jatka měla jít proto, že před několika lety měla úraz páteře, takže musela odejít ze sportu a nejspíš nebude vhodná ani na hříbata, protože její záda by březost a porod nemusela zvládnout. Takže z drahého, sportovně nadaného koně se rázem stal kůň "k ničemu" a nakonec jí neměl kdo platit ustájení. Navíc je to muchařka..
Ne, ona není nebezpečná...jen z nějakého důvodu nemá ráda lidi. Možná je příliš hrdá, možná se bojí, možná je zklamaná... Bývalá majitelka ji nechala dělat, co se jí zlíbilo - dokonce chodila sama ze stáje, protože kdokoli by ji tou mini uličkou vedl,byl by převálcován..
Ona je taková, že prostě neustoupí, když jde kolem člověka. Normálně do mě vrazí, jakoby schválně. Když chce někam jít, ,třeba do stáje, tak jí každá uhne, protože ona je buldozer, nezastaví. Já jí neustupuju, vrazím do ní nazpět, nebo ji přetlačím, ale je to dobře nebo špatně?
Ale ne - nedala bych ji pryč. Musela by mě hodně zklamat, abych to s ní vzdala. Se žádným svým zvířetem jsem to nevzdala (z mých psů z útulku se vyklubali krvelačné bestie, které ale chtěli jen ukázat, že lidi nejsou zlý a dneska mi takové parťáky každý závidí, protože jsou skvělý) a nevzdám to ani s ní. zatím jsem pořádně nezačala, možná to bude jednodušší než se zdá...
Odhodlání už jsem našla, snad mi srdce napoví i přístup..

Pokud je kobyla zvyklá si dělat co chce, lidi neřeší, tak to fakt bude chtít odbornou pomoc při výchově. A začít od začátku. Úplně od začátku, bude to asi těžší než s hříbětem, protože ona už si zvykle velet. Lidi ji obtěžují, otravují svou přítomností, proto se šklebí. Tak držím palce, ať se daří a ať při té výchově pokažené kobyly nepřijdete k úrazu ...

Hm, tak po přečtení těchle informací, mějte mně rádi jak chcete, kobylu bych omlátila "majitelce" o hlavu a vrátila bych jí tam, odkud jsem jí vzala. Je fajn, že má te odhodlání, to je od Vás hezké. Tak z mé strany už jediné doporučení - udělejte kobyle pořádnou veterinární prohlídku - včetně vyšetření jater. Úraz páteře mohl způsobit kdo ví co všechno a proto kdo ví proč na sebe nechce kobyla nechat sáhnout.Protože jak píšete - chcete být s ní, na druhou stranu o ní pořádne nestojíte a kobyla nestojí o člověka. Trochu protichůdné. Ale toť můj názor.
Káťa

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Na jatka měla jít proto, že před několika lety měla úraz páteře, takže musela odejít ze sportu a nejspíš nebude vhodná ani na hříbata, protože její záda by březost a porod nemusela zvládnout. Takže z drahého, sportovně nadaného koně se rázem stal kůň "k ničemu" a nakonec jí neměl kdo platit ustájení. Navíc je to muchařka..
Ne, ona není nebezpečná...jen z nějakého důvodu nemá ráda lidi. Možná je příliš hrdá, možná se bojí, možná je zklamaná... Bývalá majitelka ji nechala dělat, co se jí zlíbilo - dokonce chodila sama ze stáje, protože kdokoli by ji tou mini uličkou vedl,byl by převálcován..
Ona je taková, že prostě neustoupí, když jde kolem člověka. Normálně do mě vrazí, jakoby schválně. Když chce někam jít, ,třeba do stáje, tak jí každá uhne, protože ona je buldozer, nezastaví. Já jí neustupuju, vrazím do ní nazpět, nebo ji přetlačím, ale je to dobře nebo špatně?
Ale ne - nedala bych ji pryč. Musela by mě hodně zklamat, abych to s ní vzdala. Se žádným svým zvířetem jsem to nevzdala (z mých psů z útulku se vyklubali krvelačné bestie, které ale chtěli jen ukázat, že lidi nejsou zlý a dneska mi takové parťáky každý závidí, protože jsou skvělý) a nevzdám to ani s ní. zatím jsem pořádně nezačala, možná to bude jednodušší než se zdá...
Odhodlání už jsem našla, snad mi srdce napoví i přístup..

Podle mne je to citliva a vysoce inteligentni kobyla. Asi je z lidi zklamana. To ze ji "nemusis" citi.
Kdyz k nam prisel poncl taky byla mezi nami bariera. On poznal ze sef jsem ja, kobyly jsou moje "dcerky" ktere si nechaji sahnout vsude, muzes pod nima podlezat, prelezat cokoliv delat, i se s nima honit ale poncl se drzel stranou. Kdyz jsem ho chtela vykartacovat, naznacil mi ze o to nestoji. Na zadek si vubec nenechal sahnout- s tim k nam uz prisel. Tak jsem na nej prdela taky. Kobyly osetruji venku, krmim, cistim, mazlim az jednou prisel sam a ze zadu dloubnul. Tak jsem ho podrbala na hlave a pak zas sel. A dalsi den zas a tak se to stupnovalo. Pred vcirem jsem kobylam "lezela" na zadku a fotila si je a tak jsem si rekla ze zkusim tak vyfotit i poncla. Sice sklopil usi a koukal pozorne co delam ale nechal se vyfotit. Tohle udelat ze zacatku-tak uz obloukem asi letim. Takovymhle typum co maji dusicku poranenou a velkou hrdost je lepsi nenadbihat. Ovsem jak udelaji prvni krok oni, tak jim dobre gesto neuprit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Na jatka měla jít proto, že před několika lety měla úraz páteře, takže musela odejít ze sportu a nejspíš nebude vhodná ani na hříbata, protože její záda by březost a porod nemusela zvládnout. Takže z drahého, sportovně nadaného koně se rázem stal kůň "k ničemu" a nakonec jí neměl kdo platit ustájení. Navíc je to muchařka..
Ne, ona není nebezpečná...jen z nějakého důvodu nemá ráda lidi. Možná je příliš hrdá, možná se bojí, možná je zklamaná... Bývalá majitelka ji nechala dělat, co se jí zlíbilo - dokonce chodila sama ze stáje, protože kdokoli by ji tou mini uličkou vedl,byl by převálcován..
Ona je taková, že prostě neustoupí, když jde kolem člověka. Normálně do mě vrazí, jakoby schválně. Když chce někam jít, ,třeba do stáje, tak jí každá uhne, protože ona je buldozer, nezastaví. Já jí neustupuju, vrazím do ní nazpět, nebo ji přetlačím, ale je to dobře nebo špatně?
Ale ne - nedala bych ji pryč. Musela by mě hodně zklamat, abych to s ní vzdala. Se žádným svým zvířetem jsem to nevzdala (z mých psů z útulku se vyklubali krvelačné bestie, které ale chtěli jen ukázat, že lidi nejsou zlý a dneska mi takové parťáky každý závidí, protože jsou skvělý) a nevzdám to ani s ní. zatím jsem pořádně nezačala, možná to bude jednodušší než se zdá...
Odhodlání už jsem našla, snad mi srdce napoví i přístup..

Podle tohoto popisu zatím to nikdy nebude kůň, který má rád lidi - můžete to max. vypracovat do pozice, kdy vás bude respektovat a věřit vám - jen vám, když si dáte tu práci. Nebude mazlík ani vyhledávač kontaktu, ale můžete dosáhnout toho, že nebude - vám - protivná, nebezpečná.
Určitě by byla nejlepší návštěva někoho, kdo má s takovými koňmi zkušenosti a dobré výsledky, aby k tomu řekl svoje a ukázal postupy k zacházení.
Děláte dobře, že se nenecháte válcovat, neuhýbáte - vy jste šéf - po nikom nešlapete a nikdo nebude šlapat po vás.
Je třeba začat od začátku, jako s hříbětem, co nic neumí + s vědomím, že je to dospělé zvíře se zřejmě nedobrými zkušenostmi s lidmi. Vše pomaličku, malé kroky, často a krátce, nevyvolávat konflikty( přestat dřív, než dojde trpělivost koni nebo vám), ale nenechat se pokud možno vláčet, ohrožovat. Víc zmůže laskavý přístup než trest. Nejde o závod, je to práce na dlouhou dobu.
A jak psáno výše, velmi mnoho znamená s koněm jen tak trávit čas, v jeho blízkosti, vůbec to nemusí být v boxe, i jít ho jen navštívit na pastvinu a pobýt s ním 10 minut denně je hodně. Koně kolem mně, i nerváky, nejisté - nově příchozí, vždy hodně uklidňuje něco jim potichu říkat, potichu si zpívat v jejich blízkosti. Na takovou kobylu bych pomalu zkoušela se přibližovat, dotýkat se, jen tolik, co snese bez vyhrůžek, chválit za každý sebemenší pokrok - hlasem, když zatím nerada dotyky. Přijít na to, co je pro ni pochvala, odměna.
Hodně štěstí, je fajn, že to hned nevzdáváte a držíte slovo - takových víc

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Podle tohoto popisu zatím to nikdy nebude kůň, který má rád lidi - můžete to max. vypracovat do pozice, kdy vás bude respektovat a věřit vám - jen vám, když si dáte tu práci. Nebude mazlík ani vyhledávač kontaktu, ale můžete dosáhnout toho, že nebude - vám - protivná, nebezpečná.
Určitě by byla nejlepší návštěva někoho, kdo má s takovými koňmi zkušenosti a dobré výsledky, aby k tomu řekl svoje a ukázal postupy k zacházení.
Děláte dobře, že se nenecháte válcovat, neuhýbáte - vy jste šéf - po nikom nešlapete a nikdo nebude šlapat po vás.
Je třeba začat od začátku, jako s hříbětem, co nic neumí + s vědomím, že je to dospělé zvíře se zřejmě nedobrými zkušenostmi s lidmi. Vše pomaličku, malé kroky, často a krátce, nevyvolávat konflikty( přestat dřív, než dojde trpělivost koni nebo vám), ale nenechat se pokud možno vláčet, ohrožovat. Víc zmůže laskavý přístup než trest. Nejde o závod, je to práce na dlouhou dobu.
A jak psáno výše, velmi mnoho znamená s koněm jen tak trávit čas, v jeho blízkosti, vůbec to nemusí být v boxe, i jít ho jen navštívit na pastvinu a pobýt s ním 10 minut denně je hodně. Koně kolem mně, i nerváky, nejisté - nově příchozí, vždy hodně uklidňuje něco jim potichu říkat, potichu si zpívat v jejich blízkosti. Na takovou kobylu bych pomalu zkoušela se přibližovat, dotýkat se, jen tolik, co snese bez vyhrůžek, chválit za každý sebemenší pokrok - hlasem, když zatím nerada dotyky. Přijít na to, co je pro ni pochvala, odměna.
Hodně štěstí, je fajn, že to hned nevzdáváte a držíte slovo - takových víc

A já myslím že by mohl být....měla jsem kobylku týranou...bili ji prknem pobitým hřebíky a za rok si ke mně získala takovou důvěru že jsem s ní mohla chodit na procházku zcela navolno a neutekla ode mně!

Ahoj,

já mám podobnou kobylu, která u mě vyrostla, mám ji od hříběte.
Měla jsem ji doma samotnou a byla úžasná, hrozně hodná a milá. Byla jsem s ní venku, chodila za mnou bez vodítka. Pak jsem léto odjela, dala jí na pastviny a odtud mi volali, že útočí na lidi, že chce kousat. Když jsem si ji přivezla domů, od té doby je taková. Šklebivá, hrozí, nechce se nechat pohladit. Připadá mi, že si tam na někoho troufla a nedostala a zalíbilo se jí šéfovat si. Je dost "vyčůraná", protože si otevře stáj, pozná, kdy se jde ven nebo krmit. Když máte pamlsek, je zlatíčko. Pod sedlem spíše tlačivá, největší odměnou při práci je, když je zastavení a žádné hlazení. Nasedlaná a s ohlávkou je super, v ohradě, ve svém teritoriu a ve stáji si hájí svoje..Ale proč? Nechápu. Hrozně jsem ji chtěla nechat u známého mezi koňmi, aby nebyla sama, ale nešlo to...s koňmi v pohodě, ale lidi se k ní báli. Docela mě to mrzí. Nikdy jsem ji nezbila a myslím, že ani na pastvinách ji nikdo nezbil. Spíš kolem ní chodili obloukem a ona je pozorovala a asi to vytušila.
Taky přemýšlím, že si někoho zavolám na pomoc. Dělám s ní ze země, ale připadá mi, že to má už naučené...a dělá to automaticky - vyslání na kruh, tak jde...
Teď má u sebe hříbě, které její "móresy" přebírá. Ta pojede mezi koně, co sleze sníh. Nechci, aby takový byl i druhý můj kůň. A třeba se "stará" - osmiletá dá trochu dohromady. Budu se piplat jen s ní, budu se jí více věnovat, víc jezdit, trénovat...aby měla práci a ne čas na blbosti. Mě totiž připadá, že ona na těch pastvinách hrozně zdivočela...Ve smyslu, že neměla pravidelný režim, neměla práci, flákala se na trávě a vymýšlela, jak zastrašit lidi a koho kousnout. Je to možné?

jen mne napadlo, nemůze být spojitost s urazem páteře s jízdou na ní, nemůže jí to bolet a tu bolest si spojuje s člověkem? proto nemá ráda když se jí dotýkáte atd?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jen mne napadlo, nemůze být spojitost s urazem páteře s jízdou na ní, nemůže jí to bolet a tu bolest si spojuje s člověkem? proto nemá ráda když se jí dotýkáte atd?

napadlo mě totéž.
Zkusila bych se na to zaměřit, je dost chladno a počasí se neustále mění, máme tu kobylu po úraze pánve a každá změna počasí je na ní okamžitě vidět.tedy pokud jí vidíte denně jako já, tak to poznáte, laik by to asi nepozoroval.

S tím pocitem druhého místa mám nedávnou ne moc pěknou zkušenost. Mám mladou velmi citlivou kobylku a k ní přibyl valášek, kterého kdysi člověk silně zradil a posléze jiný ukázal tu dobrou stránku člověka. Valášek měl velkou chuť ke mě přilnout, mazlík největší... jen kobylka žárlila a to dost okatě, sice nikomu neubližovala ale spolehlivě útočila na mé svědomí že ji "zanedbávám" nedokázala jsem tu pozornost rozdělit mezi oba a tak to dopadlo tím že žárlit zase začal valášek a kobylu málem zabil. Ta byla v jeho společnosti neustále ve stresu. Byli tady tři koně, třetí ovšem nic neřešil takže v klidu. Situace se stupňovala tak, že valášek semnou přestal komunikovat, choval se ke mě slušně ale bylo vidět že víc o mě zájem nemá. Tak jsem mu našla jiný domov, kde má svou jednu paničku, která se věnuje jenom jemu a je viditelně velmi spokojený, vybral si ji sám. Moje kobyla je taky v klidu a spokojená že mě má pro sebe, je tady s jedním ustájeným koněm na kterého pomalu nemůžu sáhnout protože se ta moje žárlivka přiřítí a koně odstrčí. Dělá si na mě nároky asi, protože jednou mne bránila vlastním tělem před dost zběsilým kopáním druhého koně, nikdy jí to nezapomenu. Takže já zastávám názor mít jednoho vlastního koně a jemu dát ze sebe všechno a k němu mít třeba ustájené další, ale ono asi všichni nemají takové žárlivce jako já, dřív jsem měla taky víc koní a bylo to v pořádku. Zadavatelce přeji hodně zdaru s kobylou, nějaká cesta určitě existuje, hlavně jí zatrhnout aby si dělala co chtěla

Všem děkuju hlavně za přání štěstí Ze všeho jsem vydedukovala hlavně více se jí věnovat. Největší odměnou v životě je pro ni jídlo - musím být opatrná protože ona je schopná sníst i shnilé seno nebo párek s hořčicí :-D Jen je problém zase ten samý - když jim dávám pamlsky, tak do mě neurvale se zataženýma ušima strká a chce další. Ale z valacha má respekt, do jeho prostoru nevstupuje, když stojí vedle sebe.
S tou páteří...nikdy na ní nepozoruju bolest - jen asi dvakrát, zezačátku mi pajdala na zadní nohu po delší vyjížďce. Ale to mě bývalá majitelka varovala - že když jde dlouho po betonu nebo dlouho běhá, pak někdy kulhá. Ale nám se to stalo jen dvakrát - navíc, když jsem si ji brala, nikdo na ní víc jak půl roku neseděl. Na to jak je temperamentní, byly jsme hodně všichni překvapení, že v sedle byla super. Mě trvalo víc než měsíc na ni poprvé sednout - protože na lonži se mnou protahovala louky.
Rozhodně už si dnes nedělá co chce,myslím, že jí neodpustím nic, snažím se nic neopomenout. Ale pár věcí jí musím akceptovat - když jdu s Valachem pryč, ona to těžce nese, tak ji musím nechat lítat ve výběhu, protože dvakrát mi rozrazila box i s celou jeho stěnou a nebo se pokusila přeskočit dvířka (a povedlo se),takže pak nemohla na záda... Takže ji musím nechávat puštěnou - lítá a řehtá, ale aspoň si neublíží. jen když jsem doma sama, tak je obtížné s valachem vylézt, když ji potřebuju držet..
A ještě k jedné odpovědi - že o ni nestojím.. Tak to není, je to naopak! Moc o ni stojím, ale ona mi nedá důvod nebo šanci ji "milovat". Své minulé paničky byla jediný kůň doma na dvoře - možná že k lidem byla tenkrát milejší, ale podle povídání s ní mi připadá, že byla milá jen k paničce a její bratr a ostatní, co se občas starali, tak ty měla na háku (utíkala jim, nechtěla dávat nohy apod).
Asi se ještě zaměřím na ty její záda. Měla jsem tu kdysi na valacha jednu terapeutku, možná bych na ni mohla zase sehnat kontakt, nebo kdybyste znali, můžete mi sem písnout. Děkuju moc

Zadavatelka: A ještě - jak se mám chovat, když se po mě ožene? Má ji vynadat, plesknout, nebo pohladit, nebo ignorovat....?

Myslím,že jste na dobré cestě.Něco lze tolerovat a něco už prostě ne!Jestli je kobyla netýkavá,nestojí dvakrát o lidskou společnost,nevnucovala bych se.Má asi své důvody.Potřebuje vymezit jasné a srozumitelné hranice.
Nechte jí její box,jako místo kde má "své jisté" Při kydání bych jí vypouštěla.Zbytečně za ní dovnitř nechodila.Také bych omezila věci jako hlazení,jiné bezpředmětné doteky,vodění,lonžování a brala ji jen na práci.To znamená pod sedlo.Na čištění bych vyvázala,mimo box.Ale teď jste u situace,kdy má tendence se na vás,šklebit,přešlapovat,či do vás strkat.A to nelze.Takže mít po ruce bičík a při nevhodném jednání jasně striktně říct NE a jednu plesknout.Hned, bez afektu a zbytečných pohybů,.Jedna lup, a pokračovat v činnosti.Důsledně,pokaždé.Kobyla pochopí.Ten čas,co jste u ní bude dodržovat hranice,vámi nastavené.
No a po práci jí opět nechat,ve výběhu či boxu ať si dělá ,co chce.
Dodržovat nějaké stereotypy.
Koupila jsem takovou kobylu.Těžkou.Měla nálepku"zlá",kousala a vůbec lidi nemusela.Ale pracovitá,to je.
Dělala jsem s ní ,jak vám píšu.A je z ní docela normální,ba i komunikativní zvíře

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka: A ještě - jak se mám chovat, když se po mě ožene? Má ji vynadat, plesknout, nebo pohladit, nebo ignorovat....?

Na "ožene se" bych varovně zavrčela - tohle že ne ( mám na to u koní slovo "přestáááň", všichni rychle pochopí a dají si pokoj - páč při nepřestání nežádoucí činnosti následuje rána). Za kousanec by to schytala řádně, okamžitě a zblízka. Pak hned zas kamarádi, jako by se nestalo nic - hlavně se nezlobit dál, to koně nechápou.
Měla bych obavu zřejmě lidmi zrazeného koně trestat jen za ohnání se, mohlo by to znamenat, že si k vám nenajde cestu, budete jen "protiva".

To co popisujete je chování většiný koní tady u nás.Většina majitelů vám bude vždy tvrdit,že jejích kůň takový není,ale opak je pravdou.Není to v tom,že by koník byl zlý,protivný atd,koně nikdy nenabydou lidských vlastností,pouze se zařídí podle toho, jak je jím dovoleno.Každý člověk,který si chce pořídit koně,nebo chce někde začít jezdit by se měl o koních něco dozvědět.Znám čím dál tím více lidí,kteří už nějakým způsobem stepují u koní 10 - 15 i více let,ale za celou tu dobu se nepoučili,přebírají staré praktiky,věří mýtům a potom tady diskutují rádoby o problémech koní,ale že problémy jsou v nich,to si přizná málokdo. Moje rada zní:zaplaťe si kurz u kvalitního člověka a uštříte peníze,nervy,výčitky svědomí a spousty času.

Většiny koní u vás? Ale proč? My tu máme 40 koní a žádný není nijak protivný.

Taky znám spíše koně průměrné a normální,než zrazené a protivné.
Ale u koho konkrétně si má zadavatelka zaplatit,aby jí kobylu "opravil" ? Všude je plno nabídek od jakýchsi horsemanů,přirozenokomunikovačů a bůhví jaké názvy si dají.A v podstatě to může být kdejaká chytrá a hovorná slečna od vedle,která přece koním rozumí už dva roky...

Taky znám spíše koně průměrné a normální,než zrazené a protivné.
Ale u koho konkrétně si má zadavatelka zaplatit,aby jí kobylu "opravil" ? Všude je plno nabídek od jakýchsi horsemanů,přirozenokomunikovačů a bůhví jaké názvy si dají.A v podstatě to může být kdejaká chytrá a hovorná slečna od vedle,která přece koním rozumí už dva roky...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Všem děkuju hlavně za přání štěstí Ze všeho jsem vydedukovala hlavně více se jí věnovat. Největší odměnou v životě je pro ni jídlo - musím být opatrná protože ona je schopná sníst i shnilé seno nebo párek s hořčicí :-D Jen je problém zase ten samý - když jim dávám pamlsky, tak do mě neurvale se zataženýma ušima strká a chce další. Ale z valacha má respekt, do jeho prostoru nevstupuje, když stojí vedle sebe.
S tou páteří...nikdy na ní nepozoruju bolest - jen asi dvakrát, zezačátku mi pajdala na zadní nohu po delší vyjížďce. Ale to mě bývalá majitelka varovala - že když jde dlouho po betonu nebo dlouho běhá, pak někdy kulhá. Ale nám se to stalo jen dvakrát - navíc, když jsem si ji brala, nikdo na ní víc jak půl roku neseděl. Na to jak je temperamentní, byly jsme hodně všichni překvapení, že v sedle byla super. Mě trvalo víc než měsíc na ni poprvé sednout - protože na lonži se mnou protahovala louky.
Rozhodně už si dnes nedělá co chce,myslím, že jí neodpustím nic, snažím se nic neopomenout. Ale pár věcí jí musím akceptovat - když jdu s Valachem pryč, ona to těžce nese, tak ji musím nechat lítat ve výběhu, protože dvakrát mi rozrazila box i s celou jeho stěnou a nebo se pokusila přeskočit dvířka (a povedlo se),takže pak nemohla na záda... Takže ji musím nechávat puštěnou - lítá a řehtá, ale aspoň si neublíží. jen když jsem doma sama, tak je obtížné s valachem vylézt, když ji potřebuju držet..
A ještě k jedné odpovědi - že o ni nestojím.. Tak to není, je to naopak! Moc o ni stojím, ale ona mi nedá důvod nebo šanci ji "milovat". Své minulé paničky byla jediný kůň doma na dvoře - možná že k lidem byla tenkrát milejší, ale podle povídání s ní mi připadá, že byla milá jen k paničce a její bratr a ostatní, co se občas starali, tak ty měla na háku (utíkala jim, nechtěla dávat nohy apod).
Asi se ještě zaměřím na ty její záda. Měla jsem tu kdysi na valacha jednu terapeutku, možná bych na ni mohla zase sehnat kontakt, nebo kdybyste znali, můžete mi sem písnout. Děkuju moc

Je prostě nevychovaná, a nemá z Vás respekt a rozhodně to žádným urazem není, ale tím jak bylo s ní pracováno a jak ji kdo co dovolil. Pokud se takovým stylem dožaduje pamlsků, tak zbytek nemusíte ani popisovat. Bud si ji vemete do parády a pořádně ji vysvětlíte své hranice, jinak si stále bude dělat co chce. A myslím, že není nutné pokud nemáte tolik času, vysvětlovat ty hranice každý den, ale pokaždé když s ní přijdete do kontaktu. Kobyla není blbá, párkrát stačí vysvětlit a bude vědět, která bije. Nutné je abys Vás respektovala jako ošetřovatele, že se šklebí není sama takových koních je, ale ví kde jsou hranice.

Zkusila bych Vaška Bořánka, možná by mohla zadavatelka napsat Vaškovi dotaz na jeho www, má tam návštěvní knihu a na dotazy odpovídá. Je to Ranch28.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zkusila bych Vaška Bořánka, možná by mohla zadavatelka napsat Vaškovi dotaz na jeho www, má tam návštěvní knihu a na dotazy odpovídá. Je to Ranch28.

Zadavatelka: Děkuji za tip

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je prostě nevychovaná, a nemá z Vás respekt a rozhodně to žádným urazem není, ale tím jak bylo s ní pracováno a jak ji kdo co dovolil. Pokud se takovým stylem dožaduje pamlsků, tak zbytek nemusíte ani popisovat. Bud si ji vemete do parády a pořádně ji vysvětlíte své hranice, jinak si stále bude dělat co chce. A myslím, že není nutné pokud nemáte tolik času, vysvětlovat ty hranice každý den, ale pokaždé když s ní přijdete do kontaktu. Kobyla není blbá, párkrát stačí vysvětlit a bude vědět, která bije. Nutné je abys Vás respektovala jako ošetřovatele, že se šklebí není sama takových koních je, ale ví kde jsou hranice.

Zadavatelka: Možná máte pravdu, možná je prostě jen jedna z mnoha, kterým lidi nepadli do oka... a já si to možná jen zbytečně vykládám. Ale je pravda, že tihle šklebivý koně možná jsou opravdu výsledkem toho, že jejich lidi je navštíví párkrát do týdne, většinou je vyčistí, vezmou pod sedlo nebo na jiné "hry" a jinak se jim celé dny nikdo nevěnuje.
Já mám štěstí, že ty svý dva holomky mám před okny a i přes to - každý den kydáme, oni jsou při tom venku, dáváme seno, pohladíme, párkrát v týdnu (někdy taky jen jednou) jdeme do sedla a jinak...nic. Musím si lépe rozložit čas a vzít ji ven kdykoli to bude možné, nebo s nimi být ve výběhu (který není velký). A uvidím, možná to opravdu přinese úspěch. A asi bych na ní měla začít jezdit (na ní sedím zřídka) - holt se zatnutýma zubama půjčím valacha

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Podle tohoto popisu zatím to nikdy nebude kůň, který má rád lidi - můžete to max. vypracovat do pozice, kdy vás bude respektovat a věřit vám - jen vám, když si dáte tu práci. Nebude mazlík ani vyhledávač kontaktu, ale můžete dosáhnout toho, že nebude - vám - protivná, nebezpečná.
Určitě by byla nejlepší návštěva někoho, kdo má s takovými koňmi zkušenosti a dobré výsledky, aby k tomu řekl svoje a ukázal postupy k zacházení.
Děláte dobře, že se nenecháte válcovat, neuhýbáte - vy jste šéf - po nikom nešlapete a nikdo nebude šlapat po vás.
Je třeba začat od začátku, jako s hříbětem, co nic neumí + s vědomím, že je to dospělé zvíře se zřejmě nedobrými zkušenostmi s lidmi. Vše pomaličku, malé kroky, často a krátce, nevyvolávat konflikty( přestat dřív, než dojde trpělivost koni nebo vám), ale nenechat se pokud možno vláčet, ohrožovat. Víc zmůže laskavý přístup než trest. Nejde o závod, je to práce na dlouhou dobu.
A jak psáno výše, velmi mnoho znamená s koněm jen tak trávit čas, v jeho blízkosti, vůbec to nemusí být v boxe, i jít ho jen navštívit na pastvinu a pobýt s ním 10 minut denně je hodně. Koně kolem mně, i nerváky, nejisté - nově příchozí, vždy hodně uklidňuje něco jim potichu říkat, potichu si zpívat v jejich blízkosti. Na takovou kobylu bych pomalu zkoušela se přibližovat, dotýkat se, jen tolik, co snese bez vyhrůžek, chválit za každý sebemenší pokrok - hlasem, když zatím nerada dotyky. Přijít na to, co je pro ni pochvala, odměna.
Hodně štěstí, je fajn, že to hned nevzdáváte a držíte slovo - takových víc

Mluvíte mi z duše, tohle se mi líbí - to práci si dám, protože její 13 let, takže máme před sebou ještě spoustu času společného života.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Většiny koní u vás? Ale proč? My tu máme 40 koní a žádný není nijak protivný.

Ano,to je přesně o čem mlum.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano,to je přesně o čem mlum.

Nechápu, to jako že já tvrdím, že tu koně protivní nejsou a vy víte, že jsou? Nebo jak tomu mám rozumět? Nejsou to moji koně, ale chodím mezi ně, nikdy se na mne žádný nešklebí, neprudí, neotravuje a nevyhrožuje.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka: Možná máte pravdu, možná je prostě jen jedna z mnoha, kterým lidi nepadli do oka... a já si to možná jen zbytečně vykládám. Ale je pravda, že tihle šklebivý koně možná jsou opravdu výsledkem toho, že jejich lidi je navštíví párkrát do týdne, většinou je vyčistí, vezmou pod sedlo nebo na jiné "hry" a jinak se jim celé dny nikdo nevěnuje.
Já mám štěstí, že ty svý dva holomky mám před okny a i přes to - každý den kydáme, oni jsou při tom venku, dáváme seno, pohladíme, párkrát v týdnu (někdy taky jen jednou) jdeme do sedla a jinak...nic. Musím si lépe rozložit čas a vzít ji ven kdykoli to bude možné, nebo s nimi být ve výběhu (který není velký). A uvidím, možná to opravdu přinese úspěch. A asi bych na ní měla začít jezdit (na ní sedím zřídka) - holt se zatnutýma zubama půjčím valacha

Zkušení koňáci/horsemani ti potvrdí, že kůň nevnímá člověka jako rovnocenného člena stáda.Proto kůň fakt nepotřebuje, aby za ním chodil "jeho" člověk do výběhu, navštěvoval ho denně a "hrál si" s ním. Na to má mít kolegy ve stádě.
Tvoje kobča je prostě dominantnější než ty. Je velmi pravděpodobné, že se naučila nerespektovat člověka u své bývalé majitelky, to ale neznamená, že se nežádoucímu chování nedá odnaučit.
Podle toho, co popisuješ, na to ale sama zatím nestačíš. Zkus si vážně sehnat někoho zkušeného, kdo se na vás obě podívá a t o b ě ukáže, jak na to.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zkušení koňáci/horsemani ti potvrdí, že kůň nevnímá člověka jako rovnocenného člena stáda.Proto kůň fakt nepotřebuje, aby za ním chodil "jeho" člověk do výběhu, navštěvoval ho denně a "hrál si" s ním. Na to má mít kolegy ve stádě.
Tvoje kobča je prostě dominantnější než ty. Je velmi pravděpodobné, že se naučila nerespektovat člověka u své bývalé majitelky, to ale neznamená, že se nežádoucímu chování nedá odnaučit.
Podle toho, co popisuješ, na to ale sama zatím nestačíš. Zkus si vážně sehnat někoho zkušeného, kdo se na vás obě podívá a t o b ě ukáže, jak na to.

Díky moc, budu se radami řídit..

"Zkušení koňáci/horsemani ti potvrdí, že kůň nevnímá člověka jako rovnocenného člena stáda.Proto kůň fakt nepotřebuje, aby za ním chodil "jeho" člověk do výběhu, navštěvoval ho denně a "hrál si" s ním. Na to má mít kolegy ve stádě."
Jistěže to nepotřebuje kůň, potřebuje to jeho člověk. Jde-li mu o to, aby se poznali, navázali přátelský kontakt. Tedy pokud nechce být jen "uživatel sportovního nářadí" - ulovím, odjezdím, strčím zpátky.
To, že člověk není pro koně člen stáda, stejně jako pro normálního člověka kůň členem jeho rodiny přece neznamená, že spolu nemohou mít pro oba příjemný přátelský vztah. A přátelství vzniká vždy na základě společně příjemně (pro obě strany stráveného času), což může být i prosté "být spolu" - bez sedla, uzdečky, ohlávky, dvounohý nahoře a čtyřnohý pod ním.

Určitě má špatnou zkušennost s lidma, proto se tak chová. Taky jsme takovou kobylu měli - hodně podobného charakteru jako ta vaše.
Určitě bych doporučila s ní začít od začátku a chovat se k ní jako ke hříběti, přistupovat k ní tak, jako by nic neznala a brát jí jako začátečníka s tím že vy jí vše ukážete a naučíte jí se chovat normálně.
Začít chodit na procházky, nikdy jí nenechat aby vás předběhla nebo vláčela, to je lepší se vždycky zastavit a počkat až se ona zařadí za vás a tak poklračovat dál. Nikdy jí nenechat,aby jí prošla sebemenší maličkost, bude si to pamatovat a zkoušet i nadále.
Vemte si jí samotnou,v klidu si jí vyčistěte, mluvte na ní, říkejte jí jak je hodná a šikovná, buďte milá, pokud se jí něco nebude líbit, jděte od toho a zkuzte to třeba znovu za chvíli, ale nic nehrotit a nelámat přes koleno. Pak si jí vemte na ruku a vyražte, třeba jen na 20 minut nabo půl hodiny stačí chvilka a uvidíte bude ráda.

Taky mi u mého valacha pomáhá, když je na mě hnusnej a dělí ksichty, tak se urazím a nevšímám si jho, chodím třeba okolo něco dělám a on potom sám od sebe začne dolejzat.

Nebo jak ostatní radili, že na ní máte koukat a dělat jí společnost třeba ve výběhu nebo v boxe, jo určitě si k ní vlezte,ale nevšímejte si jí a vyčkávejte na to až přijde sama, pak jí dejte odměnu. jen tak pro nic za nic jí pamlsky nedávejte, jen když uděšlá něco pozitivního.
Hlavně to nevzdávat a hlavu vzhůru nikdy jí nedávejte pamlsky pro nic za nic, musí si to zasloužit.