Jste někdo samouk?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj chtěla jsem se zeptat, začínal jste někdo jako začátečník a pak nadále pokračoval i jako samouk? vše jste se učily sami? a jak vám to šlo? Děkuji za odpovědi. A hlavně mě nepeskujte jen se ptám a sem zvědavá na názory. :-)

Základy jsem měla z dětství z jezdeckého oddílu. Co se týče péče, krmení a výstroje, hodně jsem si nastudovala na netu, v knihách a sbírala rady zkušených.
Co se týče jezdění, tak bez trenéra to nejde. V jezdectví ne. Už po pár týdnech samostatného poflakování dělám polovinu věcí špatně a další chyby se kumulují a nabalují. Pokud vám na koni záleží, aby se zlepšoval a nepokazil, samouk to nezvládne.
Ale pozor, je trenér a TRENÉR.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj chtěla jsem se zeptat, začínal jste někdo jako začátečník a pak nadále pokračoval i jako samouk? vše jste se učily sami? a jak vám to šlo? Děkuji za odpovědi. A hlavně mě nepeskujte jen se ptám a sem zvědavá na názory. :-)

Já samouk jsem a to už 10 let...začínala jsem jako 14-ti letá, kdy jsem dostala koně. Ještě předtím jsem navštěvovala jezdecký klub, ale potom jsme se přestěhovali a pořídili si vlastní koně. Určitě by trenér nebyl na škodu...nedávno jsme tu měli zkušenou jezdkyni, která nám radila co ještě vylepšit, párkrát jsem jezdila pod trenérem, ale z většiny jsem samouk. U mých prvních koní jsem dělala chyby, které jsem si časem uvědomila a teď se to snažím dělat správně. Člověk se pořád učí...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj chtěla jsem se zeptat, začínal jste někdo jako začátečník a pak nadále pokračoval i jako samouk? vše jste se učily sami? a jak vám to šlo? Děkuji za odpovědi. A hlavně mě nepeskujte jen se ptám a sem zvědavá na názory. :-)

Ano jako uplny zacatecnik jsem byla na kvalitnim tabore s konmi...zaklady okolo koni sem se naucila a dal pokracuju jako samouk...klus mi trochu zvladnout pomahala jedna trenerka ale jinak vsecko komplet sama...a ted vychovavam mladeho kona....nic neni nemozne...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano jako uplny zacatecnik jsem byla na kvalitnim tabore s konmi...zaklady okolo koni sem se naucila a dal pokracuju jako samouk...klus mi trochu zvladnout pomahala jedna trenerka ale jinak vsecko komplet sama...a ted vychovavam mladeho kona....nic neni nemozne...

Tak to palec nahoru myslim si ze kdyz umi nekdo zaklad coz je jak se dobre sedi na koni tak pak neni problem se ostatni naucit sama. Je jasny ze klus neni nejlehci ale jinak tedy vse zvladate?:) a konika mate na rekreaci?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak to palec nahoru myslim si ze kdyz umi nekdo zaklad coz je jak se dobre sedi na koni tak pak neni problem se ostatni naucit sama. Je jasny ze klus neni nejlehci ale jinak tedy vse zvladate?:) a konika mate na rekreaci?

Jezdectví je VELMI nebezpečný sport. Je špatné šířit myšlenku, že lze vlastní výuku a výuku mladého koně zvládat samostatně. Úrazové statistiky o tom vypovídají zcela jasně a většina úrazů vzniká z neznalosti a nezkušenosti. Pokud chcete něco šmudlat samostatně, kupte si malého psa.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jezdectví je VELMI nebezpečný sport. Je špatné šířit myšlenku, že lze vlastní výuku a výuku mladého koně zvládat samostatně. Úrazové statistiky o tom vypovídají zcela jasně a většina úrazů vzniká z neznalosti a nezkušenosti. Pokud chcete něco šmudlat samostatně, kupte si malého psa.

Zcela souhlasím.
Ono také každý si pod pojem jezdit představí něco jiného. Pro spousty lidí to bohužel jen znamená udržet se na koni ve všech chodech a určovat směr jízdy. Pak ano, to zvládne každý stylem pokus-omyl. Několik takových "jezdců" znám a opravdu se nestačím divit, jejich prezentace je vždy naprosto šílená a dělají si akorát ostudu, což si pochopitelně nechtějí připustit. O spokojenosti jejich koním ani nemluvím, bohužel to ty lidi také nevidí.
Takže pokud někdo chce umět jezdit, a je jedno, jestli jen po lese, tak pouze a jenom pod dohledem dobrého trenéra a trénovat několik let.
Počítám s tím, že se můj nároz většině lidí nebude líbit

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj chtěla jsem se zeptat, začínal jste někdo jako začátečník a pak nadále pokračoval i jako samouk? vše jste se učily sami? a jak vám to šlo? Děkuji za odpovědi. A hlavně mě nepeskujte jen se ptám a sem zvědavá na názory. :-)

Jsem samouk a jezdím už 15 let . Důležité je přemýšlet při tom ježdění a ještě důležitější je mít na to samoukování dokonalého koně bez toho to nejde. Na nějakém mladochovi nebo pošukovi se jezdit nenaučíš, i kdybys měla supr talent.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem samouk a jezdím už 15 let . Důležité je přemýšlet při tom ježdění a ještě důležitější je mít na to samoukování dokonalého koně bez toho to nejde. Na nějakém mladochovi nebo pošukovi se jezdit nenaučíš, i kdybys měla supr talent.

ano ano máte pravdu chce to dokonalého koně. Ikdyž dokonalý kůń neexistuje ale za to jsou tu bud starší typy kobylek nebo valášků co jsou dobré učitelky. Je jasné ,že na mladém koni se muže člověk jak zabít tak zlikviduje aji koně. Takže když už třeba na začátečnické ježdění nebo pokročilého začátečníka bych volila určitě kobylku učitelku.Máte pravdu hlavně u toho ježdění přemýšlet.Můj názor je že když se naučí začátečník ovládat koně v kroku a taky umí všechno kolem toho ( né si sednout a nohy křivé a hijé trhat koně za hubu) tak tam nevidím problém v ježdění. Teda ovšem kdyby začátečník jezdil pouze a vždy jenom krokem.Na klus a cval určitě trenéra ale to už zajíždím až moc do svých myšlenek s tím krokem:)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak to palec nahoru myslim si ze kdyz umi nekdo zaklad coz je jak se dobre sedi na koni tak pak neni problem se ostatni naucit sama. Je jasny ze klus neni nejlehci ale jinak tedy vse zvladate?:) a konika mate na rekreaci?

koníka...mladého ročka a učíme se navzájem....už předtím jsem vychovávala jednuklisničku ale pod dozorem....učila jsem se na jemné a velmi hodné kobče a stále se ještě učím...protože jsem pravidelně po třech letech začala jezdit až před třemi měsíci....e to velmi hodná klidná a charakterní kobča slezského norika...teda jak ona tak její dcera roční nejsou moje....
samozřejmě byly i krušné chvilky jako třeba s mladou zvedání noh...už to zvládáme...a se mnou třeba první cvaly....ale všechno jde...:D

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jezdectví je VELMI nebezpečný sport. Je špatné šířit myšlenku, že lze vlastní výuku a výuku mladého koně zvládat samostatně. Úrazové statistiky o tom vypovídají zcela jasně a většina úrazů vzniká z neznalosti a nezkušenosti. Pokud chcete něco šmudlat samostatně, kupte si malého psa.

pardon...ale kolem se pohybuji šest lket a není to první mladý koník co vychovávám ale první co vychovávám samostatně....a záleží co berete jako úraz...má mamka třeba i napuchlý palec u nohy a já až něco zlomeného...ale nevím....každý má jiný práh bolesti....a rozhodně jsem měla víc problémů s psem než s koněm...:D...a rozhodně dnes bych už radši všem doporučila kvalitního trenéra(je mi 14...) ale to jsem jakožto samouk byla blázen do koní a trenér nikde...:D

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zcela souhlasím.
Ono také každý si pod pojem jezdit představí něco jiného. Pro spousty lidí to bohužel jen znamená udržet se na koni ve všech chodech a určovat směr jízdy. Pak ano, to zvládne každý stylem pokus-omyl. Několik takových "jezdců" znám a opravdu se nestačím divit, jejich prezentace je vždy naprosto šílená a dělají si akorát ostudu, což si pochopitelně nechtějí připustit. O spokojenosti jejich koním ani nemluvím, bohužel to ty lidi také nevidí.
Takže pokud někdo chce umět jezdit, a je jedno, jestli jen po lese, tak pouze a jenom pod dohledem dobrého trenéra a trénovat několik let.
Počítám s tím, že se můj nároz většině lidí nebude líbit

a tak jako to musím teda protestovat....kobyla o kterou se starám je spokojená a když ji něco olí snažím se najít příčinu....a když se nepovede zavoláme veta....o naše koníky nám hodně jde....

a taky jsme jen tak řekli jednomu trenérovi aby mně a kámošku porovnal.....já se učila na kliďasovi a ona tři roky pod vedením ttrenéra ale na divochovi....kámoška má dodnes strach cválat a nebo klusat....sedí na koni jak brambor že prý se tak líp udrží.....takže...nevím nevím....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
a tak jako to musím teda protestovat....kobyla o kterou se starám je spokojená a když ji něco olí snažím se najít příčinu....a když se nepovede zavoláme veta....o naše koníky nám hodně jde....

a taky jsme jen tak řekli jednomu trenérovi aby mně a kámošku porovnal.....já se učila na kliďasovi a ona tři roky pod vedením ttrenéra ale na divochovi....kámoška má dodnes strach cválat a nebo klusat....sedí na koni jak brambor že prý se tak líp udrží.....takže...nevím nevím....

Pochopitelně, pokud se někdo "učí" na koni, který je obtížně jezditelný a nezkušeného jezdce nerespektuje, tak to NENÍ učení, ale tak akorát cesta k průšvihu.
Krom toho platí stará známá pravda, že aby se člověk naučil dobře jezdit, musí se mu pod zadkem prostřídat co nejvíce koní. Pak nemůsíme řešit, že se zdeformujeme podle nějakého koně.
A ano, je pravda, že u ježdění i péče je třeba přemýšlet a neustále hledat informace, porovnávat s ostatními, ale to pořád není pro všechny lidi samozřejmost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj chtěla jsem se zeptat, začínal jste někdo jako začátečník a pak nadále pokračoval i jako samouk? vše jste se učily sami? a jak vám to šlo? Děkuji za odpovědi. A hlavně mě nepeskujte jen se ptám a sem zvědavá na názory. :-)

Ja som začínala ako samouk v 12 rokoch. Sused si kúpil 2,5 ročnú čerstvo obsadnutú kobylu, on ju zapriahal a mne dovolil na nej jazdiť lebo som bola do koní hotová a v tom čase (bolo to už hooodne dávno ) nikde v okolí kone neboli. Mala som nejaké knižky, ale väčšinu vecí som robila len tak ako sa mi zdalo vhodné. V podstate sme sa naučili spolu fungovať, ale ako to tu už niekto spomínal to nebolo jazdenie, ale vozenie sa.. kobyla šla kam som chcela, naklusala, aj nacválala - ale iba smerom domov hihi no vtedy som si myslela ako úžasne viem jazdiť že..
potom keď som mala 16 ju starý pán predal a ja zarytá pubertiačka som týždeň preplakala a povedala si, že na iného koňa si v živote nesadnem. Akurát som aj nastupovala na strednú školu tak tva roky som to aj dodržala, lebo vlastne ani nebolo kde ani nebol čas. Až raz som objavila v novinách inzerát, že 10km od nás otvárajú jazdeckú školu a vtedy sa mi rozjasnili oči a rozbúchalo srdce ako za starých čias a hneď na druhý deň som tam šla. Bol tam tréner a spýtal sa ma ako dlho jazdím. Povedala som že 4 roky ale že som dlhšiu dobu na koni nesedela. Vyzeral spokojný, veď 4 roky sú dosť :)) dal mi do ruky čistenie, uzdičku, sedlo a ukázal na box s bielou lipicankou že si ju mám nachystať. Všetko bolo OK až do chvíle kým som išla uzdiť a na uzdičke bol martingal. Toľko remeňov! Tréner došiel a pomohol mi, síce sa trocha divil, že neviem čo je martingal, ale tak zrejme si povedal, že asi ho nie všade používajú. Potom ale prišla ďalšia vec - chapsy. Spýtal sa ma, či mám svoje a ja že čo to je? To už sa pozrel trocha váhavejšie a dal požičal mi ich aj prilbu. Keď sa začalo jazdiť za 5 minút bolo moje jazdecké sebavedomie na tom najhlbšom dne a hambila som sa ako pes. Trénerovi došlo že to so mnou také ružové nebude hneď po vysadnutí, keď som uzdičku chytila po svojom do celej dlane. A tak prišiel, ukázal mi ako, zrovnal nohy a začali sme krokovať. To mi ešte išlo, kobyla bola kľudná takže v podstate robila sama to čo on hovoril :)
Ale prišiel klus.. začala som v ľahkom sede a tréner zakričal "vysadáš na zlú nohu" a ja že na akú zlú nohu?? a potom ďalej že urob veľký kruh, to som sa ešte dovtípila, ale to čo som urobila malo od kruhu moooc ďaleko. Po 20 minútach sa už na to nemohol pozerať a priniesol lonž. Spýtal sa ma kto ma učil jazdiť a ja že sama.. len pokrútil hlavou a začali sme pekne od začiatku.. prilož holene na koňa, päty dolu, špičky ku koňovi.. nerozťahuj tie ruky do nemoty, nehrb sa... kôň sa neriadi ťahaním za jednu oťaž!
Bolo to ťažké, hlavne preto, že som mala veľa zlozvykov. Jediné čo som sa naučila sama bolo udržať sa na koni. A bola to inak veľká výhoda, lebo jazdci tam pomerne často padali stačilo jedno vyhodenie koňa a vždy bol niekto na zemi. Ja som bola zvyknutá sa udržať aj pri sérii hrbáčov, prudkom zastavení či samovoľnej zmene smeru .. ale keď sa na to spätne pozerám začínať tak ako ja by som už nechcela. Človek sa sám naučí naozaj iba voziť, jazdiť nie. Je to ako s každým iným športom dá sa robiť ako hobby bez trénera, či už je to futbal, tenis, alebo behanie, ale ak to chcete robiť dobre už to bez trénera jednoducho nejde. Veď aj tí profi športovci majú svojich trénerov aj keď to už vedia

Přesně toto jsem měla na mysli. Klobou dolů, že Vy jste si to uvědomila a začala ze sebou něco dělat. Většina lidí se spokojí s tím, že se vozí a udrží na koni ve všech chodech. A zároveň si myslí, jací jsou super jezdci.
Takže tento příspěvěk si všichni samouci pečlivě přečtěte a věřte, že u vás je to úplně stejné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně toto jsem měla na mysli. Klobou dolů, že Vy jste si to uvědomila a začala ze sebou něco dělat. Většina lidí se spokojí s tím, že se vozí a udrží na koni ve všech chodech. A zároveň si myslí, jací jsou super jezdci.
Takže tento příspěvěk si všichni samouci pečlivě přečtěte a věřte, že u vás je to úplně stejné.

A ešte aby si nemysleli, že to nejde po piatich rokoch som si urobila licenciu a následne kurz učiteľa jazdy

A na jakém kurzu jste byla??

Jsem začátečník a mám mladou kobylku 4 letou (srdcovka,nešlo to jinak). Já vím říká se že je to ta nejhorší kombinace,pro nás ale ne.
Předtím jsem jako začátečník měla starší a zkušenější koně,ovšem nikdy jsem se na nich necítila,bála jsem se.
Tuto kobylku jsem si učila od základů.Sama jsem si ji obsedala.Pak jsem ji nechala základně přijezdit.Nyní se učíme obě spolu.Funguje to.Občas na nás dohlédne někdo zkušený,kdo poradí a opraví.Musím ale říct že kobylka je kliďaska,velký charakter.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já samouk jsem a to už 10 let...začínala jsem jako 14-ti letá, kdy jsem dostala koně. Ještě předtím jsem navštěvovala jezdecký klub, ale potom jsme se přestěhovali a pořídili si vlastní koně. Určitě by trenér nebyl na škodu...nedávno jsme tu měli zkušenou jezdkyni, která nám radila co ještě vylepšit, párkrát jsem jezdila pod trenérem, ale z většiny jsem samouk. U mých prvních koní jsem dělala chyby, které jsem si časem uvědomila a teď se to snažím dělat správně. Člověk se pořád učí...

A koně jste měla "vycvičeného" (seděl už na něm někdo před tím něž jste na něj sedla vy)?? A nebo jste učila i koně "jezdit"?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já samouk jsem a to už 10 let...začínala jsem jako 14-ti letá, kdy jsem dostala koně. Ještě předtím jsem navštěvovala jezdecký klub, ale potom jsme se přestěhovali a pořídili si vlastní koně. Určitě by trenér nebyl na škodu...nedávno jsme tu měli zkušenou jezdkyni, která nám radila co ještě vylepšit, párkrát jsem jezdila pod trenérem, ale z většiny jsem samouk. U mých prvních koní jsem dělala chyby, které jsem si časem uvědomila a teď se to snažím dělat správně. Člověk se pořád učí...

A koně jste měla "vycvičeného" (seděl už na něm někdo před tím něž jste na něj sedla vy)?? A nebo jste učila i koně "jezdit"?

Já jsem jezdila před 15 lety u soukromníka ( kde jsem se naučila základy ježdění a péči o koně ) pak jsem měla 8mi letou pauzu.Před 5 ti lety jsem si koupila svou první kobylu která uměla základy ( krok,klus a cval - nic víc) a ted už umí couvat ,ustupovat na holeň a ted jsem u překroků ,vše jsem jí učila sama a nikoho jsem k tomu neměla kdo by mi radil.Všecno jsem dělala intuitivně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj chtěla jsem se zeptat, začínal jste někdo jako začátečník a pak nadále pokračoval i jako samouk? vše jste se učily sami? a jak vám to šlo? Děkuji za odpovědi. A hlavně mě nepeskujte jen se ptám a sem zvědavá na názory. :-)

Ahoj, já jsem začala před 3 měsíci úplně od začátku. Mám sice nějaké základy z dětství, ale to už je dávno:) koupila jsem si mladého plnokrevníka s dostihovou minulostí, první dny byly krušné, to musím přiznat. Jezdit se učím sama a zatím nemám větší problém, když potřebuju poradit mám k dispozici trenérku takže je to super. Myslím,že je fajn najít si s koněm vlastní vztah bez někoho třetího:)

Pokud se tu hovoří o případech, kdy se ZAČÍNÁ samostatně (a ještě k tomu na mladém koni), tak to důrazně nedoporučuji. Je to děsně nebezpečné. Ale můj příběh je hlavně o tom, být samouk...
Jezdila jsem x let v postkomunistickém oddíle na provozácích - úroveň výuky nula, nicméně základy to byly. Pak jsem dalších x let jezdila jednoho koníka, jednu dobu něco jako parkurový trénink (polochromé zničené zvíře, dneska bych na to nesedla ani v kroku) pod trenérkou, ale většinu neskokové práce sama. Pak delší pauza a najednou touha po vlastním koni. Absolutně dementní koupě kobyly podle barvy (a předpokládaného charakteru) ve věku 4 let, sotva naučená pobídkám na základní chody, ježděná na parelce. Moc jsem to neřešila (blbka), strčila jí udidlo do huby a začala... Dneska, po asi 5 letech samostatné práce (poslední měsíce jsem KONEČNĚ sehnala trenérku) umíme spoustu věcí, něco odskákáno, teď kvůli zdravotnímu problému (čip v kopytě, skákání nezvládá, přiježďování ano, budeme operovat) se soustředím na drezurní prvky, ustupujeme na holeň, začínáme piruety v kroku, dovnitř plec, záď, atd. Kobyla má 101% charakter a já se snažím vše načíst (poradit se teoreticky) a nedělat chyby. Když jsem sehnala levnou trenérku, které zároveň věřím, že něco umí, byla jsem šťastná jako malé děcko a těším se, až pojedu první drezurní závody, i když tam budu jako blbec - ve třiceti letech s devítiletým koněm POPRVÉ :-). Netvrdím, že moje piruety jsou perfektní, neříkám, že moje dovnitř plec je bezchybná a VÍM, že jsem magor, že to vůbec zkouším sama... ALE co má dělat člověk, který nemá peníze na trenéra? Má se na to vykašlat a nejezdit? Jezdit jen na vyjížďky, když má větší ambice? Asi by to tak mělo být a nejspíš většina lidí tady potvrdí, že jsem blázen, ale já věřím, že se dostavují výsledky a že to zvládáme dobře a doufám, že se jednou budu moci (v duchu) smát, že třeba jednou porazím nějakou tu usmrkanou kačenu z předražené stáje s koněm za 150 000,-, kterého jí koupil tatínek, kterého jí jezdí trenér za 500,- na hodinu, bez jehož dohledu by ona sama nezvládla ani zacouvat a já na sebe budu hrdá... Možná se to nestane a jen sním, ale kdybych se nesnažila dělat věci, o kterých lidé říkají, že nejdou, žila bych dnes v paneláku v 1+1 a brečela, že nemám 5 000,- na měsíční ustájení v komerční stáji. Mám s úžasným manželem rodinný dům, u něj koně, plánujeme pískovou jízdárnu. I když měsíčně nemám na trenéra, jedny Vánoce dostanu přepravák, jedny narozeniny překážkový materiál... Život je otázkou priorit a věřím, že spousta věcí lze silou vůle, pečlivostí, snahou, poctivostí a (ne)zdravým rozumem dokázat i přes to, že všichni říkají "to nejde". Těm, kteří mají podmínky a penízky na kvalitní ježdění pod trenérem lehce závidím a přeji hodně štěstí a těm, kteří jsou na tom stejně ("špatně") jako já, přeji štěstíčka ještě víc!! :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pokud se tu hovoří o případech, kdy se ZAČÍNÁ samostatně (a ještě k tomu na mladém koni), tak to důrazně nedoporučuji. Je to děsně nebezpečné. Ale můj příběh je hlavně o tom, být samouk...
Jezdila jsem x let v postkomunistickém oddíle na provozácích - úroveň výuky nula, nicméně základy to byly. Pak jsem dalších x let jezdila jednoho koníka, jednu dobu něco jako parkurový trénink (polochromé zničené zvíře, dneska bych na to nesedla ani v kroku) pod trenérkou, ale většinu neskokové práce sama. Pak delší pauza a najednou touha po vlastním koni. Absolutně dementní koupě kobyly podle barvy (a předpokládaného charakteru) ve věku 4 let, sotva naučená pobídkám na základní chody, ježděná na parelce. Moc jsem to neřešila (blbka), strčila jí udidlo do huby a začala... Dneska, po asi 5 letech samostatné práce (poslední měsíce jsem KONEČNĚ sehnala trenérku) umíme spoustu věcí, něco odskákáno, teď kvůli zdravotnímu problému (čip v kopytě, skákání nezvládá, přiježďování ano, budeme operovat) se soustředím na drezurní prvky, ustupujeme na holeň, začínáme piruety v kroku, dovnitř plec, záď, atd. Kobyla má 101% charakter a já se snažím vše načíst (poradit se teoreticky) a nedělat chyby. Když jsem sehnala levnou trenérku, které zároveň věřím, že něco umí, byla jsem šťastná jako malé děcko a těším se, až pojedu první drezurní závody, i když tam budu jako blbec - ve třiceti letech s devítiletým koněm POPRVÉ :-). Netvrdím, že moje piruety jsou perfektní, neříkám, že moje dovnitř plec je bezchybná a VÍM, že jsem magor, že to vůbec zkouším sama... ALE co má dělat člověk, který nemá peníze na trenéra? Má se na to vykašlat a nejezdit? Jezdit jen na vyjížďky, když má větší ambice? Asi by to tak mělo být a nejspíš většina lidí tady potvrdí, že jsem blázen, ale já věřím, že se dostavují výsledky a že to zvládáme dobře a doufám, že se jednou budu moci (v duchu) smát, že třeba jednou porazím nějakou tu usmrkanou kačenu z předražené stáje s koněm za 150 000,-, kterého jí koupil tatínek, kterého jí jezdí trenér za 500,- na hodinu, bez jehož dohledu by ona sama nezvládla ani zacouvat a já na sebe budu hrdá... Možná se to nestane a jen sním, ale kdybych se nesnažila dělat věci, o kterých lidé říkají, že nejdou, žila bych dnes v paneláku v 1+1 a brečela, že nemám 5 000,- na měsíční ustájení v komerční stáji. Mám s úžasným manželem rodinný dům, u něj koně, plánujeme pískovou jízdárnu. I když měsíčně nemám na trenéra, jedny Vánoce dostanu přepravák, jedny narozeniny překážkový materiál... Život je otázkou priorit a věřím, že spousta věcí lze silou vůle, pečlivostí, snahou, poctivostí a (ne)zdravým rozumem dokázat i přes to, že všichni říkají "to nejde". Těm, kteří mají podmínky a penízky na kvalitní ježdění pod trenérem lehce závidím a přeji hodně štěstí a těm, kteří jsou na tom stejně ("špatně") jako já, přeji štěstíčka ještě víc!! :-)

Přesně tak vždy nejde jen o to mít nejlepšiho trenéra a nejlepší jízdárnu či jezdecký klub. Nejkrásnejší je když ti tvůj kůň věří a ty věříš jemu,naučiš se mu porozumět a nedonucuješ ho k poslušnosti 2 udidly, různými průvlečkami a vyvazováky... Chápu, že někdo chce mít dokonalého koně s dokonalým postojem a s absolutní poslušností, ale toto už je o penězích a ne o souladu člověka s koněm. Tím nechci nikoho urazit nebo odsuzovat jeho postoj , je to pouze můj názor

Doporučuji toto https://www.ifauna.cz/kone/clanky/r/detail/6380/sam-sobe-trenerem-33-cast/

Osobně jsem taky byla dost slouhou dobu samouk sice ted mám hodně zkušeného člověka co mě učí ale pokud se mi něco nezdá stejně dělám po svém.. co se týče ježdění.. pokud kůň dělá co chci, já mu na hřbetě nevadím, neokopávám, nedrncám a neškubu do tlamy.. tak je mi fuk jak tam sedim a vypadam :-) na závody nechci a koně zvládam tak proč se drtit

Začínala jsem jezdit na 10-letém zkušeném valachovi, kterého mi koupil manžel. Oba nás naučil dost. Po 10 letech ježdění kousek od nás postavili stáj, tak jsme tam začali jezdit k trenérovi. Myslela jsem si,jak umím jezdit a pěkně mi tam srazili hřebínek....Takže samouctví bych asi nedoporučila, určitě to chce trenéra.
Nedávno mi volala příbuzná. Paní podnikatelka, peněz jak šlupek. Koupila si ovce, kozy, lamy, nyní chce koupit koně. Základy nemá, neumí nic. Chce si ode mně půjčit knížky a naštudovat. Přemýšlím, jak jí vysvětlit, že by si měla především sehnat trenéra.Bude to oříšek...

začala jsem se učit jezdit na koni ve 32 letech. Tedy před 10ti lety. Na soukromém 8mi letém hřebci vysoko v krvi. Majitelka mě trénovala tři roky 3x týdně v jakémkoliv počasí. Jednou týdně jsme voltižovali. Naučila mě hodně. teď mám vlastního 8mi letého chlaďase, kterého jsem si i pod dohledem trenérky obsedla, částečně i s její pomocí a pod trenérem přiježďovala do jeho 4 let. Pak jsme se přestěhovali do stáje, kde nikdo k trénování není. Ale myslím že už to nevadí, valášek je velice hodný, ochotný, pracovitý, rozpálit to umí taky dost, když jedeme ven s plňasem, ale myslím že mám velmi dobré základy a velmi dobrého koně. Jsme spolu od jeho roku a půl, pracovali jsme hodně ze země, ve 2,5 letech se naučil tahat, ale jenom aby věděl co je chomout, jinak od tří let chodí jenom pod sedlo. Menší skoky mu nedělají problém a venku přejde kdejakou překážku, stoku, vodu, kterou jiní koně odmítají přejít. Když jsme spolu, jsme prostě jedno tělo a jedna duše.A to je mi už 43, takže žádná nanynka

Takže bych to asi shrnula tak, že pokud člověk má rozum a dobré základy, víceméně nic nepokazí... SOUHLAS? :-)

to si myslím taky, dobré základy, dostatek soudnosti a zdravého rozumu a vhodný kůň

Jsem taky samouk, je pravda, že jsem pár let chodila jezdit k soukromníkovi, ale bylo to spíš, sedni a hejá, takže o učení nemůže být řeč. Potom jsem zvolila tu nejhorší možnou kombinaci, nejezdec a mladý kůň. Koupila jsem si dvouletého hřebce. Naštěstí koník byl suprový, podařilo se mi ho v pohodě obsednout, na další výcvik jsem si najala zkušenou sílu :). Jezdit jsem se naučila tak nějak sama,ale je fakt, že jsem v životě měla chvilkově asi 2 trenéry a neměli moc připomínek k mému stylu jízdy, tudíž si nemyslím, že by bylo tak strašné se učit sám. Podle mě jde o to, jestli člověk má trošku vlohy k jezdění a taky jestli umí splynout s koněm.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

být samoukem je akorát tak pro děcka co mají obtloustlého klidného poníka co si od nic nechá vše líbit,nebo starého dobrodivého koně.JÁ taky začínala jako samouk,na staré kobyle před 15 lety a to jakou radost jsem měla ,že konečně po roce semnou prvně naklusala,absolutně jsem nedokázala přenést vědomosti z knížek do praxe.Ano ošetřování se dá naučit,ale jízdě ne na to je opravdu třeba zkušených lidí co vám řeknou jak to dělat či ne.Po roce a půl plácání na staré kobyle jsem dostala poníka,hřebce-samo mě to donutilo a jako 12 lětá jsem si platila kurzy ježdění v nedaleké jezdecké stáji,pak už bylo snažší jezdit na koních,dojížděla jsem do všech koutů kde měli koně,pomáhali jim a za to mě učili až na konec v 15 letech jsem měla svého trenéna.Od té doby mě sice už nikdo netrénoval,jezdit ale umím.Sice ne vyšší stupně jezdeckého umění na to bych opravdu dál potřebovala trenéra,ale jako pro rekreačního jezdce mi to opravdu stačí,ale stále se učím novým věcem,hlavně jak být v souladu s koněm

Zavřít galerii  

Zavřít galerii