Jak zvládají vaši partneři, nekoňáci vaše koňáctví???

Tak záleží, kolik času jim člověk věnuje Ja tam jsem podle toho, co zrovna s koníkem dělám. Mám jej ustájeného soukromě, takže nic jiného dělat nemusím. Takže tak hoďku nebo taky 3. A nikdy to nikomu nevadilo, že jsem dala kolikrát přednost koni než báječné večeři v restauraci, zvlášť když to bylo nutné

navíc je to jako u jiných sportovců...taky mají neustálé treninky atd...tak to tak holt musí brát Naví ti, co mají alespoň vztah ke zvířatům tohle zaručeně pochopí Kolikrát slýchám...zlatko a co koník, nepotřebuješ tam svézt, je v pořádku apod...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No najít životního partnera a k tomu se věnovat vlastnímu koni a jezdit na parkur.závody a trénovat je opravdu náročné, kolem koní se motá více holek než můžů, takže žádný velký výběr koňáků není a nekoňáci to často neunesou, to kolik koně stojí času, stres, když čekáte na veterináře, když jezdíte za nemocným koněm a náhle záležitosti kolem koně mají přednost než plánovaný výlet, večírek apod, že kovář může dnes a né jidny, nebo že nepřijel a tak ani tuto neděli s ním nepojedete na víkend, ale že budete u koně, že budu závody, že se musí trénovat apod..není náhoda, že kolem koní je i celkem dost single žen, kterým už není zrovna dvacet let a jsou svobodné, bezdětné a koně mají jako náhradu,nebo prostě jen nepotkali toho pravého, který by s nimi a koněm-koňmi vydržel. Myslím, že je to pro partnera nekoňáka opravdu náročné,sama jsem ač nestřídám partnery měla několik vztahů a stroskotali právě díky koním, takže jsem již delší dobu sama a tak nějak mám pocit, že se těžko najde takový partner jak píše zadavatelka, docela ji závidím.....

Mluvíte mi z duše :)

Jsem sice mladší ročník, ale koně mám dva a chlapa už žádného. Prostě žádný nedokáže překousnout, že koně jsou vždy na prvním místě...Koně jsou můj život. Každý víkend parkurové závody, v týdnu tréning, každý svátek a volno soustředění apod. Veškeré finance spolykají náklady na tréning, ustájení,vybavení a krmení...dopoledne práce,odpoledne(večer) koně a po příchodu domů vítězila vždy vana a postel nad uremcaným přítelem, co si připadá nepotřebný...

Jsem s manželem už více jak třicet let a celou tu dobu mě provázejí koně. Posledních 15 let máme vlastní koně doma. Nijak se kolem nich neangažuje, jenom když je potřeba nakoulet seno, slámu nebo dovézt mrkev. Nicméně on nikdy na žádný sport nebyl, takže je rád, že má doma televizi a ovladač sám pro sebe a nikdo ho neruší. Ovšem velmi rád se projede v kočáře a tváří se důležitě. Udusila bych jej kvůli spoustě jiných věcí, nicméně kvůli vztahu ke koním ne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No najít životního partnera a k tomu se věnovat vlastnímu koni a jezdit na parkur.závody a trénovat je opravdu náročné, kolem koní se motá více holek než můžů, takže žádný velký výběr koňáků není a nekoňáci to často neunesou, to kolik koně stojí času, stres, když čekáte na veterináře, když jezdíte za nemocným koněm a náhle záležitosti kolem koně mají přednost než plánovaný výlet, večírek apod, že kovář může dnes a né jidny, nebo že nepřijel a tak ani tuto neděli s ním nepojedete na víkend, ale že budete u koně, že budu závody, že se musí trénovat apod..není náhoda, že kolem koní je i celkem dost single žen, kterým už není zrovna dvacet let a jsou svobodné, bezdětné a koně mají jako náhradu,nebo prostě jen nepotkali toho pravého, který by s nimi a koněm-koňmi vydržel. Myslím, že je to pro partnera nekoňáka opravdu náročné,sama jsem ač nestřídám partnery měla několik vztahů a stroskotali právě díky koním, takže jsem již delší dobu sama a tak nějak mám pocit, že se těžko najde takový partner jak píše zadavatelka, docela ji závidím.....

Zadavatelko, tak jste spokojená s partnerem nebo jste sama? Zvláštní, že dva po sobě jdoucí příspěvky jsou ze stejné IP adresy...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelko, tak jste spokojená s partnerem nebo jste sama? Zvláštní, že dva po sobě jdoucí příspěvky jsou ze stejné IP adresy...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelko, tak jste spokojená s partnerem nebo jste sama? Zvláštní, že dva po sobě jdoucí příspěvky jsou ze stejné IP adresy...

Dr. Jekyl & Mr. Hide

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelko, tak jste spokojená s partnerem nebo jste sama? Zvláštní, že dva po sobě jdoucí příspěvky jsou ze stejné IP adresy...

Nechci se pisatelky (pisatelek) z těch dvou prvních příspěvků moc zastávat, nevím, kde je pravda, ale není to "stejná" IP adresa, ale stejné zakončení. Už jsem tu viděla i moje, jen pozměněné o jediné číslo. A kdysi v nějakém vláknu i úplně stejná koncová čísla, přičemž autorky příspěvků nevypadaly moc stejně co do projevu.:)
Takže to nemusí být nutně rozdvojená osobnost.;)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nechci se pisatelky (pisatelek) z těch dvou prvních příspěvků moc zastávat, nevím, kde je pravda, ale není to "stejná" IP adresa, ale stejné zakončení. Už jsem tu viděla i moje, jen pozměněné o jediné číslo. A kdysi v nějakém vláknu i úplně stejná koncová čísla, přičemž autorky příspěvků nevypadaly moc stejně co do projevu.:)
Takže to nemusí být nutně rozdvojená osobnost.;)

Já jsem naopak měla partnera který celí život pracoval u koní a když jsem si svého koně přestěhovala domů (z finančních důvodů, přecejen on zaměstanenj u koní a já student jsme nemohli živit koně v nějké komerční stáji) tak byl oheň na střeše. Z mého koně byl naprosto otrávenej, odmítal mi s čímkolv pomoct a jen mu večer hodit žrádlo (které jsem mu předem nachystala) protože jsem občas potřebovala zůstat déle ve škole pro něj byl nepřekonatelnej problém. No koník mi doma zůstal, ale chlap ne... A nevím jestli bych ještě koňaře chtěla, mám s nima více špatných zkušností.

už dlouho jsem chtěla založit také tuto diskuzi, jsem ráda, že se to tu objevilo.
Je mi něco málo přes dvacet let, koně mám doma dva, takže ráno a večer krmení,minimálně hoďka denně na vykydání a to nemluvim o ježdění, uklízení výběhu, skládání přivezených balíků sena a slámy...zabere to hodně času, k tomu studuji a mám brigádu. Přesto všechno když jsem si po cca 3 letech našla přítele, tak jsem stíhala i jeho. Nejprve to (jako vždy) začíná při seznámení "tyyyyyy jo, ty máš koně jo? a svezeš mě někdy?" , jsou nadšeni, že holka má nějakej zájem a ještě k tomu ve společnosti chápán jako sport "snobský". My samozřejmě víme, že to žádná snobárna není, být každý den od hnoje,spocená a voňavá od koníčků :D ale věřte nebo ne, oni si představují akorát napucovanýho koníka, jak na něho vylezu ze schůdků, povozim zadek a zase někomu odevzdám a to všechno stojí hrozné peníze. Jakmile do toho začnou vidět více, že u mě neexistuje dovolená, pomale ani nemoc, berou nohy na ramena.A od "přítele" jsem si akorát vyslechla tak si miluj ty svý koně, škoda, že to nejsem já :( a to byl v podstatě on, kdo neměl kvůli práci stále čas :( takže už se smiřuju s tim, že budu asi do smrti sama :D

Nechci se zastavat tech chlapu(jsem zena), ale taky bych nechtela byt s babou, ktera ma na prvnim miste v zivote kone. Na prvnim miste v zivote ma byt partner. Jeste ujetejsi jsou v tomhle treba pejskarky, ktere maji doma psa, kterej ma absolutni povoleni do postele. Nedivim se pak tem chlapum(pokud to nejsou taky 1000% zapaleni pejskari) ze se nechteji o postel delit se psem, kterej je mnohdy u majitelky v zebricku vys, nez ten pritel.

Jinak ja. Kone mam dva v ustajeni. Pritele mam nekonaka, ale kone ma rad, dokonce se uci s nima i ze zeme a tak. Ale i ted vidim, ze z nej nikdy nebude 100% konak. Rad se sveze, rad koniky cisti a drbe je, rad me tam zaveze... toleruje to a to je pro me dulezite. Naopak ja se snazim s nim i na jine vylety, nez ho tahat porad jen ke konim.

Ja mám tiež "nekoniara" a ešte k tomu je to programátor čo v živote nemal ani škrečka :) Keď sme hľadali vlastné bývanie naše pohľady na vec boli úplne rozdielne, on chcel priestranný moderný byt v centre mesta a ja malý domček s veľkým pozemkom na samote :)) nakoniec som ho presvedčila na dom ale v blízkosti mesta nie na samote len na kraji mesta. Bolo to síce na úkor pozemku máme len necelý hektár, ale som spokojná. Snažím sa ho ale koňmi zaťažovať čo najmenej, máme doma tri, ale len jeden je môj a dvoch majú u mňa kamošky, takže sa so všetkým striedame, ak chceme ísť na dovolenku, alebo niekde na víkend baby prídu a nakŕmia aj nachystajú. Jedna u nás aj bývala kým sme boli v lete 2 týždne preč.. keď ho poprosím pomôže s hocičím, ale viem, že ho to nebaví a ja to beriem tak, že kôň je moja starosť a som vďačná aj za to, že mi to toleruje a v podstate aj pomáha financovať, lebo to nie je malá položka ktorá ide zo spoločného.. Taktiež som sa snažila oddeliť doma dvor od koní, okolo stajne som vysadila živý plot aby sme neboli ako úplný sedláci a mohli v lete vonku na terase kávičkovať a grilovať bez toho, že nám budú mrciny pozerať do taniera :))
V podstate on takmer nevie že tam nejaké kone sú a čo sa času týka je to taký workoholik, že je rád keď mám čo robiť lebo aj on môže ťukať do PC :)
Tak dúfam, že nám to aj vydrží v tomto duchu ja som vďačná za to čo mám lebo je to inak úžasný človek a vlastne som aj rada, že mi do jazdenia nekafre

Mam doma take manzela nekonaka..ale vesnicana.. a tak tam ten vztah trochu je. Neboji se, mame doma pozemky, traktor.. a muzem si vsechno udelat sami. Koupila jsem si kone a dala ho k nam.. aby nebyla sama, tak jsem ji tam ustajila dva dalsi kone, takze mala staj.. a delam to sama, jako muj prividelek, ale jsou veci, ktere si proste sama neudelam, jako privezt vodu, balik sena, slamy, odvezt hnuj.. atd. Na to je potreba manzela a muzu rict, ze to udelat jde, protoze je to proste potreba, ale taky stale slysim doma podobne vety.. jako furt ty posrane kone.. dej mi s nima uz pokoj!! A to mam dve deti a kone rozhodne nejsou na prvnim miste, ale proste se to udelat musi.. No takze to nemam jednoduche, moc ho tim neprudim, ale pomuze mi. Nekdy jdem ke konim i spolecne vsichni a to jsem docela rada. Holt mam manzela docela rejpala no..

Mám také dva koně, u domu, ale budu se stěhovat k příteli, takže řeším, co s nimi. Domů běhat ráno a večer poklízet a místovat nebudu... On je nekoňák, alergik na veškerou srst a trávy... Radši by bydlel ve městě než na vesnici. Někdy si rýpne, že jdu zase s koníčkama. Vím, že to tak nepůjde dál. Dřív jsme byly na koně dvě, ale sestra se odstěhovala za prací a domů jezdí jen na víkendy a tím, že jsem sama, tak toho se dvěmi oři mám někdy plné zuby.
Asi to pořeším tak, že jednoho koně asi prodám, druhého si nechám ustájit. Finančně to vyjde hůř, doma mám i vlastní seno, ale jinak to nejde. Buď bych neměla chlapa, kterého mám ráda, který je hodný, klidný, má dobrou práci, společně sportujeme, cestujeme nebo bych měla dva koně, na které budu sama...
I když jsou koně celý můj život, mám je 15 let, kobylky od hříbátek, nějak se ten život vyvíjí a jde jiným směrem, než jsem si přála.


Škoda, že nemám někoho, kdo by měl podobný problém, měli bychom koně spolu, střídali se v péči o ně, mohli bychom jet na dovolenou a druhý by se o koně v případě neschopnosti toho druhého o ně postaral... Let´s dreams come true....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak zvládají vaši manželé, partneři to, že máte koně, že většinu volného času trávíte u nich, myslím tím partnery co nejsou koňáci, co nejezdí. V mém případě to manžel opravdu nemá jednoduché, protože když si mně bral měla jsem jednoho koně, dalšího od něj dostala jako svatební dar a pořídili jsme si pozemek a založili si pastevní ustájení a pořídili další tři koně, takže z městského chlapa jsem udělala vesničana, přestěhoval se a nyní opravuje ohrady, staví přístřešek, vozí seno apod, a někdy toho má opravdu dost a já si říkám jak je skvělá takováto podpora, když přímo nejezdí a koně mu tak moc neříkají a přesto toleruje tu spoustu času, který věnuji koním a dokonce pomáhá. Předchozí mí dva partneří nekoňáci život se mnou vzdali, prostě to nezvládli tu spoustu času co koně vyžadují, jak to máte vy...???

když si můj našel mě tak jsem byla nekoňák, po dvou letech jsem začla otravovat že bych si ráda splnila svůj sen a pořídila si koně, dovolil, takže mám, sice je na předním místě v hádkách důvodem kůň, ale kdyby nebyl tak by to bylo něco jinýho. Před chvílí akorát vyrazil převážet seno pro kobylu, nudil se ted přes svátky,na opravu domu není teď financ, pokud je potřeba nakrmí, pospravuje, kopyta podržel při strouhání i kamarádce na kutí, šlo mu to báječně, při zubech taky držel, nechal se ted slyšet že by na jaře chtěl zkusit do sedla, nekoňák jeden...

Mám kobyly dvě, mám je doma, tak se o ne starám sama, dělám si sama sena, přítel mi spíše nepomáhá, ale nekdy jde pomoct a je to hodně znát, když jsem nemocná, tak první dny co je mi hodne špatne se o ne postará,ale mám obavy aby to zvládnul. Když jsem mela kobylu nemocnou a musela jsem na ní tříkat 2x denně postřik kvůli jedné vyrážce a tak jsem si nemohla ani dovolit jen tak nekam odjet, tak mi to dost vyčítal. Tedka se me snaží pomalu připravit na to, že až budeme mít děti, že kone budu muset dát pryč, nebo si jednoho nechat a dát ho nekam na ustájení, že na to nebude čas, jinak mám svojí vlastní stáj i pozemky...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám také dva koně, u domu, ale budu se stěhovat k příteli, takže řeším, co s nimi. Domů běhat ráno a večer poklízet a místovat nebudu... On je nekoňák, alergik na veškerou srst a trávy... Radši by bydlel ve městě než na vesnici. Někdy si rýpne, že jdu zase s koníčkama. Vím, že to tak nepůjde dál. Dřív jsme byly na koně dvě, ale sestra se odstěhovala za prací a domů jezdí jen na víkendy a tím, že jsem sama, tak toho se dvěmi oři mám někdy plné zuby.
Asi to pořeším tak, že jednoho koně asi prodám, druhého si nechám ustájit. Finančně to vyjde hůř, doma mám i vlastní seno, ale jinak to nejde. Buď bych neměla chlapa, kterého mám ráda, který je hodný, klidný, má dobrou práci, společně sportujeme, cestujeme nebo bych měla dva koně, na které budu sama...
I když jsou koně celý můj život, mám je 15 let, kobylky od hříbátek, nějak se ten život vyvíjí a jde jiným směrem, než jsem si přála.


Škoda, že nemám někoho, kdo by měl podobný problém, měli bychom koně spolu, střídali se v péči o ně, mohli bychom jet na dovolenou a druhý by se o koně v případě neschopnosti toho druhého o ně postaral... Let´s dreams come true....

Zkuste hledat. Já převzala po kamarádce která se odstěhovala stáj pro 9 koní.Protože mám práci a rodinu,tak jsem oslovila holčinu ze stejného kraje co tam měla kobču ustájenou jestli to nechce dělat se mnou.Chtěla. Ona ráno nakrmí vykydá,já večer podestelu nakrmím.Víkendy si střídáme.Poníka máme napůl ve všem a každé nám to živí jednoho koně.Občas je i nějaká kačka do kapsy. Ostatní práce děláme buď společně,nebo čeho se která chytne.Zatím nebyl jediný problém a to jsme se moc neznaly.Už to takhle táhneme víc jak rok.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám také dva koně, u domu, ale budu se stěhovat k příteli, takže řeším, co s nimi. Domů běhat ráno a večer poklízet a místovat nebudu... On je nekoňák, alergik na veškerou srst a trávy... Radši by bydlel ve městě než na vesnici. Někdy si rýpne, že jdu zase s koníčkama. Vím, že to tak nepůjde dál. Dřív jsme byly na koně dvě, ale sestra se odstěhovala za prací a domů jezdí jen na víkendy a tím, že jsem sama, tak toho se dvěmi oři mám někdy plné zuby.
Asi to pořeším tak, že jednoho koně asi prodám, druhého si nechám ustájit. Finančně to vyjde hůř, doma mám i vlastní seno, ale jinak to nejde. Buď bych neměla chlapa, kterého mám ráda, který je hodný, klidný, má dobrou práci, společně sportujeme, cestujeme nebo bych měla dva koně, na které budu sama...
I když jsou koně celý můj život, mám je 15 let, kobylky od hříbátek, nějak se ten život vyvíjí a jde jiným směrem, než jsem si přála.


Škoda, že nemám někoho, kdo by měl podobný problém, měli bychom koně spolu, střídali se v péči o ně, mohli bychom jet na dovolenou a druhý by se o koně v případě neschopnosti toho druhého o ně postaral... Let´s dreams come true....

Určitě jste z opačného konce republiky než já :( škoda

Mám doma manžela co je nekoňák, ale co se týká boxů, které mi pomohl letos postavit, nebo sena, když je potřeba dovézt tak pomáhá...dokonce občas (nestává se to moc často), ale buď mi poklidí nebo vyveze hnůj...takže jsem ráda za to, ale jsou chvíle kdy mu to vadí, ale nemůže nic říct, jelikož on vysedává většinu dne u PC, takže já když chci jet ven, tak nemůže říct nic, protože já mu to taky toleruju a to už kolikrát si říkám jak dlouho tohle se dá vydržet no uvidíme...máme spolu skoro 2 letou holčičku, kamarádka má u nás ustajeného koně, takže kdybych onemocněla má se o ně kdo postarat, jelikož i rodiče mají ještě jednoho, takže celkem tři koně a dítě, ale zvládáme to celkem v pohodě

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelko, tak jste spokojená s partnerem nebo jste sama? Zvláštní, že dva po sobě jdoucí příspěvky jsou ze stejné IP adresy...

Ze stejné IP která je zde zobrazena jen posledním seskupením čísel, můžete v anonymní diskuzi psát klidně všichni :) Nevím, že to stále někdo nepochopil :)

Manžel na vánoce 26-30.12. vypadne fuč a já na koně :) Vyřešeno. Je uplný nekonák nezajímá ho to a nechce se o to ani zajímat, ale respektuje mého koníčka, jsem v podstatě každý víkend v čudu.

Dobré téma..kdysi jsem začala chodit s borcem, co měl v létě kolo, v zimě lyže. Přišlo nám to jako ideální vztah..on svoje já svoje..po půl roce jsme to zabalili...vidět se 3 dny v měsíci nám přišlo málo :D:D:D

u mna su na prvom mieste styri male potkanice a hned tesne za nimi kone (az na druhom mieste,pretoze kobylka nie je moja)....priatel uz k takemu stavu prisiel,takze vedel do coho ide.....niekto povie,ze na prvom mieste ma byt partner,ale tie zvierata,tie sa sami o seba nepostaraju,su na mne zavisle.....radsej budem sama ako mat chlapa ktory by s tym mal problem :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mluvíte mi z duše :)

Jsem sice mladší ročník, ale koně mám dva a chlapa už žádného. Prostě žádný nedokáže překousnout, že koně jsou vždy na prvním místě...Koně jsou můj život. Každý víkend parkurové závody, v týdnu tréning, každý svátek a volno soustředění apod. Veškeré finance spolykají náklady na tréning, ustájení,vybavení a krmení...dopoledne práce,odpoledne(večer) koně a po příchodu domů vítězila vždy vana a postel nad uremcaným přítelem, co si připadá nepotřebný...

Tak musím říct, že být chlap tak Vás bych nechtěla. Takhle opravdu nejde žít život ve dvou, pokud jste neustále v čudu. Možná až budete starší, tak Vám dojde, že kůň není vše...
Já teda jsem taky mladší ročník, přítel koňák není (kůň nemá volant), koní bych se nevzdala, ale přítele taky ne. Takže prostě kůň tak 3x v týdnu. Stává se, že dám přednost koni a nejdu někam s přítelem. Ale "ocaď pocaď ". Vím, že to nemůžu dělat často, aby nepřetekl pohár trpělivosti. Párkrát už byl dost naštvaný a mě došlo, že po rozchodu bych sice měla plno času na koně, ale nějak bych nebyla doopravdy šťastná bez něj. Jen kůň prostě nestačí, večer vás nezahřeje.
Vím, jak by bylo mě, kdyby přítel furt nebyl doma, věnoval se neustále svému sportu, mě odbýval, sport by měl vždy přednost, víkendy, svátky furt pryč. Asi bych ho taky brzy poslala do prd... Prostě čas mezi chlapa a koně se musí rozdělit rovnoměrně. Nebo správněji 60 % času chlap, 40 % kůň. Rodinu s koněm taky nezaložíte...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Manžel na vánoce 26-30.12. vypadne fuč a já na koně :) Vyřešeno. Je uplný nekonák nezajímá ho to a nechce se o to ani zajímat, ale respektuje mého koníčka, jsem v podstatě každý víkend v čudu.

Jéé, co bych za to dala, ja jsem s přítelem každý den, kone mám ustájené u sebe doma a tak nemám moc času na ježdení, protože hlavne ted přes zimu se dost o ne starám jako kydání a krmení a s prací mi moc času nezbyde, ješte když doma vařím, peru atd. Ted na svátky, mám dovolenou, tak to jsem ráda s kobylama a jsem ráda za různé akce, jako vánoční vyjíždka, potom novoroční vyjíždka, silvestra s konákama,ale přítel z toho vyšiluje, že ten čas netrávíme spolu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Určitě jste z opačného konce republiky než já :( škoda

Zlínsko

Jéžiš....nejsem ani Dr.Jekyl ani ten druhej......stejna IP adresa vznikla jednoduše....s kámoškou jsme seděli u mně doma a pročítali témata a já jsem řekla, že založím toto téma, protože jsem už také starší ročník a u koní jsem 25 let a vidím kolem sebe hodně žen u koní a s chlapy to nemají jednoduché resp. chlapi s námi koňařkami, tak jsem chtěla vědět jak se na to díváte vy ostatní a kámošce jsem dala přečíst co jsem napsala a ona, že napíše také svůj názor, takto to tedy vzniklo, chtěla dát na diskuzi také svůj názor, takže nejem Dr.Jekyl i když by to mohlo být zajímavé, mám manžela a 3 letou dcerku a 5 koní což je opravdu náročné zkloubit a v jednom příspěvku je zde napsáno to co si myslím i já, že když mně partner opustí kvůli koním, tak asi jen koně, byť jimi žiji mi nebudou stačit, navíc když mám dcerku, která potřebuje tátu. Tak se omlouvám, že to vypadalo tedy jako když si píšu sama se sebou.....díky všem za názory, je vidět, že opravdu toto téma má opodstatnění....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak musím říct, že být chlap tak Vás bych nechtěla. Takhle opravdu nejde žít život ve dvou, pokud jste neustále v čudu. Možná až budete starší, tak Vám dojde, že kůň není vše...
Já teda jsem taky mladší ročník, přítel koňák není (kůň nemá volant), koní bych se nevzdala, ale přítele taky ne. Takže prostě kůň tak 3x v týdnu. Stává se, že dám přednost koni a nejdu někam s přítelem. Ale "ocaď pocaď ". Vím, že to nemůžu dělat často, aby nepřetekl pohár trpělivosti. Párkrát už byl dost naštvaný a mě došlo, že po rozchodu bych sice měla plno času na koně, ale nějak bych nebyla doopravdy šťastná bez něj. Jen kůň prostě nestačí, večer vás nezahřeje.
Vím, jak by bylo mě, kdyby přítel furt nebyl doma, věnoval se neustále svému sportu, mě odbýval, sport by měl vždy přednost, víkendy, svátky furt pryč. Asi bych ho taky brzy poslala do prd... Prostě čas mezi chlapa a koně se musí rozdělit rovnoměrně. Nebo správněji 60 % času chlap, 40 % kůň. Rodinu s koněm taky nezaložíte...

Ono lze zařídit, aby obě strany byly spokojené. Nejde to hned, lusknutím prstu, ale pokud vím, že koně u mě jsou a budou na prvním místě, prostě si najdu partnera do takového stavu. Já na to svého budoucího manžela upozornila ihned na prvním rande. To se ještě smál a myslel, že mě předělá. Dnes po 10 letech vztahu bydlíme v domě, který jsme koupili jenom kvůli mému hobby. Máme koně u baráku, manžel se začíná učit jezdit, veškeré věci, které nezvládám sama (přivezení sena, odvoz hnoje, odjezd na trénink/závody) dělá se mnou. Má plno keců a občas je sakra problém ho dokopat k něčemu, co "není nutné" (když kobylu čeká operace, po které se na ní nebude moci x týdnů jezdit, proč musíme zrovna dneska (už několik týdnů) jet na trénink), ale většinou mi vyhoví. Já naopak jsem se musela z naprostého nemakačenka (ať žije vzor v rodině!!) předělat na "domácí puťku" a to on zase oceňuje na mě - napečeno, navařeno, když neskáče on okolo mě (koní), skáču já kolem něj a toleruji mu zase některé jeho věci, které by jiná "nedovolila". Poslední dobou přemýšlím, kdy mě s mými požadavky (už asi dva měsíce jezdíme jak blbci po koních, abychom vybrali 2 v 1 pro mě i pro něj) kopne do prd..e a půjde za jinou, do panelákového 2+1 "chovat křečky". Plánujeme rodinu a už teď mluvíme o tom, jak budeme kupovat poníka pro malé. Neumím si představit, že bych kvůli jakémukoliv chlapovi přišla o svého celoživotního koníčka - přeci si nemusím vybírat, jestli to anebo to! Můžu zařídit, aby šlo obojí! A když už máte pocit, že ne (protože nemáte trpělivost) a vzdáte se sama sebe - části sebe, nebudete mít po zbytek života myšlenky na to, že jste udělala chybu?? Dneska se páry rozcházejí dost často a může se stát, že dáte přednost chlapovi, prodáte koně a za chvíli zjistíte, že vám přítel zahnul, pošlete ho do háje a přišla jste o koně... Přeci když se milujeme, tak je to zcela a ne s výhradou "Ty napřed prodáš koně a pak můžeme... spolu žít/založit rodinu/vzít se"... K takovému rozhodnutí vás nikdy žádná milující bytost tlačit nemůže, byť jen nepřímo - v tom případě je sobec a nemiluje vás tak, jak by měl...

Je to o toleranci.Jako s někým,kdo závodí,bych chodit taky nechtěla.Pravda.Tam už ten čas fakt není vůbec.Já jsem pracující matka a navíc ustájuji koně.Takže se každý večer seberu a jedu se postarat o koně, doma připraveno na večeři(manžel nevaří) a převážně i úkoly hotové. Koupání a ukládání je na manželovi. Víkendy si s kolegyní střídáme a když mám službu,tak abych stihla práci ve stáji i odjezdit tak i o tom víkendu jsem už před 7hodinou ve stáji abych mohla být odpoledne s rodinou. A mám spolujezdkyni,takže jezdím tak 3-4 týdně.Být to denně,tak mě doma asi nakoupnou:)

No a když je nejhůř a manžel něco má,tak si beru děti do stáje a koně vytáhnu na jízdárnu. Když není zima,tak je to v pohodě.
Takže i manžel má čas na své koníčky,které toleruji,ale on to má spíš odpoledne.