Strach ze zranění koně

Přidejte téma Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

6.11.2012 08:40
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.66.122

Dobrý den,

jsem pokročilejší začátečník a mám staršího koně - koníka jsem uzdravila ze všech neduhů, se kterými k nám přišel - z nemocného "chudáčka" se stal normálně rekreačně využitelný koník - nemůžu se však zbavit strachu o něj v terénu, zvláště na kluzkém povrchu - pokud mu to jek krapet uklouzne - hned bych nejraději sesedla a vedla ho. Mám strach, že kdyby spadnul, snadno si něco natrhne/ zlomí, že už se stařík z toho nedostane - a že spíše spadne se mnou na hřbetě, protože musí pracovat s mou vahou, než bez jezdce.

Koník není v terénu příliš obratný - dříve chodil převážně po zpevněných cestách - nedává si pozor, co má pod nohama - i když už je to lepší, než ze začátku.

Žádný úraz se mu za tu dobu, co ho mám, nestal. Jednou jsme spolu spadli na ledě - opřelo se do nás odrostlejší hříbě - a koníkovi se nic nestalo.

Z pádu sebe strach nemám - sedlo jsem nedobrovolně opustila mnohokrát ve všech chodech a krom pár modřin bez následků.
--------------------------------------------------------------
Řešili jste někdy takový problém? Co vám pomohlo zbavit se obav?

Jaké byste doporučili cvičení jezdci/ koníkovi?

Jak nejlépe projít kluzkým úsekem v terénu?

Neregistrovaný uživatel

6.11.2012 08:51
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.118.41

Já to řeším každou chvíli.Mám stařečka,který ještě normálně funguje pod sedlem.Když je hodně kluzko-bahno,tak spíš vyhledávám pevnější cesty.Někdy nechám na něm,co si vybere.Často si nekouká pod nohy a "kochá" se okolím,Tak mu musím připomínat,že jdeme:-))A že není sám:-)).Rozhodně ho hnusným terénem nehoním,ale procházíme to pomalu.A pak si taky říkám-má čtyry nohy a hlavu,ve které má mozek,kterým by mohl myslet....Pokud je led,tak radši už nejezdíme.Tam by to mohlo být ošklivé.A chodíme jen na vodítku.Ale i tak mu někdy připomínám,že má v cestě kámen,který je třeba překročit nebo obejít.On už totiž blbě vidí na jedno oko.
Raději už moc nevyhledáváme příkré svahy,bahnité cesty a jiná nebezpečí.Přece jenom už nemá v kloubech tu správnou mladickou pružnost.Ten strach z toho,že by kůň upadl(HLAVNĚ U STAŘEČKŮ)si myslím není neopodstatněný.A není na škodu.Ono ani u mladých koní.Ale většinou jsou jezdci,kteří si to nepřipouští.A ty bych pojmenovala-uživatele cvičebního nářadí.

Neregistrovaný uživatel

6.11.2012 09:08
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.88.2

Měla jsem doma koníka, mladého co znal jen jízdárnu případně rovinky. Když ho člověk vedl z kopce tak poprvé nebyla šance to sejít, nechával za sebou zadní nohy. Při prvním dešti se ve výběhu málem zabil, klouzalo to. A právě náš výběh, kde za krmením musel sejít kopeček, který klouzal, prostě je to různý terén, se naučil ovládat svoje nožičky. Po měsíci dokázal na blátě tak krásně baletit, že ho nic nerozhodilo a scházet z kopce už taky neměl problém a zvedal nohy. Moje kobyla se to taky rychle naučila ale na vyjížďkách když je mokro tak se cválá po louce spíš do kopečků a mimo vyjeté koleje traktorů - občas mají na kraji louky prostě svou cestu. Kde je jen hlína se jde krokem nebo se obchází páč to je o hubu i se sebeobratnějším koněm. Pokud se někdo bojí když narazí na nějaký nepěkný terén tak bych klidně slezla, proč ne? Koni to uleví a aspoň uvidí, že nemáte potřebu si jen vozit zadek a složité terény necháte na něm. Taky z kobyly slézám když je někde hnus, protože co si budem povídat koním se líp chodí bez naší zátěže na zádech

Neregistrovaný uživatel

6.11.2012 09:23
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.28.108

Taky to teď řeším,ale naopak s mladou kobylkou :-) Koukám po každé díře na louce,hledám co by kde mohlo zavazet o co by mohla zakopnout,kde uklouznout. Říkám jí "pozor kámen,bacha klacky zvedej nohy,tady pomalu " :-)
Trochu se to vyřešilo tím když mě kámoška vytáhla na dost drsný terén.Starý smyk v lese (uzká strmá cesta mezi stromy). Nahoře mi pak řekla že musíme zpět dolů. Chtěla jsem okamžitě slézt,pak jsem ale nesesedla a nechala to na kobylce,téměř sama si našla cestu a bezpečně nás obě dostala dolů.
Včera jsem teda,ale slezla dost tady pršelo a jí to klouzalo.Vzala jsem ji na ruku a šli jsme prostě spolu procházkově:-). Takže to určitě záleží na každém jak a na co se cítí a hlavně na co má a nemá daný koník.

Neregistrovaný uživatel

6.11.2012 10:39
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.228.248

Já zažila v terénu, když se můj druhý kůň pod kamarádkou ( dobrou jezdkyní, lehoučkou ) zhroutil. Dodnes nevíme, co to bylo - klidná krokovka v terénu, normální počasí, nic jinak než obvykle.
Snad nějaká myopatie, osmiletý zdravý valach, najednou se začal motat, lehat si.
Veterinář ho ošetřoval přímo v terénu,vzpamatoval se - ale už je to několik let a já se od té doby nezbavila strachu z opakování, pořád mám někde v podvědomí, co bychom dělali ,kdyby se to zase stalo, někde v terénu, mimo dosah pomoci..
Vlastně mě tato událost hodně omezila v ježdění a dost mi vzala radost z ježdění.....
I kdybych stokrát chtěla, nemůžu na to zapomenout.

Přidejte reakci

Přidat smajlík