Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.55.45
Mám takový problém. Na koních jsem začínala celkem neslavně, prostě nás posadili na dostihového poníka práskli bičem a už se jelo. Byla jsem tehdy ještě úplný začátečník a hodně jsem se v té době napadala. Brala jsem to spíš s humorem. Bohužel to ve mně zanechalo určitý blok. Protože se jezdilo hlavně v terénu mám teď obrovský problém s klusem a následným nacváláním rovněž v terénu.
Navíc já jsem na ,,slušné" koně neměla nikdy štěstí. Vždycky mě posadí na koně, a já jen čekám s jakou hrůzou příjde a, že chodí. Navíc teď valach na kterém jezdím je chladnokrevník, kterému se prostě nechce zastavit nebo ho naopak rozejít. Navíc má naučený prostor ve kterém má dělat jaký chod. A já jej jezdím teprve krátce, nevím co mě kde čeká.
Vím co mám ve cvalu dělat ale když prostě naběhne tak já strnu a jediné na co se zmůžu je uši drásající řev.
A když už se přecijen uklidním a pokouším se jej zastavit nereaguje vůbec na nic. 
Nemám možnost zajet si na jízdárnu a ve výběhu nechodí. Taky všichni odmítají chodit se mnou a jakkoliv jej přidržovat. Každá návštěva mi místo potěšení přináší jen spoustu nervů..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.204.66
Co chodit někam ke kvalitnímu trenérovi jezdit na kvalitních koních? Na nepřiježděném, otupěném halamovi se moc nenaučíte a psychického bloku se nezbavíte....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.55.45
Okolo jsou stáje buď plné nebo nejsou vůbec..Já jsem vůbec ráda, že mám možnost se ke koním dostat.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.50.178
rozhodne hľadať iný jazdecký klub, kde majú skúsené kone a kde vás nevypustia do terénu len tak, dej sa vôľa božia. začiatočník na koni, ktorého spoľahlivo nezvláda vo všetkých chodoch nemá na ňom vonku čo hľadať, je to koledovanie o prúser.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.236.80
Jedině změnit stáj. Z ježdění má mít radost jezdec i kůň a takové ježdění určitě pro radost není. Tohle opravdu zavání nějakým průserem a určitě bych nečekala až přijde. Tímhle stylem se akorát zmrzačíte vy nebo kůň nebo oba. A o psychice ani nemluvím s tou to bude akorát čím dál horší.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.97.184
odkud jstentreba vam nekdo poradi kam jit?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.97.184
a proc nechodite do terenu zatim krokem, az si budete jistejsi tak muzete zaklusat, treba jen par metru zatim. kun by si sam nemel urcovat kde kterym chodem pujde. to je na jezdci.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.56.33
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
a proc nechodite do terenu zatim krokem, az si budete jistejsi tak muzete zaklusat, treba jen par metru zatim. kun by si sam nemel urcovat kde kterym chodem pujde. to je na jezdci.
Ten kun si zjevne nemysli, ze jezdec mu bude neco urcovat, dobre poznal, ze si muze delat co chce. A zadavatelka evidentne nema v te staji zadnou rozumnou podporu a pomoc, tohle si opravdu koleduje o prusvih. Primlouvam se za zmenu staje, hledejte dal, vyplati se to.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.206.137
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mám takový problém. Na koních jsem začínala celkem neslavně, prostě nás posadili na dostihového poníka práskli bičem a už se jelo. Byla jsem tehdy ještě úplný začátečník a hodně jsem se v té době napadala. Brala jsem to spíš s humorem. Bohužel to ve mně zanechalo určitý blok. Protože se jezdilo hlavně v terénu mám teď obrovský problém s klusem a následným nacváláním rovněž v terénu.
Navíc já jsem na ,,slušné" koně neměla nikdy štěstí. Vždycky mě posadí na koně, a já jen čekám s jakou hrůzou příjde a, že chodí. Navíc teď valach na kterém jezdím je chladnokrevník, kterému se prostě nechce zastavit nebo ho naopak rozejít. Navíc má naučený prostor ve kterém má dělat jaký chod. A já jej jezdím teprve krátce, nevím co mě kde čeká.
Vím co mám ve cvalu dělat ale když prostě naběhne tak já strnu a jediné na co se zmůžu je uši drásající řev.
A když už se přecijen uklidním a pokouším se jej zastavit nereaguje vůbec na nic. 
Nemám možnost zajet si na jízdárnu a ve výběhu nechodí. Taky všichni odmítají chodit se mnou a jakkoliv jej přidržovat. Každá návštěva mi místo potěšení přináší jen spoustu nervů..
Jezdit se má pro radost!!
Vy evidentně jezdit neumíte,ani koně pobídnout,ani přidržet.Maximálně se hrůzou udržíte nahoře,ale o tomhle ježdění není.
Nepíšete odkud jste.Ale pochybuji,že by v naší kotlince existovala oblast,koňmi absolutně nepokrytá?
Takže řešení pro vás ,jediné,investujte do jezdeckého vzdělání! Bude vás to stát peníze i čas,ale je předpoklad,že se po pár letech skutečně trochu přiučíte a ježdění vám konečně bude způsobovat radost,nikoli jen traumata.
V opačném případě nebudete šťastná vy,ani koně,na kterých se někde plácáte a křičíte hrůzou.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.216.88
Úplně chápu o jakém pocitu mluvíš. Já na své úplně první vyjížďce spadla a zlomila si nohu. Po vyléčení jsem se rozhodla, že se naučim jezdit. Na jízdárně to bylo po pár lekcích v klidu, pak jsem odjela na kurz, kde se mi stal úraz. První sednutí na koně, já se začala klepat jak osika, ale dál už to bylo dobrý. První vyjížďku jsem se celou dobu modlila, ať už jsme zpátky ve stáji a tak probíhaly i zbylé vyjížďky. V létě jsem začala chodit k soukromníkovi se starat o koně s bandou náctiletých holek, koně téměř nepřiježděný (reagují dobře na holeně, ale jízdárnu neviděli nikdy, možná kobyly při přípravě na svod) jezdilo se jenom na couračky po polích, všemi chody. A právě v tomhle prostředí jsem se zbavila toho hrozného strachu a naučila jsem se vyjížďky užívat. Sice pořád jsem radši na jízdárně, ale třeba nedávno mě cvičitelka vzala na vyjížďku na koni, kterému opravdu věřím, cválali jsme po poli (v koleji) a tak jsem si nikdy nic neužila, byl to nádherný pocit.
Ze své zkušenosti radím jezdit na koni, kterého člověk pozná i jinak než ze sedla jako já "své nevychovance", kdy jsem se o ně starala, byla s nima denně 4-6 hodiny a poznala aspoň trochu jací jsou.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.199.9
Holka ty potřebuješ jediné. A to opravdu někoho, kdo ti ze země pomůže. Nejlépe na lonži. Pěkně ti koník nikam nezdrhne a ty se můžeš soustředit jen na sebe
Ale chce to hlavně koně co to má v hlavě v pořádku a dobrého trenéra.