Dítě?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nezakládám téma k tomu, abychom se zde pohádali, jde mi o názor na věc. Letos mi bude 30 let, mám 3 koně (ve vlastním ustájení), psa, kočky, králíky na maso. S přítelem jsme přes dva roky, přes rok bydlí u nás, barák, kde bydlíme, je ve vlastnictví mého bratra. No a poslední dobou dost pociťuju tlak mého okolí, kdy že budu mít dítě? Neustále nápadné nebo nenápadné otázky, dokonce už i přítel začíná (je o rok mladší). A já dítě prostě (zatím?) nechci. Mít dítě byla myšlenka tak pře 5-ti lety s bývalým partnerem, teď mě to přešlo. Možná podvědomně tuším, že bych na většinu byla sama (koně mého přítele nezajímají, víc mi pomáhá brácha) nebo já nevím...Jednou mi přítel řekl, že si stejně budu muset vybrat, koně nebo dítě, alespoň snížit počet koní, prý ideálně na jednoho, že všechno neutáhne. Seno máme vlastní, náklady minimální, ale...kdybych něco potřebovala, tak vím, že on mi na koně nepřispěje... Asi je to spíš téma na psychologickou poradnu, ale třeba je tu nějaká, co řešila stejný problém. Díky

Je smutné, že Tě Tvůj přítel více nepodpoří. Já taky mám farmu, dva koně a 9letýho kluka. Na další děcko nemám sílu. Ale myslím si, že mám času dost. Je mi 30. Ale do více koní bych nešla, dva mi stačí bohatě. A co rodina, nevypomohla by z výchovou prcka? :)

Nechci se vas dotknout nebo tak. Ale z vaseho vypraveni mi prijde, ze nejde ani tak o hospodarstvi a o ty kone, jako spis o to, ze podvedomne citite, ze s timhle chlapem dite nechcete. Mela jsem to pred par lety podobne. Uz jsem nosila i zasnubni prstynek ale furt se to jaksi oddalovalo a oddalovalo. Zkoncilo to rozchodem a az po tom rozchodu mi doslo, ze ja si podvedomne toho chlapa vzit vlastne ani nechtela... Prijde mi, ze z vas citim to same, co jsem citila ja. Ze najednou budu mit o dalsi "krk" na starani vic. Je tezky to treba slyset a jeste tezsi si to priznat... mozna se treba ale mylim...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je smutné, že Tě Tvůj přítel více nepodpoří. Já taky mám farmu, dva koně a 9letýho kluka. Na další děcko nemám sílu. Ale myslím si, že mám času dost. Je mi 30. Ale do více koní bych nešla, dva mi stačí bohatě. A co rodina, nevypomohla by z výchovou prcka? :)

Bohužel je :-(Sice je z vesnice, ale raději sedí u pc. A když si někam vyjedu na vyjížďku, tak spíš dělá obličeje, že se mu nevěnuji, že nejdem někom spolu. Kolikrát jsem mu nabízela, jestli nechce jít se mnou, že ho svezu atd. Ze začátku byl i pro, časem jeho zájem ochladl a já už se neptám...kolikrát jsem se pokoušela vysvětlit mu, jak to cítím, dělám kompromisy, nejsem jen u koní. Loni se mi narodilo vysněné hříbátko, dva dospělé koně jsem převychovala, jen myšlenka, že bych se měla nějakého vzdát, mi rve srdce. Rodina by pomohla, naši bydlí 30 km daleko, mamka po nehodě za volant nevleze. No a skorotchýně? Ta mi při každé příležitosti dává najevo, že synáček si mohl vybrat líp....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nechci se vas dotknout nebo tak. Ale z vaseho vypraveni mi prijde, ze nejde ani tak o hospodarstvi a o ty kone, jako spis o to, ze podvedomne citite, ze s timhle chlapem dite nechcete. Mela jsem to pred par lety podobne. Uz jsem nosila i zasnubni prstynek ale furt se to jaksi oddalovalo a oddalovalo. Zkoncilo to rozchodem a az po tom rozchodu mi doslo, ze ja si podvedomne toho chlapa vzit vlastne ani nechtela... Prijde mi, ze z vas citim to same, co jsem citila ja. Ze najednou budu mit o dalsi "krk" na starani vic. Je tezky to treba slyset a jeste tezsi si to priznat... mozna se treba ale mylim...

Víte, že máte možná pravdu? Tohle mě už taky napadlo...jenže si pořád říkám, že třeba to tak není. Já už jsem mu říkala, že i když slibuje, že mi bude pomáhat, že nakonec stejně všechno bude na mě, jak je to už teď. No a odpověď byla, že mi přece krmí králíky a že pro mě stejně na prvním místě pro mě budou koně, že dítě bude na druhém místě...

Problém je asi v tom, že nesdílíte stejný životní styl - vás "bere" hospodářství a péče o zvířata, přítele ne - respektuje váš zájem, ale nesdílí jej s vámi (píšete, že se o zvířata s vámi stará spíše bratr) a ani nechápe jeho důležitost pro vás.

To se může a nemusí změnit - je ale těžké žít trvale s někým, s kým stejný styl života nemáte, s někým, kdo se vám přestane přibližovat a hledat s vámi cestu životem. Možná proto se vám do dítěte podvědomě nechce...

Přítel nemusí chtít začít jezdit, nebo si pořizovat vlastního koně - stejné zájmy nezajistí fungující partnerství - ale měl by pro váš zájem mít "hluboké porozumění" - měl by váš zájem nejen respektovat, ale i tak nějak vnitřně cítit, že vás to dělá šťastnou a chtít vám ho dopřát, ne vás v tomto omezovat a dávat na výběr, to se nedělá... Dospělý člověk, který respektuje druhé, nedává na výběr - asi je pro něj dost nepochopitelné, co pro vás ta vaše zvěř znamená.

Já bych radila nic nelámat přes koleno a počkat, jak se to vyvrbí - 2 roky ještě nejsou tak dlouhá doba - dejte na vaše pocity a nenechte se omezovat. Buď se sobě bez nějakých ultimát a podmínek přiblížíte a s tím přijde i plánování a těšení se na rodičovství, nebo se to nestane a vztah asi vychladne...

Před ostatními dělá, jak mi pomáhá, říká my máme doma koně, občas má "záchvaty" mi pomáhat, třeba tři dny po sobě jde nakrmit králíky a čtvrtý den beze slova zaleze k pc... Já nepotřebuju, aby jezdil, chápu, že ho koně neberou, chápu, že ho bere pc a nijak to nekomentuju, když si surfuje do jedné, dvou do rána. Občas chodil na procházky se psem...prostě všechno dělá nárazově. No a teď si prostě umanul, že chce dítě, protože kolegové a kamarádi se usazují a pořizují si je. Copak musím volit mezi dítětem a koňmi?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nezakládám téma k tomu, abychom se zde pohádali, jde mi o názor na věc. Letos mi bude 30 let, mám 3 koně (ve vlastním ustájení), psa, kočky, králíky na maso. S přítelem jsme přes dva roky, přes rok bydlí u nás, barák, kde bydlíme, je ve vlastnictví mého bratra. No a poslední dobou dost pociťuju tlak mého okolí, kdy že budu mít dítě? Neustále nápadné nebo nenápadné otázky, dokonce už i přítel začíná (je o rok mladší). A já dítě prostě (zatím?) nechci. Mít dítě byla myšlenka tak pře 5-ti lety s bývalým partnerem, teď mě to přešlo. Možná podvědomně tuším, že bych na většinu byla sama (koně mého přítele nezajímají, víc mi pomáhá brácha) nebo já nevím...Jednou mi přítel řekl, že si stejně budu muset vybrat, koně nebo dítě, alespoň snížit počet koní, prý ideálně na jednoho, že všechno neutáhne. Seno máme vlastní, náklady minimální, ale...kdybych něco potřebovala, tak vím, že on mi na koně nepřispěje... Asi je to spíš téma na psychologickou poradnu, ale třeba je tu nějaká, co řešila stejný problém. Díky

Dělejte jen to, po čem vnitřně toužíte a cítíte, že je pro vás ve správný čas. Rozhodnutí pod tlakem vás časem stejně budou přivádět do rozpaků a budete se s tím muset neustále vyrovnávat. Na to není třeba psycholog.

nezlobte se, ale asi bych si to ještě rozmyslela. Teď jde krmit králíky , teď ho strašně baví já nevím zahrada, teď jde se psem....3 dny a konečná. A teď chce mít dítě. Jeví se mi jako nevyzrálá osobnost, spíš tak někde jako -náctiletý. Samozřejmě podle toho, co vy píšete, pravda může být jinde. Já, že jsem pár takových konců viděla. Chlap, co vlastně nikdy nedospěl a ženská, které spadlo všechno za krk. Je jedno jestli máte koně, nebo kolo, nebo jste nadšený fotoamatér. Narozením dítěte neztrácíte svou identitu, jen musíte udělat určitý kompromis, ale od toho má děcko rodiče dva. A víte jistě, že se ten váš zvedne od komplu až to budete vy, nebo prcek potřebovat ?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nezlobte se, ale asi bych si to ještě rozmyslela. Teď jde krmit králíky , teď ho strašně baví já nevím zahrada, teď jde se psem....3 dny a konečná. A teď chce mít dítě. Jeví se mi jako nevyzrálá osobnost, spíš tak někde jako -náctiletý. Samozřejmě podle toho, co vy píšete, pravda může být jinde. Já, že jsem pár takových konců viděla. Chlap, co vlastně nikdy nedospěl a ženská, které spadlo všechno za krk. Je jedno jestli máte koně, nebo kolo, nebo jste nadšený fotoamatér. Narozením dítěte neztrácíte svou identitu, jen musíte udělat určitý kompromis, ale od toho má děcko rodiče dva. A víte jistě, že se ten váš zvedne od komplu až to budete vy, nebo prcek potřebovat ?

Já právě dítě teď nechci, jen stále častěji slyším, jak jsem divná, vždyť mi musejí tikat biologické hodiny...ale ony netikají. Přítel má tendenci pomáhat, ale jen občas...a občas se mi taky stalo, že mi to zpětně vyčetl, že pro mě něco udělal. V lednu jsem dostala střevní a zvracecí virozu...no, a místo aby se nabídl, že mi za mě něco udělá, tak jsem musela vstát a fungovat. Pak se ještě zlobil, že proč jsem mu neřekla nebo že jsem měla jít za bráchou...Já nevím, jak mu vysvětlit svůj nároz na věc, aby pochopil,že dítě není pc, ale doživotní závazek.

Záleží na Vás,ale já bych už s takovým chlapem nebyla. Buď mě má opravdu rád i se zvířaty nebo nemá. Neříkám jezdit,(ikdyž by to potěšilo že :-) ) ale aspoň mít vztah k těm zvířatům. Však nejste ještě tak stará, abyste si nenašla někoho se stejnými nebo trošku podobnými zájmy. Pak by i to dítě bylo pro Vás přijatelnější a chtěnější. Když byste věděla, že o zvířata se někdo postará.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Víte, že máte možná pravdu? Tohle mě už taky napadlo...jenže si pořád říkám, že třeba to tak není. Já už jsem mu říkala, že i když slibuje, že mi bude pomáhat, že nakonec stejně všechno bude na mě, jak je to už teď. No a odpověď byla, že mi přece krmí králíky a že pro mě stejně na prvním místě pro mě budou koně, že dítě bude na druhém místě...

Je to blby. Clovek nerad slysi negativni veci na svuj vztah. Porad doufa... a rika si , ze prece to neni tak hrozny, jsou veci, ktere jsou i fajn. Ale z vlastni zkusenosti vam mohu rict, ze ja jsem dnes VELICE stastna, ze jsem si toho dotycneho tenkrat nevzala. Protoze bych stastna nebyla. Take mi vycital kamarady, a ze s nim nesedim doma. Kdyz jsem chtela na vylet, tak se mu nechtelo. Ke konim se mu chtelo, ale jen kdyz bylo krasne... Jsem rada, ze s nim uz nejsem. Jsou lepsi... ;-) Potkala jsem dalsiho chlapa a s tim uz po pul roce vim, ze tohoto bych si jako tatu svych deti predstavit umela. A taky neni "pan dokonaly" nikdo neni...Ale tohle je chlap, ktery me ma rad, respektuje me a moje zajmy, neomezuje me a vazi si me...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Bohužel je :-(Sice je z vesnice, ale raději sedí u pc. A když si někam vyjedu na vyjížďku, tak spíš dělá obličeje, že se mu nevěnuji, že nejdem někom spolu. Kolikrát jsem mu nabízela, jestli nechce jít se mnou, že ho svezu atd. Ze začátku byl i pro, časem jeho zájem ochladl a já už se neptám...kolikrát jsem se pokoušela vysvětlit mu, jak to cítím, dělám kompromisy, nejsem jen u koní. Loni se mi narodilo vysněné hříbátko, dva dospělé koně jsem převychovala, jen myšlenka, že bych se měla nějakého vzdát, mi rve srdce. Rodina by pomohla, naši bydlí 30 km daleko, mamka po nehodě za volant nevleze. No a skorotchýně? Ta mi při každé příležitosti dává najevo, že synáček si mohl vybrat líp....

A jé, tchýně. Vím o čem mluvím bydlím sní pod jednou střechou, hrůůůza. Jak to tak píšeš, mám pocit, že to u Vás moc neklape. Můj manžel taky na koních nejezdí, ale pomůže mi z krmením či tak. On má svoje koníčky traktory a já mám svoje koníčky. Jestli můžu poradit vrstevnici, tak neustupuj ze svých cílů. Jdi za svým štěstím, za svým snem. A ačkoliv se to nedělá, tak se ptám, chceš být sním???

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A jé, tchýně. Vím o čem mluvím bydlím sní pod jednou střechou, hrůůůza. Jak to tak píšeš, mám pocit, že to u Vás moc neklape. Můj manžel taky na koních nejezdí, ale pomůže mi z krmením či tak. On má svoje koníčky traktory a já mám svoje koníčky. Jestli můžu poradit vrstevnici, tak neustupuj ze svých cílů. Jdi za svým štěstím, za svým snem. A ačkoliv se to nedělá, tak se ptám, chceš být sním???

Jsou dny, kdy vážně nevím, jestli s ním chci být...pak jsou zas dny, kdy je všechno fajn. Já vím, že neexistuje nikdo dokonalý, já sama jsem tvrdohlavá, dokážu se rychle vytočit, že vztah je i o domluvě, kompromisech. Ale mám pocit, že kompromisy dělám jen já, že to klape, jen, když nic nechci a se vším souhlasím...já prostě nevím :-(

Když jsem si to tady tak pročítala, tak jsem zjistila, že v některých ohledech to mám doma úplně stejné...máme 3 koně, ale jeden je teď ustájen jinde, pak je tu koza, psy ... je mi 25 a mám roční holčičku a můj problém je v tom, že manžel tráví většinu času u pc. Kdybych nemusela ke koním tak by snad s naší dcerou nebyl vůbec (taky tráví noci u pc)... ono se to zvládnout dá i s dítětem, ale u koní musíte mít aspoň jednoho člověka co se případně o ně postará (ve vašem případě bratr a u mě rodiče)...sem tam mi manžel vyveze hnůj, ale to jen minimálně a pokud můžu udělám si to sama, abych nemusela poslouchat časem výčitky. Jsem tak zoufalá, nejradši bych mu ten pc rozmlátila, sotva ráno vstane už ho zapíná a jede až do 1- 2 hod. v noci...tolikrát jsem to chtěla někde napsat a poradit se jak ho donutit, aby byl víc s dcerou. Když jedu na vyjížďku tak mi kolikrát volá kdy se vrátím a to podotýkám, že většinou to jsou jen hodinové vyjížďky....no teď,ale pro koně staví nové boxy, takže aspoň něco...kolikrát brečím, když on hraje a malá má jít spát, tak on to kolikrát ani nepostřehne :-( jo je to těžké...ze začátku jsme spolu byli asi na 4 vyjížďkách, ale to je vše...sice mi tvrdil, že kdybychom měli nějakého klidnějšího koně, že by i jel...a to chce druhé dítě a já mu už tak říkám, že o malou se nepostará a chce další...v nejbližší době to určitě nebude :-) držím palečky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsou dny, kdy vážně nevím, jestli s ním chci být...pak jsou zas dny, kdy je všechno fajn. Já vím, že neexistuje nikdo dokonalý, já sama jsem tvrdohlavá, dokážu se rychle vytočit, že vztah je i o domluvě, kompromisech. Ale mám pocit, že kompromisy dělám jen já, že to klape, jen, když nic nechci a se vším souhlasím...já prostě nevím :-(

Čtu všechny příspěvky a koukám že ženký píšou všechny to samé. Je tohle to co chceš??? Těžké, vím. Ale stojí Ti to za to? Držím palečky ať se rozhodneš jak chceš, hodně štěstí...

Pro začátek - jsem hrozný sobec, mám ráda hlavně sebe a svá zvířata, děti nesnáším a nechci je mít. Jsem s přítelem 4 roky, je mi 27, žijeme každý sám, samozřejmě, že se vidíme téměř denně, ale on koně nesnáší, já mám dva v komerční stáji (takže nemám vůbec žádné peníze z výplaty, bo jde vše na koně a nájem), on by ze mně udělal nejraději domácí puťku, uvařit, uklidit, vyžehlit, sedět doma v 3+1 bytě s děckama a usmívat se na návštěvy... Já jsem nejraději ve stáji, v přírodě a po příchodu domů se nacpu starýma rohlíkama, pustím pračku a myčku a nestarám se o pořádek ani žehlení :o) On chce společné bydlení, chce co nejdříve děti (je o 8 let starší) a chce, abych prodala koně a byla "normální". Takže tento rok chci vyřešit, zda s ním zůstat a stále bojovat za něco, co mám ráda a pro co chci žít, obětovat se a mít děti nebo se s ním rozejít, být sama (což mi po pravdě vyhovuje, ale je to proti společnosti této doby a všem nastaveným konvencím, ve kterých jsem vyrůstala) a moct si dělat co chci, mít koně a nic jiného neřešit. Nutno dodat, že mám práci, která mě vcelku baví (takže by se mi z tama na mateřskou taky nechtělo) a nepotřebuju mít volné 3 roky rodičovské např. kvůli studiu VŠ, protože tu už mám vystudovanou. Jinak můj přítel je ten typ, který by mi taky finančně ani manuálně u koní nepomohl - vše, co se týká mých koní odsuzuje a nesnáší... Kdysi mi někdo řekl, že pokud potkám svou osudovou lásku, tak budu schopná se vzdát všeho jen pro něj - to se doposud nestalo (a já jsem ráda, pže nechci prodávat koně) :o))

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pro začátek - jsem hrozný sobec, mám ráda hlavně sebe a svá zvířata, děti nesnáším a nechci je mít. Jsem s přítelem 4 roky, je mi 27, žijeme každý sám, samozřejmě, že se vidíme téměř denně, ale on koně nesnáší, já mám dva v komerční stáji (takže nemám vůbec žádné peníze z výplaty, bo jde vše na koně a nájem), on by ze mně udělal nejraději domácí puťku, uvařit, uklidit, vyžehlit, sedět doma v 3+1 bytě s děckama a usmívat se na návštěvy... Já jsem nejraději ve stáji, v přírodě a po příchodu domů se nacpu starýma rohlíkama, pustím pračku a myčku a nestarám se o pořádek ani žehlení :o) On chce společné bydlení, chce co nejdříve děti (je o 8 let starší) a chce, abych prodala koně a byla "normální". Takže tento rok chci vyřešit, zda s ním zůstat a stále bojovat za něco, co mám ráda a pro co chci žít, obětovat se a mít děti nebo se s ním rozejít, být sama (což mi po pravdě vyhovuje, ale je to proti společnosti této doby a všem nastaveným konvencím, ve kterých jsem vyrůstala) a moct si dělat co chci, mít koně a nic jiného neřešit. Nutno dodat, že mám práci, která mě vcelku baví (takže by se mi z tama na mateřskou taky nechtělo) a nepotřebuju mít volné 3 roky rodičovské např. kvůli studiu VŠ, protože tu už mám vystudovanou. Jinak můj přítel je ten typ, který by mi taky finančně ani manuálně u koní nepomohl - vše, co se týká mých koní odsuzuje a nesnáší... Kdysi mi někdo řekl, že pokud potkám svou osudovou lásku, tak budu schopná se vzdát všeho jen pro něj - to se doposud nestalo (a já jsem ráda, pže nechci prodávat koně) :o))

Jen ještě dodám, že na začátku vztahu přítel věděl a souhlasil, že já děti nechci - on je taky nechtěl, ale čím víc jeho kamarádů má děti, tím víc je chce on. Dále, koně jsem měla ještě před naším vztahem...

Vzdat se vseho pro pravou lasku jedine v tom pripade ze to vyzaduje situace ale ne partner. Jak partner vyzaduje vzdat se toho co mne tesi, pro co ziju aniz by k tomu byl duvod na" zivot a na smrt", pak je to spatne.
Kdyz nekdo hejbne zadkem a pak to vycte- je to spatne.
Kdyz nekdo psychicky tlaci k necemu co se mi prici- je to spatne. Uz jsem stara koza, tak uz mam neco zazito. Kdyz jsem byla mlada, taky jsem si rikala ze to prece neni tak hrozne, ze se treba mylim, vzdyt ja taky nejsem dokonala... a tak skrze tyto dobre myslenky jsem prozila pres 20 let smutneho partnerstvi, zivota na hovno.
Ani dnes nejsem dokonala a nikdo. Je fakt ze kdyz zijou dva, maji se delat kompromisy. Ale pozor na to jak a v cem. Kompromis je o tom ze jsou obe strany spokojene.
Vzdat se koni a usadit se k plotne a na gauc k milackovi a cucet mu pres rameno jak hezky hraje na PC, to nebude spokojenej nikdo. Pani se bude hryzat nudou a panicek si casem zase neco navymejsli aby spokojenej nebyl.
Znam par manz. paru co jsou oba zapaleni pro vec. Konari, pejskari a je u nich takova super atmosfera a drzi jim to.
Znam pani co ma rybare, on vypadne na celej den na ryby a ona si cte,-ac odlisne zajmy, i tam to funguje.
A k tomu PC, nemam to rada kdyz se to prehani. Kdyz je chlap zalezlej cely den v dilne, pravda, treba se o deti taky nepostara ale aspon neco uzitecnyho dela.
Kvuli PC uz vyhorelo spousta paru.
Nespechejte na deti a premyslejte o svem partnerstvi. Porizovat si dite jen kvuli tomu ze kamosi uz maji take je nezodpovednost,blbost. A verte ze jsou i samotne mamky a maji i kone. Pomoc od chlapa je fajn zivot ale starat se o deti a nezralyho chlapa, dojde vam casem ze deti ani tak neprekazej jako ten nezralej chlap. Ten zabere nejvic mista.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vzdat se vseho pro pravou lasku jedine v tom pripade ze to vyzaduje situace ale ne partner. Jak partner vyzaduje vzdat se toho co mne tesi, pro co ziju aniz by k tomu byl duvod na" zivot a na smrt", pak je to spatne.
Kdyz nekdo hejbne zadkem a pak to vycte- je to spatne.
Kdyz nekdo psychicky tlaci k necemu co se mi prici- je to spatne. Uz jsem stara koza, tak uz mam neco zazito. Kdyz jsem byla mlada, taky jsem si rikala ze to prece neni tak hrozne, ze se treba mylim, vzdyt ja taky nejsem dokonala... a tak skrze tyto dobre myslenky jsem prozila pres 20 let smutneho partnerstvi, zivota na hovno.
Ani dnes nejsem dokonala a nikdo. Je fakt ze kdyz zijou dva, maji se delat kompromisy. Ale pozor na to jak a v cem. Kompromis je o tom ze jsou obe strany spokojene.
Vzdat se koni a usadit se k plotne a na gauc k milackovi a cucet mu pres rameno jak hezky hraje na PC, to nebude spokojenej nikdo. Pani se bude hryzat nudou a panicek si casem zase neco navymejsli aby spokojenej nebyl.
Znam par manz. paru co jsou oba zapaleni pro vec. Konari, pejskari a je u nich takova super atmosfera a drzi jim to.
Znam pani co ma rybare, on vypadne na celej den na ryby a ona si cte,-ac odlisne zajmy, i tam to funguje.
A k tomu PC, nemam to rada kdyz se to prehani. Kdyz je chlap zalezlej cely den v dilne, pravda, treba se o deti taky nepostara ale aspon neco uzitecnyho dela.
Kvuli PC uz vyhorelo spousta paru.
Nespechejte na deti a premyslejte o svem partnerstvi. Porizovat si dite jen kvuli tomu ze kamosi uz maji take je nezodpovednost,blbost. A verte ze jsou i samotne mamky a maji i kone. Pomoc od chlapa je fajn zivot ale starat se o deti a nezralyho chlapa, dojde vam casem ze deti ani tak neprekazej jako ten nezralej chlap. Ten zabere nejvic mista.

krásně řečeno. Pokud je vztah postaven tak, že jeden se má vzdát koní, nebo prostě čehokoli, co má rád a druhý se nehodlá omezovat, protože podle jeho mínění je to tak v pořádku, tak už je tam někde něco špatně. PC, hospoda, to je fuk. A další fór je v tom, že pokud ten smířlivější ve vztahu přistoupí na omezení (schválně nepíšu ženská, ono vždycky není pravda), tak může počítat s tím, že za čas se bude muset opět nějak ustoupit. A pořád to bude naprostá samozřejmost, ne-li povinnost.

Zrovna je na Seznamu článek, že planeta se řítí k bodu zlomu. Vědci vyzývají mj. k omezení přibývání lidské populace. Takže jdu příkladem, je mi 40 a děti nemám a mít nechci, mám spoustu koní a je mi fajn

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zrovna je na Seznamu článek, že planeta se řítí k bodu zlomu. Vědci vyzývají mj. k omezení přibývání lidské populace. Takže jdu příkladem, je mi 40 a děti nemám a mít nechci, mám spoustu koní a je mi fajn

Hele kdyz byl jednou dokument o orlech, tak oni maj 50km okruhu svyho loviste. Kdyz se jeden rok premnozi, tak dalsich par sezon proste nehnizdi. Vzhledem k tomu ze orel vychova mlade a pripravi na zivot pres leto kdezto clovek to ma nejmin na 20 let (coz driv taky nebyvalo), tak je logicky ze kolektivni mysleni lidi podvedomne se ztahuje a pribyva jedincu co jim proste biologicky hodiny netikaj. Po valce, kdy rady sakra proridly bylo kolektivni mysleni a jednani jine, to mel kazdy deti!
Takze je to uplne normalni. Ono povestne, kdo ze se o nas postara az budeme stari plati uz jen pro lidi 3.sveta. Nase bila civilizace strka stare do penzionu. Krom toho je vychova deti modifikovana tak ze dite je na prvnim miste a rodice jej musi pomalu poslouchat. Pravda, ja deti mam a zatim jsou fajn ale pribyva rodicu, co jim to s detma proste nevychazi. Tudiz se dnesnim mladym lidem co netouzi po potomcich ani moc nedivim. A nevidim v tom zadne sobectvi jak se ohrazuji nekteri co furt do nekoho rejou aby si uz poridili deti.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zrovna je na Seznamu článek, že planeta se řítí k bodu zlomu. Vědci vyzývají mj. k omezení přibývání lidské populace. Takže jdu příkladem, je mi 40 a děti nemám a mít nechci, mám spoustu koní a je mi fajn

Můžu se zeptat, jak jste zvládla být sama a mít spoustu koní? Myslím tím, jestli máte koně ve svém? Kdy jste tento krok udělala? Zda jste měla pomoc např. rodičů nebo přátel? Já bych moc ráda měla koně doma - jenže to by znamenalo se přestěhovat, začít úplně nový život někde jinde (bydlím v centru velkoměsta) a hlavně - sama - bez jakékoliv finanční či manuální pomoci svého nejbližšího okolí, protože ti to vidí jako můj přítel - "prodej koně a pořiď si děti". Proto se ptám, spíše hledám psychickou podporu k tomu, abych takový krok udělala a vše se snažila si zbudovat sama a zařídila si nový život. Díky za odpověď.

Já už mám taky přes třicet a děti nechci a nevidím v tom žádné sobectví. Naopak, podle mě by bylo horší podlehnout tlaku a dítě si pořídit, i když po něm nijak zvlášť netoužím. Dítě není křeček, abych na něm zkoušela, jestli mě bude bavit nebo ne, je to závazek na celej život a když si prostě nejsem jistá, tak to zkoušet nebudu. A ať si každej myslí, co chce, já jsem takhle spokojená. Nejvíc nesnáším řeči typu: Až budeš stará, tak budeš litovat, zůstaneš sama atd. Možná mají pravdu, to teď můžu těžko říct, ale já to stejně risknu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já už mám taky přes třicet a děti nechci a nevidím v tom žádné sobectví. Naopak, podle mě by bylo horší podlehnout tlaku a dítě si pořídit, i když po něm nijak zvlášť netoužím. Dítě není křeček, abych na něm zkoušela, jestli mě bude bavit nebo ne, je to závazek na celej život a když si prostě nejsem jistá, tak to zkoušet nebudu. A ať si každej myslí, co chce, já jsem takhle spokojená. Nejvíc nesnáším řeči typu: Až budeš stará, tak budeš litovat, zůstaneš sama atd. Možná mají pravdu, to teď můžu těžko říct, ale já to stejně risknu.

Ono v dnešní době můžete zůstat na stáří sama, i když budete mít x dětí. Odloží vás do pensionu a basta. Dneska není čas, prostor ani peníze na to, aby se děti o rodičenějak zvlášť staraly. Musejí vydělávat, aby se uživili, aby uživili svoje děti, splatili hypotéku, mohli ještě cestovat atd.
A přesně tak, když necítím, že po dítěti toužím, tak si ho pořizovat nechci...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Bohužel je :-(Sice je z vesnice, ale raději sedí u pc. A když si někam vyjedu na vyjížďku, tak spíš dělá obličeje, že se mu nevěnuji, že nejdem někom spolu. Kolikrát jsem mu nabízela, jestli nechce jít se mnou, že ho svezu atd. Ze začátku byl i pro, časem jeho zájem ochladl a já už se neptám...kolikrát jsem se pokoušela vysvětlit mu, jak to cítím, dělám kompromisy, nejsem jen u koní. Loni se mi narodilo vysněné hříbátko, dva dospělé koně jsem převychovala, jen myšlenka, že bych se měla nějakého vzdát, mi rve srdce. Rodina by pomohla, naši bydlí 30 km daleko, mamka po nehodě za volant nevleze. No a skorotchýně? Ta mi při každé příležitosti dává najevo, že synáček si mohl vybrat líp....

Ten chlap je pěknej rozmazlenec, od takovýho hoooodně daleko :-))

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Můžu se zeptat, jak jste zvládla být sama a mít spoustu koní? Myslím tím, jestli máte koně ve svém? Kdy jste tento krok udělala? Zda jste měla pomoc např. rodičů nebo přátel? Já bych moc ráda měla koně doma - jenže to by znamenalo se přestěhovat, začít úplně nový život někde jinde (bydlím v centru velkoměsta) a hlavně - sama - bez jakékoliv finanční či manuální pomoci svého nejbližšího okolí, protože ti to vidí jako můj přítel - "prodej koně a pořiď si děti". Proto se ptám, spíše hledám psychickou podporu k tomu, abych takový krok udělala a vše se snažila si zbudovat sama a zařídila si nový život. Díky za odpověď.

U mne to tak vyplynulo časem... kdysi jsem chodila jezdit na cizích koních... pak jsem si pořídila koně s kamarádkou... no a ani tak to nebylo to pravé, tak jsem si koupila vlastního. Jednoho. Pak druhého.... momentálně jich mám šest :-)). A budete se asi divit, nemám je ve svém, mám je u kamaráda, sama žiju v paneláku a chodím na plný úvazek do práce. Na ježdění mám jednoho, dva nebo tři, zbytek jsou chovné klisny, sem tam přibude hříbě. Neplatím za ustájení moc, protože pomáhám s opravami ohrad, s papírováním apod. Podpora rodičů nikdy nebyla, spíš jen psychická, ale to až poté, kdy se smířili s tím, že rodinu a děti fakt nechci a že jim budou muset stačit za vnoučata děti, které si pořídil můj brácha :-). Jinak toto moje rozhodnutí padlo když mi bylo třicet. Te´d je mi o 12 let víc a jsem opravdu spokojená. Baví mě to s koňmi, nejsem nijak omezená tím, že bych musela celé dny trávit u plotny, děti si mohu užít jako teta (ale moc tuto možnost nevyužívám :-)), mohu jezdit po koňských akcích, za přáteli, nikdo mi koně nevyčítá... Když se mne někdo ptá, proč nemám rodinu, tak tvrdím, že jsem postižená :-). Postižená koňmi.

Tak trochu teď od mladší generace. Mám 27,doma 4letou dceru a jsem v porodnici s 2.dcerkou. Ta 4 letá je slušně vychovaná,žádný spratek,jsem na ni docela tvrdá. S manželem jsme se seznámily před 6 lety a za rok se vzaly a hned si pořídily i mimčo. Byla a je to láska,cítili jsme to hned. Nikdo na nás netlačil. Ještě v těhotenství jsme koupili barák na samotě,zbourali a stavíme nový. V tomto těhotenství jsme se stěhovali. Měla jsem koně a manžel hospodu. Kvůli malé a stavbě jsem prodala koně a manžel se vzdal hospody. Teď máme statek. Já mám už 2 poníky,velké plánujeme do budoucna,8 selat,psa,kočku,králíky a přibudou slépky a koza. Manžel pomáhá,ale já to po něm nechci,ráda dělám sama. Na vašeho chlapa bych se vy.rala. Podle řečí jej nemilujete,tak to bych byla raději sama a ten pravý někde je ;-) A pak se budou dít věci!

Díky všem za odpovědi, dost mi pomohli v mém rozhodnutí. Rozhodně se nenechát zatlačit do kouta a rozhodnout se mezi dítětem a koňmi, vždyť i jinde to funguje. Měla jsem je dřív, než jsem přítele poznala a pokud není schopen respektovat můj sen, tak to není ten pravý. Dám tomu čas, třeba to pochopí...no a když ne a dál bude tlačit na to, abych měla buď dítě nebo koně, tak je moje volba jasná. Nemohla bych žít s vědomím, že jsem koně prodala někam, kde by třeba mohli strádat. Ať si dál většina lidí myslí, že jsem divná, pro mě jsou koně můj život. Díky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Díky všem za odpovědi, dost mi pomohli v mém rozhodnutí. Rozhodně se nenechát zatlačit do kouta a rozhodnout se mezi dítětem a koňmi, vždyť i jinde to funguje. Měla jsem je dřív, než jsem přítele poznala a pokud není schopen respektovat můj sen, tak to není ten pravý. Dám tomu čas, třeba to pochopí...no a když ne a dál bude tlačit na to, abych měla buď dítě nebo koně, tak je moje volba jasná. Nemohla bych žít s vědomím, že jsem koně prodala někam, kde by třeba mohli strádat. Ať si dál většina lidí myslí, že jsem divná, pro mě jsou koně můj život. Díky

Mám obavy, že nepochopí nikdy nic, mám ve svémn okolí spoustu takových kamarádek, prostě těch koňařek je nějak víc než koňáků, taky holky věřily, že až budou mít rodinu a až budou mít po svatbě a až a až... že se chlap změní a ono nic. Některým aspoň pomáhají s krmením v případě nemoci, některým ani to ne. Takže doufat ve změnu je ztracený čas, změna nastat může, ale k horšímu. A věřte mi, že i kdyby vás někdo donutil vzdát se koní, nevydržíte to dlouho, protože opravdové koňáctví je nemoc a závislost a stejně si nakonec cestičku najdete a stejně pro vás ti koně budou nakonec nejdůležitější. A navíc s takový člověkem stejně nebudete nikdy šťastná.
Děkuji za toto téma diskuze, opět jsem si uvědomila jak mám skvělého chlapa, a že se ho musím držet, občas potřebuju nakopnout.
A všem přeji hodně štěsí v rozhodování a v životě, mít koně a jinou havěť je v dnešní době nepochopené a těžké.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám obavy, že nepochopí nikdy nic, mám ve svémn okolí spoustu takových kamarádek, prostě těch koňařek je nějak víc než koňáků, taky holky věřily, že až budou mít rodinu a až budou mít po svatbě a až a až... že se chlap změní a ono nic. Některým aspoň pomáhají s krmením v případě nemoci, některým ani to ne. Takže doufat ve změnu je ztracený čas, změna nastat může, ale k horšímu. A věřte mi, že i kdyby vás někdo donutil vzdát se koní, nevydržíte to dlouho, protože opravdové koňáctví je nemoc a závislost a stejně si nakonec cestičku najdete a stejně pro vás ti koně budou nakonec nejdůležitější. A navíc s takový člověkem stejně nebudete nikdy šťastná.
Děkuji za toto téma diskuze, opět jsem si uvědomila jak mám skvělého chlapa, a že se ho musím držet, občas potřebuju nakopnout.
A všem přeji hodně štěsí v rozhodování a v životě, mít koně a jinou havěť je v dnešní době nepochopené a těžké.

Jo mimochodem je mi 27 a z dětí mám husí kůži a hrůzu, a netuším jestli někdy dospěju k opaku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak trochu teď od mladší generace. Mám 27,doma 4letou dceru a jsem v porodnici s 2.dcerkou. Ta 4 letá je slušně vychovaná,žádný spratek,jsem na ni docela tvrdá. S manželem jsme se seznámily před 6 lety a za rok se vzaly a hned si pořídily i mimčo. Byla a je to láska,cítili jsme to hned. Nikdo na nás netlačil. Ještě v těhotenství jsme koupili barák na samotě,zbourali a stavíme nový. V tomto těhotenství jsme se stěhovali. Měla jsem koně a manžel hospodu. Kvůli malé a stavbě jsem prodala koně a manžel se vzdal hospody. Teď máme statek. Já mám už 2 poníky,velké plánujeme do budoucna,8 selat,psa,kočku,králíky a přibudou slépky a koza. Manžel pomáhá,ale já to po něm nechci,ráda dělám sama. Na vašeho chlapa bych se vy.rala. Podle řečí jej nemilujete,tak to bych byla raději sama a ten pravý někde je ;-) A pak se budou dít věci!

Ono je to hezké, to takhle číst, ale mě třeba připadá sobecké vzdát se zvířete, které mám x let jen proto abych měla dítě. Vzdát se hospody je zcela něco jiného. Není to živá bytost. Ale já bych si nikdy neodpustila, že bych dala pryč koně který je mi naprosto oddaný atd... ale chápu, že pro někoho koně tolik neznamenají a nejsou zrovna středobodem jeho žití. Ale nepřipadá mi to prostě jako vhodný kompromis, to zvíře za to přeci nemůže.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak trochu teď od mladší generace. Mám 27,doma 4letou dceru a jsem v porodnici s 2.dcerkou. Ta 4 letá je slušně vychovaná,žádný spratek,jsem na ni docela tvrdá. S manželem jsme se seznámily před 6 lety a za rok se vzaly a hned si pořídily i mimčo. Byla a je to láska,cítili jsme to hned. Nikdo na nás netlačil. Ještě v těhotenství jsme koupili barák na samotě,zbourali a stavíme nový. V tomto těhotenství jsme se stěhovali. Měla jsem koně a manžel hospodu. Kvůli malé a stavbě jsem prodala koně a manžel se vzdal hospody. Teď máme statek. Já mám už 2 poníky,velké plánujeme do budoucna,8 selat,psa,kočku,králíky a přibudou slépky a koza. Manžel pomáhá,ale já to po něm nechci,ráda dělám sama. Na vašeho chlapa bych se vy.rala. Podle řečí jej nemilujete,tak to bych byla raději sama a ten pravý někde je ;-) A pak se budou dít věci!

Jo, tohle je stesti. Moje kamaradka skromne rika ze uz kdyz chlap doma po nejake dobe nevadi je to bingo.
Moje osobni zkusenost je ze deti nevadi, nakonec je to logicky, deti se podrizuji zpusobu zivota rodicu. Vadi spatny partner. (samozrejmne nemyslim jen ze jsou spatni chlapi).
Kdyz se vsak sejdou 2 co maji stejne priority a vzajemne se respektuji, tak jim nevadi ani 8deti. Ale to s cim se zde sverilo par lidi jak jsou tlaceni a bud a nebo, zavani ze si je chlapi tim ditetem chteji uvazat. Tvrdim ze ac je zena silna a plne samostatna, v tehotenstvi a pak s malinkym se chte nechte stava min. ekonomicky zavislou a tam nastava velka role muze-chranit ji a to malicke a starat se. Kterej chlap to ma v sobe je zodpovednej chlap.
Ale aby chlap sedel od rana do noci u PC a jen mrucel co ma zena delat a sam nedelal nic je vykricnik co varuje ze po tehotenstvi se to jeste zhorsi.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono je to hezké, to takhle číst, ale mě třeba připadá sobecké vzdát se zvířete, které mám x let jen proto abych měla dítě. Vzdát se hospody je zcela něco jiného. Není to živá bytost. Ale já bych si nikdy neodpustila, že bych dala pryč koně který je mi naprosto oddaný atd... ale chápu, že pro někoho koně tolik neznamenají a nejsou zrovna středobodem jeho žití. Ale nepřipadá mi to prostě jako vhodný kompromis, to zvíře za to přeci nemůže.

Nikdy nerikejme nikdy. Moje kone jsou pro me jako psi-taky clenove rodiny. Duveruji mi a dokud to tak bude, jsme vsichni spokojeni. Jestli se mi neco stane, pak se nema kdo o ne postarat. Prijdu-li o praci, budu na minimum, nebude za co zaplatit najem,seno, to vse si vubec nepreju ale nikdo nevi dne ani hodiny. A kone se mohou dostat ke komukoliv a nepochopi proc je jejich clovek zanechal. To pes je aspon doma, za nej se najem neplati a tak si clovek vzdycky urve trochu od huby aby mu dal nazrat.

já měla děti brzo.a dnes je moje 14letá dcera největším přítelem, partákem a neumím si život bez ní představit. jezdí se mnou na psí akce i když má raději koně, já jí podporuji ohledně koní.1 mame.syn na zvířata moc není. a manžel ? jsme na něho ted dvě. občas se jde podívat ale moc často ne. a mě to nevadí s dcerou si vystačíme .manžel jinak doma pomáhá ale spřízněná duše přes zvířata není

Tak jsem to prolétla celé... a dodávám jedno. Pokud člověk jednou jedinkrát zaváhá v tom, jestli ,,to má cenu,, se snažit. Je to špatně a může se to rovnou rozpustit.

Pokud chlap miluje, tak proto jaká ta baba je, co umí, jak se chová a co dělá. Pokud opravdu miluje a stojí o ní ,,celou,, bude ji chtít i s 50ti koňmi na krku. A pokud je to v dané době přítěž, vymyslí jak z toho vytěžit to nejlepší. Nikdy by neřekl koně nebo já, nebo koně nebo dítě. Taky sem si říkala ,, třeba se jednou změní,, Hovnajs. Když dojdete do fáze, kdy sama sobě namlouváte že to bude dobré, že to tak není. Je oheň na střeše. Ikdyž sem si říkala, nic lepšího si nezasloužím ( chlapa ) Nic lepšího mě nepotká. A právě v tu nejlepší dobu to na mě spadlo komplet celé. Protože jednou je člověk dole, jednou musí být i nahoře.
Takže za mě - dokonale a pořádně si ujasnit priority, nějakou ,,funkci,, chlapa v rodině, a pokud to nefunguje teď, bude to s dítětem 10x horší. Pokud je chlapovi jedno, že si trháte od huby, protože sotva vyjdete s penězma, není hoden vaší přítomnosti. Pořád jsou na světě chlapi, kteří chtějí aby se ženská nemusela strhat, chtějí se o ni postarat a udělat jí první poslední. Jsou nadšení z toho jaká je a špatné vidí sami sebe, když se strhne hádka. I takový jsou, a nestojí zato mrhat čas s těmi, co si nás z nás dělají puťky a tzv, zkracují řetěz.

Přeji hodně štěstí!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono je to hezké, to takhle číst, ale mě třeba připadá sobecké vzdát se zvířete, které mám x let jen proto abych měla dítě. Vzdát se hospody je zcela něco jiného. Není to živá bytost. Ale já bych si nikdy neodpustila, že bych dala pryč koně který je mi naprosto oddaný atd... ale chápu, že pro někoho koně tolik neznamenají a nejsou zrovna středobodem jeho žití. Ale nepřipadá mi to prostě jako vhodný kompromis, to zvíře za to přeci nemůže.

Páni ho asi neodložila jen tak někde... Určitě pečlivě vybrala majitele. Během rekonstrukce domu souběžně s těhotenstvím by na něj neměla vůbec čas. Každý se něčeho na čas vzdal, aby si mohli dohromady splnit svůj sen - mít své bydlení...

Někdy je vhodnější se zvířete vzdát - v případě, že mu nemohu zajistit odpovídající podmínky či se mu delší dobu věnovat - to je skutečné nesobectví, přiznat si i toto. Pokud je zvíře psychicky v pořádku, změnu majitele zvládne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono je to hezké, to takhle číst, ale mě třeba připadá sobecké vzdát se zvířete, které mám x let jen proto abych měla dítě. Vzdát se hospody je zcela něco jiného. Není to živá bytost. Ale já bych si nikdy neodpustila, že bych dala pryč koně který je mi naprosto oddaný atd... ale chápu, že pro někoho koně tolik neznamenají a nejsou zrovna středobodem jeho žití. Ale nepřipadá mi to prostě jako vhodný kompromis, to zvíře za to přeci nemůže.

Nevzdala jsem se koně,abych měla dítě,ale chtěla jsem rodinu a mít s ní kde bydlet. Hledala jsem pro koně to nej,je a bude pro mě hodně. Ale vím,že jednou bude i jiný kůň,nebo koně (manžel tomu propadnul). Navíc on se vzdal šipek,které hrál od mládí závodně a kamarádů,které znal celý život,jen aby se odstěhoval daleko na samotu,kam chtěla jeho žena. Navíc, jak jsme přečkali to nejhorší,tak jsme dceři pořídili poníka. Jinak koně nejsou středobodem mého žití,bo když se něco stane,mám se o koho opřít. Ale znamenají pro mě v životě moc...

Je mi 35, už několik let bydlím ve svém baráku, na kterém platím hypotéku a mám dva dva koně a psy...Po spoustě let, kdy mi dr. tvrdili, že nemůžu otěhotnět jsem se tak nějak smířila s tím, že prostě dítě nebude. Barák se rekonstruuje a samože tak aby vyhoval mě a koním a ne dětem. Hm..a najednou jsem otěhotněla...s chlapem který to dítě nechce.
Prvotní dilema zda si dítě vůbec nechat, když jsem po prdel zahrabaná v dluzích a ještě pár let budu jsem rozsekla poměrně rychle...Jestli chci někdy dítě, tak prostě..teď. Takže plány na nové ohrady, zvětšení seníku a pod jdou k ledu a já řeším nábytek, kočárek, topení v domě a pod....A vím zcela jistě, že kdyby opravdu došlo na lámání chleba, tak jdou prostě koně bokem a až se pořeší náklady na bydlení, zajištění zázemí pro dítě, tak teprve začnu řešit znovu koně...i za cenu že bych je te´d musela prodat a naplno se věnovat dítěti.
Ale upřímně říkám, že nastat tahle situace třeba o 10 let dříve, tak se asi rozhoduji jinak. Přece jen není sranda zůstat na dítě sama ....
Takže být zadavatelkou, nenechám se do ničeho natlačit...buď chlap bude tolerovat koně a pomáhat, a pak může řešit ,,další starost navíc" (ježíš to zní blbě, ale snad pochopíte jak to myslím) a nebo pryč od něj..protože s tím děckem stejně zůstane na všechno sama a pán se bude po hospodách chlubit už ne konima, ale miminkem...se kterým ovšem doma vůbec nebude mít potřebu pomáhat..

Kopni ho zavčasu, nejlíp hned, nezmění se!! Taky jsem si zažila něco podobného, 8 hodin makat v práci, po práci to nejnutnější kolem koní + domácnost, vyčítaná mi byla pomalu každá vyjížďka, i když jsem je omezila jen na víkendy. On si ráno nebyl schopný vyvenčit ani svého psa, i když měl volnou prac. dobu a mohl pracovat i z domova a když jsem ho odmítla venčit, protože jsem se musela i před prací postarat o koně a ne hlídat zdrhacího psa, bylo zle. Atd. Ať jsem dělala cokoli, bylo to málo, podle něj všechno dělal jen on. Přitom přišel z práce a pokud něudělal něco málo na baráku, hrál na PC. Ještě po několika letech je tam prakticky stejný bordel jako tenkrát, když se přestavovalo. Jsem neskutečně ráda, že už tam nejsem a chlapa mám daleko lepšího, co koňák není, ale buduje a pomáhá a koně toleruje a chodí je podrbat. Sám dokonce navrhl pořídit i ovečky a další chlupatce. Jo a tenhle byl navíc ještě mamánek, co chvíli se muselo jezdit za maminkou a co řekla, to bylo svaté. (není tu ten smajl co blije)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nikdy nerikejme nikdy. Moje kone jsou pro me jako psi-taky clenove rodiny. Duveruji mi a dokud to tak bude, jsme vsichni spokojeni. Jestli se mi neco stane, pak se nema kdo o ne postarat. Prijdu-li o praci, budu na minimum, nebude za co zaplatit najem,seno, to vse si vubec nepreju ale nikdo nevi dne ani hodiny. A kone se mohou dostat ke komukoliv a nepochopi proc je jejich clovek zanechal. To pes je aspon doma, za nej se najem neplati a tak si clovek vzdycky urve trochu od huby aby mu dal nazrat.

No tak zrovna ve velmi podobné situaci jsem byla. Byla jsem 2,5roku bez práce, z toho 2roky bez jakého koliv finančního zajištění do toho jsem měla nehodu a z toho špatný zdravotní stav. Ale prostě jsem dělala stojky, aby to koně nepoznali, já sice byla jako žebrák, ale na krmení a placení ustájení bylo vždycky. I přesto, že jsem na tom zdravotně nebyla nejlíp, tak se dají vždycky najít aspoň nárazově brigády třeba noční vybalování zboží atd.. Podpora od rodiny nehrozila finance tak akorát. Bylo to hrozný období a samozřejmě se může kdykoliv opakovat ne jen u mě.
Ale prostě mě příjde dost sobecké dát zvíře pryč kvuli dítěti. Psa taky pryč nedáte a bude-li velký, tak jeho živení výjde taky poněkud draze dovoluju si říct srovnatelně stejně draze jako živení koně.
Stát se samozřejmě může cokoliv, ale na druhou stranu vím, že kdyby se se mnou stalo cokoliv, naši by koně pryč nedali a přítel by je taky nedal i přesto, že má mimo koní jiné srdcovější zájmy. Asi jsme jiní jak už bylo psáno, postižení. Dítě za koně to by přes to nejel vlak. To bylo to, co jsem chtěla zadavatelce říct.

Jak pravdivé a přitom smutné jsou tyhle Vaše zkušenosti. Já už tohle - děti, koně pryč, řeším delší dobu. Přítel chce dítě. Nutit prodat mě koně nenutí, máme dva u baráku. Jenže...s mateřské bych je neutáhla a od něj s korunou na ně počítat nemůžu. Pomůže se seny, to je pravda. Jenže např. s chřipkou v mínus dvaceti, s teplotou 38,7 stupňů, jsem si je musela obstarat sama. Jeho pomoc se odvíjí podle toho, jakou má náladu. Když ho někdo naštve a že to jde lehce, protože je cholerik, tak já a mé koně, jsme vhodný hromosvod. A k tomu dítě?! Je mi 27 roků, v práci jsem jakž takž spokojená. Podvědomě cítím, že to není ono, jenže jsem v pasti. Rekontruujeme barák - ten je sice psaný na mě, ale 70 % procent rekontrukce zafinancoval on. A teď, babo raď, jak z toho ven???

Zadavatelce bych radila jednu věc...být sama sebou. Nenechejte si od někoho diktovat život, jinak budete nešťastná.
Mě bude 34, mám jednoho koně sice doma, ale starost na plný úvazek, makám jak to jde, chci se dostat od rodičů brzy, jinak zešílím. Ale netolerantní partneři šli z domu, prostě nebudu někomu dělat služku na plný úvazek, abych ještě slyšela jak jsem neschopná, jak živím zbytečně koně, jak pán potřebuje to či ono a ještě si tohle s prominutím posr... s dítětem?..... takových příkladů znám dost a dost....naplácali si 3 děti a stejně to skončilo rozvodem, protože prostě ON se nezmění....
Naštěstí mám v tomhle rodiče, kterým nevadí, že jsem sama a nemají vnouče (děti nechci). pro zbytek rodiny a hlavně babi jsem černá ovce rodiny..ta nemohla pochopit ani to, že jsem šla na VŠ..jsem se přece hned po matuře měla vdát a mít aspoň 4 děti, né? ...to fakt nee...
A rozhodnutí mezi tím být klidně sama, ale svobodná, soběstačná se svými koněm, psy a spokojená, nebo žít ve vztahu utlačovaná..u mě by to bylo jasné rozhodnutí. A vydírat někoho ještě s tím, že dítě mají už ostatní, tak ho chce a chtít rozhodnutí dítě nebo koně....pryč od něj. Takový chlap chce skorát kamarádům dokázat, že "ho" na něco má...ukázat že splodí potomka a ženská ať se stará....však Pc je důležitější...takových případů je habaděj.

Přeji hodně síly a dobré rozhodnutí, ale ač zadavatelku neznáme, z toho co píše bych fakt řekla, že není šťastná a nemá to, co by si zasloužila..je zbytečné udržovat něco, co fungovat nebude a za pár let si to vyčítat.... znám případ, kdy tohle nakonec končilo depresemi a sebevraždou....

tolerance by měla být na obou stranách

Ano, tolerance na obou stranách by být měla. Jenomže mnohdy jsou pořád ještě chlapečci vychováváni v tom, že ženská je od toho, aby se o ně a vše starala....o domácnost, o něho, děti...ale o vše.....a po celodenní dřině bez vlastního odpočinku či vlastních zálib mu být v noci ještě po vůli... Nepomohou s ničím a ještě nejlépe aby vydělávaly ženy aspoň dvacku pro manžela na pivo, že.... a hlavně je pak strašné od ní, že chce mít vlastní koníčky, že chce něco pro sebe.
Ještě moje matka byla vychována tak, že chlap když přijde z práce, lehne a čte si přece noviny a babi lítala a všechno dělala..vařila, uklízela, prala, o děcka se starala, o zahradu , o vše...a ještě makat....vlastně šichta nepřetržitá pořád.... a dodnes si spousta chlapů myslí, že tak to má být. A že jediné zájmy ženy mají být starost o něj a starost o hromadu dětí.....
Jenomže pánové, doba je někde jinde! Každý ať hne svým zadkem..už nemáme otroctví!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak pravdivé a přitom smutné jsou tyhle Vaše zkušenosti. Já už tohle - děti, koně pryč, řeším delší dobu. Přítel chce dítě. Nutit prodat mě koně nenutí, máme dva u baráku. Jenže...s mateřské bych je neutáhla a od něj s korunou na ně počítat nemůžu. Pomůže se seny, to je pravda. Jenže např. s chřipkou v mínus dvaceti, s teplotou 38,7 stupňů, jsem si je musela obstarat sama. Jeho pomoc se odvíjí podle toho, jakou má náladu. Když ho někdo naštve a že to jde lehce, protože je cholerik, tak já a mé koně, jsme vhodný hromosvod. A k tomu dítě?! Je mi 27 roků, v práci jsem jakž takž spokojená. Podvědomě cítím, že to není ono, jenže jsem v pasti. Rekontruujeme barák - ten je sice psaný na mě, ale 70 % procent rekontrukce zafinancoval on. A teď, babo raď, jak z toho ven???

Co nejrychleji Pokud nemate na ten barak hypoteku, vzla abych si byt vami uver a rekonstrukci mu zaplatila a nasledne splacela... Zivot je kratky na to, prozit ho s clovekem, co je sobecky cholerik

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co nejrychleji Pokud nemate na ten barak hypoteku, vzla abych si byt vami uver a rekonstrukci mu zaplatila a nasledne splacela... Zivot je kratky na to, prozit ho s clovekem, co je sobecky cholerik

Přesně...nebo prodat barák! Pokud je na Vás, nemá do toho stejně co mluvit a Vy mu vyplatíte částku za rekontrukci a se zbytkem se dá hodit základ k nové hypotéce na jiný barák..třeba...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono je to hezké, to takhle číst, ale mě třeba připadá sobecké vzdát se zvířete, které mám x let jen proto abych měla dítě. Vzdát se hospody je zcela něco jiného. Není to živá bytost. Ale já bych si nikdy neodpustila, že bych dala pryč koně který je mi naprosto oddaný atd... ale chápu, že pro někoho koně tolik neznamenají a nejsou zrovna středobodem jeho žití. Ale nepřipadá mi to prostě jako vhodný kompromis, to zvíře za to přeci nemůže.

Mám 3 děti a dnes, když je i nejmladší syn dospělý, mám 15 poníků. Koně chovám nepřetržitě (s vyjímkou 8 dnů pauzy) od roku 1985. Donedávna jsem měla i 4 velké koně, ale už si na ně netroufám a tak jsem si nechala jenom poníky. Do diskuze jsem se původně nechtěla vměšovat, jen jsem to tu pročítala. Uznávám totiž, že každá jsme jiná, a že prostě jsou i ženský, co chtějí prožít život single, nebo alespoň bez dětí. Nevidím na tom nic špatnýho a i kdybych s tím nesouhlasila - je to jejich věc, že?
Stručným úvodem jsem chtěla podepřít své prohlášení, že i když byli vždy koně pro mě důležití (před pořízením prvního jsem prožila 8 let v různých jezdeckých klubech a oddílech), vzdala jsem se své první vlastní klisny v době, kdy jsem byla podruhé těhotná. Bylo to rizikové těhotenství. Byla jsem podle vás tedy sobec, který se vzdal zvířete, jen aby eliminoval veškeré riziko pro nenarozené děťátko? Manžel mi vždy koně spíše trpěl než aby mne podporoval, ale tenkrát mi aspoň během týdne dovezl malinkého poníčka - chápal, že úplně bez koní žít nomohu. Později na něm jezdily obě dcery, i ta mladší, kterou jsem donosila jen do 28. týdne gravidity. Jak rostly děti, doplňovalo se stádo stále většími poníky a koňmi, užili jsme si spoustu zábavy. Dnes se bohužel žádné dítě koním nevěnuje, dcera, kvůli které vlastně započalo moje nadšení pro poníky, je dospělý protivný fracek, přesto nelituji, že ji mám.
Myslím si, že koni je trochu jedno, kde žije, pokud tam má koňskou společnost, slušné zacházení a kvalitní krmení. I v přírodě přechází během života z původního stáda do nového. Pořád leckdo dělá chybu, že si koně polidšťuje - nejprve se valná většina domnívala, že nejlíp je koni pěkně zavřenému v boxové samotce, nyní nastal nový trend - jinde než se mnou nebude kůň "šťastný"?
Ale jinak platí, že koníci jsou do jisté míry moje další děti.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám 3 děti a dnes, když je i nejmladší syn dospělý, mám 15 poníků. Koně chovám nepřetržitě (s vyjímkou 8 dnů pauzy) od roku 1985. Donedávna jsem měla i 4 velké koně, ale už si na ně netroufám a tak jsem si nechala jenom poníky. Do diskuze jsem se původně nechtěla vměšovat, jen jsem to tu pročítala. Uznávám totiž, že každá jsme jiná, a že prostě jsou i ženský, co chtějí prožít život single, nebo alespoň bez dětí. Nevidím na tom nic špatnýho a i kdybych s tím nesouhlasila - je to jejich věc, že?
Stručným úvodem jsem chtěla podepřít své prohlášení, že i když byli vždy koně pro mě důležití (před pořízením prvního jsem prožila 8 let v různých jezdeckých klubech a oddílech), vzdala jsem se své první vlastní klisny v době, kdy jsem byla podruhé těhotná. Bylo to rizikové těhotenství. Byla jsem podle vás tedy sobec, který se vzdal zvířete, jen aby eliminoval veškeré riziko pro nenarozené děťátko? Manžel mi vždy koně spíše trpěl než aby mne podporoval, ale tenkrát mi aspoň během týdne dovezl malinkého poníčka - chápal, že úplně bez koní žít nomohu. Později na něm jezdily obě dcery, i ta mladší, kterou jsem donosila jen do 28. týdne gravidity. Jak rostly děti, doplňovalo se stádo stále většími poníky a koňmi, užili jsme si spoustu zábavy. Dnes se bohužel žádné dítě koním nevěnuje, dcera, kvůli které vlastně započalo moje nadšení pro poníky, je dospělý protivný fracek, přesto nelituji, že ji mám.
Myslím si, že koni je trochu jedno, kde žije, pokud tam má koňskou společnost, slušné zacházení a kvalitní krmení. I v přírodě přechází během života z původního stáda do nového. Pořád leckdo dělá chybu, že si koně polidšťuje - nejprve se valná většina domnívala, že nejlíp je koni pěkně zavřenému v boxové samotce, nyní nastal nový trend - jinde než se mnou nebude kůň "šťastný"?
Ale jinak platí, že koníci jsou do jisté míry moje další děti.

Ano připadá mi to sobecké. Nechápu proč by partner s kterým zakládáte rodinu nemohl hnout po dobu nezbytně nutnou svým zadkem pokud je to opravdu nutné a byla jste na rizikovce. Pustit koně do výběhu, nakrmit a vykydat je práce hodná pro kohokoliv a času to kolem jednoho koně zabere maximálně dvacet minut půl hodiny. Kůň nemusí být nutně jezdecky využíván.
Neříkám, že kůň může být šťastný jen se mnou, samozřejmě může být šťastný i jinde. Ale vidím to na svém koni, nedělá pro mě spoustu věcí jen pro kus žvance nebo protože nemá na výběr, jak jsem psala asi je v tom trochu vyšší moc a možná víc empatie já nevím to se musí vidět, prožít. Můj kůň i hůř snáší to když dovolím příteli aby na něj lezl.
Z různých ohledů bych to prostě u svého koně brala jako zradu a podraz že ho dávám pryč a vyměnuju ho za dítě. Navíc mám i další koně a jednoho jsem si brala ze špatných podmínek a při představě, že by se to mohlo opakovat mi teda fakt běhá mráz po zádech. Nikdo vám nikdy nezaručí, že kůň nepůjde z ruky do ruky, že neskončí tak či onak. Já mám svědomí čisté a vím že se starám s nejlepším vědomím i svědomím. A rozhodně nejde o polidšťování, ale pastevní odchov taky není zrovna moje krevní skupina. Měla jsem tak koně ustájeného a zrovna to bylo úplně na palici, je spokojený když může být přes noc v boxe a přes den venku. Mimo to jsem s ním i zažila situaci, kdy dal přednost člověku před koněm. Což je už co říct, ale každý kůň je jiný a každý to bere jinak. Každopádně si myslím a za tím si prostě stojím, že pořízení potomka není důvodem k tomu dát koně prostě pryč a už vůbec né když by na mě tlačil chlap.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano připadá mi to sobecké. Nechápu proč by partner s kterým zakládáte rodinu nemohl hnout po dobu nezbytně nutnou svým zadkem pokud je to opravdu nutné a byla jste na rizikovce. Pustit koně do výběhu, nakrmit a vykydat je práce hodná pro kohokoliv a času to kolem jednoho koně zabere maximálně dvacet minut půl hodiny. Kůň nemusí být nutně jezdecky využíván.
Neříkám, že kůň může být šťastný jen se mnou, samozřejmě může být šťastný i jinde. Ale vidím to na svém koni, nedělá pro mě spoustu věcí jen pro kus žvance nebo protože nemá na výběr, jak jsem psala asi je v tom trochu vyšší moc a možná víc empatie já nevím to se musí vidět, prožít. Můj kůň i hůř snáší to když dovolím příteli aby na něj lezl.
Z různých ohledů bych to prostě u svého koně brala jako zradu a podraz že ho dávám pryč a vyměnuju ho za dítě. Navíc mám i další koně a jednoho jsem si brala ze špatných podmínek a při představě, že by se to mohlo opakovat mi teda fakt běhá mráz po zádech. Nikdo vám nikdy nezaručí, že kůň nepůjde z ruky do ruky, že neskončí tak či onak. Já mám svědomí čisté a vím že se starám s nejlepším vědomím i svědomím. A rozhodně nejde o polidšťování, ale pastevní odchov taky není zrovna moje krevní skupina. Měla jsem tak koně ustájeného a zrovna to bylo úplně na palici, je spokojený když může být přes noc v boxe a přes den venku. Mimo to jsem s ním i zažila situaci, kdy dal přednost člověku před koněm. Což je už co říct, ale každý kůň je jiný a každý to bere jinak. Každopádně si myslím a za tím si prostě stojím, že pořízení potomka není důvodem k tomu dát koně prostě pryč a už vůbec né když by na mě tlačil chlap.

Jenže ono to mít koně není jen o práci kolem nich, ale hlavně o penězích a dovedu si dost dobře představit, že není pro chlapa lehké utáhnou ženskou s dítětem s mini mateřskou a koněm, protože ne každý umí rást, aby na to všechno měl. A peníze se vydělávají čím dál hůř.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano připadá mi to sobecké. Nechápu proč by partner s kterým zakládáte rodinu nemohl hnout po dobu nezbytně nutnou svým zadkem pokud je to opravdu nutné a byla jste na rizikovce. Pustit koně do výběhu, nakrmit a vykydat je práce hodná pro kohokoliv a času to kolem jednoho koně zabere maximálně dvacet minut půl hodiny. Kůň nemusí být nutně jezdecky využíván.
Neříkám, že kůň může být šťastný jen se mnou, samozřejmě může být šťastný i jinde. Ale vidím to na svém koni, nedělá pro mě spoustu věcí jen pro kus žvance nebo protože nemá na výběr, jak jsem psala asi je v tom trochu vyšší moc a možná víc empatie já nevím to se musí vidět, prožít. Můj kůň i hůř snáší to když dovolím příteli aby na něj lezl.
Z různých ohledů bych to prostě u svého koně brala jako zradu a podraz že ho dávám pryč a vyměnuju ho za dítě. Navíc mám i další koně a jednoho jsem si brala ze špatných podmínek a při představě, že by se to mohlo opakovat mi teda fakt běhá mráz po zádech. Nikdo vám nikdy nezaručí, že kůň nepůjde z ruky do ruky, že neskončí tak či onak. Já mám svědomí čisté a vím že se starám s nejlepším vědomím i svědomím. A rozhodně nejde o polidšťování, ale pastevní odchov taky není zrovna moje krevní skupina. Měla jsem tak koně ustájeného a zrovna to bylo úplně na palici, je spokojený když může být přes noc v boxe a přes den venku. Mimo to jsem s ním i zažila situaci, kdy dal přednost člověku před koněm. Což je už co říct, ale každý kůň je jiný a každý to bere jinak. Každopádně si myslím a za tím si prostě stojím, že pořízení potomka není důvodem k tomu dát koně prostě pryč a už vůbec né když by na mě tlačil chlap.

Dovolím si tedy ještě upřesnit - zatímco já byla na rizikovce, manžel se staral o starší dceru a přitom chodil do práce, jezdil za mnou do nemocnice a pod. Jesle v místě nebyly, do školky malou nevzali, tak prostě nemohl ráno dceru odvézt ke tchyni, pak dojet ke stáji, kterou jsme měli mimo domov, pak vyrazit do práce, aby tam byl včas, po práci zase obstarat "blbou" kobylu, co by zřejmě časem zešílela, že je celé dny zavřená v boxu (nebo ji asi měl ještě odvést do výběhu a doufat, že během doby, co bude v práci, nezdrhne, nebudou na ní jezdit děcka ze vsi, nebo po ní házet kameny ?) a pak pro dceru a tu asi rovnou uložit do postele a takto si užívat několik měsíců. Já jsem prostě měla nesobecky chtít, aby se pro mého koně strhal, protože mne přece miluje? Tak si ani já kompromis nepředstavuji. Poníka jsme měli doma na zahradě a obstarat ho byla skutečně záležitost pár minut.
Měla jsem úžasnou kobylu, došly jsme až tak daleko, že jsem ji mohla jezdit bez sedla i bez uzdečky i bez ohlávky, ale nezlobte se, koňomilky, lidský život je přece jen důležitější než vlastnictví konkrétního koně. Možná jsem mohla tenkrát neústupně prosadit, že prostě ať si to zvládají doma jak chtějí, kobyla zůstane. Co bych získala? Ještě hodně let a hodně krásných chvil se svou kobylou ... A co bych asi ztratila? Možná bychom se rozvedli, nenarodil by se syn, prostě manžel by viděl, že pro mne jsou nejdůležitější na světě koně a s takovým člověkem by nechtěl žít on. Já bych dnes měla od kobyly její dceru nebo už vnučku, ale přišla bych o nádherné zážitky s jinými koňmi, protože bych si, jako rozvedená máma s dvěma dětma a alimenty asi stádo koní sotva pořídila. Nemluvě o tom, že jsem v manželství spokojená, nebo o tom, že mne i mé koníky dnes můj pracovitý muž živí. Hnout zadkem totiž umí.
Ale vrátím-li se k původnímu tématu - mě děti za to stály, chtěla jsem je. Je jasné, že pokud někdo děti nechce, tak nemá důvod se kvůli nim koní vzdávat. Já jsem si našla chlapa, co chtěl děti mít a byl ochoten jim leccos obětovat, mě si vzal s kobylou a tak věděl, do čeho leze :-), ale nakonec okolnosti (rizikové těhotenství) byly proti nám. Nebo přesněji bylo nutné to řešit na úkor vlastnictví koně - kobylku jsme udali do velmi dobrých podmínek, jaké ani u nás neměla. Nebylo to ani daleko, později jsem za ní občas jezdila...

Jenže se to bohužel často stává a nejen s koňmi, lidé dávají pryč psa, kočku, křečka, cokoli...protože čekají miminko. Mě to přijde strašně nezodpovědné, jednou jsem si to zvíře vzala za své a mám za něj nějakou zodpovědnost (a čekala bych že i nějaký vztah) a zrovna třeba u těch malých zvířat to vůbec nechápu, třeba křeček moc pozornosti a času nevyžaduje a moc dlouho taky nežije, aby byl nějakou zátěží. Samozřejmě každý případ je jiný a těžko to odsuzovat, když o tom nic nevím, ale mě to vždycky strašně nadzvedne ze židle, když to někde vidím/ někde o tom čtu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže se to bohužel často stává a nejen s koňmi, lidé dávají pryč psa, kočku, křečka, cokoli...protože čekají miminko. Mě to přijde strašně nezodpovědné, jednou jsem si to zvíře vzala za své a mám za něj nějakou zodpovědnost (a čekala bych že i nějaký vztah) a zrovna třeba u těch malých zvířat to vůbec nechápu, třeba křeček moc pozornosti a času nevyžaduje a moc dlouho taky nežije, aby byl nějakou zátěží. Samozřejmě každý případ je jiný a těžko to odsuzovat, když o tom nic nevím, ale mě to vždycky strašně nadzvedne ze židle, když to někde vidím/ někde o tom čtu.

Napadla mne bláznivá myšlenka - zkuste si představit svět, kde by opravdu všichni dodržovali zásadu, že koně za žádných okolností nikdy neprodají- od koho bychom si pořídili ty své???

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Napadla mne bláznivá myšlenka - zkuste si představit svět, kde by opravdu všichni dodržovali zásadu, že koně za žádných okolností nikdy neprodají- od koho bychom si pořídili ty své???

Mustangů je dost Ale to je opravdu bláznivá myšlenka...Vraťme se k původní myšlence zadavatelky :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mustangů je dost Ale to je opravdu bláznivá myšlenka...Vraťme se k původní myšlence zadavatelky :)

No to teda je, mustangovi sebrat svobodu. Ale jinak k veci. Zde ani nejde o to-prodat neprodat kone ale o to ze to nevyzaduje situace nybrz jeden roznahnanej chlap. Jen tak, kvuli svymu malymu duchu. To nemusi bejt kun, to muze bejt tenis, sachy nebo kamosky, proste chlap tady chce si pojistit svou pritelkyni, vyuzit ji na to aby dokazal kamosum ze to jeho brko je k necemu (jak tu nekdo trefne poznamenal) a to je asi tak vsechno. Udela mu dobre kdyz ho zenska poslechne ale nebude si toho vazit. Pribeh zeny s rizikovym tehotenstvim je zase uplne o necem jinem a tam to bylo v poradku ze kobylu prodali.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dovolím si tedy ještě upřesnit - zatímco já byla na rizikovce, manžel se staral o starší dceru a přitom chodil do práce, jezdil za mnou do nemocnice a pod. Jesle v místě nebyly, do školky malou nevzali, tak prostě nemohl ráno dceru odvézt ke tchyni, pak dojet ke stáji, kterou jsme měli mimo domov, pak vyrazit do práce, aby tam byl včas, po práci zase obstarat "blbou" kobylu, co by zřejmě časem zešílela, že je celé dny zavřená v boxu (nebo ji asi měl ještě odvést do výběhu a doufat, že během doby, co bude v práci, nezdrhne, nebudou na ní jezdit děcka ze vsi, nebo po ní házet kameny ?) a pak pro dceru a tu asi rovnou uložit do postele a takto si užívat několik měsíců. Já jsem prostě měla nesobecky chtít, aby se pro mého koně strhal, protože mne přece miluje? Tak si ani já kompromis nepředstavuji. Poníka jsme měli doma na zahradě a obstarat ho byla skutečně záležitost pár minut.
Měla jsem úžasnou kobylu, došly jsme až tak daleko, že jsem ji mohla jezdit bez sedla i bez uzdečky i bez ohlávky, ale nezlobte se, koňomilky, lidský život je přece jen důležitější než vlastnictví konkrétního koně. Možná jsem mohla tenkrát neústupně prosadit, že prostě ať si to zvládají doma jak chtějí, kobyla zůstane. Co bych získala? Ještě hodně let a hodně krásných chvil se svou kobylou ... A co bych asi ztratila? Možná bychom se rozvedli, nenarodil by se syn, prostě manžel by viděl, že pro mne jsou nejdůležitější na světě koně a s takovým člověkem by nechtěl žít on. Já bych dnes měla od kobyly její dceru nebo už vnučku, ale přišla bych o nádherné zážitky s jinými koňmi, protože bych si, jako rozvedená máma s dvěma dětma a alimenty asi stádo koní sotva pořídila. Nemluvě o tom, že jsem v manželství spokojená, nebo o tom, že mne i mé koníky dnes můj pracovitý muž živí. Hnout zadkem totiž umí.
Ale vrátím-li se k původnímu tématu - mě děti za to stály, chtěla jsem je. Je jasné, že pokud někdo děti nechce, tak nemá důvod se kvůli nim koní vzdávat. Já jsem si našla chlapa, co chtěl děti mít a byl ochoten jim leccos obětovat, mě si vzal s kobylou a tak věděl, do čeho leze :-), ale nakonec okolnosti (rizikové těhotenství) byly proti nám. Nebo přesněji bylo nutné to řešit na úkor vlastnictví koně - kobylku jsme udali do velmi dobrých podmínek, jaké ani u nás neměla. Nebylo to ani daleko, později jsem za ní občas jezdila...

Prostě bylo by to obráceně. Kdyby jste si prosadila kobylu, tak sobecky nutíte partnera do něčeho, co nechce. Udělala jsem to samé. Balo mi ouvej, ale v určitém momentu jsem si musela vybrat a zvolila jsem rodinu. Nikdo mi neřekl musíš prodat. Ale sama jsem zjistila, že to nejde. Koně jsem si opět pořídila o 6 let později. Kobyla, kterou jsem tehdy prodala je u milujících majitelů doma a je jí dobře.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nechci se vas dotknout nebo tak. Ale z vaseho vypraveni mi prijde, ze nejde ani tak o hospodarstvi a o ty kone, jako spis o to, ze podvedomne citite, ze s timhle chlapem dite nechcete. Mela jsem to pred par lety podobne. Uz jsem nosila i zasnubni prstynek ale furt se to jaksi oddalovalo a oddalovalo. Zkoncilo to rozchodem a az po tom rozchodu mi doslo, ze ja si podvedomne toho chlapa vzit vlastne ani nechtela... Prijde mi, ze z vas citim to same, co jsem citila ja. Ze najednou budu mit o dalsi "krk" na starani vic. Je tezky to treba slyset a jeste tezsi si to priznat... mozna se treba ale mylim...

Souhlasím.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže se to bohužel často stává a nejen s koňmi, lidé dávají pryč psa, kočku, křečka, cokoli...protože čekají miminko. Mě to přijde strašně nezodpovědné, jednou jsem si to zvíře vzala za své a mám za něj nějakou zodpovědnost (a čekala bych že i nějaký vztah) a zrovna třeba u těch malých zvířat to vůbec nechápu, třeba křeček moc pozornosti a času nevyžaduje a moc dlouho taky nežije, aby byl nějakou zátěží. Samozřejmě každý případ je jiný a těžko to odsuzovat, když o tom nic nevím, ale mě to vždycky strašně nadzvedne ze židle, když to někde vidím/ někde o tom čtu.

Ano, to je trefně napsáno. Já to taky považuju za nezodpovědnost ať už jde o jakékoliv zvíře, prostě jednou ho mám a tak se budu starat dokud u mě nechcípne.
Hodně holek si pořizuje koně ve věku po dostudování to je někdy kolem 18-25let přičemž už předem vědí, že za rok nebo dva budou třeba chtít rodinu. Myslím, že by si každá měla uvědomit, že lepší si rovnou toho koně nepořizovat, protože ho akorát pak budou zas dávat za rok, dva pryč.
Já samozřejmě chápu, že pokud chlap dělá za desítku měsíčně, že to nebude žádnej zázrak, ale s prominutím já bych si do takových podmínek ani dítě nepořídila natož víc dětí, to není zvíře které se dožije já nevim 10,20,25let ale závazek na celý zbytek života!! A tak když má ženská pak dostane mateřskou tak z toho stěží zvládnou uživit sebe a nájem, natož platit smradovi plíny!!
Člověk by měl přece trochu pořádně uvažovat, tady mrhátě silnými slovy, namísto toho abyste napsali že jste vůbec nepřemýšleli co bude dál když jste si koně pořizovaly.
To je naprosto stejné, jako když se koni stane úraz a je nezbytně nutné ho odvést na kliniku, toho je tady taky tisíc diskuzí, jak nemáte žádnou rezervu a že byste raději dali koně na jatka atp. já bych si raději vzala půjčku, ale dělala bych cokoliv jen neseděla na zadku a nepřemýšlela jak ho na ty jatka už vezou.
Mě tohle taky děsně zvedá ze židle. Kůň ani pes nebo jiné zvíře není věc bez citu, je náš zvířecí přítel, člen rodiny ke kterému jdete když je vám nejhůř, prožíváte spolu krásné zážitky atd. a tak bychom to měli brát. Babičku taky nedáte do důchoďáku proto, že čekáte dítě.
Paní na rizikovce by při troše dobré vůle mohla požádat nějakou ze svých kamarádek, že dá koně po dobu nezbytně nutnou tj. rok, rok a půl k ní za cenu nákladů + něco málo navíc za ochotu s tím, že si kamarádka třeba koně může půjčit na jízdu. Vždycky se to dá nějak udělat, nebo koně někomu zodpovědnému pronajmout atd., zrovna kůň v samotě není žádné terno-to pro něj opravdu prodej byl lepším řešením. Neodsuzuju to a nechci soudit, každý má hold jiné priority!

A pro ostatní teoretiky, kde by se brali koně, když by je nikdo neprodával... projděte si inzerci, koní téměř za děkuju je tam spousta a to protože majitel nevěděl co to obnáší, přestal ho bavit, atd. to je právě ta neozodpovědnost. Každej blbec chce mít dneska od svýho křížence kříženců hříbě a dál už nepřemýšlí, za rok to prodává protože to nevyhovuje jeho představám, finančním možnostem, apod. kdyby to byl zodpovědný člověk tak nebude křížít křížence - jedna věc, a druhá věc když už uvažuji, že připustím měl bych mít všech pět po hromadě a realně zauvažovat co od toho očekávám-produkci kvalitních koní do sportu nebo chovu, nebo si prostě utvořím hříbě tedy pro sebe ale musím mít jasnou vizi co bude za rok, dva, pět. A ne mít temno před očima protože teď chci koníška/hříbátko a pak jen tupě zírat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano, to je trefně napsáno. Já to taky považuju za nezodpovědnost ať už jde o jakékoliv zvíře, prostě jednou ho mám a tak se budu starat dokud u mě nechcípne.
Hodně holek si pořizuje koně ve věku po dostudování to je někdy kolem 18-25let přičemž už předem vědí, že za rok nebo dva budou třeba chtít rodinu. Myslím, že by si každá měla uvědomit, že lepší si rovnou toho koně nepořizovat, protože ho akorát pak budou zas dávat za rok, dva pryč.
Já samozřejmě chápu, že pokud chlap dělá za desítku měsíčně, že to nebude žádnej zázrak, ale s prominutím já bych si do takových podmínek ani dítě nepořídila natož víc dětí, to není zvíře které se dožije já nevim 10,20,25let ale závazek na celý zbytek života!! A tak když má ženská pak dostane mateřskou tak z toho stěží zvládnou uživit sebe a nájem, natož platit smradovi plíny!!
Člověk by měl přece trochu pořádně uvažovat, tady mrhátě silnými slovy, namísto toho abyste napsali že jste vůbec nepřemýšleli co bude dál když jste si koně pořizovaly.
To je naprosto stejné, jako když se koni stane úraz a je nezbytně nutné ho odvést na kliniku, toho je tady taky tisíc diskuzí, jak nemáte žádnou rezervu a že byste raději dali koně na jatka atp. já bych si raději vzala půjčku, ale dělala bych cokoliv jen neseděla na zadku a nepřemýšlela jak ho na ty jatka už vezou.
Mě tohle taky děsně zvedá ze židle. Kůň ani pes nebo jiné zvíře není věc bez citu, je náš zvířecí přítel, člen rodiny ke kterému jdete když je vám nejhůř, prožíváte spolu krásné zážitky atd. a tak bychom to měli brát. Babičku taky nedáte do důchoďáku proto, že čekáte dítě.
Paní na rizikovce by při troše dobré vůle mohla požádat nějakou ze svých kamarádek, že dá koně po dobu nezbytně nutnou tj. rok, rok a půl k ní za cenu nákladů + něco málo navíc za ochotu s tím, že si kamarádka třeba koně může půjčit na jízdu. Vždycky se to dá nějak udělat, nebo koně někomu zodpovědnému pronajmout atd., zrovna kůň v samotě není žádné terno-to pro něj opravdu prodej byl lepším řešením. Neodsuzuju to a nechci soudit, každý má hold jiné priority!

A pro ostatní teoretiky, kde by se brali koně, když by je nikdo neprodával... projděte si inzerci, koní téměř za děkuju je tam spousta a to protože majitel nevěděl co to obnáší, přestal ho bavit, atd. to je právě ta neozodpovědnost. Každej blbec chce mít dneska od svýho křížence kříženců hříbě a dál už nepřemýšlí, za rok to prodává protože to nevyhovuje jeho představám, finančním možnostem, apod. kdyby to byl zodpovědný člověk tak nebude křížít křížence - jedna věc, a druhá věc když už uvažuji, že připustím měl bych mít všech pět po hromadě a realně zauvažovat co od toho očekávám-produkci kvalitních koní do sportu nebo chovu, nebo si prostě utvořím hříbě tedy pro sebe ale musím mít jasnou vizi co bude za rok, dva, pět. A ne mít temno před očima protože teď chci koníška/hříbátko a pak jen tupě zírat.

a mě zas nadzvedává ze židle toto. když není sobeckost nechávat si jakékoliv zvířa za jakoukoliv cenu, tak co potom? když budu mít psa a potom si pořídím si dítě, které bude silný alergik, řeknu děcku, že má smůlu, protože pes u nás musí chcípnout? když nebudu mít co do huby, řeknu koni, že má smůlu, že tento měsíc prostě žrát nebude? (a do finanční tísně se dneska velmi lehce může dostat kdokoliv, práce se velmi snadno ztrácí a špatně hledá).
nezlob se na mě, ale toto mi přijde jako názor malého dítěte, ktrerý chce svýho koníška a všechno mu připadá strašně růžové. Paní na rizikovce v jejím rozhodnutí plně podporuju, manžel je partner a ne můj otrok. A zkoušela jsi někdy hledat někoho spolehlivého ke koni? někoho kdo přijde v zime v létě, déšť nedéšť?
Kůň na tebe není tak fixovaný, jak se sama sobě snažíš namluvit, koni je úplně šumák, kdo mu dá seno, kor když je v nájemní stáji, kde za ním "majitel, kterého tak miluje" přijde párkrát do týdne na hodinu. Myslíš, že ten kůň ví, kdo za něj platí ustájení? že ten, co na něj hází sedlo a rajtuje je jeho majitel? daleko radši podle mě má svého ošetřovatele, kterého vídá několikrát denně.
Já mám 3 koně doma na zahradě a absolutně si netroufám tvrdit, že jakýkoliv z nich mě miluje natolik, že bych mu prodejem způsobila doživotní trauma... Mám je ráda, to bezesporu, ale kdybych si měla vybírat mezi člověkem a koněm (dobrovolně), tak vyberu člověka.
Přemýšlej trochu, než něco napíšeš...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hele kdyz byl jednou dokument o orlech, tak oni maj 50km okruhu svyho loviste. Kdyz se jeden rok premnozi, tak dalsich par sezon proste nehnizdi. Vzhledem k tomu ze orel vychova mlade a pripravi na zivot pres leto kdezto clovek to ma nejmin na 20 let (coz driv taky nebyvalo), tak je logicky ze kolektivni mysleni lidi podvedomne se ztahuje a pribyva jedincu co jim proste biologicky hodiny netikaj. Po valce, kdy rady sakra proridly bylo kolektivni mysleni a jednani jine, to mel kazdy deti!
Takze je to uplne normalni. Ono povestne, kdo ze se o nas postara az budeme stari plati uz jen pro lidi 3.sveta. Nase bila civilizace strka stare do penzionu. Krom toho je vychova deti modifikovana tak ze dite je na prvnim miste a rodice jej musi pomalu poslouchat. Pravda, ja deti mam a zatim jsou fajn ale pribyva rodicu, co jim to s detma proste nevychazi. Tudiz se dnesnim mladym lidem co netouzi po potomcich ani moc nedivim. A nevidim v tom zadne sobectvi jak se ohrazuji nekteri co furt do nekoho rejou aby si uz poridili deti.

Moc pěkně napsáno.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano, to je trefně napsáno. Já to taky považuju za nezodpovědnost ať už jde o jakékoliv zvíře, prostě jednou ho mám a tak se budu starat dokud u mě nechcípne.
Hodně holek si pořizuje koně ve věku po dostudování to je někdy kolem 18-25let přičemž už předem vědí, že za rok nebo dva budou třeba chtít rodinu. Myslím, že by si každá měla uvědomit, že lepší si rovnou toho koně nepořizovat, protože ho akorát pak budou zas dávat za rok, dva pryč.
Já samozřejmě chápu, že pokud chlap dělá za desítku měsíčně, že to nebude žádnej zázrak, ale s prominutím já bych si do takových podmínek ani dítě nepořídila natož víc dětí, to není zvíře které se dožije já nevim 10,20,25let ale závazek na celý zbytek života!! A tak když má ženská pak dostane mateřskou tak z toho stěží zvládnou uživit sebe a nájem, natož platit smradovi plíny!!
Člověk by měl přece trochu pořádně uvažovat, tady mrhátě silnými slovy, namísto toho abyste napsali že jste vůbec nepřemýšleli co bude dál když jste si koně pořizovaly.
To je naprosto stejné, jako když se koni stane úraz a je nezbytně nutné ho odvést na kliniku, toho je tady taky tisíc diskuzí, jak nemáte žádnou rezervu a že byste raději dali koně na jatka atp. já bych si raději vzala půjčku, ale dělala bych cokoliv jen neseděla na zadku a nepřemýšlela jak ho na ty jatka už vezou.
Mě tohle taky děsně zvedá ze židle. Kůň ani pes nebo jiné zvíře není věc bez citu, je náš zvířecí přítel, člen rodiny ke kterému jdete když je vám nejhůř, prožíváte spolu krásné zážitky atd. a tak bychom to měli brát. Babičku taky nedáte do důchoďáku proto, že čekáte dítě.
Paní na rizikovce by při troše dobré vůle mohla požádat nějakou ze svých kamarádek, že dá koně po dobu nezbytně nutnou tj. rok, rok a půl k ní za cenu nákladů + něco málo navíc za ochotu s tím, že si kamarádka třeba koně může půjčit na jízdu. Vždycky se to dá nějak udělat, nebo koně někomu zodpovědnému pronajmout atd., zrovna kůň v samotě není žádné terno-to pro něj opravdu prodej byl lepším řešením. Neodsuzuju to a nechci soudit, každý má hold jiné priority!

A pro ostatní teoretiky, kde by se brali koně, když by je nikdo neprodával... projděte si inzerci, koní téměř za děkuju je tam spousta a to protože majitel nevěděl co to obnáší, přestal ho bavit, atd. to je právě ta neozodpovědnost. Každej blbec chce mít dneska od svýho křížence kříženců hříbě a dál už nepřemýšlí, za rok to prodává protože to nevyhovuje jeho představám, finančním možnostem, apod. kdyby to byl zodpovědný člověk tak nebude křížít křížence - jedna věc, a druhá věc když už uvažuji, že připustím měl bych mít všech pět po hromadě a realně zauvažovat co od toho očekávám-produkci kvalitních koní do sportu nebo chovu, nebo si prostě utvořím hříbě tedy pro sebe ale musím mít jasnou vizi co bude za rok, dva, pět. A ne mít temno před očima protože teď chci koníška/hříbátko a pak jen tupě zírat.

Tohle je opravdu textík ,,ze života" ....Až ten život jednou opravdu potkáte, tak si to po sobě přečtěte...a zkuste to napsat znovu a lépe...
Babička si když už nic, zajišťuje finanční potřeby svým důchodem....potřebná péče už se nějak zajistit dá...
Ale kůň je jen velký náklad navíc. Taky jsem na rizikáči, a bez pomoci rodičů (finanční) a kamarádů (manuální) bych byla úplně v pr*eli i s koňma i barákem...a můžu vás ujistit, že dítě v mých plánech minimálně už posledních 10 let nebylo....Prostě neplánovaně přišlo...a promiňte, opravdu ho zabít nedám....a už navždy bude mojí prioritou uživit dítě...ne koně...Takže pokud nastane nějaký větší finanční průser, což prostě nastat může, tak mladý jde prodat a stará chromá kobča ( kterou živím už jen proto, že ji mám tak dlouho a tak moc ráda) zabít.. A protože jsem se kdysi zařekla, že když už jsem ji jednou z těch sraček vytáhla, tak u ní s její mizernou povahou nedovolím, aby šla z ruky, tak ji opravdu raději nechám zabít.
A je mi úplně jedno, co si o tom kdo myslí a zda mě bude či nebude odsuzovat...

Koukám se to tady celkem zvrhlo...tak k tématu zadavatelky,myslím, že dva lidi mají vztah mají děti,nebo budou mít a co je vše stím spojeno,měli by se o to podělit taky oba dva!! at je to práce, nebo druhému nechat to ,pro co taky dejchá a zrelaxuje se u toho!!..at je to cokoliv. prostě sdílet ve vztahu vše,hledat řešení,možnosti je spousty vždy,jen je vidět a chtít vidět!! tvrdím, že kdo chce spůsob najde, kdo nechce hledá výmluvy...k těm koním..jsou to vlastně naše děti,které taky nedáme pryč,protože už teď to nejde nějak je mít...mluvím o těch co jsou koně jejich život!! protože ti co si je pořizuji,protože to je zrovna trend a chtěj to skusit, tihle to řešit nikdy nebudou,prostě dají pryč,za co nejmín,hlavně aby se starosti zbavili!! takže konař vždy hledá možnosti..kamarádska výpomoc,nebo holt prodej...ale hledají jak to udělat a prodej je poslední co je napadne a někdy musí udělat...když to nejde jinak!! k názoru, že koně nejsou až tak fixování na člověka,bych řekla akorát to, že jsem zažila prodej koně od známého,měl jej hodně let,který skoro nežral po prodeji,přitom byl v dobrých podmínkách,truchlil...po x měsících jsem se se známým za tím koněm jeli podívat,jak se mu daří.....i teď mám slzy v očích,když si vzpomenu co ten kůň dělal když jen uslyšel hlas známého kamaráda,byvaleho majitele!!! takže nějaké pouto tam je,stoprocentně!! ja mám doma 4 koně,všechny u mě narozené, vychované,táhnu druhý rok po rozvodu,hledám zase novou životní cestu...a dělám co můžu,abych kobyly nemusela dát pryč...taky jsem byla donedávna bez práce,bez jakéhokoliv příjmu!! nemít rodiče( v důchodu),netroufám si říct jak by to dopadlo!!!,zaplaťpánbůh v baráčku s pozemky pro koně,jen pro to to asi doteď šlo..mít je v nájemní stáji,byla bych v prdeli,ale to bych doufala ve vlídnost a soucit kamarádu chovatelů skotu, že by po dobu nezbytně nutnou nechali moje kobyly past se s kravkama...každý máme svojí volbu životní jak se rozhodneme, co chceme podstoupit,řešit dělat....taky mě není hej...barák , práce, čtyři koně..boxoví podotýkám,jsou na to zvyklí a celej den na pastvině..ale jsem za to ráda a šťastná,protože je to pořád tak jak si moc ze srdce přeji,jen teď najít partnera a vytoužené mominko..mít lidskou rodinu....je mi 33 a s otěhotněním budu mít problémy, to už vím..musím na umělé,takže aby to i nový chlap ustál,bejt mi dvacet je mi hej,ale čas letí a mít omezenej čas počít taky nepřidává....

No možná vám to tak nepřipadá, ale je to ze života. Pokud dobře čtu, tak nikde nepíšu nic o tom, že mě kůň bezmezně miluje, to si možná pletete texty.
Mě jen příjde nezodpovědně, stejně jako několika jiným, si prostě pořídit zvíře jakékoliv a pak ho prostě odkopnout, prodat, darovat, dát na jatka atd.
Dovedu pochopit finanční tíseň, když prostě nedá někdo do kupy ani podělané pěťo na balík sena, tak to samozřejmě chápu. Ale ohánět se řečma, že to chlap prostě nezvládne uživit protože už živí tři předešlé děti a mateřská nic moc, to jako fakt nechápu. To už není ani tak o koni nebo o zvířeti, ale o tom, že by se lidi měli zamyslet nad tím, jestli vůbec zvládnou živit tolik krků... a když mám plat deset tisíc tak si nebudu pořizovat dvacet dětí.
Taky máme hypotéku na dům, do toho rekonstrukce, do toho x koní, manžel vydělává normálně v práci a to ještě ve fyzicky náročné práci a pak mi jde ještě bez řečí pomoc. Ač taky kdysi nekoňák, tak mě v tom podporuje a naše koně by pryč taky nedal. Naopak on je ten "motor "který má stále potřebu kupovat další a dalšího ho koně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No možná vám to tak nepřipadá, ale je to ze života. Pokud dobře čtu, tak nikde nepíšu nic o tom, že mě kůň bezmezně miluje, to si možná pletete texty.
Mě jen příjde nezodpovědně, stejně jako několika jiným, si prostě pořídit zvíře jakékoliv a pak ho prostě odkopnout, prodat, darovat, dát na jatka atd.
Dovedu pochopit finanční tíseň, když prostě nedá někdo do kupy ani podělané pěťo na balík sena, tak to samozřejmě chápu. Ale ohánět se řečma, že to chlap prostě nezvládne uživit protože už živí tři předešlé děti a mateřská nic moc, to jako fakt nechápu. To už není ani tak o koni nebo o zvířeti, ale o tom, že by se lidi měli zamyslet nad tím, jestli vůbec zvládnou živit tolik krků... a když mám plat deset tisíc tak si nebudu pořizovat dvacet dětí.
Taky máme hypotéku na dům, do toho rekonstrukce, do toho x koní, manžel vydělává normálně v práci a to ještě ve fyzicky náročné práci a pak mi jde ještě bez řečí pomoc. Ač taky kdysi nekoňák, tak mě v tom podporuje a naše koně by pryč taky nedal. Naopak on je ten "motor "který má stále potřebu kupovat další a dalšího ho koně.

To je asi jasné, že když lidi vydělávají 10 000měsíčně, že si nepořídí 20 dětí. Horší je, když ty tři děti mají a vydělávali třeba 30 000tisíc a dneska ( kdy z nějakého důvodu ) vydělávají pouze těch 10 000,- to asi musí nějak řešit. A myslím že je trochu ptákovina dát děti pryč a koně si nechat, protože je to zodpovědnost. Taky bych hledala mnoho řešení jiných řešení...a pokud by i ty nejposlednější záchrany přišli vniveč, koně bych musela prodat. Pak je ale otázka jak rychle a za kolik by šel.
Potom je tohle vše o známých.....jestli pomůžou. Jenže jsou lidi, kteří nepůjdou škemrat, a jsou lidi kteří nenabídnou pomoct. Pak je to jediné východisko.

Myslím že tady nikdo nenapsal, že se někdo koně vzdal kvůli dítěti. Pokud dobře čtu, tak to bylo vždy z toho důvodu, že se změnil styl života a připletla se stavba, stěhování, děti. Pak je to dost náročné. Vím že můj chlap by dělal cokoliv, byť by si vzal půjčku na kus louky, kde by byl kůň půl roku ,,zadarmo,, Ale taky věřím že by byl ochoten se strhat, nebo udělat maximum, aby mohl kůň zůstat. Jenže někdy to prostě okolnosti nedovolí,nebo to prostě nejde.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No možná vám to tak nepřipadá, ale je to ze života. Pokud dobře čtu, tak nikde nepíšu nic o tom, že mě kůň bezmezně miluje, to si možná pletete texty.
Mě jen příjde nezodpovědně, stejně jako několika jiným, si prostě pořídit zvíře jakékoliv a pak ho prostě odkopnout, prodat, darovat, dát na jatka atd.
Dovedu pochopit finanční tíseň, když prostě nedá někdo do kupy ani podělané pěťo na balík sena, tak to samozřejmě chápu. Ale ohánět se řečma, že to chlap prostě nezvládne uživit protože už živí tři předešlé děti a mateřská nic moc, to jako fakt nechápu. To už není ani tak o koni nebo o zvířeti, ale o tom, že by se lidi měli zamyslet nad tím, jestli vůbec zvládnou živit tolik krků... a když mám plat deset tisíc tak si nebudu pořizovat dvacet dětí.
Taky máme hypotéku na dům, do toho rekonstrukce, do toho x koní, manžel vydělává normálně v práci a to ještě ve fyzicky náročné práci a pak mi jde ještě bez řečí pomoc. Ač taky kdysi nekoňák, tak mě v tom podporuje a naše koně by pryč taky nedal. Naopak on je ten "motor "který má stále potřebu kupovat další a dalšího ho koně.

Ale já nikde nepíšu nic o tom, zda vás kůň miluje bezmezně. Já mám svoje koně ráda a myslím si že oni mě svým způsobem taky. Valach teda rozhodně :-)
Bývalý přítel měl nějakých 40000 měsíčně...já cca 14 000...nebyl problém uživit naše tři koně, hypotéku, jeho dvě děti z bývalého manželství...Pak o práci přišel...nosí domů méně než já a jeho výplata pokryje sotva tu hypotéku....Z mojí výplaty se táhne celá domácnost, koně (jeho kobylka už je prodaná) jeho alimenty, a práce na baráku, protože prostě bez topení tu dítě být nemůže a pod...a do toho jsem zjistila, že jsem těhotná a hned na rizikáč...Už 2x jsem byla v nemocnici a je to fakt boj ...Přítel to poněkud nezvládá psychicky, odešel...hypotéku -tedy jeho část platí moji rodiče aby mi zůstal barák...koně mi dělá kamarádka, protože já mám zakázané i zhluboka dýchat...A vím zcela jistě, kde jsou nyní moje hodnoty a priority...
Koně mám už 20 let...z toho 11 doma...a 10 let žiju s tím, že NEMŮŽU otěhotnět....Nepovažuju své chování za nezodpovědné...jen prostě nastala situace, která se moc předpokládat nedala...a asi je pochopitelné že své první a nejspíš i poslední dítě rozhodně nepohodím do kopřiv jen proto, abych nebyla ošklivá na svoje koně...To opravdu pardon...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je asi jasné, že když lidi vydělávají 10 000měsíčně, že si nepořídí 20 dětí. Horší je, když ty tři děti mají a vydělávali třeba 30 000tisíc a dneska ( kdy z nějakého důvodu ) vydělávají pouze těch 10 000,- to asi musí nějak řešit. A myslím že je trochu ptákovina dát děti pryč a koně si nechat, protože je to zodpovědnost. Taky bych hledala mnoho řešení jiných řešení...a pokud by i ty nejposlednější záchrany přišli vniveč, koně bych musela prodat. Pak je ale otázka jak rychle a za kolik by šel.
Potom je tohle vše o známých.....jestli pomůžou. Jenže jsou lidi, kteří nepůjdou škemrat, a jsou lidi kteří nenabídnou pomoct. Pak je to jediné východisko.

Myslím že tady nikdo nenapsal, že se někdo koně vzdal kvůli dítěti. Pokud dobře čtu, tak to bylo vždy z toho důvodu, že se změnil styl života a připletla se stavba, stěhování, děti. Pak je to dost náročné. Vím že můj chlap by dělal cokoliv, byť by si vzal půjčku na kus louky, kde by byl kůň půl roku ,,zadarmo,, Ale taky věřím že by byl ochoten se strhat, nebo udělat maximum, aby mohl kůň zůstat. Jenže někdy to prostě okolnosti nedovolí,nebo to prostě nejde.

Já taky neříkám, že má dát někdo pryč dítě!! Tady na diskuzích obecně se čte všechno jen na půl
No a stejnak ten prodej toho koně nic neřeší, peníze za něj rozfrcáš za kraviny a co dál. Nic, budeš mít stejný h..o jako před tím když si koně měla a pokud máš koně jednoho u domu na dvorku, tak si vážně myslím, že ten balík sena na měsíc v zimě není tak moc. Kdyby potřebovala moje kamarádka pomoc, tak bych vyšla vstříc. Ale já mám spíš kamarády mezi nekoňáky, jelikož jsme se odstěhovali 300km do vesnice kde koně máme akorát my. A o okolní koňáky se nezajímám, každý na svým dvorku.
A co když se dává pryč pes nebo i menší zvíře jak už někdo psal, vždyť to je furt do kolečka bez konce.
A to je právě ono, vy to nazýváte změnou životního stylu - já tomu říkám, že vás koně prostě už omrzely a tak si pořídíme jiné "hračky" ať už jde o dítě nebo jiné zvíře. To mi nepřipadá normální.
Jednou to zvíře mám, tak za něj nesu zodpovědnost a s tím si nás přece partner bere a už předem než strčí hlavu do chomoutu ví, že to je náročné soužití s koněm.
Vy to tu furt přirovnáváte koně/hospoda, koně/šipky, koně/věc... ale ten kůň dýchá, cítí apod. a že se někomu to omrzí tak ho prostě odstrčí jinam mi nepřipadá fér.
A když už tady byla řeč o tom, že babička má důchod na zabezpečení, tak toho koně můžete taky třeba pronajmout, když vám tolik jde o to aby si na sebe vydělával. Já mám sousedku co by ráda ke koním, ale zatím vždycky narazila na blbce majitele. Ke mě chodí občas vypomoct respektive spíše než vypomoc se pomazlit s koňma, vyčistit je a popovídat, ale nejezdí protože si to můj muž nepřeje. Krom toho, už tu takových debat jak někdo někoho hledá nebo obráceně bylo taky už dost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale já nikde nepíšu nic o tom, zda vás kůň miluje bezmezně. Já mám svoje koně ráda a myslím si že oni mě svým způsobem taky. Valach teda rozhodně :-)
Bývalý přítel měl nějakých 40000 měsíčně...já cca 14 000...nebyl problém uživit naše tři koně, hypotéku, jeho dvě děti z bývalého manželství...Pak o práci přišel...nosí domů méně než já a jeho výplata pokryje sotva tu hypotéku....Z mojí výplaty se táhne celá domácnost, koně (jeho kobylka už je prodaná) jeho alimenty, a práce na baráku, protože prostě bez topení tu dítě být nemůže a pod...a do toho jsem zjistila, že jsem těhotná a hned na rizikáč...Už 2x jsem byla v nemocnici a je to fakt boj ...Přítel to poněkud nezvládá psychicky, odešel...hypotéku -tedy jeho část platí moji rodiče aby mi zůstal barák...koně mi dělá kamarádka, protože já mám zakázané i zhluboka dýchat...A vím zcela jistě, kde jsou nyní moje hodnoty a priority...
Koně mám už 20 let...z toho 11 doma...a 10 let žiju s tím, že NEMŮŽU otěhotnět....Nepovažuju své chování za nezodpovědné...jen prostě nastala situace, která se moc předpokládat nedala...a asi je pochopitelné že své první a nejspíš i poslední dítě rozhodně nepohodím do kopřiv jen proto, abych nebyla ošklivá na svoje koně...To opravdu pardon...

No ale já taky nemluvím o vás, mluvím obecně jak se tu dámy rozkřikovaly. O práci může přijít kdokoliv, to už tu bylo psáno a to jsem psala, že to dokážu pochopit a je lepší koně raději prodat, než aby nedostal nažrat. Ale možnosti nějaké jsou vždycky stačí o tom víc uvažovat a nebát se někdy třeba i za riskovat (a nemyslím tím jako, že riskovat to jestli sobě nebo dítěti něco uděláte). Ale proč se tady budu vypisovat a radit co může každý dělat, je to věc každého. Podle mě a pár dalších je to nezodovědné, každý podle sebe nemyslíte a ostatní to omlouvají vším možným...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já taky neříkám, že má dát někdo pryč dítě!! Tady na diskuzích obecně se čte všechno jen na půl
No a stejnak ten prodej toho koně nic neřeší, peníze za něj rozfrcáš za kraviny a co dál. Nic, budeš mít stejný h..o jako před tím když si koně měla a pokud máš koně jednoho u domu na dvorku, tak si vážně myslím, že ten balík sena na měsíc v zimě není tak moc. Kdyby potřebovala moje kamarádka pomoc, tak bych vyšla vstříc. Ale já mám spíš kamarády mezi nekoňáky, jelikož jsme se odstěhovali 300km do vesnice kde koně máme akorát my. A o okolní koňáky se nezajímám, každý na svým dvorku.
A co když se dává pryč pes nebo i menší zvíře jak už někdo psal, vždyť to je furt do kolečka bez konce.
A to je právě ono, vy to nazýváte změnou životního stylu - já tomu říkám, že vás koně prostě už omrzely a tak si pořídíme jiné "hračky" ať už jde o dítě nebo jiné zvíře. To mi nepřipadá normální.
Jednou to zvíře mám, tak za něj nesu zodpovědnost a s tím si nás přece partner bere a už předem než strčí hlavu do chomoutu ví, že to je náročné soužití s koněm.
Vy to tu furt přirovnáváte koně/hospoda, koně/šipky, koně/věc... ale ten kůň dýchá, cítí apod. a že se někomu to omrzí tak ho prostě odstrčí jinam mi nepřipadá fér.
A když už tady byla řeč o tom, že babička má důchod na zabezpečení, tak toho koně můžete taky třeba pronajmout, když vám tolik jde o to aby si na sebe vydělával. Já mám sousedku co by ráda ke koním, ale zatím vždycky narazila na blbce majitele. Ke mě chodí občas vypomoct respektive spíše než vypomoc se pomazlit s koňma, vyčistit je a popovídat, ale nejezdí protože si to můj muž nepřeje. Krom toho, už tu takových debat jak někdo někoho hledá nebo obráceně bylo taky už dost.

¨Vy snad žejete v nějaké pohádce nebo co, láska až za hrob, partner si vás bere s vašimi zájmy, s chybami, s koňmi už vás bude na věky bezmězně podporovat a milovat. Realita je trochu jinde. Taky bych tomu moc ráda věřila, ale vidím to realisticky a rozhodně bych s tímto nikdy nepočítala i když teď mám chlapa, kterého koně baví a je se mnou rád i přes moje mouchy, ale nepočítám s tím, že to tak bude navždy a nehodlám se na to spoléhat, nikdy totiž neříkej nikdy.
A beru to taky tak, že mám za svoje zvířata zodpovědnost, nikdy jsem žádné pryč nedala, dokonce ani nejezdím skoro na dovolenou, protože nemám kamarády zvířátkomily, kteří by se mi o ně dlouhodobě postarali (a rodině jsou moje zájmy spíš na obtíž, celý můj život se snažii o to abych se zvířat zbavila a to doslova, abych je prostě neměla ráda a seděla doma na zadku), navíc stejně to neumí tak jak já, ale nemůžu nikdy říct, že příjde dítě, finanční krize, nedostatek času, přátelé a rodina mě nepodpoří a chlap uteče a nebudu nucena se zvířat vzdát. A to si vyberu spíš zvíře než člověka, s lidma pracuju a zároveň je nesnáším.
Takže ono vzdát s ekoně není jen o tom, že mě přestane bavit, nebo že to výjde z módy. Ale znám i pár takových co koně či psi střídají podle ročních období a podle momentální nálady a takovým bach zakázala vlastnit i toho křečka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já taky neříkám, že má dát někdo pryč dítě!! Tady na diskuzích obecně se čte všechno jen na půl
No a stejnak ten prodej toho koně nic neřeší, peníze za něj rozfrcáš za kraviny a co dál. Nic, budeš mít stejný h..o jako před tím když si koně měla a pokud máš koně jednoho u domu na dvorku, tak si vážně myslím, že ten balík sena na měsíc v zimě není tak moc. Kdyby potřebovala moje kamarádka pomoc, tak bych vyšla vstříc. Ale já mám spíš kamarády mezi nekoňáky, jelikož jsme se odstěhovali 300km do vesnice kde koně máme akorát my. A o okolní koňáky se nezajímám, každý na svým dvorku.
A co když se dává pryč pes nebo i menší zvíře jak už někdo psal, vždyť to je furt do kolečka bez konce.
A to je právě ono, vy to nazýváte změnou životního stylu - já tomu říkám, že vás koně prostě už omrzely a tak si pořídíme jiné "hračky" ať už jde o dítě nebo jiné zvíře. To mi nepřipadá normální.
Jednou to zvíře mám, tak za něj nesu zodpovědnost a s tím si nás přece partner bere a už předem než strčí hlavu do chomoutu ví, že to je náročné soužití s koněm.
Vy to tu furt přirovnáváte koně/hospoda, koně/šipky, koně/věc... ale ten kůň dýchá, cítí apod. a že se někomu to omrzí tak ho prostě odstrčí jinam mi nepřipadá fér.
A když už tady byla řeč o tom, že babička má důchod na zabezpečení, tak toho koně můžete taky třeba pronajmout, když vám tolik jde o to aby si na sebe vydělával. Já mám sousedku co by ráda ke koním, ale zatím vždycky narazila na blbce majitele. Ke mě chodí občas vypomoct respektive spíše než vypomoc se pomazlit s koňma, vyčistit je a popovídat, ale nejezdí protože si to můj muž nepřeje. Krom toho, už tu takových debat jak někdo někoho hledá nebo obráceně bylo taky už dost.

¨Vy snad žejete v nějaké pohádce nebo co, láska až za hrob, partner si vás bere s vašimi zájmy, s chybami, s koňmi už vás bude na věky bezmězně podporovat a milovat. Realita je trochu jinde. Taky bych tomu moc ráda věřila, ale vidím to realisticky a rozhodně bych s tímto nikdy nepočítala i když teď mám chlapa, kterého koně baví a je se mnou rád i přes moje mouchy, ale nepočítám s tím, že to tak bude navždy a nehodlám se na to spoléhat, nikdy totiž neříkej nikdy.
A beru to taky tak, že mám za svoje zvířata zodpovědnost, nikdy jsem žádné pryč nedala, dokonce ani nejezdím skoro na dovolenou, protože nemám kamarády zvířátkomily, kteří by se mi o ně dlouhodobě postarali (a rodině jsou moje zájmy spíš na obtíž, celý můj život se snažii o to abych se zvířat zbavila a to doslova, abych je prostě neměla ráda a seděla doma na zadku), navíc stejně to neumí tak jak já, ale nemůžu nikdy říct, že příjde dítě, finanční krize, nedostatek času, přátelé a rodina mě nepodpoří a chlap uteče a nebudu nucena se zvířat vzdát. A to si vyberu spíš zvíře než člověka, s lidma pracuju a zároveň je nesnáším.
Takže ono vzdát s ekoně není jen o tom, že mě přestane bavit, nebo že to výjde z módy. Ale znám i pár takových co koně či psi střídají podle ročních období a podle momentální nálady a takovým bach zakázala vlastnit i toho křečka.

vždycky to jde? ne vždycky to opravdunejde nechat si to zvíře.. psa křečka kočky možná ale ne u koní. Rozvedla jsem se, přestěhovala k rodičům, měla jenom mateřskou (tedy zatím stále rozvodové řízení , neb naše soudy jsou pomalejší než šneci- jen jsem šla od něj pryč) na nkrku mimčo a hromada dluhů od ex.. a utáhněte to i s koněm.. takže téměř všecko šlo na dluhy zbytek na koně.. táhla jsem ho tři měsíce... měsíc v nájemní stáji za trojku - tofakt nešlo... dva měsíce doma.. měla fajn box a no malej ale dostatečnej výběh... ale byla sama a moje ex kobyla byla vždy ve stádě samotná začola být protivná, neposlušnáa celkově se z ní stával jinej kůň.. že pětistovka na seno za měsíc stačí? ta moje spořádala na podzim když už nebxyla pastva dva a pul balíku za měsíc.. o spotřebě ječmenu ani nemluvim :-) a že jsem jí mohla pronajmout? snažila jsem se ale kdo si pronajme mladé neobsedlé zvíře? nikdo.. takže nežaby se kobyla trápila jeden a pul měsíce z toho co byla "doma" jsem jí inzerovala a nyní má suprové majitele u kterých se má báječně.. a nelituju toho.. právě proto že jsem jí měla ráda a měla za ní zodpovědnost šla pryč a vybírala jsem si kam...
Příští rok pokud se zadaří si opět pořídím koně... mám zajištěno díkybohu za výborné známé co s ním a kam s ním kdyby se něco potento..... ale tehdy ta možnost prostě nebyla.....
měla jsem za kobylu zodpovědnost ale bavilo by vás která tu obhajujete nechat si to zvíře za každou cenu (krom vystěhování dítěte z domu) protože za něj mam zodpovědnost, bavilo by vás koukatna něj jakje něšťastný a každym dnem je to horší? a nechávat si ho dál protože přece se oněj musim starat kdyžjsem si ho pořídila? tfujtajksl. Ani omylem. Kdybych chtěla za těchpodmínek mi doma zůstat v klídku mohla a dneska bych měla fajn koně... ne nestálo mi to za to rook a třeba dýl jí trápit a ukamenujte mě. nechat si zvíře za každou cenu neni zodpovědnost ale sobeckost a opičí láska... FUJ

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
vždycky to jde? ne vždycky to opravdunejde nechat si to zvíře.. psa křečka kočky možná ale ne u koní. Rozvedla jsem se, přestěhovala k rodičům, měla jenom mateřskou (tedy zatím stále rozvodové řízení , neb naše soudy jsou pomalejší než šneci- jen jsem šla od něj pryč) na nkrku mimčo a hromada dluhů od ex.. a utáhněte to i s koněm.. takže téměř všecko šlo na dluhy zbytek na koně.. táhla jsem ho tři měsíce... měsíc v nájemní stáji za trojku - tofakt nešlo... dva měsíce doma.. měla fajn box a no malej ale dostatečnej výběh... ale byla sama a moje ex kobyla byla vždy ve stádě samotná začola být protivná, neposlušnáa celkově se z ní stával jinej kůň.. že pětistovka na seno za měsíc stačí? ta moje spořádala na podzim když už nebxyla pastva dva a pul balíku za měsíc.. o spotřebě ječmenu ani nemluvim :-) a že jsem jí mohla pronajmout? snažila jsem se ale kdo si pronajme mladé neobsedlé zvíře? nikdo.. takže nežaby se kobyla trápila jeden a pul měsíce z toho co byla "doma" jsem jí inzerovala a nyní má suprové majitele u kterých se má báječně.. a nelituju toho.. právě proto že jsem jí měla ráda a měla za ní zodpovědnost šla pryč a vybírala jsem si kam...
Příští rok pokud se zadaří si opět pořídím koně... mám zajištěno díkybohu za výborné známé co s ním a kam s ním kdyby se něco potento..... ale tehdy ta možnost prostě nebyla.....
měla jsem za kobylu zodpovědnost ale bavilo by vás která tu obhajujete nechat si to zvíře za každou cenu (krom vystěhování dítěte z domu) protože za něj mam zodpovědnost, bavilo by vás koukatna něj jakje něšťastný a každym dnem je to horší? a nechávat si ho dál protože přece se oněj musim starat kdyžjsem si ho pořídila? tfujtajksl. Ani omylem. Kdybych chtěla za těchpodmínek mi doma zůstat v klídku mohla a dneska bych měla fajn koně... ne nestálo mi to za to rook a třeba dýl jí trápit a ukamenujte mě. nechat si zvíře za každou cenu neni zodpovědnost ale sobeckost a opičí láska... FUJ

tak známý si tak z opičí lásky nechal svou kobču kterou měl prakticky od narození, nějakých deset let ji měl doma, prvních pět let mu tam docházela holčina, která ji brala ven a do výběhu než se odstěhovala, druhých pět let si umíte představit.... když si okolní konáci rýpali proč ji neprodá tak hodil takovou cifru že se protáčeli panenky

Ahojte, četla jsem jen začátek, takže nevím, jestli někdo psal něco obdobného...
Je mi 22, v 18 jsem poznala "super borce", takovej klasickej městskej týpek, věk 28. Ale jak se ukázalo po nějaké době, lenoch na entou, furt jen počítač, serfovat, chatovat atd. Práce mu smrděla. Občas semnou u koní byl (v té době jsme měli 3 koníky), ale jen tak se svézt, prácu jsem dělala všechnu sama s našima a kamarádkama, sena - nepomohl ani náhodou... Taky mi říkal takový ty kecy, musíš si vybrat, koně nebo rodina bla bla bla,... jenže já jsem tvrdohlavec, a koně v životě nedám, to se radši oběsím... 3 roky jsem s ním klempírovala... poslední rok to byla ale hrůza, furt hádky, rozcházení se...
Potom jsme se rozešli, podotýkám KONEČNĚ!!!! (Furt mi nechtěl dát pokoj a já byla blbá a měla ho ráda).

Ani ne půl roku potom jsme chtěli připouštět kobylky, ve vedlejší vesnici měli pěkného plemeníčka, velšáčka, no tak jsme si to tam domluvili... díky těm poblblým koníkům, co dělali hlavně kraviny než se připouštěli - nechali jsme je navolno at si to vyřeší :) no tak hlavně díky nim jsem poznala mého nynějšího přítele, který je k nezaplacení, naprosto zlatá duše :) Je taky trochu do koní, aji semnou jezdí, ale hlavně pomáhá mi, neremcá, máme hodně společných zájmů a taky díky němu už se nám stádo rozrostlo do počtu 7 koní, 2 hříbátka čekáme právě s jeho hřebečkem. Co víc si přát? než úžasného chlapa. A to přitom on je jen o 2 roky starší jak já ;)

Takže zadavatelce bych řekla asi toto, když se s tím chlapem necítíte, kopněte ho do řitě. Bude to bolet, ale když domácnost zvládáte už takhle sama, tak to zvládnete i bez darmožrouta!!! Štěstí může být mnohem blíž, než si myslíte :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojte, četla jsem jen začátek, takže nevím, jestli někdo psal něco obdobného...
Je mi 22, v 18 jsem poznala "super borce", takovej klasickej městskej týpek, věk 28. Ale jak se ukázalo po nějaké době, lenoch na entou, furt jen počítač, serfovat, chatovat atd. Práce mu smrděla. Občas semnou u koní byl (v té době jsme měli 3 koníky), ale jen tak se svézt, prácu jsem dělala všechnu sama s našima a kamarádkama, sena - nepomohl ani náhodou... Taky mi říkal takový ty kecy, musíš si vybrat, koně nebo rodina bla bla bla,... jenže já jsem tvrdohlavec, a koně v životě nedám, to se radši oběsím... 3 roky jsem s ním klempírovala... poslední rok to byla ale hrůza, furt hádky, rozcházení se...
Potom jsme se rozešli, podotýkám KONEČNĚ!!!! (Furt mi nechtěl dát pokoj a já byla blbá a měla ho ráda).

Ani ne půl roku potom jsme chtěli připouštět kobylky, ve vedlejší vesnici měli pěkného plemeníčka, velšáčka, no tak jsme si to tam domluvili... díky těm poblblým koníkům, co dělali hlavně kraviny než se připouštěli - nechali jsme je navolno at si to vyřeší :) no tak hlavně díky nim jsem poznala mého nynějšího přítele, který je k nezaplacení, naprosto zlatá duše :) Je taky trochu do koní, aji semnou jezdí, ale hlavně pomáhá mi, neremcá, máme hodně společných zájmů a taky díky němu už se nám stádo rozrostlo do počtu 7 koní, 2 hříbátka čekáme právě s jeho hřebečkem. Co víc si přát? než úžasného chlapa. A to přitom on je jen o 2 roky starší jak já ;)

Takže zadavatelce bych řekla asi toto, když se s tím chlapem necítíte, kopněte ho do řitě. Bude to bolet, ale když domácnost zvládáte už takhle sama, tak to zvládnete i bez darmožrouta!!! Štěstí může být mnohem blíž, než si myslíte :)

tak hodne stesti

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojte, četla jsem jen začátek, takže nevím, jestli někdo psal něco obdobného...
Je mi 22, v 18 jsem poznala "super borce", takovej klasickej městskej týpek, věk 28. Ale jak se ukázalo po nějaké době, lenoch na entou, furt jen počítač, serfovat, chatovat atd. Práce mu smrděla. Občas semnou u koní byl (v té době jsme měli 3 koníky), ale jen tak se svézt, prácu jsem dělala všechnu sama s našima a kamarádkama, sena - nepomohl ani náhodou... Taky mi říkal takový ty kecy, musíš si vybrat, koně nebo rodina bla bla bla,... jenže já jsem tvrdohlavec, a koně v životě nedám, to se radši oběsím... 3 roky jsem s ním klempírovala... poslední rok to byla ale hrůza, furt hádky, rozcházení se...
Potom jsme se rozešli, podotýkám KONEČNĚ!!!! (Furt mi nechtěl dát pokoj a já byla blbá a měla ho ráda).

Ani ne půl roku potom jsme chtěli připouštět kobylky, ve vedlejší vesnici měli pěkného plemeníčka, velšáčka, no tak jsme si to tam domluvili... díky těm poblblým koníkům, co dělali hlavně kraviny než se připouštěli - nechali jsme je navolno at si to vyřeší :) no tak hlavně díky nim jsem poznala mého nynějšího přítele, který je k nezaplacení, naprosto zlatá duše :) Je taky trochu do koní, aji semnou jezdí, ale hlavně pomáhá mi, neremcá, máme hodně společných zájmů a taky díky němu už se nám stádo rozrostlo do počtu 7 koní, 2 hříbátka čekáme právě s jeho hřebečkem. Co víc si přát? než úžasného chlapa. A to přitom on je jen o 2 roky starší jak já ;)

Takže zadavatelce bych řekla asi toto, když se s tím chlapem necítíte, kopněte ho do řitě. Bude to bolet, ale když domácnost zvládáte už takhle sama, tak to zvládnete i bez darmožrouta!!! Štěstí může být mnohem blíž, než si myslíte :)

to je scénář pro nějaký súpr český seriál?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
to je scénář pro nějaký súpr český seriál?

aha, darmožrout se ozval

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
to je scénář pro nějaký súpr český seriál?

aha, darmožrout se ozval

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
aha, darmožrout se ozval

nerozumim

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nerozumim

No já zas nerozumím tomu proč se tomu příběhu vysmíváš?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No já zas nerozumím tomu proč se tomu příběhu vysmíváš?

Nevysmívám, byla to první myšlenka, která mě napadla, když jsem si to přečetla. Připadá mi legrační takové příběhy, tímto způsobem svěřovat internetu...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
vždycky to jde? ne vždycky to opravdunejde nechat si to zvíře.. psa křečka kočky možná ale ne u koní. Rozvedla jsem se, přestěhovala k rodičům, měla jenom mateřskou (tedy zatím stále rozvodové řízení , neb naše soudy jsou pomalejší než šneci- jen jsem šla od něj pryč) na nkrku mimčo a hromada dluhů od ex.. a utáhněte to i s koněm.. takže téměř všecko šlo na dluhy zbytek na koně.. táhla jsem ho tři měsíce... měsíc v nájemní stáji za trojku - tofakt nešlo... dva měsíce doma.. měla fajn box a no malej ale dostatečnej výběh... ale byla sama a moje ex kobyla byla vždy ve stádě samotná začola být protivná, neposlušnáa celkově se z ní stával jinej kůň.. že pětistovka na seno za měsíc stačí? ta moje spořádala na podzim když už nebxyla pastva dva a pul balíku za měsíc.. o spotřebě ječmenu ani nemluvim :-) a že jsem jí mohla pronajmout? snažila jsem se ale kdo si pronajme mladé neobsedlé zvíře? nikdo.. takže nežaby se kobyla trápila jeden a pul měsíce z toho co byla "doma" jsem jí inzerovala a nyní má suprové majitele u kterých se má báječně.. a nelituju toho.. právě proto že jsem jí měla ráda a měla za ní zodpovědnost šla pryč a vybírala jsem si kam...
Příští rok pokud se zadaří si opět pořídím koně... mám zajištěno díkybohu za výborné známé co s ním a kam s ním kdyby se něco potento..... ale tehdy ta možnost prostě nebyla.....
měla jsem za kobylu zodpovědnost ale bavilo by vás která tu obhajujete nechat si to zvíře za každou cenu (krom vystěhování dítěte z domu) protože za něj mam zodpovědnost, bavilo by vás koukatna něj jakje něšťastný a každym dnem je to horší? a nechávat si ho dál protože přece se oněj musim starat kdyžjsem si ho pořídila? tfujtajksl. Ani omylem. Kdybych chtěla za těchpodmínek mi doma zůstat v klídku mohla a dneska bych měla fajn koně... ne nestálo mi to za to rook a třeba dýl jí trápit a ukamenujte mě. nechat si zvíře za každou cenu neni zodpovědnost ale sobeckost a opičí láska... FUJ

Proboha a na co jste toho koně, když to vlastně ještě bylo hříbě nebo remonta, cpala ječmenem??? Můj kůň je velikosti většího tarpana, silný a statný, velikostně tak 150cm a tři balíky za měsíc sežere jen v zimě když byly -20tky a to je fakt dost rozežraný a hubu od žrádla jen tak neurve, v létě je jen na pastvě a tak se měsíční zimní finanční deficit úplně normálně srovná jako bych měla balík na měsíc, takže to by mě vůbec nezaráželo. Můj i když hlad nemá tak to do sebe tlačí jen tak. Ale rozhodně bych tak mladýho koně neládovala ječmenem a zbytečně mu zatěžovala organismus. Lepší dát kvalitní minerálku když už něco. Na půl roce, roce v samotě nic tak hrozného zas nevidím, pokud se tomu koni věnuju alespoň s ním jdu na procházku a hraju si s ním abych mu aspoň trochu byla kamarádem. Já valacha taky měla chvíli v samotě a rozhodně se z toho nepotento, nebylo to nejideálnější, ale taky ne nemožné. A klidně mě tu za to kamenujte. Až jsem našetřila na koupi pondi, tak jsem mu koupila malého kamaráda po půl roce.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proboha a na co jste toho koně, když to vlastně ještě bylo hříbě nebo remonta, cpala ječmenem??? Můj kůň je velikosti většího tarpana, silný a statný, velikostně tak 150cm a tři balíky za měsíc sežere jen v zimě když byly -20tky a to je fakt dost rozežraný a hubu od žrádla jen tak neurve, v létě je jen na pastvě a tak se měsíční zimní finanční deficit úplně normálně srovná jako bych měla balík na měsíc, takže to by mě vůbec nezaráželo. Můj i když hlad nemá tak to do sebe tlačí jen tak. Ale rozhodně bych tak mladýho koně neládovala ječmenem a zbytečně mu zatěžovala organismus. Lepší dát kvalitní minerálku když už něco. Na půl roce, roce v samotě nic tak hrozného zas nevidím, pokud se tomu koni věnuju alespoň s ním jdu na procházku a hraju si s ním abych mu aspoň trochu byla kamarádem. Já valacha taky měla chvíli v samotě a rozhodně se z toho nepotento, nebylo to nejideálnější, ale taky ne nemožné. A klidně mě tu za to kamenujte. Až jsem našetřila na koupi pondi, tak jsem mu koupila malého kamaráda po půl roce.

Á, už rozumím...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale já nikde nepíšu nic o tom, zda vás kůň miluje bezmezně. Já mám svoje koně ráda a myslím si že oni mě svým způsobem taky. Valach teda rozhodně :-)
Bývalý přítel měl nějakých 40000 měsíčně...já cca 14 000...nebyl problém uživit naše tři koně, hypotéku, jeho dvě děti z bývalého manželství...Pak o práci přišel...nosí domů méně než já a jeho výplata pokryje sotva tu hypotéku....Z mojí výplaty se táhne celá domácnost, koně (jeho kobylka už je prodaná) jeho alimenty, a práce na baráku, protože prostě bez topení tu dítě být nemůže a pod...a do toho jsem zjistila, že jsem těhotná a hned na rizikáč...Už 2x jsem byla v nemocnici a je to fakt boj ...Přítel to poněkud nezvládá psychicky, odešel...hypotéku -tedy jeho část platí moji rodiče aby mi zůstal barák...koně mi dělá kamarádka, protože já mám zakázané i zhluboka dýchat...A vím zcela jistě, kde jsou nyní moje hodnoty a priority...
Koně mám už 20 let...z toho 11 doma...a 10 let žiju s tím, že NEMŮŽU otěhotnět....Nepovažuju své chování za nezodpovědné...jen prostě nastala situace, která se moc předpokládat nedala...a asi je pochopitelné že své první a nejspíš i poslední dítě rozhodně nepohodím do kopřiv jen proto, abych nebyla ošklivá na svoje koně...To opravdu pardon...

Tak tohle je přesné. Zcela s tímto názorem souhlasím. Kdo ještě nezažil takovou situaci, bude tady dál blekotat něco o tom že to vždycky jde a zodpovědnost vůči zvířeti apod... Také mám koně už hooodně dlouho. Ale myslím, že kdybych se dostala do podobné situace, že prostě budu jednat ZODPOVĚDNĚ vůči všem - koním, dítěti atd. A kdo nebyl před takovou volbu drsně postaven, tak potom ho život tedy naučí sám o tom, co je důležitější, jestli mít nějaké zvíře nebo bydlení pro vlastní dítě. Kde to žijete vy všichni blázínci? Asi někde v nějakém americkém snu, a ne v realitě, že?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Á, už rozumím...

To jsem nepsala já.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proboha a na co jste toho koně, když to vlastně ještě bylo hříbě nebo remonta, cpala ječmenem??? Můj kůň je velikosti většího tarpana, silný a statný, velikostně tak 150cm a tři balíky za měsíc sežere jen v zimě když byly -20tky a to je fakt dost rozežraný a hubu od žrádla jen tak neurve, v létě je jen na pastvě a tak se měsíční zimní finanční deficit úplně normálně srovná jako bych měla balík na měsíc, takže to by mě vůbec nezaráželo. Můj i když hlad nemá tak to do sebe tlačí jen tak. Ale rozhodně bych tak mladýho koně neládovala ječmenem a zbytečně mu zatěžovala organismus. Lepší dát kvalitní minerálku když už něco. Na půl roce, roce v samotě nic tak hrozného zas nevidím, pokud se tomu koni věnuju alespoň s ním jdu na procházku a hraju si s ním abych mu aspoň trochu byla kamarádem. Já valacha taky měla chvíli v samotě a rozhodně se z toho nepotento, nebylo to nejideálnější, ale taky ne nemožné. A klidně mě tu za to kamenujte. Až jsem našetřila na koupi pondi, tak jsem mu koupila malého kamaráda po půl roce.

Nojo...ona má maminka nepochybně hromadu času chodit na procházky s mladým rozjíveným koněm a kočárkem...a teda...balík sena mám za 500 a dva měsíčně sežere určitě...a pastvu nemám..takže celoročně...když k tomu přidám poníka, tak dalších minimálně 500 měsíčně navíc...kde je očkování, odčervení, korektury....raději koně z domu,...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proboha a na co jste toho koně, když to vlastně ještě bylo hříbě nebo remonta, cpala ječmenem??? Můj kůň je velikosti většího tarpana, silný a statný, velikostně tak 150cm a tři balíky za měsíc sežere jen v zimě když byly -20tky a to je fakt dost rozežraný a hubu od žrádla jen tak neurve, v létě je jen na pastvě a tak se měsíční zimní finanční deficit úplně normálně srovná jako bych měla balík na měsíc, takže to by mě vůbec nezaráželo. Můj i když hlad nemá tak to do sebe tlačí jen tak. Ale rozhodně bych tak mladýho koně neládovala ječmenem a zbytečně mu zatěžovala organismus. Lepší dát kvalitní minerálku když už něco. Na půl roce, roce v samotě nic tak hrozného zas nevidím, pokud se tomu koni věnuju alespoň s ním jdu na procházku a hraju si s ním abych mu aspoň trochu byla kamarádem. Já valacha taky měla chvíli v samotě a rozhodně se z toho nepotento, nebylo to nejideálnější, ale taky ne nemožné. A klidně mě tu za to kamenujte. Až jsem našetřila na koupi pondi, tak jsem mu koupila malého kamaráda po půl roce.

cpala se ječmenem protože ho prostě potřebovala nebo dvacetkrát toliksena, prostě kůň popelnice. jinak nebyla to žádnej prcek natož tarpan co se nažere zničeho. Ale ve dvou letech 175 cm vysoká mohutná kobyla. A ano potřebovala nějaký jádro a no spotřebovala mraky sena. A ne nebyla tlustá a ne nedělalo se s ní nic nepatřičného jejímu věku (braní ven na ruce nebovedle koní obdena tím veškeré nároky na výcvik končily) A ano ně+kteří koně sami být můžou ona dfo roka a půl měla stádo cca 10 koní od roka a půl dvou ve svém výběhu a dvou vedle... a ne bez koní byla neštastná a ne ani po dvou měsícíchto nebylo lepší spíš horší.. navíc jsem v té době brigádničila abych jí utáhla. Prostě to skloubit nešlo a jak říkám než mít doma svého milovaného ale nešťastného koně to radši at je jinde kde mu bude fajn.
Co se týče krmení schválilo mi ho dost lidí (i ty dávky) cose kolem koní pohybují x let své koně mají také užhezkých x let a ač mezi sebou se nemusej na tomhle se shodli.
Ano pro mnohé to bude nepochopitelné ale každý kůň je jinak krmitelný a kdybych jí nechala jen na senu bude z níhubené cosi čemu čouhaj žebra a vypadá jak z dachau. Děkuju ne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nojo...ona má maminka nepochybně hromadu času chodit na procházky s mladým rozjíveným koněm a kočárkem...a teda...balík sena mám za 500 a dva měsíčně sežere určitě...a pastvu nemám..takže celoročně...když k tomu přidám poníka, tak dalších minimálně 500 měsíčně navíc...kde je očkování, odčervení, korektury....raději koně z domu,...

kobyla byla neskutečně hodná odvodilo by jí venku pětiletý dítko :-) ale jak řikám po ex mi zbyly jen dluhy takjsem šla na brigádu zas nebyl čas na koně... a druhýho ani ponclíka tam nebylo kam nacpat :-( (byla u kamarádky ve stodole a na nepoužívané zahradě) Kdyby to bylo přímo u mě doma asi bych zkusila sehnat něco cpokoli aby jí to dělalo koňskou společnost. Prostě se blbě sešly náhody :-) Nebýt brigády časubychměla víc než dost o tom žádná ale jak jsem psala tahle kobyla prostě potřebovala svoje stádečko ne jen lidi a bez něj byla hotová.... :-(

Udělala jste správně, že jste kobylku prodala. Lidé často sobecky myslí na sebe a zapomínají, co že je vlastně nejlepší pro jejich zvířata. Nevadí, že kůň nemá kde bydlet, nemá co žrát, je sám, má přece MĚ, majitelku, tak musí být šťastný! Tohle je uvažování dítěte, ne rozumného dospělého člověka. Věřím, že dát kobylu pryč muselo být hodně těžké, ale život je o prioritách. Rozumím a chápu Vás, udělala bych to samé.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
cpala se ječmenem protože ho prostě potřebovala nebo dvacetkrát toliksena, prostě kůň popelnice. jinak nebyla to žádnej prcek natož tarpan co se nažere zničeho. Ale ve dvou letech 175 cm vysoká mohutná kobyla. A ano potřebovala nějaký jádro a no spotřebovala mraky sena. A ne nebyla tlustá a ne nedělalo se s ní nic nepatřičného jejímu věku (braní ven na ruce nebovedle koní obdena tím veškeré nároky na výcvik končily) A ano ně+kteří koně sami být můžou ona dfo roka a půl měla stádo cca 10 koní od roka a půl dvou ve svém výběhu a dvou vedle... a ne bez koní byla neštastná a ne ani po dvou měsícíchto nebylo lepší spíš horší.. navíc jsem v té době brigádničila abych jí utáhla. Prostě to skloubit nešlo a jak říkám než mít doma svého milovaného ale nešťastného koně to radši at je jinde kde mu bude fajn.
Co se týče krmení schválilo mi ho dost lidí (i ty dávky) cose kolem koní pohybují x let své koně mají také užhezkých x let a ač mezi sebou se nemusej na tomhle se shodli.
Ano pro mnohé to bude nepochopitelné ale každý kůň je jinak krmitelný a kdybych jí nechala jen na senu bude z níhubené cosi čemu čouhaj žebra a vypadá jak z dachau. Děkuju ne.

Slečna co se na toto psala, by se mohla možná mrknout na nějaké stránky o výživě koní, nebo zeptat přímo výživáře. Ono se totiž jádro dává mladým koním běžně. Mě výživář řekl pro 2 letou, menší , ale masitou kobylu 8 kg sena a 3 kg jádra denně. Kec, že koni stačí pouze sen je fakt kec.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Slečna co se na toto psala, by se mohla možná mrknout na nějaké stránky o výživě koní, nebo zeptat přímo výživáře. Ono se totiž jádro dává mladým koním běžně. Mě výživář řekl pro 2 letou, menší , ale masitou kobylu 8 kg sena a 3 kg jádra denně. Kec, že koni stačí pouze sen je fakt kec.

Stačí, záleží na kvalitě sena. Ale to by výživář vypadal, že si peníze nezaslouží...tak musí spočítat krmnou dávku s jádrem :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Stačí, záleží na kvalitě sena. Ale to by výživář vypadal, že si peníze nezaslouží...tak musí spočítat krmnou dávku s jádrem :-)

Některým koním jen kvalitní seno bohatě stačí některým bohužel ne. Každý je individuální a nelze paušalizovat. Ono třeba také srovnávat čt vysoko v krvi ke kterému byl přimísen appaloosa taktéž vysoko v krvi (částečně plňas s huculem či tarpanem je hovadina :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Slečna co se na toto psala, by se mohla možná mrknout na nějaké stránky o výživě koní, nebo zeptat přímo výživáře. Ono se totiž jádro dává mladým koním běžně. Mě výživář řekl pro 2 letou, menší , ale masitou kobylu 8 kg sena a 3 kg jádra denně. Kec, že koni stačí pouze sen je fakt kec.

Věřte, že stačí opravdu kvalitní seno, mrkev a dejme tomu třeba hrst zrní/granulek. Ale jak bylo řečeno, výživář by nedostal zaplaceno... a neznám výživáře, který by z 99% necpal do koně nesmysli. Kdybychom totiž hříbata nechali na kvalitním seně, přes sezonu na přiměřené pastvě a něco na chuť do žlabu jako je právě mrkve nebo když už někdo mermo mocí chce jádro tak tu hrstku, takřka by vymizela hříbata se získaným překlubem, schvácená, a se spoustou dalších kopytních problémů.
Lidi by si měli uvědomit, že nadbytek živin v těle hříběte nebo remonty vede zas k problémům. Trocha té energie v hrstce jádra denně opravdu bohatě stačí všem hříbatům na pokrytí růstové energie a žádnou jinou energii hříbě také nepotřebuje není jezdecky využívané! 8kg sena schvaluji seno je objemové krmivo, ale 3kg jádra denně 2l. hříběti no potěž koště!! Místo jádra raději dodejte minerálku koni tim prospějete mnohem víc než 3kilama jádra!

mě ke kobyle neradil výživář anýbrž lidé u kterých byla ustájena a mí známí, všichni zkušení dost koní odchovali jeden pracovalcelá léta ještě na xaverově bež ho zavřeli.. proč by mi měli radit at jí cpu když oni z toho měli prd? maximálně míň jádra pro svý koně neb jsem to měla v ceně? Nějak mě nic nenapadá.. a kobyla neměla a nemá problémy s pohybovým aparátem žádné.. prostě to bylo velké mohutné zvíře které by vypadalo jak žebřiňá knedostat nějaké jádro.. šrotu nedostávala nijak moc, kdyžse přešlo na máčený/spařenýáječmen jaksi ta dávka narostla (nebyla možnost ho našrotovat) a to po dva měsíce než mi šla z domu:-( dneska jsou jí 4 a něco má pod sebou hříbě. Nedávno jí byly dělaný rentgeny pod sedlo chodí rekreačně především do terénua vše ok nikde žádný problém... Jak říkám každý kůň je jiný.... a podle toho by se člověk rozumně měl přizpůsobit.. když plácnu budu mít plňáska taksi řeknu že mu stačí přece dost kvalitního sena kdyžse jen fláká po výběhu a chodí na lehký prochajdy a ejhle začne hubnout ale přece mu to kvalitní seno v neomezeném množství stačí.. nechám to tak? Blbost.. přilepšim mu jádrem.
Můj názor je přizpůsobit se danému koni a necpat ho zbytečně čimkoli navíc (natož granulema a musli a podobnejma kravinama) pokud to není nutné.. pokud je tak to prostě dam. konec tečka :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Věřte, že stačí opravdu kvalitní seno, mrkev a dejme tomu třeba hrst zrní/granulek. Ale jak bylo řečeno, výživář by nedostal zaplaceno... a neznám výživáře, který by z 99% necpal do koně nesmysli. Kdybychom totiž hříbata nechali na kvalitním seně, přes sezonu na přiměřené pastvě a něco na chuť do žlabu jako je právě mrkve nebo když už někdo mermo mocí chce jádro tak tu hrstku, takřka by vymizela hříbata se získaným překlubem, schvácená, a se spoustou dalších kopytních problémů.
Lidi by si měli uvědomit, že nadbytek živin v těle hříběte nebo remonty vede zas k problémům. Trocha té energie v hrstce jádra denně opravdu bohatě stačí všem hříbatům na pokrytí růstové energie a žádnou jinou energii hříbě také nepotřebuje není jezdecky využívané! 8kg sena schvaluji seno je objemové krmivo, ale 3kg jádra denně 2l. hříběti no potěž koště!! Místo jádra raději dodejte minerálku koni tim prospějete mnohem víc než 3kilama jádra!

Myslím, že na příspěvky typu: všem koním sundat podkovy, všichni koně bez železa v hubě, všichni koně 24/7, všem koním jen seno... nemá absolutně smysl reagovat. Hold zabedněnci zpívají furt stejnou písničku ;-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Myslím, že na příspěvky typu: všem koním sundat podkovy, všichni koně bez železa v hubě, všichni koně 24/7, všem koním jen seno... nemá absolutně smysl reagovat. Hold zabedněnci zpívají furt stejnou písničku ;-)

Jistě, lepší je ta vaše písnička - podkovy, udidla, boxy a jádro, ať máme na koních pořádné sádlo!

haha koně jsem měla v ustájku box-noc výběh-den cca od 7 hráno výběhdo 6h večer. Box nikoli z důvodu toho že se mi nechtělo mít je venku ale bezpečnosti malí haranti lezoucí do výběhu závistivcia všelijaká čeládka. Navíc v okolí už bylo pár pokusů v noci o krádeže koní takže jsem nic nehodlala riskovat. Co se týče kování pokud podkovy bejt nemusí nenadam je ani omylem. Pokud z nějakého důvodu by pro koně byly lepší nandám je ihned a sundám okamžitě jakmile skončí jejich úloha (v případě že to není trvalého rázu) Co se týče boxů - atjsou koně maximálně venku ale box by měli znát také... v případě zranění když by tam museli být zavřeni atd.. Jinak pokud je kůň hodně pracovně vytížen a následně vypuštěn do20hlavého stáda asi si moc neopočine, v takovémto případě by se mi právě líbil režim 12x12 kdy má určitý hodiny svuj klídek v boxe ale dost času tráví s ostatními koňmi venku. O9všem pokud koni vyhovuje pastevko at je jen tam pokud ne at je jinej typ ustájka. S krmením totéž co s ostatním řídit se budu ne dle norem a názorůale dle potřeb KONKRÉTNÍHO KONĚ.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jistě, lepší je ta vaše písnička - podkovy, udidla, boxy a jádro, ať máme na koních pořádné sádlo!

Já mám teda na koních sádlo spíš z toho, že jsou 24/7, jen na seně, nebo jen na trávě a bosí. No asi tloustnou z toho železa v hubě, co jim do ní dávám na ježdění
ale tojsme odbočili od původního tématu...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jistě, lepší je ta vaše písnička - podkovy, udidla, boxy a jádro, ať máme na koních pořádné sádlo!

pojeď se podívat na naši kobylu A1/1, jak vypadá bez podkov (totálně rovná kopyta, á počkat, ona je to A1/1, špatná kopyta má daná GENETICKY, ne z podkov) - bohužel jsme ji ale podkovy vrátili, protože jsme se nemohli dívat, jak při kažbým kroku přivírá oči.. Je jen na seně (krásné senné břicho, kdejaká březí kobyla by jí mohla závidět... škoda, že nemá z čeho tvořit svaly a vypadá jak žebřiňák s břichem)... Udidlo sice dostává, ale při té jízdě s otěžema za přesku jí to tedy musí opravdu vadit...
Ale ať žijí fanatici. všichni koně jsou přece stejní, hucul nebo plňas, stejný režim všem!

Holky, tohle je jinačí téma. To nemá z dětmi nic společného :D Tak se přestaňte hádat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já právě dítě teď nechci, jen stále častěji slyším, jak jsem divná, vždyť mi musejí tikat biologické hodiny...ale ony netikají. Přítel má tendenci pomáhat, ale jen občas...a občas se mi taky stalo, že mi to zpětně vyčetl, že pro mě něco udělal. V lednu jsem dostala střevní a zvracecí virozu...no, a místo aby se nabídl, že mi za mě něco udělá, tak jsem musela vstát a fungovat. Pak se ještě zlobil, že proč jsem mu neřekla nebo že jsem měla jít za bráchou...Já nevím, jak mu vysvětlit svůj nároz na věc, aby pochopil,že dítě není pc, ale doživotní závazek.

Souhlasím s názory ostatních, zřejmě to nebude přímo ve Vás, ten problém jako takový, jen podvědomě s tímto člověkem dítě nechcete, divná nejste, věřte mi, ani mně žádné biologické hodiny netikají, nepatřím k ženám co se ihned nahrnou ke kočárku své kamarádky atd., za to mám 1 koně, 2 psy a 3 kočky, i když mě spousta lidí osočuje z bláznovství, já se tak necítím, vím, že ti tvorové mě naplňují. Při plánování dítěte bych se řídila pravidlem 2x měř, jednou řež a pokud se na něj necítíte, rozhodně se nenechte do toho natlačit (Ignorujte psychický nátlak jak od přítele, tak od známých, vůbec ani nepřemýšlejte nad tím, že jste divná)!!! Nikdy, mohla by jste pak velice litovat, na početí dítěte musí být dva lidé a ti dva lidé ho musejí chtít.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím s názory ostatních, zřejmě to nebude přímo ve Vás, ten problém jako takový, jen podvědomě s tímto člověkem dítě nechcete, divná nejste, věřte mi, ani mně žádné biologické hodiny netikají, nepatřím k ženám co se ihned nahrnou ke kočárku své kamarádky atd., za to mám 1 koně, 2 psy a 3 kočky, i když mě spousta lidí osočuje z bláznovství, já se tak necítím, vím, že ti tvorové mě naplňují. Při plánování dítěte bych se řídila pravidlem 2x měř, jednou řež a pokud se na něj necítíte, rozhodně se nenechte do toho natlačit (Ignorujte psychický nátlak jak od přítele, tak od známých, vůbec ani nepřemýšlejte nad tím, že jste divná)!!! Nikdy, mohla by jste pak velice litovat, na početí dítěte musí být dva lidé a ti dva lidé ho musejí chtít.

Pro zadavatelku:
očividně je to líný mrzák, který zná jen pohodlí u počítače, takového kopnout do zadní části těla a hledat aspon trochu něco schopnějšího. Nemusí to být přece koňák, stačí, aby uměl dát ruku k dílu...

Kam se poděli pracovití chlapi??? sedí asi na fb ://