Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.124.137
Darovali jste někdo koně jako společníka? Napište zkušenosti.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.199.115
Ano darovali.. Dostiháka kterého jsme nedoporučovali na ježdění, byl to ďábel a navíc tou dobou měl šlachu... Nyní již nikdy více i když ono si člověk nevybere, prodali jsme jich dost a né všichni se maj nejlíp.. Ovšem ta pravděpodobnost tam je předci jen větší... Nyní takové prodávám po 10-15 tis. ale jsou všichni časem vhodní pod sedlo i do nižšího sportu bez nutnosti nějkých preparátů apod.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.65.76
Darovali. Starou plňasku na dožití, středně starou ponici nevhodnou k chovu rodině, která v několika měsících přišla z různých zdravotních důvodů o 3 koně a zbyl jim jen novorozený hřebeček, tak aby nevyrůstal sám. Dále 2 hřebce - 1 s nemocnou nohou, který se v novém místě má líp než u nás a nakonec mladého hřebečka rodině, která si od nás před lety hřebce koupila a museli ho ze zdravotních důvodů utratit. Byla to taková "dobrovolná reklamační náhrada", oni nic nechtěli, ale mě bylo blbé prodat jim dalšího koně. Z toho 3 koně jsou stále u obdarovaných majitelů, pouze poničku darovali dál a kdesi se "ztratila" pokud vůbec ještě žije...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.157.147
ahojky jestli můžu vezmu to z druhý strany, vzali jsme si darovanou kobylku (za převoz 6000,-) starší (prý mírně dušnou). No v průběhu jsme zjistili že byla kdysi ještě pochvácená na předky. zpráva od veta byla protože jsme převáželi z kraje do kraje. Brali jsme jí v zimě bez problémů a důvěřovali vet. zprávě. a pak přišlo jaro kobyla přestala žrát začla hubnout nechodila jen stála a vypadala na umření, přijel náš vet. ukázali jsme mu tu zprávu co jsme dostali ke kobyle a po kontrole nám řekl že, kobyla je zralá na uspání že plíce má úplně oddělaný a že se jen trápí. zkusili jsme ještě kortikoidy ale ani to nepomohlo a kobča se musela uspat. Bývalí majitelé se elegantně zbavili problému a nás darovaná kobylka vyšla asi na 15 tis i s kafinou. Nehledě k tomu že jsem si kobylku oblíbila protože to byl takovej mazlík a v tý době jsem byla ještě těhotná, prořvala jsem tři dny v kuse a dobře mi neni ještě teď. Takže darovanýho koně už nikdy.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.88.1
Tak já jsem si jednou taky vzala nezrovna zdravého koně (schváceného) s vědomím jeho handicapu s tím že ho vyléčím a vytáhnu z nejhoršího. Koník nebyl úplně zadara ale za symbolickou cenu a ještě jsem platila dopravu přes 600km, byla to taková rychlá srdcová záležitost. Koně jsem z toho dostala za dva roky ale je to honička ho udržet zdravého...
A za sebe už bych si asi nikdy takhle koně nevzala (ani zdravého ani nemocného), ani kdyby byl zadara a ještě by ho i zadara dovezli. Je to hrozný závazek a to především finanční. Koník je na rekre a když si zpočtu co mě léčba stála, tak za tu cenu bych mohla mít dalšího v celku solidního sporťáka s výborným původem. Ale už to neřeším, umístila jsem ho ke kamarádce jako společníka k jejímu valachovi. Sporťáky mám ve sportovní stáji.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.119.24
Ověřenému člověku bych koníka darovala, u někoho cizího bych se bála že ho po darování třeba pošle na jatka nebo se ho po čase zbaví dál. Někdy se více vyplatí koně darovat než platit náklady za něj
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.71.82
No, tak my jsem před dvěma roky darovali tehdy sice 20-ti letou,ale hodnou a zdravou folblutku,která na štěstí s novými majiteli zůstala dál v naší stáji a má se dobře, slouží jim dobře, nemohou si ji vynachválit a i když má svoje roky, je stále v dobré kondici a žádný zdravotní problém u ní ještě nebyl. Majitelé ji nepřetěžijí, spíše rozmazlují a na to občasné se svezení je v klidu povozí a mladší člen rodiny se na ní ještě učí jezdit a kobylka v poho. My jsme spokojení, že má tak skvělé nové majitelé a kobča je taky spokojená.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.151.2
Vzala jsem si před 6ti lety taky darovaného koně, hrozily mu jatka protože napadal lidi a to tak že trhal maso. Ale jinak zdravý, tenkrát 13 let, nekopal. No párkrát mě taky hnusně kousnul a už jsem myslela že mu asi vyrazím zuby, ale pak si na mě zvyknul ( po roce ) a je v pohodě. Jen na cizí si furt dovolí ale to je mě upřímně jedno. Mám ho dodnes, sice se během té doby přichvátil ale to se povedlo napravit a lítá jako dřív. Má od té doby dietu aneb koordinované krmení. Má rád děti, nikdy žádné nekousnul. Nyní už má věk a tak jezdí spíš jen pro udržení aspoň nějaké kondice jednou za čas a hlavně dělá společnost. Upřímně jsem ráda, že ho mám a jsem předchozí majitelce vděčná za něj. Je to poník. Nedávno jsme s přítelem uvažovali, že bychom si pořídili velké koně, jenže podmínka byla aby šel pony pryč....a to přes mé srdce neprojde. A tak jsme pořídili k němu jen jednoho a je to v pohodě. Každý říká k čemu mi je takový darmožrout co kouše a je starý... Ale právě jeho kousavost mi nejednou pomohla když se nás snažil napadat opilec, jen jsem do koně dloubla a hned věděl co po něm chci tak se zakousnul a ať si o mě každý myslí co chce, netoleruju obtěžující opilce. Je to člen rodiny, tolik let je s námi, zvyknul si na nás a na své bydlení, že by mi byla strašná hamba ho někam šoupnout. Je to úžasný učitel nejen pro děti ale taky pro mladé koně. Jako vodící kůň chodil před dvěma kobylami co byly vážně trošku magorky, hysterky atd a díky němu se sklidnily a pochopily, že ten třeba velký trs trávy je nesežere a letící pták není granát. Opravdu pro mne je to pony k nezaplacení. Kdybych sháněla tak bych si klidně takhle dalšího vzala
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.152.100
Já teda nemám darovaného koně, i když, jak se to vezme. POtřebovala jsem ke své kobče společníka, protože její kámoška umřela, tak jsme hledali a našli jsme, Našli jsme slečnu, která prodávala valacha, my na něj v tu chvíli peníze neměli, tak jsme se dohodli na bezplatném pronájmu s možností pozdějšího odkupu. Valacha jsem si zkoušela na jízdárně a všechno ok, tak jsme kývli a majtelce se taky u nás líbilo, tak nám ho přivezla.
Ze začátku vše bylo v pořádku, ale koník když někde viděl trochu prostranství,tak se nedal udržet, a když jsme přijeli z vyjížďky domu, tak divně, ztěžka chodil.... Volali jsme majtelce a z té vylezlo, že valach je bývalý sporťák a není na loukách k zastavení a z těžkých tréninků má něco se šlachama či co, tak jsme kontaktovali bývalou veterinářku a zpávu a RTG ukázali našemu vetovi, ten to konstatoval jen tím, že se jenom diví, že ten kůň ještě chodí.
Momentálně druhá kobylka je starší a má těžkou artrózu a budeme jí muset nechat uspat, ale majtelce valacha se nemůžeme dovolat, aby si ho odvezla, aby tam nebyl sám (další koně na nějakej čas nechceme).... Máme koně, se kterým nemůžeme cokoliv dělat, majtelka s náma nekomunikuje....... je lepší mít sice darovaného, ale vlastního koně, než to co máme my....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.118.41
Já kdysi darovala poníka.Je to asi 10-11 let(?).Jmenoval se Goiáš,byl to šetlend.Dlouho byl ve Starém Plzenci.Vzala si ho tam taková silnější paní.K tomu jí přemluvila holčina,která k nám jezdila s rodiči do penzionu na dovolenou.Tam si ho oblíbila..Snad poník ještě žije,...,ale nevím.Přez léto se hodně drbal(letní vyrážka,komáři,muchničky...)Jezdil u nich i v zápřeži.A byl tam i jako společník.Šel tam jako k prověřené osobě.Když jsem toto chtěla udělat s velkým koněm,hlásili se mi samí handláci a pochybní zájemci.A toho koně mám dodnes.Raději ať dožije u mne.