Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.90.193
Chtěla bych se zeptat nějakého odborníka, který má zkušenosti s nakládáním koní, jak mám postupovat dál... Mám 2letou kobylku, kterou mimo jiné, učím chodit do vleku. Vlézt do vleku už jí nečiní problém - teda takhle -chodí si tam na oves, než si tu dávku sní, tak někdy třeba několikrát vycouve, ale zase tam v pohodě vleze. Vím, že to není zcela správné, že by tam měl kůň jít sám od sebe a ne kvůli žrádlu.. Jenže teď mě trápí problém- co dál, jedenkrát jsme zkusili ji dát za zadek tu kovovou trubku a to tak rychle vycouvala, že jsme trubku upevnili jen na jedné straně, takže ji vyrazila, navíc se rýpla do nohy, takže ten den už tam nevlezla. Teď už do vleku zase chodí, ale nevím, jak na to, abychom mohli zavřít čelo a třeba popojet s autem. Taky se docela bojím, až ji tam opravdu zavřeme a kousek (nebo později i dále) vyjedem, že z toho bude mít takový stres, že už tam podruhé nevleze. Podotýkám, že vlek mám na 1,5koně, takže jízda ve dvou nepřichází v úvahu a "lopatový" způsob se mi nezamlouvá.
Díky za rady. Iveta
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.138.53
Kdyz to vezmu podle sebe, ja po koni vyzaduju, aby sel i dopredu i dozadu POUZE na muj povel. Naucila bych ji byt tebou tam s tebou stat, pak treba udelat dva kroky vzad. A pak zas dva kroky vpred. Proste trenovat, aby ty kroky co udela(at uz dopredu , nebo dozadu) byly pouze na tvuj povel. Je mi jasny, ze tohle, co radim neni rada na tu paniku. Jen treba takovy tip, co jeste by bylo dobre ve voziku umet... Co tu tycku trenovat treba s lonzkou za zadkem?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.157.147
ahoj, měli jsme podobný problém, kobylku jsme jako mladou naučili do vozu ale jednou se stalo to, že spanikařila utrhla se neustála to a z vozu vypadla, od té doby do vozíku zpátky vlezla ale nepostála tam ani na chvilku max. na to aby si jednou hrábla do kýble a v panice ven ať to stojí co to stojí. Nevěděli jsme si rady pěkně dlouho naštěstí jsme převážet nepotřebovali. Nedávno jsem byla na klinice s Joe Wolterem a ten docela srozumitelně vysvětloval jak koně přemluvit k něčemu co nechce. Stačí mu prostě věci co dělá špatně dostatečně znepříjemnit a ty co po něm chceme mu naopak maximálně usnadnit. Ukazoval přímo nakládání do vleku tak, že použil pomocníka který koníkovi za zadkem dělal jemu nepříjemný zvuk. Koníka žádným způsobem do vleku netahali, nechali mu volné vodítko (lonž) aby on sám měl na výběr co bude dělat. Vodič stál v přepravníku a koníka jen přidržoval aby mu neodběhl daleko. Pomocník vytvářel zvuk nepřetržitě když koník tančil kolem rampy a vozíku ale jak se jen kopytem dotkl rampy zvuk ustal. Koník si záhy uvědomil, že příjemné místo je na rampě. Když poznáte, že toho příjemného místa kde má klid začíná využívat a postává tam je třeba zase přidat trochu tlaku - zvuku a jak postoupí (nebo jen naznačí) trochu dopředu zvuk musí zase okamžitě ustat. Tak se pokračuje do té doby kdy koník stojí v klidu v přepravníku a nedere se ven.
Zkoušeli jsme tohle na naší kobylce s mrkvovou hůlkou a sáčkem (praporek) opakovali jsme cvičení 2x (ale né hned po sobě - nechali jsme odstup několika dní) a kobča brzo pochopila, že příjemně je jí v klidu a tichu v přepravníku, než aby musela poslouchat to neustálý šustění. To samé jsme pak zkoušeli s kamarádky valáškem, kterej měl taky problém ale místo šustění jsme tleskali a taky to fungovalo. Takže za sebe mohu doporučit tuto metodu. Jen pomocník musí být dostatečně pozorný aby si všímal i malých náznaků koníkovi ochoty ustoupit tlaku. Vy mu tím zvukem / tichem vymezujete vlastně tu jedinou správnou cestu, takže signály od vás nesmí být matoucí. A doporučuji pro vodiče rukavice :-D snad jsem to nepopsala zmateně, kdyžtak se ptejte
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.163.134
Předcházející příspěvek moc hezký!
Já jsem naštěstí koupila kobylu vychovanou na Parelliho blbinkách a ona skvěle reaguje na Napojení Montyho Robertse, následování a tyhle věci okolo. Při přejíždění ze stáje do stáje se někde zradila (konkrétní příčinu jsme nezjistili, zraněná nebyla, ale bůhví, co se stalo v předposlední stáji, kde jí nedali ani nažrat a když za nimi nechtěla z výběhu do stáje ani na ten kbelík se žrádlem a musela přes noc zůstat venku, hovoří to taky za své), takže najednou přestala nastupovat. V tu dobu jsem se ještě "přirozeným metodám" nevěnovala, považovala jsem to za zbytečné a hloupé hraní, když někdo neumí jezdit, ale cesta do posledního ustájení (u mě doma, hurá!) po kopytě s nasedovanou kobylou před noční směnou trvající 4 hodiny a 20 minut, mě donutila něco s tím nastupováním dělat...
Jakmile jsme koupili vlastní přívěs, šlo to vlastně "raz dva". Kobyla věděla, že když něco neudělá, bude běhat dokola tak dlouho, dokud neposlechne (tato metoda je tuším teď "překonaná", aspoň jsem někde četla, že to někdo odsuzoval jako nepřiměřený trest, ale mně to přijde celkem v pořádku, je to právě "Napojení" podle Montyho Robertse - chování vůdčí klidny k podřízenému jedinci - vytlačení ze stáda, pokud ji naštve a puštění zpět, pokud už je hodný) a postupně jsem kobylku zvládla tak pěkně, že cestovat začala naprosto normálně a potom, když jsem s ní nedávno asi 2 měsíce nic nedělala (jako že vůbec nic, protože má před operací kopyta, jen dvakrát denně nakrmit, pohladit) a potřebovala novému koni ukázat, že přívěs nekouše, přivedla jsem k němu tuhle kobylku, bez ohlávky a ona sama, aniž bych šla před ní, vlezla do přívěsu.
Jasně, pokud kůň není naučený základům, mohou být některé metody na dlouho (Parelliho 7 her), ale myslím, že metoda Napojení je vhodná pro téměř každé zvíře a člověka, je i jednoduchá a celkem snadno realizovatelná (je potřeba uzavřený prostor bez možnosti úniku, dodržet klid a základní pravidla) a výsledek může být během minut bez jakéhokoliv předchozího tréninku. Doporučuji nastudovat.
Měla jsem tu koně, který byl od nastupování moc, moc, moc zrazený a byl v takovém psychickém stavu a zároveň skokově nadaný, že než nastoupit, radši přeskočil metr osmdesát ohradu (zadními o ní zavadil, naštěstí byla kláda stará a rupla, jinak by se snad přerazil), takže takovýhle vyděšený dobrý skokan je zrovna ta menšina, u které bych z bezpečnostních důvodů volila jinou metodu, ale u mladého ne tolik zrazeného koníka si myslím, že by mohla být vhodná. Tenhle skokan například měl jinou fintu - když jsem s ním pracovala sama, nastupoval pěkně, ale jakmile se objevil druhý člověk, který by případně mohl zavřít zábranu, okamžitě přestal spolupracovat. I u tohoto zvířete věřím, že bych ho "zlomila" (po dobrém), ale nehodlala jsem to absolvovat z jiných důvodů (byl zákeřný pod sedlem a na to já jezdecky nemám).
Přeji moc štěstí, je to jedna ze základních věcí, kterou člověk potřebuje (i když třeba ne několikrát týdně k dojezdu za trenérem jako já, tak minimálně ve stavu nouze odjezd na kliniku) a je fakt, že to je kámen úrazu u mnoha koní...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.163.134
Ještě malý dodatek - v mém i v prvním příspěvku jde v podstatě o to samé - znepříjemnit koni, když něco dělá špatně - jen já ho honím za trest dokola (proto se to asi někomu nemusí líbit
) a někdo ho děsí a trestá šustícím strašidlem. V mém případě jde o přirozenou metodu, prvotní, která je odkoukaná od koní a je založená na vůdcovství člověka (původně jiného koně) a ta druhá metoda z ní vychází a myslím, že kůň v tuhle chvíli nemusí respektovat toho konkrétního člověka jako svého vůdce, je tedy vhodná i pro sebevědomé koně, kteří by třeba Napojení tolik "neprožívali" a muselo by se neustále dokazovat, že já jsem tady pánem a ty mě poslechneš. Zde se využívá strachu koně před něčím jiným, než před pozicí dominantního jedince...