Pro pamětníky starých JK

Když já chodila do JK prvních půl roku jsem se na koně nedostala jen jsme makali a to tak že jsme drhli i záchody. Jak nám bylo řečeno kdo má koně rád vydrží to kdo ne dopadl by stejně...........po víc jak půl roce začlo ježdění a přesně jak píšete slejzalo se kotoulem, před ježděním vždy rozcvička, jezdili jsme kopečky myslím že mě to dalo hrozně moc všechny ty kolotoče v sedle a podobně. Jednou za čas služba....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Sice nejsem úplně pamětník, ale do klasických JK jsem jako dítě také chodila. Vzpomínám si na to, že jsem jen kydala, zametala a měla jsem fakt velkou kliku, když jsem mohla vést koně do ohrady, vyčistit ho apod...Na koně jsem si sedla až asi za půl roku a to skoro jako poslední na lonži a skoro za tmy. Jelikož chodily starší holky než jsem byla já a ty měli přednost. Vedení to neřešilo. Proto bych dala radu, abyste děti vedly k práci okolo koníků i s koníky, ale za odměnu je učili jezdit, starat se o ně. Cviky na koni, skládání uzdečky apod, to je samozřejmost

Toho se právě chceme vyvarovat. Práce ano, ale jak píšete, i ježdění. Chceme jak teorii, tak praxi.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, s kamarádkou, která má trenérskou licenci, zakládáme školičku ježdění pro děti. Ona se bude starat o jejich trénování, já mám na starosti jiné úkoly. Včera jsme debatovaly a vzpomínaly, co nám vadilo, když jsme my chodily do JK (ještě těch starých, obě už něco pamatujem :-D), co nám naopak hodně dalo...Vzpomínám třeba na to, jak nás trápili sesedat kotoulem ze sedla, kdo neuměl sestavit uzdečku, popsat sedlo tak nejezdil, dokud se to nenaučil apod. Nechceme, aby děti byli otroci nebo tak, ale aby věděly něco z teorie, uměly se u koní pohybovat...prostě aby se z nich staly správní koňáci. Uvítáme typy, co komu utkvělo v paměti. Díky

Tak je toho hodně a díy bohu za to, čerpám z výcviku, absolvovaného v dětstvív JK, dosud. Bohužel si myslím, že málokteré dnešní děcko by bylo ochotné něčím podobným projít.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak je toho hodně a díy bohu za to, čerpám z výcviku, absolvovaného v dětstvív JK, dosud. Bohužel si myslím, že málokteré dnešní děcko by bylo ochotné něčím podobným projít.

Počítáme s tím, že bude dost odpadlíků. Zájemců je hodně a protože u prvních lekcí budou i rodiče, tak aspoń trochu vysvětlíme i jim, co to obnáší.
Ještě mě napadlo k teorii, co si vyslíte, je pro dítě důležité? Jasně, od každého základy, nebudem do dětí hustit např. krmivářské tabulky...Dáváme dokupy takové osnovy, pomáhá nám s tím ještě jeden aktivní trenér, ale ten má spíš kolem sebe dorost, my budem mít děti tak od 8 do 12 let...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, s kamarádkou, která má trenérskou licenci, zakládáme školičku ježdění pro děti. Ona se bude starat o jejich trénování, já mám na starosti jiné úkoly. Včera jsme debatovaly a vzpomínaly, co nám vadilo, když jsme my chodily do JK (ještě těch starých, obě už něco pamatujem :-D), co nám naopak hodně dalo...Vzpomínám třeba na to, jak nás trápili sesedat kotoulem ze sedla, kdo neuměl sestavit uzdečku, popsat sedlo tak nejezdil, dokud se to nenaučil apod. Nechceme, aby děti byli otroci nebo tak, ale aby věděly něco z teorie, uměly se u koní pohybovat...prostě aby se z nich staly správní koňáci. Uvítáme typy, co komu utkvělo v paměti. Díky

Před 17lety jsme v JK začínali na voltižním koni. Pořádně se naučit sedět, nějaký ty cviky atd. Jednou týdně 45minut teorie - popsat části výstroje, složit rozebrat, jak se pucuje kůň atd. Dokonce jsme ztoho skládali zkoušku :) Jinak zametat, kydat, vozit kolečka z hnojem a kdo měl štěstí, tak mohl vypucovat sporťáka. Po roce voltiže nám bylo řečeno že máme vyšplhat po lanu asi 4m nahoru ke stropu. Když se to zvládlo měli jsme dostatek síly jít jezdit :) Šli jsme všichni...No a komu se to nelíbilo, tak šel, zůstali jen ti, kdo o to opravdu stáli. A ranní služby pod dozorem dospěláků asi jednou měsíčně ( bylo nás tam dost ). Byla to tvrdá škola, ale nestěžovala jsem si a dneska vzpomínám z úsměvem. Koně mám doma a když pozoruju slečinky....no, zlatý starý časy

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Počítáme s tím, že bude dost odpadlíků. Zájemců je hodně a protože u prvních lekcí budou i rodiče, tak aspoń trochu vysvětlíme i jim, co to obnáší.
Ještě mě napadlo k teorii, co si vyslíte, je pro dítě důležité? Jasně, od každého základy, nebudem do dětí hustit např. krmivářské tabulky...Dáváme dokupy takové osnovy, pomáhá nám s tím ještě jeden aktivní trenér, ale ten má spíš kolem sebe dorost, my budem mít děti tak od 8 do 12 let...

Já bych pro děcka viděla základy jako barvy koní, jak se jmenují jednotlivé části těla ( zhruba a né do vet.detailů ), jaké rasy máme v Cz, možná lehká historie vzniku koně jako takového, jak se pucuje kůň, jak se sedlá odsedlává - uzdí , jak se jmenují jednotlivé příslušenství pro koně. Jak se staráme o koně a jeho výbavu. Taky co patří k výbavě jezdce. Co kůň žere a nežere. Nějakou tu bezpečnost práce u koní. Jak se chovat v hale, či v terénu. A konečně jak mít čisto okolo koně a i v šatně :) Možná mě nepochopíte, ale kolikrát sem viděla takovej binec, fuj.
Jen taková malá vzpomínka..." Máš slámu v žíních! Nepucovala si? " "Ale jistě, trenére." "Marš do boxu, odstrojit, vypucovat a pak přijď znova."

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Počítáme s tím, že bude dost odpadlíků. Zájemců je hodně a protože u prvních lekcí budou i rodiče, tak aspoń trochu vysvětlíme i jim, co to obnáší.
Ještě mě napadlo k teorii, co si vyslíte, je pro dítě důležité? Jasně, od každého základy, nebudem do dětí hustit např. krmivářské tabulky...Dáváme dokupy takové osnovy, pomáhá nám s tím ještě jeden aktivní trenér, ale ten má spíš kolem sebe dorost, my budem mít děti tak od 8 do 12 let...

Kromě práce kolem koní (úklid areálu a stájí, klubovny, sedlovny, sadu, výběhů apod.) je nesmírně důležitá bezpečná manipulace s koněm, chování ve stáji a v boxu. Disciplína a spravedlnost k sobě i ke koni, poslušnost (zkušenému a rozumnému) cvičiteli a respektování (smysluplnných) pravidel ve stáji a v oddíle.
Pak odpadnou všichni :-).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já bych pro děcka viděla základy jako barvy koní, jak se jmenují jednotlivé části těla ( zhruba a né do vet.detailů ), jaké rasy máme v Cz, možná lehká historie vzniku koně jako takového, jak se pucuje kůň, jak se sedlá odsedlává - uzdí , jak se jmenují jednotlivé příslušenství pro koně. Jak se staráme o koně a jeho výbavu. Taky co patří k výbavě jezdce. Co kůň žere a nežere. Nějakou tu bezpečnost práce u koní. Jak se chovat v hale, či v terénu. A konečně jak mít čisto okolo koně a i v šatně :) Možná mě nepochopíte, ale kolikrát sem viděla takovej binec, fuj.
Jen taková malá vzpomínka..." Máš slámu v žíních! Nepucovala si? " "Ale jistě, trenére." "Marš do boxu, odstrojit, vypucovat a pak přijď znova."

JJ, přesně takovou představu máme, trenér chtěl věci, co se nám fakt zdálo pro takové špunty moc. Přeci jen už asi má trošku deformaci z práce s dorostem :-D

Nejsem pamětník, ale vypíšu, jak to fungovalo u nás ještě před pár lety s teorií. Nikdy jsme to neměli moc provázané, prostě se někdy jezdilo, někdy pracovalo, někdy kecalo, a někdy kecalo o cajkách a podobně.
Základy teorie byly samozřejmě ohledně chování ve stáji, u koní, k cajkům; pak čištění koně, základy veteriny, umět třeba podržet koně kováři, vědět, jak často se očkuje kůň, k čemu slouží vyšetření krve, a podobné věcičky. Jak už tu psali všichni - z čeho se skládá uzdečka a sedlo, co jsou pomocné otěže, jaké jsou druhy nánosníků, rozdíl mezi westernem a anglií (cajky, ježdění),... Uzda x uzdečka...
Když byla nálada, tak třeba kdo vyjmenuje nejvíc plemen koní, odznaky, barvy.
Následně jsme už přešli na drezurní obdélník - písmenka, cviky, povely. Pro fajnšmekry a vytrvalce jsme dostali za úkol se naučit Z1, ale tak, aby jsme tomu rozuměli, a ne jen tupě odříkávali.
Vědět, jak se chovat s koněm venku, jak se chovat na Hubertkách, jak vypadá oves, pšenice, ječmen (což hodně lidí nezná), cukrovarský řízky,...
Samozřejmě jezdecká teorie - jak vypadá správný sed, chody a ruchy koní,...
Vyjmenovat a popsat westernové disciplíny, vědět, co je stanovený a přípustný čas na parkuru a tak.
Napadá mě toho ještě spousta:) U nás se vždycky hodně lpělo na teorii, ale snad nebyly tresty - prostě si člověk připadal jako pitomec, když to nevěděl.

Z teorie bych to viděla hlavně na popis práce s koníkem a ze života koně -

"proč se nejezdí na hříbatech"
jak se koník učí ježdění/ skákání/ drezuře - co musí předtím umět...
jak se bezpečně vodí, jak se bezpečně nasedá, ...

A u všeho také zmínit proč se tak dělá...

Super, díky za podněty.
Klidně pište dál, člověku pohybujícímu okolo koní přijdou některé věci tak automatické, že nepomyslí uporoznit na to jiné lidi.

Já bych viděla trochu rozdíl v tom, že třeba já(a mnoho dalších)si prošlo základy vlastně zdarma, za pomoc, kdežto školička, předpokládám bude placená.Takže bych se vyvarovala náročných cviků a přílišné práce(ale takhle to myslím stejně nechcte).Měli jsme před lety malou jízdárnu ve velkém městě.Zájem byl velký, ačkoli jsme nebyli sami, měli jsme dobře přiježděné a vychované koně, takže zájem byl velký a mi si mohli vybírat.Měli jsme hlavně dospělé, ale i dětí bylo dost, takže nakonec se nám nejlépe osvědčil model 20minut teorie+40 minut praxe.Začátečník dostal krátké školení anatomie koně+popis sedla i uzdečky.Potom praktická ukázka čištění a sedlání.Potom si začátečník koně vyvedl a zkusil si jízdu.Bylo mu zároveň vysvětleno, jak se na koni sedí a jak se pobízí a proč to tak je.Pokud bylo začátečníků víc, stačil jeden kůň, pak už měl každý na hodinu koně svého.Ale vždycky to bylo 20+40. lidi věděli, že si musí koně připravit, zkušenější i sami.To samé jsme pak praktikovali, když už jsme byli na venkově a měli koňské tábory pro děti.Jen byla dopoledne hodina a odpoledne dvouhodina a po obědě pak hodina až dvě teorie.
A vlastně jsem vám to napsala, že vám tak trochu závidím, léta na jízdárně a pak s dětmi na táboře byla ta nejkrásnější a trénování mi strašně bavilo, zvláště, když to lidem šlo.Škoda, že to nede vrátit!

Hele já razím heslo, že Herodes, to byl král :-)) Ne, vážně. Je to mazec, ale to skoro 30 let, co jsem začínala v JK na voltiži. A je fakt, že i po těch letech si pamatuju ten POCIT vést koně z výběhu! Nebo ho vyčistit!:-) (...a "sesednout, odcajkovat, přepucovat, nacajkovat a znova"..:-D) ...Odpad byl obrovský, ale konkurence malá, takže to šlo, kdo chtěl, vydržel, nebyla možnost chodit jinam. To samozřejmě v této době neprojde (svrbí mě ruka , abych nenapsala "škoda!")
Ale spíš by mě zajímalo, jestli jste přemýšleli o otázce alergií. Já třeba narážím na to, že se mi u koní občas objevilo nějaký "strašněnadšenývševydržím" dítě, jenže ouha, ono nemůže zametat, neboť má al na prach, ono nemůže přinést seno, neboť má sennou rýmu a vlastně ani pucovat nemůže, neboť z ihaháčka se práší. Chůdě může akorát jezdinkat. Z osobní zkušenosti je opravdu alergická tak jedna desetina(a to jsou ti, co nejvíc drží hubu a koště :-))) ). Zato "alergii" má jinak každé druhé dítko (jednou při zametání pčiknou a už si valí pro Zyrtec...). Sama nevím, jak to řešit, nechci nikomu ublížit, ale vychcánky z duše nesnáším.
Jinak ale chválím snahu. Zkuste je naučit si koně hlavně vážit a respektovat a vštipte jim uvědomění, že za 99% průserů u koní může člověk - odtud pak pramení veškerá bezpečnost práce a práce sama.
...třeba jedna kočička u mě poprvé držela ve svých 12ti letech koště....když jsem ji pro něj poslala, ať zamete uličku, přinesla mi smetáček s lopatkou. malej. Ale naježdíno už měla několik koňotáborů.... (neuměla nasednout, neuměla koně vypucovat a zvednout nohy už vůbec ne...)
Přeji mnoho štěstí :-) (a mnoho meduňkového čaje :-))
(napsala zasloužilá matka a alergička:-))

U nas to bylo tak, ze kdo nepracoval, nepomahal, tak nejezdil. Pred jezdenim muselo byt vzdycky vsechno hotovo, uklizeno a kone vycideni, ze by bilou rukavici nenasel smitko prachu. Kontrolovalo se to a kdo nemel svoje veci, kone a box v cajku, proste nesedlal/neuzdil a nesel jezdit a jeste ke vsemu dostal vynadane prede vsemi.

Neexistovalo, aby byl nejaky kun, ktery se zrovna ten den pod sedlo nebral, nebyl vycisteny a skontrolovany spolu s ostatnimi. Neexistovalo, aby decko pyskovalo trenerovi resp sluzbu majicimu dospelemu dozoru ve staji - od trenera jsme dostali po pysku, nejezdili jsme a jeste nas naprasili doma, takze vecer doma dalsi soda, ze dotycny byl hubaty na dospeleho. Taky neexistovalo, ze by si kdokoliv z decek dovolil rict, ten brajgl jsem neudelal ja, tak to neuklidim nebo neni to bordel po mem koni, tak seru na to. Pres tyden se jezdilo spis na jizdarne, o vikendu byly sluzby a do tech jsme byli jak urvani z retezu, protoze ti, co meli o vikendu sluzbu, jezdili i na vetsi tereny do okoli pripadne po zavodech.

Kruta to byla skola, ale kdyz vidim ten dnesni pubertalni dorost, tak je to udesne. Decko co jezdi 2roky i po zavodech a neni schopne slozit uzdecku spravne, nezna jeji soucasti nebo neumi pojmenovat barvy kone, casti sedla, plemena koni a klidne vam do oci rekne, ze toho a toho kone nevyhazi (i kdyz tam nikdo jiny nez ono decko neni), protoze ho nejezdi a tudiz sere na to... Samozrejme jezdit chteji vsichni a dokonce si troufnou vytahnout ven kone, ktery je zapraseny jak to hovado, ze mate pocit, ze hrbilko videl tak mozna z pendolina. Nekdy bych tu dnesni omladinu vrazdila.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
U nas to bylo tak, ze kdo nepracoval, nepomahal, tak nejezdil. Pred jezdenim muselo byt vzdycky vsechno hotovo, uklizeno a kone vycideni, ze by bilou rukavici nenasel smitko prachu. Kontrolovalo se to a kdo nemel svoje veci, kone a box v cajku, proste nesedlal/neuzdil a nesel jezdit a jeste ke vsemu dostal vynadane prede vsemi.

Neexistovalo, aby byl nejaky kun, ktery se zrovna ten den pod sedlo nebral, nebyl vycisteny a skontrolovany spolu s ostatnimi. Neexistovalo, aby decko pyskovalo trenerovi resp sluzbu majicimu dospelemu dozoru ve staji - od trenera jsme dostali po pysku, nejezdili jsme a jeste nas naprasili doma, takze vecer doma dalsi soda, ze dotycny byl hubaty na dospeleho. Taky neexistovalo, ze by si kdokoliv z decek dovolil rict, ten brajgl jsem neudelal ja, tak to neuklidim nebo neni to bordel po mem koni, tak seru na to. Pres tyden se jezdilo spis na jizdarne, o vikendu byly sluzby a do tech jsme byli jak urvani z retezu, protoze ti, co meli o vikendu sluzbu, jezdili i na vetsi tereny do okoli pripadne po zavodech.

Kruta to byla skola, ale kdyz vidim ten dnesni pubertalni dorost, tak je to udesne. Decko co jezdi 2roky i po zavodech a neni schopne slozit uzdecku spravne, nezna jeji soucasti nebo neumi pojmenovat barvy kone, casti sedla, plemena koni a klidne vam do oci rekne, ze toho a toho kone nevyhazi (i kdyz tam nikdo jiny nez ono decko neni), protoze ho nejezdi a tudiz sere na to... Samozrejme jezdit chteji vsichni a dokonce si troufnou vytahnout ven kone, ktery je zapraseny jak to hovado, ze mate pocit, ze hrbilko videl tak mozna z pendolina. Nekdy bych tu dnesni omladinu vrazdila.

Jenže za naších mladých let bylo koní a jezdeckých oddílů málo a zájemců hodně. U nás v oddíle byl dokonce na přijetí pořadník.
A pokud někdo neplnil co se mu zadalo, bylo mu řečeno sbohem, jsou tu zástupy dalších.
Dnes je to většinou " za peníze v Praze dům a v Brně dva." Většina nejen rodičů, ale i dětí to bere tak, že si zaplatili za ježdění a ne za práci.
Moji známí pořádají koňotábory a vedou děti k tomu, že na koni se nejen jezdí, ale je nutno o něj i pečovat. Bohužel se setkávají s názorem některých rodičů. že jsou jejich děti nadměrně zatěžovány prací kolem koní...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hele já razím heslo, že Herodes, to byl král :-)) Ne, vážně. Je to mazec, ale to skoro 30 let, co jsem začínala v JK na voltiži. A je fakt, že i po těch letech si pamatuju ten POCIT vést koně z výběhu! Nebo ho vyčistit!:-) (...a "sesednout, odcajkovat, přepucovat, nacajkovat a znova"..:-D) ...Odpad byl obrovský, ale konkurence malá, takže to šlo, kdo chtěl, vydržel, nebyla možnost chodit jinam. To samozřejmě v této době neprojde (svrbí mě ruka , abych nenapsala "škoda!")
Ale spíš by mě zajímalo, jestli jste přemýšleli o otázce alergií. Já třeba narážím na to, že se mi u koní občas objevilo nějaký "strašněnadšenývševydržím" dítě, jenže ouha, ono nemůže zametat, neboť má al na prach, ono nemůže přinést seno, neboť má sennou rýmu a vlastně ani pucovat nemůže, neboť z ihaháčka se práší. Chůdě může akorát jezdinkat. Z osobní zkušenosti je opravdu alergická tak jedna desetina(a to jsou ti, co nejvíc drží hubu a koště :-))) ). Zato "alergii" má jinak každé druhé dítko (jednou při zametání pčiknou a už si valí pro Zyrtec...). Sama nevím, jak to řešit, nechci nikomu ublížit, ale vychcánky z duše nesnáším.
Jinak ale chválím snahu. Zkuste je naučit si koně hlavně vážit a respektovat a vštipte jim uvědomění, že za 99% průserů u koní může člověk - odtud pak pramení veškerá bezpečnost práce a práce sama.
...třeba jedna kočička u mě poprvé držela ve svých 12ti letech koště....když jsem ji pro něj poslala, ať zamete uličku, přinesla mi smetáček s lopatkou. malej. Ale naježdíno už měla několik koňotáborů.... (neuměla nasednout, neuměla koně vypucovat a zvednout nohy už vůbec ne...)
Přeji mnoho štěstí :-) (a mnoho meduňkového čaje :-))
(napsala zasloužilá matka a alergička:-))

Ano, to je důležité: vštěpovat budoucím jezdcům to, že kůň - jakkoli hodný a snadno opracovatelný - je pořád kůň - vždy je třeba mít ho kontrolou a po celou dobu jízdy je třeba se na něj soustředit - tak se vyhnou většině nepříjemných situací, které mohou pod sedlem/ při manipulaci nastat.

Určitě bych po dětech nějakou práci chtěla, ale jen spojenou přímo s koníky - když jde o placený kroužek - žádné zametání širokého okolí areálu a čištění záchodů - jak tady někdo psal.

Chtěla bych po dětech, aby si vždy připravily svého koníka před ježděním a postaraly se o něj i po ježdění, aby důsledně ukládaly věci, tam, kde je vzaly, hlásily závadu zapůjčené výstroje, ...

Učila bych čistit koně i výstroj, uzdit a upravovat výstroj, prostřídala děti u krmení/ nandávání sena.

Čištění boxů už mi přijde takové sporné - pokud, tak nad rámec zaplaceného času - mimo výuku - pokud tedy nepůjde pouze o symbolické zápisné (třeba 600 Kč půlrok) - pak bych zařadila i tyto práce.

Mně osobně třeba čistě jen ježdění nebaví a nebavilo - příprava je pro mě nedílnou součástí, která je i užitečná - koníka si okoukám, on si okouká mě - jezdec pak víc ví, co má od daného koníka čekat. Jen nasednout a sesednout - to je přístup ke sportovnímu náčiní, ne k živé bytosti.

jó to byly časy! měly jsme docela přísný režim, který se s naším věkem a rozumem zmírňoval. Do oddílu jsme nastupovali kolem 9 let a byli jsme v celém areálu ti poslední - zelenáči. Takže práce jako doplňování vody, zametání, pomoc s krmením byla každodenní rutina.. pak přišlo vodění koní do výběhu! a ještě největší pocta bylo povolení vstupu ke hřebcům (a třeba jim vymýt žlaby). na koně se člověk dostal vždy po 4 odpracovaných odpoledních a taky podle toho jak byl pracovitý (byl na to propracovaný systém). klasika nejdřív lonž, časem jízdárna s vodičem, pak jízdárna ve skupině, nakonec terény a samostatné tréninky.. Postupem v hierarchii jsme měli víc pravomocí i poviností ( kydání, čištění koní a postupně úplně všechno). rychlost postupu samozřejmě závisela na pracovitosti a šikovnosti jezdce. Tím že jsme vždycky měli na očích ty starší, co už jsou výš a viděli jsme co oni narozdíl od nás smí, měli jsme obrovskou motivaci. Kupodivu nebyl ani takový odpad lidí, jen ti největší lemplové a pak samozřejmě v pubertě..

dětem bych obecně vtípila hlavně BEZPEČNOST ( je s podivem co si dnešní lidi od koní dovolí a kolik je úrazů) a RUTINU ( prostě se nejdřív pracuje, pak se čistí kůň, nohy se čistí vždy!..sedlá, uzdí, pak jezdí, odsedlává, krmí a pak teprv vše ostatní). to se taky často zanedbává (mám vštípeno postarat se nejdřív o koně a to před čímkoliv ostatním..).
dále to samozřejmě prokládat nějakou teorií, ale v dnešní době si nadšené holčičky spíš všechno přečtou na netu, tak bych zařadila spíš takové praktické rady -skládání postrojů, kolik co zhruba stojí (kolik dětí nevím, kolik stojí balík sena!), kolik a co kůň sežere a jak to poznat.. taky bych je naučila nějaké základy komunikace s koněm - nemyslím přímo NHS ale i tak se dá - prostě respekt a důvěra koně v první řadě, co koni nedělat a co dělat když kůň třeba nechce jít na vodítku a tak - úplné základy...

Ani zdaleka nejsem pamětník..na koně jsem nastupovala v roce 2006 jako 14 letá, ale i tak bych ráda přispěla nějakou tou zkušeností. Měla jsem to štěstí, že jsem našla stáj, která si ještě jakž takž udržela ,,stará pravidla"..a to hlavně díky trenérům s 20-ti a víceletou praxí. Jako čerství nováčci jsme absolvovali prohlídku po stáji, vysvětlení, kde co je, k čemu to služí, co je potřeba udělat. 3 týdny vkuse (o prázdninách) jsme chodili na službu- kydat, zametat, krmit plus jiné práce: uklidit kolbiště, natřít překážky, vytrhat plevel, pomáhat na závodech. V téhle ,,zkušební době" se taky našla nějaká ta hodina, kdy vedoucí služby přinesl čištění, sedlo a uzdečku, všechno nám předvedl a pak jsme to po jednom zkoušeli sami. Jezdili jsme až po měsíci, 1x týdně. Každý si přichystal koně a pak po ježdění vybral z boxu a šel s ostatními krmit. Služby se pak opakovaly o víkendech cca 1x za měsíc- samozřejmě, že každá další výpomoc se cenila a jako odměna byl povození na koni. Hodně lidí v prvních měsících odpadlo, protože čekali jen ježdění... Po nějaké době se ti aktivnější zapojili i ke sportu jako ošetřovatelé. Já třeba dostala na starost mladého hřebečka..skro rok jsem ho jen chytala, starala se o něj...a pak mi bylo dovoleno na něj v kroku sednout..čím víc jsem se snažila, tím více jsem si mohla dovolit.. Na školních koních mne učili trenéři, kteří hodně zažili, uměli hodiny udělat zajímavé, zpestřovali nám je netradičními cviky a vyprávěli příběhy, které se ve stái staly před 20 lety. Obzvláště jeden pan trenér mi dal perfektní školu. Byl chápavý, laskavý, ale uměl zařvat. Když jsem spadla a nechtěla nasednout, dokázal mne přesvědčit jediným pohledem. Na něj opravdu ráda vzpomínám. Měl pro mne pochopení i po tom, co jsem se vrátila z nemocnice se šrouby v obou nohách. Piplal se se mnou skoro od začátku...opravdu mu dlužím hodně. Jenže pak se vše změnilo. Staří trenéři už se vedení nehodili, nastoupili noví, pravidla už nebyla tak přísná. Pro mne bylo ježdění utrpení... nový trenér mi neustále říkal: ,,jsi mrzák, na koni nemáš co dělat, vrať se až budeš zdravá" (jsou to už 4 roky a nohy pořád nejsou jako dřív)..schválně mi dával nejtlačivější koně (zvyklí jen na pobídky bičem) a když jsem je s nohama prostě nezvládla, sesadil mne dolů a poslal mne do stáje (i přesto, že jsem měla jízdy zaplacené). Noví členové ani po půl roce nic neuměli (jak skládat sedlo, jak poznat, že kůň kulhá)..v tréninku zavedli jakýsi rychlokurz, kdy nováčci už po dou týdnech cválají, přestože jsou rádi, že vůbec sedí..a pak to tak taky vypadá i po roce.. Licenci si dělá každý rozmazlený smrad, který na to má..a je jedno, že jezdí půl roku, na licku přijede s 2cm špornama a na pelhemu..hlavně, že se drží. Mladé koně jezdí holky, které neumí ani vysedat na správnou nohu. Jsem ráda, že jsem zažila ještě ty pěkné časy a nenechala se rozmazlit jako dnešní děcka. Vím, kolik musím odmakat a až pak jít jezdit...a kolikrát na ježdění ani nezbyde čas...
DOufám, že příspěvkem moc nezdržuju..jen jsem chtěla ukázat i pohled nás (ještě) náctiletých ..

Víte, málokteré děcko bude tímto ochotno projít a málokterý rodič bude tento druh výcviku podporovat. Oběma se přestane přílišná přísnost časem zamlouvat, zatouží po svobodě, koupí si svého koně, zaplatí trenéra a budou to dál patlat svépomocí. Časem koník začne zcela zákonitě blbnout, v lepším případě se zaplatí nějakému horsemanovi, aby koníka sešteloval, v horším případě se koník prodá. To je osud 2/3 koní koupených pro děti mladší 15 let.

Díky za reakce.
Nebudeme chtít od dětí, aby makaly jako šrouby, přeci jen půjde většinou o prcky. Ale taky chceme, aby poznaly, že kůň není jen ježdění. Drobné "práce" v rámci péče o koně úměrné jejich věku a schopnostem.
Kydání apod. věci si obstáráme sami, jen plánujeme ukázat, že se "to samo" neuklidí. Prostě ukázat na první hodině kompletní starost o koně nejen dětěm, ale i rodičům, ukázat, kolik toho kůň nejen spotřebuje, ale i vyprodukuje. Aby, pokud rodiče přemýšlí o koupi koně, dokázali domyslet, co všechno to obnáší, mít koně. A díky za typ převézt to na peníze, přeci jen pokud za tím budou vidět konkrétní sumy, tak to bude také lepší.A zdůraznit, že péče o koně je potřeba 365 dní v roce, bez ohledu na počasí, prázdniny, nemoci.
A že někdo nevydrží, s tím počítáme. Dodnes se kamarádíme s pánem, jehož teď 15-ti letá dcera chtěla ve svých 12 letech poníka. Pán byl tehdy dost nalomený, poník už málem byl doma, nějak se potkal s moji kamarádkou a ta mu řekla, ať dcera chodí k ní a zkusí si péči o jednoho jejího poníka. No, vydrželo jí to 3 měsíce, pak řekla, že koně už nechce.
Myslím, že pokud aspoň pár dětem a hlavně rodičům otevřeme oči, že kůň není hračka a pár zas utvrdíme v jejich názoru, že koně ano a dáme jim základy, na kterých můžou stavět, tak to smysl má.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Díky za reakce.
Nebudeme chtít od dětí, aby makaly jako šrouby, přeci jen půjde většinou o prcky. Ale taky chceme, aby poznaly, že kůň není jen ježdění. Drobné "práce" v rámci péče o koně úměrné jejich věku a schopnostem.
Kydání apod. věci si obstáráme sami, jen plánujeme ukázat, že se "to samo" neuklidí. Prostě ukázat na první hodině kompletní starost o koně nejen dětěm, ale i rodičům, ukázat, kolik toho kůň nejen spotřebuje, ale i vyprodukuje. Aby, pokud rodiče přemýšlí o koupi koně, dokázali domyslet, co všechno to obnáší, mít koně. A díky za typ převézt to na peníze, přeci jen pokud za tím budou vidět konkrétní sumy, tak to bude také lepší.A zdůraznit, že péče o koně je potřeba 365 dní v roce, bez ohledu na počasí, prázdniny, nemoci.
A že někdo nevydrží, s tím počítáme. Dodnes se kamarádíme s pánem, jehož teď 15-ti letá dcera chtěla ve svých 12 letech poníka. Pán byl tehdy dost nalomený, poník už málem byl doma, nějak se potkal s moji kamarádkou a ta mu řekla, ať dcera chodí k ní a zkusí si péči o jednoho jejího poníka. No, vydrželo jí to 3 měsíce, pak řekla, že koně už nechce.
Myslím, že pokud aspoň pár dětem a hlavně rodičům otevřeme oči, že kůň není hračka a pár zas utvrdíme v jejich názoru, že koně ano a dáme jim základy, na kterých můžou stavět, tak to smysl má.

Hezké předsevzetí. Pro tak malé děti bych se zaměřila na výcvik na menších koních. Z důvodu bezpečnosti, dobrého pocitu z ježdění, mechaniky pohybu vhodnější pro kratší nožky, trup a ruce, čištění (dosáhnou jim na záda a na hlavu, malá kopýtka na čištění), menší a lehčí sedla na nošení atd. Poník je náročný na výchovu, jsou to uličníci, i když někdy potkávám opravdu vyjímečné jedince.
Je pravda, že výcvik ve stáji i na koni pro malé děti musí být zábavný, to umí málokterý cvičitel.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hele já razím heslo, že Herodes, to byl král :-)) Ne, vážně. Je to mazec, ale to skoro 30 let, co jsem začínala v JK na voltiži. A je fakt, že i po těch letech si pamatuju ten POCIT vést koně z výběhu! Nebo ho vyčistit!:-) (...a "sesednout, odcajkovat, přepucovat, nacajkovat a znova"..:-D) ...Odpad byl obrovský, ale konkurence malá, takže to šlo, kdo chtěl, vydržel, nebyla možnost chodit jinam. To samozřejmě v této době neprojde (svrbí mě ruka , abych nenapsala "škoda!")
Ale spíš by mě zajímalo, jestli jste přemýšleli o otázce alergií. Já třeba narážím na to, že se mi u koní občas objevilo nějaký "strašněnadšenývševydržím" dítě, jenže ouha, ono nemůže zametat, neboť má al na prach, ono nemůže přinést seno, neboť má sennou rýmu a vlastně ani pucovat nemůže, neboť z ihaháčka se práší. Chůdě může akorát jezdinkat. Z osobní zkušenosti je opravdu alergická tak jedna desetina(a to jsou ti, co nejvíc drží hubu a koště :-))) ). Zato "alergii" má jinak každé druhé dítko (jednou při zametání pčiknou a už si valí pro Zyrtec...). Sama nevím, jak to řešit, nechci nikomu ublížit, ale vychcánky z duše nesnáším.
Jinak ale chválím snahu. Zkuste je naučit si koně hlavně vážit a respektovat a vštipte jim uvědomění, že za 99% průserů u koní může člověk - odtud pak pramení veškerá bezpečnost práce a práce sama.
...třeba jedna kočička u mě poprvé držela ve svých 12ti letech koště....když jsem ji pro něj poslala, ať zamete uličku, přinesla mi smetáček s lopatkou. malej. Ale naježdíno už měla několik koňotáborů.... (neuměla nasednout, neuměla koně vypucovat a zvednout nohy už vůbec ne...)
Přeji mnoho štěstí :-) (a mnoho meduňkového čaje :-))
(napsala zasloužilá matka a alergička:-))

Taky to znám, jezdit by chtěli všichni, ale dělat by se nikomu nechtělo. I když se najdou vyjímky. V únoru k nám začala jezdit slečna. Opravdu pomáhala i se senem, a protože sečeme sad, tak trávu pod stromy děláme ručně. Když jsem chudinu viděla, jak vypadala první den večer, tak jsem se zhrozila. Celá usoplená a oteklá - alergik. Musím smeknout, že přijela dělat a ani necekla, že trpí na sennou rýmu. A seno dělala se mnou celé, následujicí dny už měla silnější prášky, tak už to nebylo tak poznat. Takže kdo dělat chce, tak ani alergie není překážkou a pro koně to prostě překousne.
Co se týká práce, tak vždycky první děckám vysvětlím, jak se čistí kůň a ještě zdůrazním, na co nemají zapomenout. Po týdnu česání, když by měli jít jezdit, tak neočešou pořádně, tak je to klidně nechám udělat znovu. A to jim pak zdůrazním, že se tak obírají čas, který mohou strávit ježděním.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky to znám, jezdit by chtěli všichni, ale dělat by se nikomu nechtělo. I když se najdou vyjímky. V únoru k nám začala jezdit slečna. Opravdu pomáhala i se senem, a protože sečeme sad, tak trávu pod stromy děláme ručně. Když jsem chudinu viděla, jak vypadala první den večer, tak jsem se zhrozila. Celá usoplená a oteklá - alergik. Musím smeknout, že přijela dělat a ani necekla, že trpí na sennou rýmu. A seno dělala se mnou celé, následujicí dny už měla silnější prášky, tak už to nebylo tak poznat. Takže kdo dělat chce, tak ani alergie není překážkou a pro koně to prostě překousne.
Co se týká práce, tak vždycky první děckám vysvětlím, jak se čistí kůň a ještě zdůrazním, na co nemají zapomenout. Po týdnu česání, když by měli jít jezdit, tak neočešou pořádně, tak je to klidně nechám udělat znovu. A to jim pak zdůrazním, že se tak obírají čas, který mohou strávit ježděním.

Jojo..taky jsem šla na koně i přes silnou alergii..lékažka mne varovala, ale já na ni kašlala. Pár měsíců to bylo hrozné, ale pak jsem si zvykla a po alergii jakoby nebylo ani památky. Prášky jsem brala preventivně a bylo mi fajn..bohužel asi o 3 roky později jsme šli sklízet seno na jinou louku a netuším co tam rostlo, ale do hodiny jsem dostala takový šílený astmatický záchvat, že mne museli odvézt do nemocnice a tam jsem si nějaký ten den poležela. Ale stejně mne to neodradilo a pomáhám jak to jde..pokud se mi prvních 10 minut nic neděje, nic mne nesvědí, jdu dál..pokud ano, bohužel musím rychle pryč, protože tohle znovu zažít nechci. Jinak jsem ke koním chodila i když jsem byla celá sešroubovaná..sice jsem nejezdila ani koně nevodila a pro jistotu k nim ani nelezla, ale to mi nebránilo v krmení, zametání apod. bohužel jsem jim na to nebyla dost dobrá, potřebovali lidi, kteří místo nich budou i jezdit tak mi udělali pápá..a to jsem si myslela, že si chcou udržet hlavně lidi, co makaj...smůla no