Koně a plánování rodiny?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak mě je 25 let, v době kdy jsem porodila mi bylo 23 let a měla jsem 2 koně. Skloubit se to dá, jelikož když byla dcera malá tak prakticky pořád spala, takže nebyl problém ani jezdit. Hlídali rodiče nebo manžel, je pravda, že u nich mám podporu, jelikož ten jeden koník je mých rodičů...takže i když jsem byla těhotná mi pomáhali, byť jsem poklízela do 8. měsíce těhotenství. Finanční situace byla tehdy víc než příznivá, ovšem teď žijeme prakticky jen z mateřské manžel shání práci, tak doufám, že se to brzo zlepší. Teď když je dcera větší chodí krmit a sem tam poklízet se mnou, ale musím na ní dávat bacha, teď mi zase všude utíká Ale tak snad začne brzo jezdit i ona No každopádně 2 měsíce po porodu jsme domů přivezli třetího koně a tak se aspoň ,,nenudím" Tento rok možná plánujeme další miminko a navíc jsem chtěla svou kobylku připustit. Takže bude veselo Ono rozdíl je v tom mít koně někde ustájeného a mít ho doma. Ale zvládnout se to dá...

Joo tak když je dítě spavé, tak to celkem jde, horší, když spavé není...už od narození.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Joo tak když je dítě spavé, tak to celkem jde, horší, když spavé není...už od narození.

Ano je pravda, že mám zlatou dceru a byla spavá A teď už víc chápe, takže řeknu jdeme spinkat tak si vezme peřinku a jde

No to záleží na toleranci rodiny.Pokud vyčítají už teď,tak s dítětem to bude ještě horší.

Mne je 27 a miminko plánujeme tento, alebo budúci rok. Koňa mám 7 rokov a jediné riešenie ako skĺbiť rodinu, domácnosť a koňa som videla v tom, aby kôň býval s nami. Vidím to na kamarátkach čo už deti majú, že proste nestíhajú a zrazu sa tešia keď sa raz za týždeň dostanú za koňom. Nehovoriac o tom, ak ich partner tejto záľube ešte neholduje. U nás teda padlo rozhodnutie keď sme sa sťahovali pred 3 rokmi do svojho, že to bude dom a okrem mojej kobyly som si priniesla ďalšie dva koníky kamarátok ktoré mi so všetkým pomáhajú. Čiže nie je problém ani keď chceme na pár dní odísť, alebo musím ostať dlhšie v práci, či som náhodou chorá. Partner kone toleruje, ale vôbec ho to nebaví a tak ho do toho ani neťahám pokiaľ to nie je naozaj nevyhnutné. Všetko je ale nastavené tak, že mimčo môže prísť a teda sa spolieham hlavne na to, že kým bude malé zajazdím si a nachystám kým bude spať a keď bude väčšie tak mi ho baby, alebo otec postrážia :)) neviem si ale predstaviť stíhať prácu, domácnosť aj deti a chodiť pravideľne aj za koňom.

Když je dítě spavé a máte babičku ze své či manželovy strany pak se to určitě zvládá lechce, já mám 3 koně a mimi, které rozhodně nespí přes den, pokud na chvíli snad tak jen v kočárku a to prosím za pohybu, jakmile se kočárek zastaví už je veselo, babi nemám, moje pracuje a manžel již nemá maminku, takže je to opravdu složité, vyřešila jsem to tak, že jsme si pronajali pozemek a částečně se staráme o koně sami a částečně majitel pozemku,je to levnější než komerční ustájení, kde se kůň moc na výběh nedostane, tím, že jsou pastevně ustájení maj dost pohybu a nemusím je jezdit každý den a jeden koník je důchodce, takže manžel dvakrát v týdnu pohlídá mimi a chodím jezdit a o víkendu také, jde to, ale času je každopádně méně, člověk nevyspalý, finance na hraně a ze strany mých rodičů sice již výčitky přestali, že jsem si koně nechala i když máme rodinu, ale pořád je to znát, že nejsou rádi, pokud člověk něco chce, má si zatím jít i když je to náročnější, znám kamarádky, které se koní naprosto vzdaly když otěhotněly a moc jim chybí, řekla jsem si že to zkusím zvládnou, je lepší je vidět a jezdit méně často, než se toho vzdát úplně.....to platí i naopak je lepší mít rodinu, než zůstat sama s koňmi, myslím, že hodně hlavně záleží na toleranci partnera, naštěstí ten můj sice není koňák, ale tak nějak chápe, že je to můj život.....

Ahoj! Je mi 23, v srpnu jsme měli s manželem svatbu a dva měsíce na to jsem otěhotněla. Nyní budu končit první trimestr a jsem naprosto šťastná. Dřív jsem spoustu věcí kolem dítěte strašně prožívala a nedokázala si představit, ale hormony udělají své a nyní jsem jako matka Tereza, nemůžu se toho malého dočkat a manžel je na tom stejně. jsme o 16 let od sebe, poznali jsme se u koní, každý jsme měli svého v nájemní stáji. Po dvou letech jsme udělali životní skok - z Prahy jsme se odstěhovali 200 km daleko na venkov prakticky do samoty, koupili jsme domeček, odvezli naše dva koníky, přikoupili poníka a začali jsme žít. Já si tu našla práci, manžel postupně také ( do konce tohoto roku ještě jezdil za prací na celý týden do Prahy), stádo se nám za dva roky rozrostlo o dalšího koně a jednoho na ustájení, za dva měsíce čekáme hříbě. Do toho nějaké ty kočky, pejsek. Zhoršené podmínky vidím ve faktu, že jsme opustili komplet rodinu a nemám babičky na hlídání. Jen kamarádku a sousedku. Práce je také bídná, nemůžeme si vyhazovat jako dřív, prakticky nám nezbývají finance pro sebe, všechno jde do domu a do zvířat. Mám ale ohromnou podporu v manželovi. Přijedeme z práce, spolu vykydáme, ačkoli mě ušetří tahání koleček s hnojem, práce ani ježdění se nevzdám, pokud mi to prcek dovolí. Víkendy trávíme v sedlech a u kladiva Manžel se těší jak bude hlídat a já se budu moct jet projet na koních. Rodiny to také přijali suverénně - dalo se to očekávat, kdy s tím přijdu. sice všichni čekali, že počkáme na lepší fin. situaci, ale máme několik důvodů, proč jsme chtěli počít co nejdříve. S prckem si myslím že vše zvládneme.. Nebrala jsem tu tak rozdílný plat co bude rodičák a navíc se živím rukama - obrazy - takže se mi spíše hodí že nebudu sedět celý den v kanclu a toho, že by nebyly peníze se nebojím.. vidím to jako s koňmi.. pořád fňukáme že nemáme, ale koně nosíme na zlatém podnosu. zní to celé pohádkově, ale stálo to spoustu peněz, sil a probrečených nocí, snad je toto kýžená odměna takže přeju v životě hodně štěstí a rozhodně si v životě neupírej co máš ráda, všechno se dá spojit když se chce a máš vedle sebe člověka, který tě podpoří!!! a na děti nečekej, jestli chcete, nikdy nevíš, jak na tom budeš zdravotně. Pořád lepší si nekoupit novou bundu než si vyčítat, že jsem tak dlouho čekala...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Děti nemám, 2 koně v nájemní stáji ano. Je mi 28. S partnerem jsme v obecním bytě, splácíme auto, i přes velice dobrý plat nás obou dávám nyní jednoho koně do inzerce a druhý ASI půjde, až se definitivně rozhoupeme a do miminka půjdeme (tento rok), protože tolik peněz s rodičovským příspěvkem a jedním platem dohromady nedáme. Nejsem sobec, abych koním vzala z jejich standardu, a i přesto, že své koně velmi miluji (a asi právě proto), tak jim raději najdu vhodnější domov, než je stěhovat někam do Horní-Dolní na pastvinu za polovinu ustájení, kde je nikdo nevyčistí nebo neprojede jak je rok dlouhý. To stejné k dětem - nikdy bych neměla koně nebo psa na úkor dětem, prostě děti jsou rodina a zaslouží si to nejlepší. Ale ještě před dvěma-třemi lety jsem se na to dívala jinou optikou a opakovala jsem, že koně z domu jen přes mou mrtvolu a děti nikdy! Jak hloupá jsem byla...ty hodiny fakt existují a tikají...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děti nemám, 2 koně v nájemní stáji ano. Je mi 28. S partnerem jsme v obecním bytě, splácíme auto, i přes velice dobrý plat nás obou dávám nyní jednoho koně do inzerce a druhý ASI půjde, až se definitivně rozhoupeme a do miminka půjdeme (tento rok), protože tolik peněz s rodičovským příspěvkem a jedním platem dohromady nedáme. Nejsem sobec, abych koním vzala z jejich standardu, a i přesto, že své koně velmi miluji (a asi právě proto), tak jim raději najdu vhodnější domov, než je stěhovat někam do Horní-Dolní na pastvinu za polovinu ustájení, kde je nikdo nevyčistí nebo neprojede jak je rok dlouhý. To stejné k dětem - nikdy bych neměla koně nebo psa na úkor dětem, prostě děti jsou rodina a zaslouží si to nejlepší. Ale ještě před dvěma-třemi lety jsem se na to dívala jinou optikou a opakovala jsem, že koně z domu jen přes mou mrtvolu a děti nikdy! Jak hloupá jsem byla...ty hodiny fakt existují a tikají...

První rozumný názor!!! Ti příbuzní zadavatelky musí být hrozní že!!! Když dávájí přednost dítěti a rodině před koněm.

Já tedy nevím proč by koně na pastvině v Horní dolní kde je každej den někdo nebude hodinu pulírovat a každej den jezdit se měli mít hůř než kůň v supr stáji s "all inclusive"... Je fajt že tedy každému vyhovuje jiný režim a ne každému sednou pastovny nebo naopak supr ustájko... Zatím ale všici čtyři koně co jsem měla (dva jsou pryč a dva mám) byli z pastevka navykali se na box a za život byt mladí prošli víc stájí jak jednu... a všude byli v pohodě a ok... Ale samozřejmě pokud to tak cítíte je lepší dát je pryč ted než pak řešit narychlo nějaký průser a honem honem prodat protože na to není

Já jsem děti dlouho nechtěla, bála jsem se, že to nebudu umět, že mě budou omezovat a já nevím co ještě. S manželem jsme svoji letos 19 let a máme už tři děti - 8, 4 a 1 měsíc. Babičky nejsou - moje máma pracuje a manželova bydlí 400 kiláků od nás. Koně máme tři a máme je doma. Výhodou je, že je to velký zájem nás obou a že se tomu dokážeme my podřídit a děti přizpůsobit. \Pokud jedeme někam na akci, tak je to trošku logistický problém ( hlavně všechno zbalit a nic nezapomenout ) ale VŠECHNO jde, stačí jen trochu chtít . Peníze jsou trošku problém - ale ukažte mi někoho, kdo takový problém nemá že? Na fotce jsou synkové na jedné z akcí.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Vsechno jde kdyz na zacatku jsou dva kteri se doopravdy miluji. To milovani-nemyslim zaslepeni hormonama ale prave milovani je vzajemne chapani a pomoc.
Moje kamaradka uz dlouho vdana ma domov takovy o jakem sni snad kazda zena- vse co delaji delaji spolecne. Oba se shodli poridit si domek na kraji lesa,, vzit si kone domu, jejich dve deti jsou pro ne prioritou a uz na konich jezdi taky. Vse je zkloubeny dohromady,ty kone i pes jsou take clenove rodiny.
Ja si myslim ze kdyz si chlap namluvi zenskou, ktera ma kone a nebo naopak, tak si ma rozmyslet predem zda to zvladne a ne pak vydirat -bud deti nebo kone.
Nereknu nic pokud se stane z venci opravdu nejaka silna krize, kdy uz neni jine reseni ze se teda kone prodaji, tak se proste prodaji kone, ne deti. Prijde uraz, dlouhodoba nemoc tak to se neda nic delat. Tam je potom na miste rikat ze prednejsi jsou deti, partner.
Ale pokud ma holka partnera, jeste ani nejsou poradne spolu a on uz zacina vycitat kone, tak to fakt jsou prednejsi kone protoze takovy priklad vztahu neni o lasce ale o tom kdo bude koho vlastnit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem děti dlouho nechtěla, bála jsem se, že to nebudu umět, že mě budou omezovat a já nevím co ještě. S manželem jsme svoji letos 19 let a máme už tři děti - 8, 4 a 1 měsíc. Babičky nejsou - moje máma pracuje a manželova bydlí 400 kiláků od nás. Koně máme tři a máme je doma. Výhodou je, že je to velký zájem nás obou a že se tomu dokážeme my podřídit a děti přizpůsobit. \Pokud jedeme někam na akci, tak je to trošku logistický problém ( hlavně všechno zbalit a nic nezapomenout ) ale VŠECHNO jde, stačí jen trochu chtít . Peníze jsou trošku problém - ale ukažte mi někoho, kdo takový problém nemá že? Na fotce jsou synkové na jedné z akcí.

Vím, že je to nezdvořilé, ale můžu se zeptat, kolik je vám let ? Mě je 25 a mám podobný názor na to, že mě děti budou omezovat atd. A pořád říkám, že radši budu "rodit" hříbata, než abych já měla rodit.

Já se za svůj věk nestydím V dubnu mi bude 4O a když se ohlížím zpět, tak si teď říkám, jak jsem byla blbá a že děti jsou to nejlepší, co mě potkalo

Koně mám už nějakých 20 let...chvilku na ustájku, pak ve stáji kam jsem musela denně dojíždět krmit, nebo se s někým domluvit aby nakrmil, a teď už 11 let doma. Koupila jsem barák, zadlužila se hypotékou na 4000 měsíčně. Na rodinu napřed nebyl věk, pak partner a když už oboje bylo, tak to nešlo a doktoři (3 nezávisle na sobě) mi řekli, že pravděpodobnost otěhotnění je minimální.Napřed jsem byla v prdeli, ale za roky si člověk tak nějak..no ani ne zvykl, spíš otupěl.Celkem úspěšně jsem si vsugerovala, že děti jsou problém, že je vlastně ani nechci. No a najednou jsem zjistila, že jsem těhotná s chlapem, který mi řekl že ho to nezajímá a že ,,TO" už teď nemá rád. Takže s rozdělaným barákem bez topení(s kamny v jedné cimře) s hypotékou, 2 koníky, 2 psy jsem rozhodovala co dál. Že si mimčo nechám jsem se rozhodla hned ( pak jsem asi 2x v těhotenství polemizovala, že ještě je čas si to rozmyslet, protože mi začalo docházet jaký to bude boj) Za poslední rezervu se dodělalo topení a pak se uvidí. Malá má teď půl roku a jde to..prostě to jde. Koně jsou sice odsunutí bokem (nemám pocit že jim to vadí) protože malou nemám kam odkládat (a popravdě ani nechci) ale jsem fakt šťastná.V záchvatu bláznovství jsem jí pořídila poníka a už se těším až začneme jezdit spolu...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já se za svůj věk nestydím V dubnu mi bude 4O a když se ohlížím zpět, tak si teď říkám, jak jsem byla blbá a že děti jsou to nejlepší, co mě potkalo

Tak to je super S přítelem stavíme dům a stáje a do tří let by mělo být hotovo. Tak snad taky začnu na děti myslet.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak to je super S přítelem stavíme dům a stáje a do tří let by mělo být hotovo. Tak snad taky začnu na děti myslet.

Nebojte,taky to na vás přijde Biologické hodiny málokterá přeslechne.
V pětadvaceti jsme si s kamarádkou pořídily napůl svého prvního vlastního koně.To byla radost!!
S tím,že snad, někdy ,asi ,možná děti mít budeme.Rozhodně to nebyla priorita.
Partnery jsme vybraly takové,aby náš"outěžek" respektovali od počátku vztahu.
Teď máme každá dvě děti,vlastní zázemí a už i další koně.Všechno jde skloubit,když chcete.

Mě je 22 let mám před sebou ještě rok a pul školy, do toho chodím na brigády. Vlastním 2 koně. Mám pronajatý pozemek a na něm postavený přístřešek, který je 6 km od mého bydliště (bydlím u rodičů). Každé rano, než jedu do školy musím ke koním a pak tam jezdívám ještě odpoledne. Můj přítel bydlí 17 km ode mě a plánujeme na podzim tohoto roku, možná až z jara příštího, že koně přestehuji k němu ( přítel má tažného koně a kozy, ale musí dohodnout s obcí pronájem pozemku a postavit přístřešek, ohrady pro moje koně)

Jenže, jsem ted neplánovaně otěhotněla, prosím nenadávejte mi, prostě se to stalo. Jsem v 5tt a nevím co dělat, školu musím dodělat, jelikož je to soukromá a už jsem do toho nastrkala hodně peněz, tak by byla škoda to takhle zahodit. Na potrat jít nechci. Zatím to ví jen přítel a řekl, že se k němu musím co nejdřív přestěhovat. Nevím, jak vše dopadne, ale chci to zvládnout, koně kvůli tomuhle neprodám ( naštěstí mam kamaradku, která mi s koňmi pomůže). Už jen skloubit dítě a školu...

Zdravim,nikdo Vas nemuze odsuzovat za to ze cekate miminko i kdyz trosicku neplanovane,dulezite je ze mate v partnerovi oporu,ono se pak vse mnohem lepe zvlada.A za par let se tomuhle spolecne zasmejete.Preju moc a moc stesticka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mě je 22 let mám před sebou ještě rok a pul školy, do toho chodím na brigády. Vlastním 2 koně. Mám pronajatý pozemek a na něm postavený přístřešek, který je 6 km od mého bydliště (bydlím u rodičů). Každé rano, než jedu do školy musím ke koním a pak tam jezdívám ještě odpoledne. Můj přítel bydlí 17 km ode mě a plánujeme na podzim tohoto roku, možná až z jara příštího, že koně přestehuji k němu ( přítel má tažného koně a kozy, ale musí dohodnout s obcí pronájem pozemku a postavit přístřešek, ohrady pro moje koně)

Jenže, jsem ted neplánovaně otěhotněla, prosím nenadávejte mi, prostě se to stalo. Jsem v 5tt a nevím co dělat, školu musím dodělat, jelikož je to soukromá a už jsem do toho nastrkala hodně peněz, tak by byla škoda to takhle zahodit. Na potrat jít nechci. Zatím to ví jen přítel a řekl, že se k němu musím co nejdřív přestěhovat. Nevím, jak vše dopadne, ale chci to zvládnout, koně kvůli tomuhle neprodám ( naštěstí mam kamaradku, která mi s koňmi pomůže). Už jen skloubit dítě a školu...

Pokud máte oporu v rodině, v příteli, přítel popř. pracuje a vy si vyděláváte na brigádách tak bych nevěšela hlavu. Rodiče mi sice taky pořád opakovali, dělej školy, vykašli se zatím na děti, chraň se ať nemáš děti. Ale někdy se takové věci prostě stanou :) Z lidí, kteří vás odsoudí si nic nedělejte. Je to váš život a vaše rozhodnutí. A když člověk má tu sílu a věřím, že vy ji máte, jste ještě mladá, tak to jde zvládnout. Přeji vám hodně štěstí.

Má kamarádka na to byla hůř. Měla koníka v nájemní stáji, přítel a i ona studovali. Kamarádka měla VŠ velmi náročnou. Penízky měli jen z brigád. Rodič přítele je trochu podporoval, ze strany kamarádčiných rodičů nic. Do toho neplánované dítě. Sami dva z koněm jen tak tak vyžili a to si nemohli vůbec rozhazovat jako třeba jejich ostatní vrstevníci. Bylo dítě a kůň se musel omezit. Nakonec to vyřešili pronájmem a koník se má fajn a je využitý, takže se nefláká jen tak po pastvině.

Je mi 31, mám dvě děti a je fakt, že je to někdy záhul a není tolik času na koně, jak bylo dřív. Dobré je, že manžel i děti mají ke koním vztah a v podstatě s nimi vyrůstají. I finančně je to samozřejmě náročnější, ale zvládnout se to dá. Držím palce, aby se Vám taky zadařilo skloubit mateřství a koně.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
První rozumný názor!!! Ti příbuzní zadavatelky musí být hrozní že!!! Když dávájí přednost dítěti a rodině před koněm.

Rodině před koněm slepě a za každou cenu přednost nedávám. Nikde jsem nepsala že nechci dítě, protože kůň je přednější.Víme oba s přítelem, že dítě časem budeme chtít. Čekat dlouho s tím určitě nechceme. Momentálně nám to finanční situace nedovoluje - já i přítel jsme stejného názoru. Končím teď hodně náročné studium. Snad se to za rok dva zlepší.Jen mi vadí řeči některých z rodiny, hlavně těch, kteří na koníka a naše živobytí nedávají ani korunku a my to od nich ani nechceme. Přítel je nekoňák, ale koníka toleruje a má ho celkem i rád. Koníka jsem měla již v době před naším seznámením, takže věděl co do našeho vztahu sebou přináším. To že mám vlastního koně, který mě stojí spoustu času a peněz se dozvěděl hned na začátku. Do budoucna vím, že může nastat jakákoliv složitá situace, ve které může jít i o prodej koníka. Ale vždy je možno najít nějaké řešení. Jsme člověk, který nějakou korunku navíc dá na koníka, nebo si ji spoří na horší časy, než abych si koupila novou bundu jak už někdo v téhle diskuzi napsal.

Celkově jsem se jen ptala na to jak to ostatní měli a jak to zvládali oni. Chci se tak informovat do budoucna. Jinak velmi děkuji za zkušenosti a podporu :)

Přidám Vám i ne tak úplně optimistický příspěvěk, člověk má být připraven na vše... Ke svému koni jsem přišla tak, že bývalá majitelka otěhotněla. Ze začátku bylo vše v pohodě, ale postupem času za kobylou jezdila míň a míň. Bývala hodně unavená, nezvládala. Pak se narodilo dítě a času a energie bylo ještě míň. Navíc neměla malýho kam dávat, obě babičky pracující a manžel taky, do toho rekontrukce bytu. Taky spadla z velice slušné výplaty jen na mateřskou a už nezbývaly finance na ustájení. Vzala jsem na sebe veškerou (i finanční) péči a po čase kobylu koupila. Ono to asi "vždycky nějak jde", ale jsou i případy, kdy to nejde. Počítat se musí se vším.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přidám Vám i ne tak úplně optimistický příspěvěk, člověk má být připraven na vše... Ke svému koni jsem přišla tak, že bývalá majitelka otěhotněla. Ze začátku bylo vše v pohodě, ale postupem času za kobylou jezdila míň a míň. Bývala hodně unavená, nezvládala. Pak se narodilo dítě a času a energie bylo ještě míň. Navíc neměla malýho kam dávat, obě babičky pracující a manžel taky, do toho rekontrukce bytu. Taky spadla z velice slušné výplaty jen na mateřskou a už nezbývaly finance na ustájení. Vzala jsem na sebe veškerou (i finanční) péči a po čase kobylu koupila. Ono to asi "vždycky nějak jde", ale jsou i případy, kdy to nejde. Počítat se musí se vším.

Ono někdy přijdou i takovéto situace bohužel. Ale věřím, že se kobylka u vás má dobře. Kdyby nebylo zbytí(hlavně po té finanční stránce) asi bych udělala to samé. Říká se peníze nejsou vše, ale bohužel jsou dnes stále více potřeba. Ale kdybych věděla, že by koník šel do dobrých podmínek a měl by vše co potřebuje a hlavně milující ho majitele udělala bych to samé. Jedné známé se stala podobná situace jak jste uvedla. Koníka prodali, majitel vypadal solidně, ale jakmile si koníka odvezl k sobě už o něm neslyšeli. A koník je dnes kdo ví kde.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono někdy přijdou i takovéto situace bohužel. Ale věřím, že se kobylka u vás má dobře. Kdyby nebylo zbytí(hlavně po té finanční stránce) asi bych udělala to samé. Říká se peníze nejsou vše, ale bohužel jsou dnes stále více potřeba. Ale kdybych věděla, že by koník šel do dobrých podmínek a měl by vše co potřebuje a hlavně milující ho majitele udělala bych to samé. Jedné známé se stala podobná situace jak jste uvedla. Koníka prodali, majitel vypadal solidně, ale jakmile si koníka odvezl k sobě už o něm neslyšeli. A koník je dnes kdo ví kde.

No kobyla zůstala ve stejné stáji, s bývalou majitelkou jsem v kontaktu (známe se už několik let, dřív jsem jí kobylu jezdila). Já vlastně původně ani koně nechtěla, ale nakonec se to takhle semlelo... Nešlo tam jen o finance(i když o ty především), ale třeba také o to, že přítel jí odjel autem do práce a ona se neměla za kobylou jak dostat. Nebo nebyl nikdo, kdo by malého pohlídal. Jen jsem chtěla poukázat na to, že ne vždy je to tak idylické, jak to tady všichni popisují.

Plánujeme s přítelem svatbu i děti, koně máme dva na pastevku. Dostanem se tam cca 3x týdně (přes léto a světlo), v zimě jen o víkendech. Můj koník má ještě jednu jezdkyni, takže se občas hýbe. Oba koníci jsou rekreační, takže jim takový provoz nevadí.
Dítko časem plánujeme, ale nemyslím si, že by mě dítě mělo ve všem 100% omezit a že by s dítětem měl skončit můj osobní život...aby se zařizovalo všechno podle dítěte, copak děťátko chce a co nechce - aby mu to nevydrželo celý život a já se pak v jeho pubertě nedivila, co je to za rozmazlence...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Plánujeme s přítelem svatbu i děti, koně máme dva na pastevku. Dostanem se tam cca 3x týdně (přes léto a světlo), v zimě jen o víkendech. Můj koník má ještě jednu jezdkyni, takže se občas hýbe. Oba koníci jsou rekreační, takže jim takový provoz nevadí.
Dítko časem plánujeme, ale nemyslím si, že by mě dítě mělo ve všem 100% omezit a že by s dítětem měl skončit můj osobní život...aby se zařizovalo všechno podle dítěte, copak děťátko chce a co nechce - aby mu to nevydrželo celý život a já se pak v jeho pubertě nedivila, co je to za rozmazlence...

Taky mám koně a je pravda, že by s dítětem neměl skončit osobní život, ale ve skutečnosti je to něco jiného. Plánovat člověk může, co chce. Ale může se stát, že je dítě např. často nemocná a pak je člověk rád, když se dostane jednou za 2 týdny na koně.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Plánujeme s přítelem svatbu i děti, koně máme dva na pastevku. Dostanem se tam cca 3x týdně (přes léto a světlo), v zimě jen o víkendech. Můj koník má ještě jednu jezdkyni, takže se občas hýbe. Oba koníci jsou rekreační, takže jim takový provoz nevadí.
Dítko časem plánujeme, ale nemyslím si, že by mě dítě mělo ve všem 100% omezit a že by s dítětem měl skončit můj osobní život...aby se zařizovalo všechno podle dítěte, copak děťátko chce a co nechce - aby mu to nevydrželo celý život a já se pak v jeho pubertě nedivila, co je to za rozmazlence...

To neres. 100% se diteti budes venovat v kojeneckem a batolecim veku, to je prirozene. Pak si pomaloucku to dite zacne budovat dalsi vztahy ve skolce a bude se ucit ze kdyz neco chce, musi obcas pockat.
Ted hlavne res partnera aby byl zarukou opory, lasky a respektu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To neres. 100% se diteti budes venovat v kojeneckem a batolecim veku, to je prirozene. Pak si pomaloucku to dite zacne budovat dalsi vztahy ve skolce a bude se ucit ze kdyz neco chce, musi obcas pockat.
Ted hlavne res partnera aby byl zarukou opory, lasky a respektu.

Přesně tak. Na druhou stranu je nutno uvážit, že to jsou v podstatě tři až čtyři roky života.

Je mi třicet, s přítelem jsme spolu deset let, koně máme dva a hříbě. Po dítěti ani jeden zatím přiliš netoužíme. Ale každopádně si myslím, že i v těhotenství se to zvládnout dá. Já nemám na to abych dala jednoho nebo druhého koně pryč ani na to abych je dala pryč všecny a za čas až by bylo dítě větší pořidila koně nové. Jak tady nebo i v jiných podobných diskuzích padlo. Prostě já to mam tak, že své koně pryč nedám i kdyby to mělo být na úkor dítěte. Nejsem typ co by nutně musel za každou cenu sedět jak kvočna na vejcích a mít stůj co stůj dítě. Takže každý to má podle svého vlastního cítění a uvážení. Jinak má rodina mě v koních podporuje, ačkoliv kmitat kolem nich by rozhodně nešli protože mají nepřekonatelný strach a rodina přítele by zas byla strašně ráda kdybychom koně dali pryč, od nich pomoc rozhodně nečekám. Ty by se tak akorád chtěli povozit zadek a machrovat a to je tak vše.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je mi třicet, s přítelem jsme spolu deset let, koně máme dva a hříbě. Po dítěti ani jeden zatím přiliš netoužíme. Ale každopádně si myslím, že i v těhotenství se to zvládnout dá. Já nemám na to abych dala jednoho nebo druhého koně pryč ani na to abych je dala pryč všecny a za čas až by bylo dítě větší pořidila koně nové. Jak tady nebo i v jiných podobných diskuzích padlo. Prostě já to mam tak, že své koně pryč nedám i kdyby to mělo být na úkor dítěte. Nejsem typ co by nutně musel za každou cenu sedět jak kvočna na vejcích a mít stůj co stůj dítě. Takže každý to má podle svého vlastního cítění a uvážení. Jinak má rodina mě v koních podporuje, ačkoliv kmitat kolem nich by rozhodně nešli protože mají nepřekonatelný strach a rodina přítele by zas byla strašně ráda kdybychom koně dali pryč, od nich pomoc rozhodně nečekám. Ty by se tak akorád chtěli povozit zadek a machrovat a to je tak vše.

Jé, to je, jako kdybych to napsala já, taky je mi 30, 3 koně, situace obdobná. Ještě s tím, že rodina přítele vandruje, kdy že bude konečně dítě. Mezi vánočními svátky jsme byli na setkání přítelova příbuzenstva a tři jeho sestřenice čekají dítě. Pro většinu jeho příbuzenstva jsem divná...no a co. Koně jsou můj splněný životní sen a prostě to tak mám

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jé, to je, jako kdybych to napsala já, taky je mi 30, 3 koně, situace obdobná. Ještě s tím, že rodina přítele vandruje, kdy že bude konečně dítě. Mezi vánočními svátky jsme byli na setkání přítelova příbuzenstva a tři jeho sestřenice čekají dítě. Pro většinu jeho příbuzenstva jsem divná...no a co. Koně jsou můj splněný životní sen a prostě to tak mám

Super, už jsme tři i u mě jsou koně splníněním snu a pryč bych je nedala ani kvuli miminu. Ale na druhou stranu chápu i jiné holky, že prostě mají potřebu mít děti a je jim jedno jaké oběti tomu přináší.
Já i můj přítel to máme taky tak, on sice nekoňák, ale dneska po letech už má taky svého koníka. A pryč bychom je rozhodně nedali, občas si sice povzdychnu, že bych měla o starost míň nemít koně, nelítat denně jak magor jen aby koně měli první poslední, ale pak k nim příjdu a oni jen mě slyší že cinkají klíče u vrat, tak se řítí přes celou ohradu aby mě uvítali a pořehtaly a tak jsou všechny splíny zažehnaný :D a musím ještě dodat, že k nám takhle neutíkají pro žrádlo aby zas nějaká rejpavá duše nepsala takový hlody. Nikdy od nás nic nedostali na přivítanou (to je naše zásada), prostě to tak mají, že nás radi vidí, tak se přiběhnou přivítat a pomazlit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jé, to je, jako kdybych to napsala já, taky je mi 30, 3 koně, situace obdobná. Ještě s tím, že rodina přítele vandruje, kdy že bude konečně dítě. Mezi vánočními svátky jsme byli na setkání přítelova příbuzenstva a tři jeho sestřenice čekají dítě. Pro většinu jeho příbuzenstva jsem divná...no a co. Koně jsou můj splněný životní sen a prostě to tak mám

Ahoj holky, taky se k Vám přidám. Je mi 25, mám přítele, který ale za každou cenu chce dítě, dokonce i za cenu našeho rozchodu, ale já děti prostě nechci. Máme zemědělství, krom chovných koní, jak klisny tak hřebce, tak i hříbata. No stojí mi tu 9 kousků a je to docela mazec. Máme krávy, ovce, kozy, prasata o psech nemluvě, no prostě máme toho dost. Finančně na pytel, co si budeme povídat, dnešní zemědělství stojí za prd, a do toho ještě dítě? To si ani nechci představit. Lítat kolem děcka fakt celý dny a noci nehodlám. A koně bych kvůli dětem opravdu neprodala, koně jsou pro mě přednější než děti. Svého koně jsem měla prvního ve svých 20. Bohužel stařeček a už zemřel, ale teď mám i koně který jsem si vychovala a neexistuje, že by se prodali kvůli dítěti to ani náhodou. Mám tu teď kvalitní chovné koně a prodat je by byl hřích. Kdybych otěhtněla, nevim co bych dělala, ale dávám si sakra majzla aby se to nestalo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jé, to je, jako kdybych to napsala já, taky je mi 30, 3 koně, situace obdobná. Ještě s tím, že rodina přítele vandruje, kdy že bude konečně dítě. Mezi vánočními svátky jsme byli na setkání přítelova příbuzenstva a tři jeho sestřenice čekají dítě. Pro většinu jeho příbuzenstva jsem divná...no a co. Koně jsou můj splněný životní sen a prostě to tak mám

Někdy je docela nepříjemné, když se do vztahu začne montovat rodina kvůli dítěti, když vidí že všichni okolo děti mají. Rodinám říkám, že každý má nějaké splněné sny A tím mým jsou koně. Pokud je přítel tolerantní, tak bych rodinu odbyla tím, že je to pouze věc nás dvou. U nás taky nečekám žádnou velkou pomoc od rodiny až jednou to dítě přijde. Taky mě v rodině občas považují za divnou, že cpu peníze do koně, lítám si po s ním po venku apod, že je to zábava snobů apod. Ale raději už se snažím neposlouchat, protože to by se asi jeden zbláznil.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj holky, taky se k Vám přidám. Je mi 25, mám přítele, který ale za každou cenu chce dítě, dokonce i za cenu našeho rozchodu, ale já děti prostě nechci. Máme zemědělství, krom chovných koní, jak klisny tak hřebce, tak i hříbata. No stojí mi tu 9 kousků a je to docela mazec. Máme krávy, ovce, kozy, prasata o psech nemluvě, no prostě máme toho dost. Finančně na pytel, co si budeme povídat, dnešní zemědělství stojí za prd, a do toho ještě dítě? To si ani nechci představit. Lítat kolem děcka fakt celý dny a noci nehodlám. A koně bych kvůli dětem opravdu neprodala, koně jsou pro mě přednější než děti. Svého koně jsem měla prvního ve svých 20. Bohužel stařeček a už zemřel, ale teď mám i koně který jsem si vychovala a neexistuje, že by se prodali kvůli dítěti to ani náhodou. Mám tu teď kvalitní chovné koně a prodat je by byl hřích. Kdybych otěhtněla, nevim co bych dělala, ale dávám si sakra majzla aby se to nestalo.

No, inu jsme lidstvo jako zivocisny druh premnozeni, teda v Evrope a ve Statech a je to videt na kolektivnim mysleni-zenam netikaji biohodiny.
Ale tady ve Tvem vztahu pozor, - rozchazite se na dost podstatne veci. A jestli zustanes nakonec sama, utahnes to vsechno financne?
Jinak nevim to prirovnani mamin ke kvocnam zda to je mysleno pejorativne? Protoze mit maminu "kvocnu" je hotovy poklad. To oceni kazdej kdo ji nezazil.
A mamin kvocen je dnes cim dal min, skoro by to bylo na cervenou knihu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, inu jsme lidstvo jako zivocisny druh premnozeni, teda v Evrope a ve Statech a je to videt na kolektivnim mysleni-zenam netikaji biohodiny.
Ale tady ve Tvem vztahu pozor, - rozchazite se na dost podstatne veci. A jestli zustanes nakonec sama, utahnes to vsechno financne?
Jinak nevim to prirovnani mamin ke kvocnam zda to je mysleno pejorativne? Protoze mit maminu "kvocnu" je hotovy poklad. To oceni kazdej kdo ji nezazil.
A mamin kvocen je dnes cim dal min, skoro by to bylo na cervenou knihu.

Pravda. Takové maminky kvočny jsou zlaté. Dneska to v těch rodinách trochu chybí ta soudržnost apod. Neříkám že není vůbec, najdou se výjimky kdy rodina opravdu funguje a je rodinou tak jak má být, se zázemím a veškerou oporou. Možná je to i tou dnešní dobou.

Finančně to zvládnu, koně zůstanou tam kde jsou, ti tam budou ikdyž se rozejdeme. Budu za nimi jezdit, ustájení a seno platit nebudu(to tak prostě bude, je to mezi náma). Budu si platit jen veta, postroje a běžné věci. Tím, že se nebude platit to ustájení to bude docela úleva. Jinak já dítě nechtěla od začátku a on ho chtěl od začátku, ale doufá že mě to přejde. Ale zatím nepřechází, k dětem mám odpor. A popravdě - teď budu sama proti sobě - kdybych chtěla děti, nevím jestli s ním..... Je to složité dilema...
Co se týče rodiny, ti samo počítají s děckem ode mě.

Měla jsem to hodně podobné.Partner na mě tlačil,asi tak od 20ti.Pořád dokola,svatba,děti.A doufal,že mě koně "přejdou" Nedal si vysvětlit,že je to moje celoživotní úchylka a prostě nezmizí.On se párkrát svezl,ale spíš z hecu.V podstatě nestál ani o mého psa,natož koně.Jen o manželku ,matku,kuchařku a doprovod na akce.Věděla jsem ,že asi někdy budu děti chtít,ale postupně dozrálo rozhodnutí ,že rozhodně ne s tímto chlapem.Tak jsem dlouholetý vztah rozlouskla.Ve 26letech jsem to ukončila.I když mi ze všech stran prorokovali staropanenství u hajter
No,a pak se našel ten ,co mě bere jaká jsem.Máme dvě děti,koně,statek.Šli jsme do toho spolu a zatím to všechno nějak zvládáme.I bez hlídání a podpor ze strany rodin.
Prostě to nechce nic lámat přes koleno,radikálně vykřikovat nikdy ,nebo navždy.Nenechat se okolím ovlivnit a dotlačit k něčemu,co nechci.Jen proto,že mám věk a ostatní žijou jinak!

Tak u nás je taky rodina docela proti koním, v podstatě nám již deset let naznačují, jak jsme si zkazili život atd. atd. Na druhou stranu ale mám 2 děti a i když je to finančně i časově náročné, tak rozhodně nelituji. Chce to jen skloubit a taky mít v partnerovi oporu a střídat se v hlídání. Každopádně obě mé děti mají vztah ke koním a doufám, že jednou budou taky chtít pokračovat v chovu koní.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii