Kolko si pamata?

nemyslím si,i když u tak mladého zvířete je možné, že časem zapomene....vzpomínám si, že jsme se byli podívat na koníka cca 9 letého,odchovaného u jednoho majitele,pak šel k jinýmu po těch 9 letech a měla jsem slzy v očích, když jsem viděla jak ten valach vítal svého minuleho majitele....

Nevím na jak dlouho si zapatuje bývalého ošetřovatele. Občas jsem se zajela podívat na své bývalé svěřence a vždy jsem měla pocit, že si mě "pamatuje". Buď mě přímo poznal a vítal mě. Nebo si vybavil rutynní povely, přestože je nikdo dlouhodobě nepoužíval. Myslím, že jak člověk i kůň si lépe pamatuje to dobré. Takže v dobrých podmínkách snadněji zapomene na starého majitele. V horších může dlouho "čekat" na "svého" člověka.

Řekla bych, že mládě zapomene rychle. V životě bude mít naráz moc změn a vzruchu, ale taky mám dojem, že starší koně si někdy určité lidi pamatují docela dlouho

Kůň nezapomíná na nic a na nikoho.
Jeho reakce je závislá jen na tom, nakolik je pro něj ten člověk, situace, cesta, cokoliv - důležitá.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
když přijdeš i po týdnu, tak pro koně už budeš cizí člověk.
Koni je jedno kdo ho krmí, pro koně je důležitý žvanec a ne osoba

Tak s týmto vôbec nesúhlasím, lebo dva mesiace sme kobylku mali na pastvinách v rámci odstavu a tam som moc často nestíhala chodiť. Po mesiaci za mnou ale pribehla z výbehu hneď ako ma začula. A to mala iba 8 mesiacov. Možno vo veľkých nájomných stajniach kde sa okolo koní premele kopec ľudí a majiteľ si koňa chodí iba jazdiť je to iné, ale tým, že my máme kone doma ten vzťah určite nie je iba o žvanci. Nasvedčuje tomu aj fakt, že kone za mnou prídu vo výbehu samé, nechajú sa pohladkať, poškrabkať.. a to im zásadne vo výbehu nedávam pamlsky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
když přijdeš i po týdnu, tak pro koně už budeš cizí člověk.
Koni je jedno kdo ho krmí, pro koně je důležitý žvanec a ne osoba

Nemáte pravdu. Starala jsem se o klisnu a její právě narozené hříbě - kobylku. S hříbětem jsem pracovala - od nasazení ohlávky po zvedání nohou, dekování - prostě bežnou manipulaci. V 8mi měsících odjela na hříbárnu a já ji viděla až když ji byly tři roky, když jsem se na ni jela na odchovnu podívat. A poznala mě. Na zavolání se oddělila od stáda a přilítla a funěla mi do tváře s ohromnou radostí, že mě vidí. Když jsem odcházela, řvala jak pominutá a lítala jak zběsilá.

Koně svoje lidi poznají a pamatují si daleko více, než často dávají najevo.

Kdo například pracoval/pracuje s týraným koněm ( zvířetem vůbec ), může vyprávět.

Ono každé zvíře má "pamatováka" i ta koza, kráva, pes, či slepice.

Měla jsem na ustájení kobylku 2roky.Pamatovala si mě i po 4letech,co jsem ji neviděla.Hned jak mě uslyšela,mě přišla pozdravit,položila si hlavičku na rameno.Byl to pravdu překrásný pocit,že nezapomněla..Ještě jsem tu měla dva koně jen na týden.Kamarádka jela do zahraničí na dovolenou s celou rodinou tak mě požádala jestli bych se o ně mohla postarat.Samozřejmě jsem nemohla odmítnout a ani jsem nechtěla..Po roce,když jsme jeli kolem jejich ohrady manžel zastavil a já na ně zavolala,ihned bez váhání přiběhli v jejich očích bylo vidět,že mě opět rádi vidí a že jsme se zase shledali.Myslím,že koně mají pamět jako sloni,nikdy nezapomenou

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nemáte pravdu. Starala jsem se o klisnu a její právě narozené hříbě - kobylku. S hříbětem jsem pracovala - od nasazení ohlávky po zvedání nohou, dekování - prostě bežnou manipulaci. V 8mi měsících odjela na hříbárnu a já ji viděla až když ji byly tři roky, když jsem se na ni jela na odchovnu podívat. A poznala mě. Na zavolání se oddělila od stáda a přilítla a funěla mi do tváře s ohromnou radostí, že mě vidí. Když jsem odcházela, řvala jak pominutá a lítala jak zběsilá.

Koně svoje lidi poznají a pamatují si daleko více, než často dávají najevo.

Kdo například pracoval/pracuje s týraným koněm ( zvířetem vůbec ), může vyprávět.

Ono každé zvíře má "pamatováka" i ta koza, kráva, pes, či slepice.

Docela mě to pobavilo,jste asi jediná na světě,co dokázala .Občas byste se někteří měli nad sebou zamyslet,co to tady vlastně píšete

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Docela mě to pobavilo,jste asi jediná na světě,co dokázala .Občas byste se někteří měli nad sebou zamyslet,co to tady vlastně píšete

Přoč hned tak jízlivě?
Každý máme svůj názor, ale proč ho brát jiným?
Myslím si, že koně si pamatují - kobyla, se kterou její bývalá majitelka nezacházela moc dobře, když na jedné akci uslyšela její hlas, byla jak šílená...stačilo ji však, aby bývalá majitelka odešla a zas byla v klidu.
Moje ročka, která je na pastvinách, přiběhne, aby se pomazlila, stejně jako když byla hříbátko, ale pouze ke mě, k jiným lidem přijde, nechá se pohladit a jde pryč, u mě zůstává, dokud já neodejdu - a to nikdy nedostala pamlsek, vidím tak max. jednou do měsíce.
A když jsem po delší nemoci přišla do stáje, valach, kterého jsem koupila od pána, kde byl uvázán na hromadě hnoje, na mě řehtal a dával mi hlavu na rameno...
Strýc, který tahá v lese, vyprávěl, že měl valacha, který nesnášel kouř dýmky - bývalý majitel kouřil a dost ho trápil....Ať si každý věří tomu, čemu chce, já věřím, že kůň si pamatuje.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Docela mě to pobavilo,jste asi jediná na světě,co dokázala .Občas byste se někteří měli nad sebou zamyslet,co to tady vlastně píšete

Máte pravdu, niektorí by sa mali nad sebou zamyslieť.. ale asi by ste mali začať u seba

no vy si totiž pletete to, že když za vámi koník přijde, že vás děěěsně miluje. On totiž ten kůň zvyklý na lidi, prostě doleze naprosto za každým. I naprosto cizí člověk je pro koně zdroj žrádla a zájmu a přijde se podívat. Je jen na koni jak projevuje zájem - některý přijde a zdálky koukne, druhý přiletí s řehtáním a somruje co kde dostane, jiný začne šťouchat a lísat se......
Kůň je zvíře zvyku - naučí se nosit sedlo, tak se na něm jezdí, naučí se zvedat nohy, tak je dává, naučí se vodit, tak se nechá vodit, naučí se, že člověk nosí žrádlo, tak za ním prostě poleze. Koni je naprosto jedno kdo kolem něho chodí, zvykne si na určitou osobu a ta když odejde, tak druhý den už kůň po ní ani nevzdechne jen mu prostě třeba chvíli trvá, než si zvykne na požadavky nového ošetřovatele

Takové to "vítá mě s řehtáním a rozbíjí ohrady když odcházím" - fakt úsměvné a jen pro pobavení, ono realita je trošku jiná, že přiznejte si to.....(vítá mě s řehtáním a rozbíjí ohrady když odcházím - řehtá prostě na osobu co nese žvanec a rozbíjí ohrady jen proto, že chce další žvanec)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kůň nezapomíná na nic a na nikoho.
Jeho reakce je závislá jen na tom, nakolik je pro něj ten člověk, situace, cesta, cokoliv - důležitá.

Ano, naprostý souhlas.
A stejně tak je to i u nového majitele, ten i když se bude starat sebelíp a dávat koníkovi dostatek své lásky, tak ten si z něho nesedne po měsíci na zadek. Možná pro roce po dvou mu začne projevovat náklonost.
Já měla svého hříbka už od narození, docházela jsem za ním prostě od prvního dne co se narodil, v půl roce jsem si ho brala domů napřed u mě byla ustájená kamarádky kobyla aby nebyl hříbek sám. Měl se ke mě velmi dobře a vše se mnou snášel velmi dobře. Pak kamarádka odešla a já dala hříbka do ustájení, mě vždy vítal jak o závod, zatím co ošetřovatele vůbec a i když se jeden z jeho bývalých ošetřovatelů na něj přišel po 3letech podívat, tak ani nepovzdechl. Pak jsem ho zas vzala domů a pořídila druhého staršího, šel z výborných podmínek do výborných podmínek. A přesto, že jsem se snažila sebevíc rozdělovat lásku a podstrojovat oboum, tak v očích toho staršího jsem byla po dlouhou dobu prostě jen člověk co donese žrádlo, vyčistí odjezdí a tím to končilo. Po dvou letech se ale náš vztah trochu začal pozměňovat v tom ohledu, že najednou koník přišel se pomazlit, začal se mnohem více a více emocionálně projevovat, začal si i dokonce občas hrát.
Před tím byl sedm let u prvního majitele a myslím, že kdyby se na něj ten přišel podívat, že by to bylo stejně dojemné, jako psala slečna někde vejš. Jak její koník vítal po několika letech svého bývalého majitele.
A kdesi jsem četla nějaké studie, kde se i něco podobného popisovalo. Kůň si pamatuje vše a velmi dobře, nezapomíná. Možná dost dobře neví když něco vyvede a vy jej nepotrestáte do pár vteřin, za co nebo proč to bylo. Ale životní situace, události ať už jde o utrpení nebo o štěstí si kůň pamatuje celý život.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no vy si totiž pletete to, že když za vámi koník přijde, že vás děěěsně miluje. On totiž ten kůň zvyklý na lidi, prostě doleze naprosto za každým. I naprosto cizí člověk je pro koně zdroj žrádla a zájmu a přijde se podívat. Je jen na koni jak projevuje zájem - některý přijde a zdálky koukne, druhý přiletí s řehtáním a somruje co kde dostane, jiný začne šťouchat a lísat se......
Kůň je zvíře zvyku - naučí se nosit sedlo, tak se na něm jezdí, naučí se zvedat nohy, tak je dává, naučí se vodit, tak se nechá vodit, naučí se, že člověk nosí žrádlo, tak za ním prostě poleze. Koni je naprosto jedno kdo kolem něho chodí, zvykne si na určitou osobu a ta když odejde, tak druhý den už kůň po ní ani nevzdechne jen mu prostě třeba chvíli trvá, než si zvykne na požadavky nového ošetřovatele

Takové to "vítá mě s řehtáním a rozbíjí ohrady když odcházím" - fakt úsměvné a jen pro pobavení, ono realita je trošku jiná, že přiznejte si to.....(vítá mě s řehtáním a rozbíjí ohrady když odcházím - řehtá prostě na osobu co nese žvanec a rozbíjí ohrady jen proto, že chce další žvanec)

Co to tu plácáte za nesmysli. Takhle to dost možná chodí u vás! Podle sebe soudím tebe, že?? Než začnete plácat takové kraviny, tak byste si vážně měla zamést před svým prahem. Protože tohle může vážně napsat jen člověk co dál nedohlédne
Moji koně řehtají jen na mě a na moje auto. Bydlíme v zástavbě domů, sousedi vždy žasnou jak je tohle možný. Náš soused, máme společné stání před domem, ne společné ale prostě máme stání pro auta vedle sebe. Přijede on a koně nehnou ani brvou. Přijedu z práce a třebaže jsou na druhym konci 5hektarové louky, přiřítí se celý říčný a řehtající a čekají až je příjdu přivítat. A to dokonce tak, že když k nim jde manžel je podrbkat, tak na to až tolik nereflektují. Stojí u brány tak dlouho dokud se z baráku nevykutálím převlíknutá já. Až je podrbu a přivítám, tak teprve přestanou pohazovat hlavou a jsou rádi, že jsem tam.
Kolikrát se mi i stalo, že jsem dovolila cizím aby si přišli pro hnůj a většina z nich mi připříchodu řeklo, že koníci byly po celou dobu v očekávání kdy pánička příjde na ně nezařehtali ani na zavolání nepřišli. A přesto, že domů jezdím v nepravidelných časech, tak i cizí (laik) poznal, že vyhlíží svého domácího. A mohu vás ubezpečit, že to nebylo proto,že bych jim nosila pamlsky. Oni to tak prostě mají, ze zásady nepamlskuju. Manžel sem tam ano, ale já ne. Takže kvuli žrádlu to tak u nás rozhodně není!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co to tu plácáte za nesmysli. Takhle to dost možná chodí u vás! Podle sebe soudím tebe, že?? Než začnete plácat takové kraviny, tak byste si vážně měla zamést před svým prahem. Protože tohle může vážně napsat jen člověk co dál nedohlédne
Moji koně řehtají jen na mě a na moje auto. Bydlíme v zástavbě domů, sousedi vždy žasnou jak je tohle možný. Náš soused, máme společné stání před domem, ne společné ale prostě máme stání pro auta vedle sebe. Přijede on a koně nehnou ani brvou. Přijedu z práce a třebaže jsou na druhym konci 5hektarové louky, přiřítí se celý říčný a řehtající a čekají až je příjdu přivítat. A to dokonce tak, že když k nim jde manžel je podrbkat, tak na to až tolik nereflektují. Stojí u brány tak dlouho dokud se z baráku nevykutálím převlíknutá já. Až je podrbu a přivítám, tak teprve přestanou pohazovat hlavou a jsou rádi, že jsem tam.
Kolikrát se mi i stalo, že jsem dovolila cizím aby si přišli pro hnůj a většina z nich mi připříchodu řeklo, že koníci byly po celou dobu v očekávání kdy pánička příjde na ně nezařehtali ani na zavolání nepřišli. A přesto, že domů jezdím v nepravidelných časech, tak i cizí (laik) poznal, že vyhlíží svého domácího. A mohu vás ubezpečit, že to nebylo proto,že bych jim nosila pamlsky. Oni to tak prostě mají, ze zásady nepamlskuju. Manžel sem tam ano, ale já ne. Takže kvuli žrádlu to tak u nás rozhodně není!

Souhlas!
Já zase do stáje jezdím na kole a koně na mne vždycky řehtají už z dálky a to zásadně nepamlskuji, protože nesnáším, když mi kůň obírá kapsy.
Loni jsem byla měsíc v zahraničí na stáži, byť se o mojí kobylu starali ve stáji opravdu skvěle, tak na mě v žádném případě nezapomněla, už z dálky mě vyhlížela a přiřítila se k bráně jak velká voda, protože panička konečně přijela!
Jo, ono možná u lidí, kteří mají koně jako součást inventáře a veškerá manipulace s ním spočívá v nakrmení a odježdění, tak pak ano, kůň si zajde vysomrovat svůj kus žvance a tím pro něj vztah s člověkem končí.
Jaký si to uděláš takový to máš...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlas!
Já zase do stáje jezdím na kole a koně na mne vždycky řehtají už z dálky a to zásadně nepamlskuji, protože nesnáším, když mi kůň obírá kapsy.
Loni jsem byla měsíc v zahraničí na stáži, byť se o mojí kobylu starali ve stáji opravdu skvěle, tak na mě v žádném případě nezapomněla, už z dálky mě vyhlížela a přiřítila se k bráně jak velká voda, protože panička konečně přijela!
Jo, ono možná u lidí, kteří mají koně jako součást inventáře a veškerá manipulace s ním spočívá v nakrmení a odježdění, tak pak ano, kůň si zajde vysomrovat svůj kus žvance a tím pro něj vztah s člověkem končí.
Jaký si to uděláš takový to máš...

Ano i u nás to tak je. Taky nesnášim když mi koně div nevlezou až do krku zjistit jestli někde není kus dobroty, takže taky nedávám žádné úplatky proto aby mě přišli přivítat. Je to čistě spontální. My to máme zase tak, že každý s manželem máme svého koně. Ačkoliv se vždy staráme spolu a nebo střídavě, když nemůže jeden tak ho druhý zastoupí. Přesto naši koně moc dobře vědí kdo je čí paníček. Můj valach má manžela rád, občas ho jezdí, občas se o něj stará. Ale vždycky je napnutý jak strunka jestli ta panička příjde a pozdraví ho. A to stejné je i u manželovy kobyly, občas ji jezdím já, občas se o ni starám, přesto moc dobře ví že její paníček dnes ještě nepřišel. Prostě každý z nás lidí (pokud nejde o inventář, jak jste trefně napsala) má ke svému koni jistý osobitý vztah a každý jsme schopný/ochotný nabídnout něco jiného na co konkrétní kůň čeká co je mu příjemné a podle čeho si dotyčného pamatuje. A myslím, že toto si koně velmi dobře pamatují, a stejné je to i co se životních událostí týká. Akorát se buď projeví nebo neprojeví, podle toho jak mu co bylo v daný okamžik příjemné/nepříjemné a s kým to prožíval.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlas!
Já zase do stáje jezdím na kole a koně na mne vždycky řehtají už z dálky a to zásadně nepamlskuji, protože nesnáším, když mi kůň obírá kapsy.
Loni jsem byla měsíc v zahraničí na stáži, byť se o mojí kobylu starali ve stáji opravdu skvěle, tak na mě v žádném případě nezapomněla, už z dálky mě vyhlížela a přiřítila se k bráně jak velká voda, protože panička konečně přijela!
Jo, ono možná u lidí, kteří mají koně jako součást inventáře a veškerá manipulace s ním spočívá v nakrmení a odježdění, tak pak ano, kůň si zajde vysomrovat svůj kus žvance a tím pro něj vztah s člověkem končí.
Jaký si to uděláš takový to máš...

Přesně tak.

Ano, za mne si teda koně pamatují a docela hodně....mám kobču, s kterou jsem strávila hodně roků a když jsem byla těhotná a v nemocnici skoro měsíc, bylo mi od manžela sděleno, že kobylu se snažil si "koupit" pamlskama, ale vůbec si od něj nebrala,musel ji dlouho a hodně přemlouvat,ale ne vždy si nakonec vzala a pokud ano, tak takovým způsobem, že mu evidentně dělá milost. Nehledě na to, že denně se každé ráno před vypouštěním na pastvinu dívala upřeně na dveře jestli já nevyjdu a po měsíci z návratu z nemocnice, když se otevřely dveře jejího boxu a šup na pastvu a do stáda a já v ten moment vylezla ze svých dveří, tak stádo nestádo a pastva nepastva, s řičením se ke mě cvalem řítila a vítala mne a nehledě, že na přivítanou jsem nesla nějakou tu mňamku a skoro by mi ruku sežrala...a od druhého si nevzala nikdy nic.... a doteď mám s ní nádherný vztah a jeden valášek, který si prožil svoje mi svoji péči vrátil tím, že holt na svém hřbetě nesnesl nikoho a dovedl sundat i sebelepší jezdce....jezdci mu říkali,že je hajzlík a jezdcům se říkalo na cestu-upřímnou soustrast...ale on mi to vracel prostě takhle.....vyberte si....koně mají pamatováka,ale každý to tomu svému člověku vrácí podle sebe....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano, za mne si teda koně pamatují a docela hodně....mám kobču, s kterou jsem strávila hodně roků a když jsem byla těhotná a v nemocnici skoro měsíc, bylo mi od manžela sděleno, že kobylu se snažil si "koupit" pamlskama, ale vůbec si od něj nebrala,musel ji dlouho a hodně přemlouvat,ale ne vždy si nakonec vzala a pokud ano, tak takovým způsobem, že mu evidentně dělá milost. Nehledě na to, že denně se každé ráno před vypouštěním na pastvinu dívala upřeně na dveře jestli já nevyjdu a po měsíci z návratu z nemocnice, když se otevřely dveře jejího boxu a šup na pastvu a do stáda a já v ten moment vylezla ze svých dveří, tak stádo nestádo a pastva nepastva, s řičením se ke mě cvalem řítila a vítala mne a nehledě, že na přivítanou jsem nesla nějakou tu mňamku a skoro by mi ruku sežrala...a od druhého si nevzala nikdy nic.... a doteď mám s ní nádherný vztah a jeden valášek, který si prožil svoje mi svoji péči vrátil tím, že holt na svém hřbetě nesnesl nikoho a dovedl sundat i sebelepší jezdce....jezdci mu říkali,že je hajzlík a jezdcům se říkalo na cestu-upřímnou soustrast...ale on mi to vracel prostě takhle.....vyberte si....koně mají pamatováka,ale každý to tomu svému člověku vrácí podle sebe....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máte pravdu, niektorí by sa mali nad sebou zamyslieť.. ale asi by ste mali začať u seba

U sebe jsem už začal dávno a proto o citových vazbách koňe na člověka něco vím a nepopírám,že v minulosti jsem také podléhal určitým příjemným pocitům z toho,že mě kůň miluje,když ke mě přichází a šťouchá do mě.Koně si velice dobře pamatují různé situace,hlavně pro ně samé nepříjemné a nebezpečné a dokáží to už předvídat podle různých indícií,stejně tak i věci spojené s příjemným.Nemá to však nic společného s citovou vazbou a láskou k člověku a pokud mi někdo tvrdí,že po osmi měsících jakéhokoliv bytí s hříbětem a po následném dvouletém odloučení se koník zachová tak jak bylo popisováno,tak jsem na 100 procent přesvědčený,že dotyčný pisatel viděl koně akorát přes ohradu a neví o koních mnoho.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
U sebe jsem už začal dávno a proto o citových vazbách koňe na člověka něco vím a nepopírám,že v minulosti jsem také podléhal určitým příjemným pocitům z toho,že mě kůň miluje,když ke mě přichází a šťouchá do mě.Koně si velice dobře pamatují různé situace,hlavně pro ně samé nepříjemné a nebezpečné a dokáží to už předvídat podle různých indícií,stejně tak i věci spojené s příjemným.Nemá to však nic společného s citovou vazbou a láskou k člověku a pokud mi někdo tvrdí,že po osmi měsících jakéhokoliv bytí s hříbětem a po následném dvouletém odloučení se koník zachová tak jak bylo popisováno,tak jsem na 100 procent přesvědčený,že dotyčný pisatel viděl koně akorát přes ohradu a neví o koních mnoho.

Přesvědčený být můžete - vyvracet Vám Váš názor nebudu, však se ani neznáme. Ale můj příběh je pravdivý.
A máte pravdu, o koních nevím mnoho, i když jsem s nimi po mnoho let pracovala. Čím více koně poznávám ( jako ostatní zvířata ) tím více zjišťuji, že o nich vím stále velmi málo.

Ale mám další příběh...Bylo mi sedm let, když jsem nesla sousedovic koním chleba. Nejprve jsem nabízela kobyle a ta nebrala, ptala jsem se majitele proč... Od cizích nebere, jen ode mě, odpověděl majitel. A skutečně, kobyla si od něj chleba vzala a další mnou nabízený nevzala. Valach si ode mě chleba vzal bez váhání - jak mi toto vysvětlíte ? A příhody psané nad tímto příspěvkem ? Jak mi vysvětlíte, že řada koní ( hlavně plemen A1/1, arab či achal ) snesou jen jediného jezdece, či ošetřovatele ?

Veřte, příjemným pocitům z toho, že mě kůň ( zvíře ) miluje nepodléhám, ale ze života vím, že jsou skutečné vyjímky, které můj příběh potvrzují a jak se ke zvířeti budeme chovat, tak nám bude vracet a ne nadarmo se říká, že kůň má raději svého ošetřovatele, než majitele.

Koně si nás určitě pamatují :) V únoru jsem prodala kobylku s hříbětem. Kobylka u nás byla cca rok a půl a hříběti byl v době prodeje necelý rok, narodilo se už u nás. Někdy v září jsme je za nimi jeli podívat do nového domova, jak se mají. Jak jsme přišli k ohradě, tak se koníci na nás přišli podívat, nechali se hladit atd. Pak jsem se ptala majitelky, jestli jsou takhle vstřícní ke každému, a ona mi řekla že kromě nás a jí se k nim nemůže nikdo přiblížit, že k nikomu nejdou, vždy odběhnou pryč a nenechají na sebe sáhnout. Takže si nás dobře pamatovali :)

Přijela k nám kobyla z pastvin...majitelka ji k nám dala do sportu a na kobylu se přijela podívat tak za rok... Celou dobu se o kobylku starala ošetřovatelka, která jí krmila, hrála si s ní, byla u ní každičký den. Když po roce přijela majitelka, kobyla se mohla zbláznit...řvala, pořád se na ni otáčela a v tu chvíli pro ni ošetřovatelka neexistovala. Když majitelka odjížděla tak kobyla tři dny nežrala..při další návštěvě se vše opakovalo..tak mi tady netvrďte, že koně jdou jen na žrádlo!
Starala jsem se o hřebečka..téměř odmala...je už pár let prodaný a pokaždé, když přijdu tak na mne zařehtá. Na novou majitelku za celou dobu prý ani nezabručel...Je to kůň, který lidi moc nemusí a já a majitelka jsme pořád jediní, které od sebe nevykope..a rozhodně to není kvůli žrádlu- krmí ho totiž jiní.

Měla jsem kobylu, když jsem ji koupila, neslyšela na svoje jméno. Když jsem pro ni šla na pastvinu, volala jsem pískala, ona nic, pak jsem sebou začala nosit pamlsek, trvalo snad 3/4 roku než pochopila,že jakmile jsem se objevila u vchodu na pastvinu, zavolala, zapískala, přišla, dostala pamlsek a šlo se domů. Chodila mi sem slečna, učila se na kobyle jezdit, byla trochu neprůbojná, kobyla si z ní tak trochu dělala srandu. Ale celkem časem vycházely dobře. Ze začátku slečna chodila pravidelně, pak míň, pak zas pravidelně. Jednou jsme šly pro kobylu společně, slečna měla jablko já nic. Otevřala jsem průchod, slečna zavolala, kobyla nic, zavolala znovu, zase žádná reakce. Zapískala jsem, kobyla nechala pasení ( upozorňuju, že byla VELMI VELMI žravá) a šla k nám. Stály jsme asi metr od sebe. Slečna nataženou ruku s jablkem, já ruce jen tak podél těla, bez pamlsku. Kobyla si holky ani jejího nabízenýho "úplatku" nevšimla, šla rovnou ke mně... staršně mi chybíš, koníčku můj

Mě je jedno zda zamnou moje kobyla chodí kvůli žvanci, já si myslím něco jiného ale to je pouze mezi mnou a jí a nikoho o tom na diskuzi přesvědčovat nebudu, každý sám víme jak na tom se svým koněm jsme. Určitě po mě chce něco dobrého když přijdu do ohrady a nahrnou se všechny koně a ona jinak podřízená začne být dominantní a všechny koně ode mě odežene a sama se přistrčí, třeba čeká že budu drbat, občas i ano. A i když u sebe pamlsky nikdy nenosím tak možná právě kvůli nim je u mne celou dobu co jsem já v ohradě, následuje mě všude... toto je naše realita a důvody jejího chování ať si každý přebere jak chce

Jinak taky si myslím, že koně nezapomínají, nejen na lidi ale taky na místo, to nám zase dokázala ponička, která byla rok pryč a rozhodně se ten rok neměla špatně nebo hůře než tady.

Je mi ale líto lidí, za kterými jejich koně jdou jen kvůli žvanci a pak na ně kašlou

Ach jo, proc tolik lidi stale prisuzuje zviratum lidske vlastnosti....jsem u koni 20 let a z vlastnich zkusenosti muzu rict, ano kun si pamatuje, ale prestante jeho pamet vysvetlovat jako projev lasky!! Kun dokaze poznat urcite lidi podle hlasu, gest, chuze apod. Ale proboha prestante tady s tema povidackama o tom ze vas ty kone ,,miluji,,.Je to stadove zvire a pokud vyslovene nemate solitera a budete stat uprostred silnici nebo jineho rusiveho a pro kone neduveriveho prostredi a na jedne strane mu bude utikat stado a na druhe vy...verte ze za vami nikdy nepujde....Takze za me ano, kun si dokaze pamatavat ale rozhodne to neni projev lasky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ach jo, proc tolik lidi stale prisuzuje zviratum lidske vlastnosti....jsem u koni 20 let a z vlastnich zkusenosti muzu rict, ano kun si pamatuje, ale prestante jeho pamet vysvetlovat jako projev lasky!! Kun dokaze poznat urcite lidi podle hlasu, gest, chuze apod. Ale proboha prestante tady s tema povidackama o tom ze vas ty kone ,,miluji,,.Je to stadove zvire a pokud vyslovene nemate solitera a budete stat uprostred silnici nebo jineho rusiveho a pro kone neduveriveho prostredi a na jedne strane mu bude utikat stado a na druhe vy...verte ze za vami nikdy nepujde....Takze za me ano, kun si dokaze pamatavat ale rozhodne to neni projev lasky.

To si já osobně nemyslím, že by mě můj kůň miloval. O tom to není. Jde jen o to, že ví, že v mé blízkosti není zlo, trest atd, prostě nemá důvod zamnou nejít. To že ode mě odstrkuje ostatní koně si vykládám tak že si mě spíš přivlastňuje. Ale tvrdit, že kůň za člověkem jde jen kvůli žrádlu je zase opačný extrém, který si myslím neplatí ve všech případech