Ostrá kobyla

Na jednu str. kdyby nebyly divne zakony a taky blbi lidi, tak ma kobyla super povahu. Povazte, nestava se to moc ale prece se obcas vyskytne pripad kdy ukradnou kone, pred par lety v cizine dovedli kobylky do kouta v pastvinach a tam je porazili reznici...tak tuto s vasima kobylama by je nikdo neodvedl.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Na jednu str. kdyby nebyly divne zakony a taky blbi lidi, tak ma kobyla super povahu. Povazte, nestava se to moc ale prece se obcas vyskytne pripad kdy ukradnou kone, pred par lety v cizine dovedli kobylky do kouta v pastvinach a tam je porazili reznici...tak tuto s vasima kobylama by je nikdo neodvedl.

To je jediná výhoda.
Ale jinak taková "mrcha" žádné plus nemá.
Moje kobyla je taková snad do narození, okoukala chování od své zlé matky,a chová se tak ke každému, kdo jí to nevrátí. Spoustu lidí přijde k ohradě, ona na ně nakluše s ušima dozadu a šklebícím se výrazem, lidí se leknou a odejdou. Na mě se jen ve zlém za šklebí , a už jí chytne. Kolikrát chodím s bičikem za zády, at' jí to překvapí.
Prostě takový kůň si bude pořád povyšovat na člověka, a kdo jí útok nevrátí, tak je zle. Ona vyhraje, a to chce, má klid, nikdo jí neotravuje.. Takové koně byly, jsou a budou, akorát se o nich tak nemluví.

Není to tak "zlé", že by k ní nemohl chodit někdo jiný. Mamka, babička v pohodě. Babička je malá, chodí o holi a nosí jim trávu, zametá mezi koňma...a nic. Je fakt, že tou holí jí může pohrozit, ale ještě jsem neviděla, že by to dělala. Kobyla na ni řehtá, když ji vidí.

Je náladová. Když jí někdo něco dá, je fajn, jak nemá svůj den, tak se šklebí.

Spíš jsem z toho taková rozmrzelá...Máme koně cca 20let. Tato kobyla je 3.generace od první kobyly, kterou jsme si pořídili...Ostatní byly fajn, ne mazlivé, ale hodnější : )

Hříbě, které má, je fajn, ale bojím se, že to od ní odkouká...Zatím ne. Ta se ráda nechá česat a je docela mazlivá. Pravý opak.

O té krádeži mě to pobavilo, díky za zlepšení nálady.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Není to tak "zlé", že by k ní nemohl chodit někdo jiný. Mamka, babička v pohodě. Babička je malá, chodí o holi a nosí jim trávu, zametá mezi koňma...a nic. Je fakt, že tou holí jí může pohrozit, ale ještě jsem neviděla, že by to dělala. Kobyla na ni řehtá, když ji vidí.

Je náladová. Když jí někdo něco dá, je fajn, jak nemá svůj den, tak se šklebí.

Spíš jsem z toho taková rozmrzelá...Máme koně cca 20let. Tato kobyla je 3.generace od první kobyly, kterou jsme si pořídili...Ostatní byly fajn, ne mazlivé, ale hodnější : )

Hříbě, které má, je fajn, ale bojím se, že to od ní odkouká...Zatím ne. Ta se ráda nechá česat a je docela mazlivá. Pravý opak.

O té krádeži mě to pobavilo, díky za zlepšení nálady.

Tak som to pochopila aj ja. Tiež nemáme doma "životu nebezpečné zviera"
Našich berie úplne v pohode, dokonca aj návštevníkov cez plot privíta. No dnu nesmie nikto. Je proste taká svoja a nemám potrebu to meniť. Nepredpokladám, že by nám to mohlo niekedy nejako prekážať. Proste cudzí ľudia do výbehu nesmú a deti len pod dohľadom. Keď som s nimi ja, vie, že si nemôže nič dovoliť.

Zdravím,
řeším podobný problém se silně kousavou kobylou hucula. Jen pro informaci moje huculka již zranila 12 lidí z toho 7 vážně, čili problém se již nedá bagatelizovat. Jako první věc jsem se snažil dopátrat její minulost. Zjistil jsem, že v mládí prodělala sérii silných citových otřesů. Vše začalo násilným odstavem od matky, kdy ji prostě ze dne na den odvezli. Následoval pochopitelně silný otřes, který ještě umocnilo bití u následujícího majitele. Výsledkem je kůň, který na jakékoliv podráždění reaguje bezhlavým útokem z často nevysvětlitelné příčiny. První věc kterou jsem si po několika útocích uvědomil, byla skutečnost že kůň není zlý, ale snaží se vyřešit své trauma. Bití samozřejmě nepřicházelo v úvahu a začal jsem tedy hledat nějaké řešení. Po opakovaných útocích jsem vždycky analyzoval situaci jaká nastala. Příklad - zkušený koňák přeháněl koně z ohrady do ohrady. Vše bez problémů až jako poslední bežela má huculka. Z ničeho nic se otočila a zaútočila na koňáka přičemž mu ukousla kus ruky. Později analýzou situace jsem zjistil, že chybu opět neudělal můj kůň, ale zapříčinila to neadekvátní reakce koňáka. Ten totiž huculce (i když z bezpečné vzdálenosti) zatočil vazákem za zádí. Huculka si to vysvětlila po svém jako útok provazem a přešla z fáze úprk do fáze obrana, čili kousnutí. Podobných situací se mi stalo mnoho, ale nechci je dopodrobna všechny zde rozepisovat. Důležité bylo zjištění, že kobyla nekouše ze své vlastní nelibosti, ale protože se vždy cítí nějakým způsobem ohrožená.

To mě posunulo o notný kus dále. Kůň pokud se brání zuby vždy cítí nějaký způsob ohrožení nebo stresu. Kůň nemá schopnost naplánovat útok - jednoduše mu k tomu chybí potřebná část mozku, takže toto je zcela vyloučeno. Proto se v přírodě vždy chová jako kořist. Kůň na fyzický nebo psychický stres reaguje vždy útěkem. Nemá li k tomu potřebnou možnost (nachází se v ohraničeném prostoru) automaticky přejde do obranné fáze přičemž jedinou zbraní jsou zuby. Takže největší nebezpečí hrozí ve stáji nebo v malé ohraničené ohradě a vždy je to kombinace ještě dalších různorodých jevů. Například nové prostředí, změna uspořádání nebo logistiky v ohradě, zněna v přístupu ke koni atp... je to velmi individuální. U mé huculky se jedná o kombinaci velmi mnoha různých faktorů, které bylo potřeba zohlednit.

Jako jediné řešení pro mne tedy zbylo zajistit koni potřebný prostor a zázemí ve kterém se bude cítit naprosto v bezpečí, stabilizovat pohyb jedinců ve stádě a pokud možno jej dále neměnit, zajistit trvalý přístup ke krmení (seno a voda) a zajistit aby u krmení měla klid a volnost... mohl bych pokračovat dále, ale každý již dle své kreativity. Výsledky se dostavily téměř okamžitě. Kůň se přijde sám od sebe i pomazlit což dříve neexistovalo. Kobyla má nyní jednoroční hříbě a zcela bez obav mohu říci, že její zlozvyky hříbě nepřejímá. Jedinou možnou cestou po 5 letém bádání a zranění více než 12 lidí bylo zajistit koni optimální podmínky ku spokojenosti koně (a nespokojenosti mé peněženky). Mé doporučení by mohlo být asi takové. Pokud tedy kůň kouše a navíc to předtím nedělal, nepanikařte. Nesnažte se jej umravnit za každou cenu násilným výcvikem nebo převýchovou (od mého koně se distancovali opravdu zkušení horsemani). Dbejte, aby ke koni neměly přístup nepovolané osoby a nechte koně pojistit. Pro vlastní bezpečnost mám sebou vždy bičík (v případě krize je to jediná záchrana). V klidu sedněte pozorujte třeba celý den ohradu (webová wifi kamera se záznemem je neocenitelný pomocník). U mě se osvědčilo klást si neustále otázky, pozorovat co vyvolává pocit stresu. Překvapilo mě jaké maličkosti to mohou být. Například ruce za zády s vazákem si huculka vyložila jako něco co nejde identifikovat a okamžitě zpozorněla (vyvstala ji nejspíš na mysli špatná zkušenost). Výraz obličeje, má špatná nálada to všechno v nevhodné kombinaci mnohokrát způsobilo její silné podráždění. Zvýšený hlas, křik dětí, zvuk motoru....je toho opravdu spousta. Osvědčilo se mi mít vždy na paměti, že kůň původně obýval step a ve stepi je klid. Například frekventovaná železniční trať za ohradou dokáže citlivé koně přivést téměř k šílenství. Není pravda, že koně hluku přivyknou. Také silnice a podobné komunikace mohou být problém. Čtyřkolky, motorky, traktory....To všechno se nechvalně podepisuje na psychické pohodě koně a opět není pravda, že kůň se stane vůči tomu apatický. Vždy bude tento ruch vnímat a může se negativně podepsat na jeho reakcích.

Opět se tedy dostáváme do situace, že jákehokoliv koně nelze umístit kdekoliv. Někdy jsou minimální podmínky stále ještě málo. Například kolik koní má k dispozici prostor 10 000m2 na hlavu? Toto je minimální prostor pro psychickou pohodu koně...Dalo by se pokračovat dále, ale příspěvek by již narostl do neúměrné délky. Přeji pohodu pro Vás i Vašeho miláčka...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prosím o radu nebo o vaše zkušenosti.

Mám 10 letou klisnu, která je poslední 2 roky dost ostrá. Šklebí se a ohání se zubamu, už i kousla.
Začala to dělat před 2 lety, kdy jsem ji na léto dávala na pastviny, protože jsem jela pracovat do zahraničí.
Tam zaútočila na člověka, prý bezdůvodně, nedostala. Bohužel, dál kolem ní chodili obloukem a báli se jí.

Když jsem si ji dovezla s valachem domů, na mě to nezkusila, ale na ostatní ano. Hlavně se šklebí. Mám strach, aby někomu něco neudělala. Když potřebuju pracovně na pár dní odjet, aby ji mohl poklidit i někdo jiný.

Nyní má roční hříbě, se kterým je v ohradě. Mají pastvinu, ohradu, chodíme na jízdárnu, do terénu. Je pod sedlem spíše tlačivější - na jízdárně, v terénu příjemná, ovladatelná. Býval to miláček kůň do rodiny, chodila na volno za mnou v lese.
Podotýkám, je vychovávaná mezi lidmi, ale s koňmi ve stádě neměla problém.
Nasedlaná, s ohlávkou, uzdečkou v pohodě, i když k nám přijde nějaké děcko, že se chce svézt. To už ale omezuji, abych eliminovala riziko, kdyby se po někom ohnala. Myslím, že hlazení a přílišné doteky nemá ráda. I její matka taková byla. Pohlazení = kobyla odešla.

Co se týká pohybu, myslím, že má dostatek. Ob den jsme venku na 1-2hod.vyjížďce nebo na jízdárně, sem tam trénink s trenérem a příprava na licence...Jádro nedostává žádné, seno, vodu, trávu - pastva i přes noc. Není nevybouřená, co se přebytku energie týče. Jen ty její nálady mi dělají starosti.

Máte někdo podobný problém? Uvítala bych i doporučení na nějakého horsemana. I když já sama jsem absolvov.pár kurzů např. se Zuzkou Prokop.a podle Parel.metody sem tam děláme...

Jde mi o tu averzi kobyly vůči cizím lidem...

Díky za vaše připomínky

NO ve výčtu vašeho ppisu vidím dv důvody její náladosvosti....za prvé je to kobyla, ty často bývají protivné a náladové a za druhé to její koyblí chování je podle mého znásobené tím že byla vychovna lidmi, to je vždy velký problém...nemyslím, že toto krom obezřetnosti a předvídavosti nějak extra půjde vyřešit, prostě opatrnost na místě, a zamezení přístupu cizích lidí...měla jsem podobnou kobylu protivnou v boxu každý varování dostal...nedopručuju bití, u nás postačilo pořadně zařvat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím,
řeším podobný problém se silně kousavou kobylou hucula. Jen pro informaci moje huculka již zranila 12 lidí z toho 7 vážně, čili problém se již nedá bagatelizovat. Jako první věc jsem se snažil dopátrat její minulost. Zjistil jsem, že v mládí prodělala sérii silných citových otřesů. Vše začalo násilným odstavem od matky, kdy ji prostě ze dne na den odvezli. Následoval pochopitelně silný otřes, který ještě umocnilo bití u následujícího majitele. Výsledkem je kůň, který na jakékoliv podráždění reaguje bezhlavým útokem z často nevysvětlitelné příčiny. První věc kterou jsem si po několika útocích uvědomil, byla skutečnost že kůň není zlý, ale snaží se vyřešit své trauma. Bití samozřejmě nepřicházelo v úvahu a začal jsem tedy hledat nějaké řešení. Po opakovaných útocích jsem vždycky analyzoval situaci jaká nastala. Příklad - zkušený koňák přeháněl koně z ohrady do ohrady. Vše bez problémů až jako poslední bežela má huculka. Z ničeho nic se otočila a zaútočila na koňáka přičemž mu ukousla kus ruky. Později analýzou situace jsem zjistil, že chybu opět neudělal můj kůň, ale zapříčinila to neadekvátní reakce koňáka. Ten totiž huculce (i když z bezpečné vzdálenosti) zatočil vazákem za zádí. Huculka si to vysvětlila po svém jako útok provazem a přešla z fáze úprk do fáze obrana, čili kousnutí. Podobných situací se mi stalo mnoho, ale nechci je dopodrobna všechny zde rozepisovat. Důležité bylo zjištění, že kobyla nekouše ze své vlastní nelibosti, ale protože se vždy cítí nějakým způsobem ohrožená.

To mě posunulo o notný kus dále. Kůň pokud se brání zuby vždy cítí nějaký způsob ohrožení nebo stresu. Kůň nemá schopnost naplánovat útok - jednoduše mu k tomu chybí potřebná část mozku, takže toto je zcela vyloučeno. Proto se v přírodě vždy chová jako kořist. Kůň na fyzický nebo psychický stres reaguje vždy útěkem. Nemá li k tomu potřebnou možnost (nachází se v ohraničeném prostoru) automaticky přejde do obranné fáze přičemž jedinou zbraní jsou zuby. Takže největší nebezpečí hrozí ve stáji nebo v malé ohraničené ohradě a vždy je to kombinace ještě dalších různorodých jevů. Například nové prostředí, změna uspořádání nebo logistiky v ohradě, zněna v přístupu ke koni atp... je to velmi individuální. U mé huculky se jedná o kombinaci velmi mnoha různých faktorů, které bylo potřeba zohlednit.

Jako jediné řešení pro mne tedy zbylo zajistit koni potřebný prostor a zázemí ve kterém se bude cítit naprosto v bezpečí, stabilizovat pohyb jedinců ve stádě a pokud možno jej dále neměnit, zajistit trvalý přístup ke krmení (seno a voda) a zajistit aby u krmení měla klid a volnost... mohl bych pokračovat dále, ale každý již dle své kreativity. Výsledky se dostavily téměř okamžitě. Kůň se přijde sám od sebe i pomazlit což dříve neexistovalo. Kobyla má nyní jednoroční hříbě a zcela bez obav mohu říci, že její zlozvyky hříbě nepřejímá. Jedinou možnou cestou po 5 letém bádání a zranění více než 12 lidí bylo zajistit koni optimální podmínky ku spokojenosti koně (a nespokojenosti mé peněženky). Mé doporučení by mohlo být asi takové. Pokud tedy kůň kouše a navíc to předtím nedělal, nepanikařte. Nesnažte se jej umravnit za každou cenu násilným výcvikem nebo převýchovou (od mého koně se distancovali opravdu zkušení horsemani). Dbejte, aby ke koni neměly přístup nepovolané osoby a nechte koně pojistit. Pro vlastní bezpečnost mám sebou vždy bičík (v případě krize je to jediná záchrana). V klidu sedněte pozorujte třeba celý den ohradu (webová wifi kamera se záznemem je neocenitelný pomocník). U mě se osvědčilo klást si neustále otázky, pozorovat co vyvolává pocit stresu. Překvapilo mě jaké maličkosti to mohou být. Například ruce za zády s vazákem si huculka vyložila jako něco co nejde identifikovat a okamžitě zpozorněla (vyvstala ji nejspíš na mysli špatná zkušenost). Výraz obličeje, má špatná nálada to všechno v nevhodné kombinaci mnohokrát způsobilo její silné podráždění. Zvýšený hlas, křik dětí, zvuk motoru....je toho opravdu spousta. Osvědčilo se mi mít vždy na paměti, že kůň původně obýval step a ve stepi je klid. Například frekventovaná železniční trať za ohradou dokáže citlivé koně přivést téměř k šílenství. Není pravda, že koně hluku přivyknou. Také silnice a podobné komunikace mohou být problém. Čtyřkolky, motorky, traktory....To všechno se nechvalně podepisuje na psychické pohodě koně a opět není pravda, že kůň se stane vůči tomu apatický. Vždy bude tento ruch vnímat a může se negativně podepsat na jeho reakcích.

Opět se tedy dostáváme do situace, že jákehokoliv koně nelze umístit kdekoliv. Někdy jsou minimální podmínky stále ještě málo. Například kolik koní má k dispozici prostor 10 000m2 na hlavu? Toto je minimální prostor pro psychickou pohodu koně...Dalo by se pokračovat dále, ale příspěvek by již narostl do neúměrné délky. Přeji pohodu pro Vás i Vašeho miláčka...

Odstav koně jak jej popisujete je běžný postup, naopak pozvolné oddlučování je mnohem stresovější.

Nac mit takovyho kone co zrani 12 lidi z toho 7 vazne? Chapu ze ten kun ma proto svoje duvody,trauma diky nekterym lidem. Zachranovat takoveho,- prosim,pokud jsme zeme kde je tolik mista kde mohou zit kone i divoce. A to nejsme. Mame tu kone abychom s nima manipulovali. Nac tedy maji nekteri lide, kteri se dostanou k manipulaci takoveho kone riskovat zdravi? Mame snad malo problemu v zivote? Je dobry pomoct nekterym konim, to ano a taky se toho uz dokazalo. Muj kun ale kdyby zranil polovinu lidi, tak jde na jatka. To se neda nic delat. Bylo by mi z toho zle -chtic zachranit zvire a zaroven ohrozovat zivoty lidi kolem. Lidi, kteri nemaji s traumatem tehle kobyly nic spolecnyho, lidi co se treba prave chovaji ke konim slusne.

Zajímavé příspěvky, díky za ně.

I já - zadavatelka, zastávám názor, že kdyby měla být kobyla hodně nebezpečná a někoho umyslně zranit, tak by šla...

Vše začalo u té mojí tim, že jsem ji dala na pastviny. Ona byla předtím doma v pohodě, asi to "nucené" začlenění do stáda, které jsem si myslela, že jí chybělo, nebylo to nejlepší řešení. Předtím jsem ji měla doma samu, matka jí umřela. Protože ve spojitosti s tím - když potkáme druhého koně, nebo její stájový partner na jízdárně cválal proti ní, lekala se a uskakovala.

Je fakt, že když vidím, že klopí uši, zvýším na ni hlas a má se na pozoru. Někdy to toleruji, ale i člověk má nálady a i když se je snažím minimalizovat, neříkám, že ode mě nedostala... Jako když vedle ní stojí 2 lidi, ona přijde k nám, my se bavíme, začne se o nás otírat a pak se na jednoho zašklebí a chce kousnout...? To mi připadalo jako rozmar z nudy...

Pastvinu má, jsou tam s hříbětem jaro a podzim. Teď je tam tolik hovad, že jsou úplně poštípané a to stojí radši celý den doma. Vedle je totiž rybník.

Když k ní přijdu nebo kdokoliv jde kolem cesty, řehtá a vítá ho... O tom stresu jste to napsal zajímavě...Budu nad tím přemýšlet.

Jedna vec, kterou v souvislosti s temito zlymi kobylami nechapu, je proc je nechavate pripoustet? Zvlast ty pripady, kde prispevatele pisou, ze takove jednani zrejme jiz kobyly jako hribata odkoukaly od sve matky. Zjevne se to tedy dedi, eventuelne predava dal na hribe napodobovanim. Proc tedy vyrabite dalsi hribata, ktera maji skvele predpoklady byt dalsi zlou kobylou/hrebcem, po sve zle nebo "ostre" matce?
Me to hlava fakt nebere, koni je mraky, tak proc rozsirovat pocty spatne zvladatelnych, zlych, ci jeste hur, vylozene kousavych a utocicich koni, kdyz si muzete koupit hribe zdrave, bez vad a se spravnymi socialnimi navyky? Muze me to nekdo logicky vysvetlit?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jedna vec, kterou v souvislosti s temito zlymi kobylami nechapu, je proc je nechavate pripoustet? Zvlast ty pripady, kde prispevatele pisou, ze takove jednani zrejme jiz kobyly jako hribata odkoukaly od sve matky. Zjevne se to tedy dedi, eventuelne predava dal na hribe napodobovanim. Proc tedy vyrabite dalsi hribata, ktera maji skvele predpoklady byt dalsi zlou kobylou/hrebcem, po sve zle nebo "ostre" matce?
Me to hlava fakt nebere, koni je mraky, tak proc rozsirovat pocty spatne zvladatelnych, zlych, ci jeste hur, vylozene kousavych a utocicich koni, kdyz si muzete koupit hribe zdrave, bez vad a se spravnymi socialnimi navyky? Muze me to nekdo logicky vysvetlit?

Tak mám již výše zmiňovanou "mrchu" kobylu. Měla 2 hříbat . První hříbě je letos tříleté, jsou s ní spokojeni, je k lidem charakterní. Vůči koním je dominantní. Byla odchovaná ve stádě, od matky odstavena ve 4 měsících, aby co nejmíň okoukala.
Druhé hříbě je ještě mladé, ale k lidem se chová slušně, a vyžaduje lidskou společnost.
Hříbata nikdy nevyrůstala jen s matkou, vždy měla i minimálně 1 společníka, aby měla i jiný vzor než matku. Odstavila se jednorázově, prodejem. A ikdyž vím, že určitě po matce něco zdědí, tak se to dá hodně ovlivnit člověkem.
Dle mě záleží hodně na výchově hříběte, na to jak se mu věnují, kde vyrůstá.

Kobyla zranila lidi, protože se k ní chovali velmi nevhodným způsobem a dostala se k nám do ústavu ve velmi špatném psychickém stavu poté co zranila 12 lidí a byla za to hodně bita. Nyní je izolovaná od lidí tak, aby k ní neměli nepovolané osoby přístup. Na kobyle se nyní provádí výzkum na jehož základě bude možné hlouběji proniknout do psychiky koní a jejich adaptaci na dnešní industriální svět. Jde mi především o to získat důležitá data, která pomohou ostatním správně identifikovat a řešit problémy jejich koní. Zde popisovaná kobyla je ukázkový příklad toho, že člověk se chová ke zvířatům velmi nezodpovědně, přičemž následky mohou být katastrofální. Zvířata jsou podle mého názoru bytosti a zaslouží si přinejmenším stejnou pozornost jako lidé. Například v září plánujeme provést akupunkturu, přičemž jsem zvědavý na výsledky.

Souhlasím s tím, že takovýto kůň nemá v běžném chovu co dělat. Mi jde ale o něco trochu jiného. Huculka je mimochodem velmi pěkná a v bezstresovém prostředí se chová naprosto ukázkově... Mazlí se a je plně ovladatelná obrat o 100 procent. Je to na delší debatu...

O připouštění problémových klisen víceméně souhlasím, že rozmnožování takovýchto koní je obzvlášt v nevhodném prostředí velice riskantní záležitost. U zde zmiňované huculky jde opět o trochu něco jiného a z výzkumu opět vyplývá, že ve vhodném prostředí s uklldněnou kobylou hříbě psychické problémy matky nepřejímá. Jde opět o delší debatu na dané téma.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kobyla zranila lidi, protože se k ní chovali velmi nevhodným způsobem a dostala se k nám do ústavu ve velmi špatném psychickém stavu poté co zranila 12 lidí a byla za to hodně bita. Nyní je izolovaná od lidí tak, aby k ní neměli nepovolané osoby přístup. Na kobyle se nyní provádí výzkum na jehož základě bude možné hlouběji proniknout do psychiky koní a jejich adaptaci na dnešní industriální svět. Jde mi především o to získat důležitá data, která pomohou ostatním správně identifikovat a řešit problémy jejich koní. Zde popisovaná kobyla je ukázkový příklad toho, že člověk se chová ke zvířatům velmi nezodpovědně, přičemž následky mohou být katastrofální. Zvířata jsou podle mého názoru bytosti a zaslouží si přinejmenším stejnou pozornost jako lidé. Například v září plánujeme provést akupunkturu, přičemž jsem zvědavý na výsledky.

Souhlasím s tím, že takovýto kůň nemá v běžném chovu co dělat. Mi jde ale o něco trochu jiného. Huculka je mimochodem velmi pěkná a v bezstresovém prostředí se chová naprosto ukázkově... Mazlí se a je plně ovladatelná obrat o 100 procent. Je to na delší debatu...

O připouštění problémových klisen víceméně souhlasím, že rozmnožování takovýchto koní je obzvlášt v nevhodném prostředí velice riskantní záležitost. U zde zmiňované huculky jde opět o trochu něco jiného a z výzkumu opět vyplývá, že ve vhodném prostředí s uklldněnou kobylou hříbě psychické problémy matky nepřejímá. Jde opět o delší debatu na dané téma.

V tom pripade je to jina.,kobylu mate ve vyzkumu. Ano u bezneho chovatele takova kobyla by nemela byt.

Je rozdíl připouštět zvíře, které je labilní od narození a má to v genech, a zvíře, které má naučené nějaké vzorce chování.

Hříbě kobyly, která je zkažená špatným zacházením/ výchovou, bude možná na počátku svého života chování matky napodobovat - půjde však jen o vizuální napodobování.

Protože ke svému chování nebude mít motivaci stejnou jako jeho matka, toto chování ustane. V těchto případech záleží na člověku, co z hříběte skutečně vyroste.

I ty nezlatější geny a nejúžasnější předpoklady mohou přijít vniveč špatnou výchovou, hrubým zacházením a nekvalitní stravou...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Odstav koně jak jej popisujete je běžný postup, naopak pozvolné oddlučování je mnohem stresovější.

Toť otázka...

Dle mého názoru je to naopak. V přírodě u těch málo divokých koní, co nám ještě zbyli, přeci dochází k postupnému odlučování. Hříbata jsou pod matkou na mléku mnohem delší dobu, než v chovech, a pohybují se ve stejném stádě do věku 2 let minimálně - kobyly často zůstanou napořád a k odstavu ani nedojde - hříbě vyroste, matka má pak další a tím se pouto přirozeně oslabí...

Odstav ve věku např. 4 měsíců mi přijde naprosto šílený a zbytečný, neboť s půlročním prckem stejně ještě člověk nemůže nijak zvlášť pracovat, proč ho tedy odvádět tak brzy od matky?

Jestli se tak neděje jen proto, že je to pro člověka pohodlnější a svým způsobem přínosné... Náhlým odtrhnutím od matky je hříbě nuceno nafixovat se na někoho jiného - většinou člověka, protože se mu začne věnovat...

Postupný odstav je náročný na podmínky a koník se o člověka tak nezajímá, když má pořád matku poblíž. Pouto ke člověku a soustředení na práci vzniká pomalu.

Ztratit náhle matku může být pro citlivého jednice vážným otřesem, pokud takto citlivý kůň pak ztratí ještě jednou dvakrát změnou místa či majitele dalšího jedince, na kterého se nafixuje - labilita je na světě...

Brzký odstav odtrhnutím je dle mého názoru jen sobeckým nedomyšleným krokem člověka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím,
řeším podobný problém se silně kousavou kobylou hucula. Jen pro informaci moje huculka již zranila 12 lidí z toho 7 vážně, čili problém se již nedá bagatelizovat. Jako první věc jsem se snažil dopátrat její minulost. Zjistil jsem, že v mládí prodělala sérii silných citových otřesů. Vše začalo násilným odstavem od matky, kdy ji prostě ze dne na den odvezli. Následoval pochopitelně silný otřes, který ještě umocnilo bití u následujícího majitele. Výsledkem je kůň, který na jakékoliv podráždění reaguje bezhlavým útokem z často nevysvětlitelné příčiny. První věc kterou jsem si po několika útocích uvědomil, byla skutečnost že kůň není zlý, ale snaží se vyřešit své trauma. Bití samozřejmě nepřicházelo v úvahu a začal jsem tedy hledat nějaké řešení. Po opakovaných útocích jsem vždycky analyzoval situaci jaká nastala. Příklad - zkušený koňák přeháněl koně z ohrady do ohrady. Vše bez problémů až jako poslední bežela má huculka. Z ničeho nic se otočila a zaútočila na koňáka přičemž mu ukousla kus ruky. Později analýzou situace jsem zjistil, že chybu opět neudělal můj kůň, ale zapříčinila to neadekvátní reakce koňáka. Ten totiž huculce (i když z bezpečné vzdálenosti) zatočil vazákem za zádí. Huculka si to vysvětlila po svém jako útok provazem a přešla z fáze úprk do fáze obrana, čili kousnutí. Podobných situací se mi stalo mnoho, ale nechci je dopodrobna všechny zde rozepisovat. Důležité bylo zjištění, že kobyla nekouše ze své vlastní nelibosti, ale protože se vždy cítí nějakým způsobem ohrožená.

To mě posunulo o notný kus dále. Kůň pokud se brání zuby vždy cítí nějaký způsob ohrožení nebo stresu. Kůň nemá schopnost naplánovat útok - jednoduše mu k tomu chybí potřebná část mozku, takže toto je zcela vyloučeno. Proto se v přírodě vždy chová jako kořist. Kůň na fyzický nebo psychický stres reaguje vždy útěkem. Nemá li k tomu potřebnou možnost (nachází se v ohraničeném prostoru) automaticky přejde do obranné fáze přičemž jedinou zbraní jsou zuby. Takže největší nebezpečí hrozí ve stáji nebo v malé ohraničené ohradě a vždy je to kombinace ještě dalších různorodých jevů. Například nové prostředí, změna uspořádání nebo logistiky v ohradě, zněna v přístupu ke koni atp... je to velmi individuální. U mé huculky se jedná o kombinaci velmi mnoha různých faktorů, které bylo potřeba zohlednit.

Jako jediné řešení pro mne tedy zbylo zajistit koni potřebný prostor a zázemí ve kterém se bude cítit naprosto v bezpečí, stabilizovat pohyb jedinců ve stádě a pokud možno jej dále neměnit, zajistit trvalý přístup ke krmení (seno a voda) a zajistit aby u krmení měla klid a volnost... mohl bych pokračovat dále, ale každý již dle své kreativity. Výsledky se dostavily téměř okamžitě. Kůň se přijde sám od sebe i pomazlit což dříve neexistovalo. Kobyla má nyní jednoroční hříbě a zcela bez obav mohu říci, že její zlozvyky hříbě nepřejímá. Jedinou možnou cestou po 5 letém bádání a zranění více než 12 lidí bylo zajistit koni optimální podmínky ku spokojenosti koně (a nespokojenosti mé peněženky). Mé doporučení by mohlo být asi takové. Pokud tedy kůň kouše a navíc to předtím nedělal, nepanikařte. Nesnažte se jej umravnit za každou cenu násilným výcvikem nebo převýchovou (od mého koně se distancovali opravdu zkušení horsemani). Dbejte, aby ke koni neměly přístup nepovolané osoby a nechte koně pojistit. Pro vlastní bezpečnost mám sebou vždy bičík (v případě krize je to jediná záchrana). V klidu sedněte pozorujte třeba celý den ohradu (webová wifi kamera se záznemem je neocenitelný pomocník). U mě se osvědčilo klást si neustále otázky, pozorovat co vyvolává pocit stresu. Překvapilo mě jaké maličkosti to mohou být. Například ruce za zády s vazákem si huculka vyložila jako něco co nejde identifikovat a okamžitě zpozorněla (vyvstala ji nejspíš na mysli špatná zkušenost). Výraz obličeje, má špatná nálada to všechno v nevhodné kombinaci mnohokrát způsobilo její silné podráždění. Zvýšený hlas, křik dětí, zvuk motoru....je toho opravdu spousta. Osvědčilo se mi mít vždy na paměti, že kůň původně obýval step a ve stepi je klid. Například frekventovaná železniční trať za ohradou dokáže citlivé koně přivést téměř k šílenství. Není pravda, že koně hluku přivyknou. Také silnice a podobné komunikace mohou být problém. Čtyřkolky, motorky, traktory....To všechno se nechvalně podepisuje na psychické pohodě koně a opět není pravda, že kůň se stane vůči tomu apatický. Vždy bude tento ruch vnímat a může se negativně podepsat na jeho reakcích.

Opět se tedy dostáváme do situace, že jákehokoliv koně nelze umístit kdekoliv. Někdy jsou minimální podmínky stále ještě málo. Například kolik koní má k dispozici prostor 10 000m2 na hlavu? Toto je minimální prostor pro psychickou pohodu koně...Dalo by se pokračovat dále, ale příspěvek by již narostl do neúměrné délky. Přeji pohodu pro Vás i Vašeho miláčka...

taky mám kousavou potvůrku, vzala jsem si jí jako začátečník ze samoty do samoty, už při stavění boxu jsme počítali s tím, že bude dost problém s osobním prostorem tak jsme jí ho udělali 12x4 metry, abych já měla dost místa i ona kam jít a tím se vyhnout konfliktu. přicházela jsem s ní do styku od jejích asi dvou let a měla jsem její život jakž takž zmapovaný až do jejích devatenácti. u mě měly všichni zákaz chození k ní , hlazení, prakticky neměla v okolí pohyb lidí.
Je citlivá na to jakou mám náladu, náladová jak dubnový počasí.
pamatovala jsem se jak jí každý cukl i se žrádlem u boxu protože se zašklíbila a začla cvakat zubama, takže druhý pokus daní pamlsku si málokdo troufl. kdo nestihl cuknout tak byl jasný, obzvláště šla po krku kor když měl dotyčný na krku řetízek.
začla jsem jí dávat přes box pamlsky z ruky, jak se začla šklíbit tak jsem jí jednou rukou chytla za nos druhou jsem jí narvala pamlsek do pusy a spokojenost veliká, hodně mazlení hlazení, prostě doteky pak jsem trénovala pořádné chození do výběhu, aby šla za mnou a nesnažila se mě potahat. ted po třičtvrtě roku je bezproblémová na lidi mám jí už v malé rodinné stáji, akorát přecházíme k fázi přiježdování což je hodně tvrdý oříšek. potřebovala by hodně dobrého jezdce což já ještě hodně dlouho bohužel nebudu.

Ohledně toho připouštění - moje kobyla se začala šklebit dá se říct až s hříbětem. Jestli je to její obranářský postoj nebo co...i když nemá důvod. Z mého pohledu. Hříbě sem tam od ní pořád pije a to má přes rok...

Samozřejmě, že "normální" člověk by potvoru nepřipustil, aby byla na světě druhá potvora. Malá se ale zatím nešklebí a jak už jsem výše psala, je velmi milá na ošetřování, zvídavá, nekouše, ani nepoštipkuje, jako to některá hříbata zkouší. Jsou plemene QH.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Toť otázka...

Dle mého názoru je to naopak. V přírodě u těch málo divokých koní, co nám ještě zbyli, přeci dochází k postupnému odlučování. Hříbata jsou pod matkou na mléku mnohem delší dobu, než v chovech, a pohybují se ve stejném stádě do věku 2 let minimálně - kobyly často zůstanou napořád a k odstavu ani nedojde - hříbě vyroste, matka má pak další a tím se pouto přirozeně oslabí...

Odstav ve věku např. 4 měsíců mi přijde naprosto šílený a zbytečný, neboť s půlročním prckem stejně ještě člověk nemůže nijak zvlášť pracovat, proč ho tedy odvádět tak brzy od matky?

Jestli se tak neděje jen proto, že je to pro člověka pohodlnější a svým způsobem přínosné... Náhlým odtrhnutím od matky je hříbě nuceno nafixovat se na někoho jiného - většinou člověka, protože se mu začne věnovat...

Postupný odstav je náročný na podmínky a koník se o člověka tak nezajímá, když má pořád matku poblíž. Pouto ke člověku a soustředení na práci vzniká pomalu.

Ztratit náhle matku může být pro citlivého jednice vážným otřesem, pokud takto citlivý kůň pak ztratí ještě jednou dvakrát změnou místa či majitele dalšího jedince, na kterého se nafixuje - labilita je na světě...

Brzký odstav odtrhnutím je dle mého názoru jen sobeckým nedomyšleným krokem člověka.

A podle mého je zas naprosta hloupost nechat fixovat koně na lidi, po odstavu od matky má hříbě přijít mezi vrstevníky do stáda, kde na jakýkoliv stesk velmi brzy zapomene, horší je to u matek, ale i oni se zase brzy zapojí do klasického stájového harmonogramu, jsem i já pro odstav když už je hříbě starší, na 4.měsíci se neodstavuje..to opravud dělají jen blázni či je donutí okolnosti, například můj kůň bohužel tragicky přišel na čtvrtém měsíci o matku, tož byl připojen k jiným matkám s hříbaty a je z něj normální kůň..oni nepotřebují lidskou komunitu ale nakopak koňskou kdo si to plete a vymazluje si sám koníčka doma na dvorku, nemůže se divit že to někdy přeroste přes hlavu...

stejně tak malokdo hned zapouští a není dobré nechávat zas hříbě pod matkou moc dlouho..a pokud je to hřebec není ani možné jej mít ve stádě.každý dle svých možností, a samozřejmě co nejdéle to možnosti dovolí, pokud je hříbě z jiného důvodu osamoceno, co nejrychleji s ním mezi své! toť za mě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A podle mého je zas naprosta hloupost nechat fixovat koně na lidi, po odstavu od matky má hříbě přijít mezi vrstevníky do stáda, kde na jakýkoliv stesk velmi brzy zapomene, horší je to u matek, ale i oni se zase brzy zapojí do klasického stájového harmonogramu, jsem i já pro odstav když už je hříbě starší, na 4.měsíci se neodstavuje..to opravud dělají jen blázni či je donutí okolnosti, například můj kůň bohužel tragicky přišel na čtvrtém měsíci o matku, tož byl připojen k jiným matkám s hříbaty a je z něj normální kůň..oni nepotřebují lidskou komunitu ale nakopak koňskou kdo si to plete a vymazluje si sám koníčka doma na dvorku, nemůže se divit že to někdy přeroste přes hlavu...

stejně tak malokdo hned zapouští a není dobré nechávat zas hříbě pod matkou moc dlouho..a pokud je to hřebec není ani možné jej mít ve stádě.každý dle svých možností, a samozřejmě co nejdéle to možnosti dovolí, pokud je hříbě z jiného důvodu osamoceno, co nejrychleji s ním mezi své! toť za mě.

Já nejsem pro chování koní o samotě a vymazlování člověkem - asi jste si to špatně vyložil/a.
Napsala jsem, proč to lidé asi dělají...

Pořád by mělo být mezi koňmi - ideálně i pod matkou s jinými koňmi.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zajímavé příspěvky, díky za ně.

I já - zadavatelka, zastávám názor, že kdyby měla být kobyla hodně nebezpečná a někoho umyslně zranit, tak by šla...

Vše začalo u té mojí tim, že jsem ji dala na pastviny. Ona byla předtím doma v pohodě, asi to "nucené" začlenění do stáda, které jsem si myslela, že jí chybělo, nebylo to nejlepší řešení. Předtím jsem ji měla doma samu, matka jí umřela. Protože ve spojitosti s tím - když potkáme druhého koně, nebo její stájový partner na jízdárně cválal proti ní, lekala se a uskakovala.

Je fakt, že když vidím, že klopí uši, zvýším na ni hlas a má se na pozoru. Někdy to toleruji, ale i člověk má nálady a i když se je snažím minimalizovat, neříkám, že ode mě nedostala... Jako když vedle ní stojí 2 lidi, ona přijde k nám, my se bavíme, začne se o nás otírat a pak se na jednoho zašklebí a chce kousnout...? To mi připadalo jako rozmar z nudy...

Pastvinu má, jsou tam s hříbětem jaro a podzim. Teď je tam tolik hovad, že jsou úplně poštípané a to stojí radši celý den doma. Vedle je totiž rybník.

Když k ní přijdu nebo kdokoliv jde kolem cesty, řehtá a vítá ho... O tom stresu jste to napsal zajímavě...Budu nad tím přemýšlet.

Jsou určitá pravidla v koňském světe do kterého vstupujeme a pokud chceme, aby koně pochopili naše požadavky musíme se tomu přizpůsobit.
Jedno z pravidel zní :"Já, jako nadřízený jedinec ve stádě se tě mohu dotýkat, kdykoliv a kdekoliv. Ty mne pouze pokud ti to dovolím!"
Pokud k Vám kobyla příjde tak blízko, že neakceptuje Váš osobní prostor a dokonce si z vás dělá drbací sloupek, zákonitě musí zkusit zda je schopna Vás dostat z místa pryč! Rozpohybovat Vaše nohy, neboť opět platí: "Kdo druhému pohybuje nohama, ovládá jej!"
Ať se daří.