Mladý kůň a začátečník

Já sice neměla vlastního koně, ale pomáhala jsem známé, která měla asi 10 koní. Byla hodně lehkovážná a na koních jí víceméně nezáleželo, já byla v podstatě v sedle začátečník a dítě(sice jsem měla pár let zkušeností, ale pouze ze země - byla jsem jezdec věčný začátečník, který koně zvládal v kroku, zhruba v klusu, ale bez jakékoliv "štábní kultury" - nikdy se mi nikdo nevěnoval). Známá mi dala k dispozici zcela syrovou kobylku, která nic neuměla. Já ji bez jakékoliv větší předešlé zkušenosti učila ze země (styl pokus x omyl) a posléze i obsedla a přijezdila. Jako začátečník jsem neměla ani páru co by se mi mohlo všechno stát (anebo kobylce) a nepřipouštěla si, že by tam byla nějaká rizika zkažení. Nicméně si myslím, že to byla opravdu škola životem. Dodnes říkám, že to byl ten nejlepší trénink jaký jsem kdy měla. Učily jsme se obě dvě - kobča i já. Žádný starý mazák by mě nikdy v životě nenaučil usedět tolik úleků (tu a tam se pohl lístek, tu a tam projelo auto atd.), rychle ale racionálně regovat na různé výmysly atd. Přežila jsem bez větší újmy (bezvědomí, zlomeniny a pobyt v nemocnici se konal pouze 1x), kůň je dneska (už více než 5 let po obsednutí) absolutní miláček, nelekavý, poslušný. Ne mou zásluhou, ale spíše milionovou povahou. Dnes mám vlastní koně, jsem absolutně na jiném levelu než tehdá a neumím si takovou troufalost zpětně ani představit. Byla jsem blázen bez sebereflexe, ale prošlo mi to...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj vím,že je to šílená kombinace, ale chci se zeptat jestli je tady nějaký takový "blázen" ,který ač s koňmi zkušenosti má tak není bůhví jaký jezdec a pořídil si mladého koně. Jak to šlo a jak to dopadlo?

Tady je blog holčiny, co tuhle chybu udělala (a to teda úplný začátečník nebyla;) a tady na tom blogu popisuje den po dni pět let s tím koně. Vím, že je to dlouhý, ale je to HODNĚ poučný čtení-opravdu hodně, a to nejen pro potenciální majitele mladých koní, ale pro všechny méně zkušené.

http://www.bobanek.bloguje.cz/

Tak já to mám tak,koně miluju od mala,jenže nebylo kam na koně chodit. Blízko nic nebylo a rodiče neměli na to aby platili ježdění. Tak jsem si sem tam něco našla kde se dalo jezdit za práci,nebo prostě kde bych mohla jen kolem koní poklízet a starat se. V pubertě mě to přešlo úplně,ale pak to přišlo znova. Jenže jsem zažila něco dost něpěkného (ztratila jsem při jedné jízdě kontrolu nad koněm i když to bylo bez pádu zanechalo to ve mě hrůzu)
Řekla jsem si že si koupím svého koně,nikdo mi nebude do ničeho kecat atd. Jenže jako začátečník jsem si vybrala velmi špatně. Tak se nakonec kůň prodal a já si koupila jen poníčka pro radost,že prostě bez koně nebudu. Pak přišel jeden trenér a řekl že i na takovém poníku se dá jezdit. No a tak začaly chodit jezdit holky a pak jsem začala sem tam i já. Vrátila se touha vrátit se do sedla. Opět jsem vybarala špatně. Takže jsem zase měla koně jen tak pro radost na kterém jezdili jiní a já jen čučela. Nakonec se mi podařilo najít klidného koníka pro mě,ale to bych nebyla já aby zase nebyl problém-kobylka měla špatné nohy a tak musela jít (měla jsem už moc nevyužitých koní),šla jen pro radost na pastviny.
Pak jsem si řekla,že už vyberu pořádně,našla jsem si přítele který u koní vyrostl,je dobrý jezdec a ví co a jak.
No ale co já? Koupila jsem si koně co jsem znala od hříběte,přítel nadšen nebyl,ale věděl že jinak nedám. Pak teda řekl,že to bude dobré když si vychováme koně samy než koupit zase zajíce v pytli.
No tak mám teď doma 3letého koně o ketrém vím,že je to ten pravý a poslední (kdyby nebyl jiného koně nechci)¨
Jenže mám teď strach z čehokoli všechno strašně moc řeším,všechno chci dělat správně,komunikovat s ním přirozeným způsobem.Prostě všechno chci dělat tak ať nic nezkazím.
Chodím na hodiny ježdění ať se do toho zase dostanu.
Brouzdám po netu,vyptávám se všude možně. Chtěla bych někohop zkušeného ať příjde zkoukne poradí,jenže v okolí není nikdo o kom bych si byla jistá,že pracuje s koněm dle toho jak se to líbí mě.
Je mi 25 a mám pocit že mi ujíždí vlak. Něco takového mi dokonce řekla paní u které jsem se přihlásila na hodiny ježdění. 6e už jsem dost stará na to se učit jezdit a že to možná ani k ničemu nebude.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tady je blog holčiny, co tuhle chybu udělala (a to teda úplný začátečník nebyla;) a tady na tom blogu popisuje den po dni pět let s tím koně. Vím, že je to dlouhý, ale je to HODNĚ poučný čtení-opravdu hodně, a to nejen pro potenciální majitele mladých koní, ale pro všechny méně zkušené.

http://www.bobanek.bloguje.cz/

přečtu si

koupila jsem si koně, který nebyl obsedlí, což mě bohužel došlo až později, já jsem nic neuměla. nejdříve jsme začínaly v nevhodném prostředí města bez výběhu. po několika měsících jsme se musely přestěhovat za vesnici pěkně k lesu. ale kůn moje začátečnické chyby psychicky vůbec nerozchodil. často šlo o život. udělal by cokoliv aby se mě zbavil. nyní se má dobře je pořád pod dohledem a jezdí ho zkušená jezdkyně, ale jinak by to nešlo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak já to mám tak,koně miluju od mala,jenže nebylo kam na koně chodit. Blízko nic nebylo a rodiče neměli na to aby platili ježdění. Tak jsem si sem tam něco našla kde se dalo jezdit za práci,nebo prostě kde bych mohla jen kolem koní poklízet a starat se. V pubertě mě to přešlo úplně,ale pak to přišlo znova. Jenže jsem zažila něco dost něpěkného (ztratila jsem při jedné jízdě kontrolu nad koněm i když to bylo bez pádu zanechalo to ve mě hrůzu)
Řekla jsem si že si koupím svého koně,nikdo mi nebude do ničeho kecat atd. Jenže jako začátečník jsem si vybrala velmi špatně. Tak se nakonec kůň prodal a já si koupila jen poníčka pro radost,že prostě bez koně nebudu. Pak přišel jeden trenér a řekl že i na takovém poníku se dá jezdit. No a tak začaly chodit jezdit holky a pak jsem začala sem tam i já. Vrátila se touha vrátit se do sedla. Opět jsem vybarala špatně. Takže jsem zase měla koně jen tak pro radost na kterém jezdili jiní a já jen čučela. Nakonec se mi podařilo najít klidného koníka pro mě,ale to bych nebyla já aby zase nebyl problém-kobylka měla špatné nohy a tak musela jít (měla jsem už moc nevyužitých koní),šla jen pro radost na pastviny.
Pak jsem si řekla,že už vyberu pořádně,našla jsem si přítele který u koní vyrostl,je dobrý jezdec a ví co a jak.
No ale co já? Koupila jsem si koně co jsem znala od hříběte,přítel nadšen nebyl,ale věděl že jinak nedám. Pak teda řekl,že to bude dobré když si vychováme koně samy než koupit zase zajíce v pytli.
No tak mám teď doma 3letého koně o ketrém vím,že je to ten pravý a poslední (kdyby nebyl jiného koně nechci)¨
Jenže mám teď strach z čehokoli všechno strašně moc řeším,všechno chci dělat správně,komunikovat s ním přirozeným způsobem.Prostě všechno chci dělat tak ať nic nezkazím.
Chodím na hodiny ježdění ať se do toho zase dostanu.
Brouzdám po netu,vyptávám se všude možně. Chtěla bych někohop zkušeného ať příjde zkoukne poradí,jenže v okolí není nikdo o kom bych si byla jistá,že pracuje s koněm dle toho jak se to líbí mě.
Je mi 25 a mám pocit že mi ujíždí vlak. Něco takového mi dokonce řekla paní u které jsem se přihlásila na hodiny ježdění. 6e už jsem dost stará na to se učit jezdit a že to možná ani k ničemu nebude.

Co bych za to dal ,25let mám jednou tolik. Nikdy není pozdě to věřte ,držím palce a schutí do toho . Není nic hezčího ,když děláte co vás baví a zvláště koňaření .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak já to mám tak,koně miluju od mala,jenže nebylo kam na koně chodit. Blízko nic nebylo a rodiče neměli na to aby platili ježdění. Tak jsem si sem tam něco našla kde se dalo jezdit za práci,nebo prostě kde bych mohla jen kolem koní poklízet a starat se. V pubertě mě to přešlo úplně,ale pak to přišlo znova. Jenže jsem zažila něco dost něpěkného (ztratila jsem při jedné jízdě kontrolu nad koněm i když to bylo bez pádu zanechalo to ve mě hrůzu)
Řekla jsem si že si koupím svého koně,nikdo mi nebude do ničeho kecat atd. Jenže jako začátečník jsem si vybrala velmi špatně. Tak se nakonec kůň prodal a já si koupila jen poníčka pro radost,že prostě bez koně nebudu. Pak přišel jeden trenér a řekl že i na takovém poníku se dá jezdit. No a tak začaly chodit jezdit holky a pak jsem začala sem tam i já. Vrátila se touha vrátit se do sedla. Opět jsem vybarala špatně. Takže jsem zase měla koně jen tak pro radost na kterém jezdili jiní a já jen čučela. Nakonec se mi podařilo najít klidného koníka pro mě,ale to bych nebyla já aby zase nebyl problém-kobylka měla špatné nohy a tak musela jít (měla jsem už moc nevyužitých koní),šla jen pro radost na pastviny.
Pak jsem si řekla,že už vyberu pořádně,našla jsem si přítele který u koní vyrostl,je dobrý jezdec a ví co a jak.
No ale co já? Koupila jsem si koně co jsem znala od hříběte,přítel nadšen nebyl,ale věděl že jinak nedám. Pak teda řekl,že to bude dobré když si vychováme koně samy než koupit zase zajíce v pytli.
No tak mám teď doma 3letého koně o ketrém vím,že je to ten pravý a poslední (kdyby nebyl jiného koně nechci)¨
Jenže mám teď strach z čehokoli všechno strašně moc řeším,všechno chci dělat správně,komunikovat s ním přirozeným způsobem.Prostě všechno chci dělat tak ať nic nezkazím.
Chodím na hodiny ježdění ať se do toho zase dostanu.
Brouzdám po netu,vyptávám se všude možně. Chtěla bych někohop zkušeného ať příjde zkoukne poradí,jenže v okolí není nikdo o kom bych si byla jistá,že pracuje s koněm dle toho jak se to líbí mě.
Je mi 25 a mám pocit že mi ujíždí vlak. Něco takového mi dokonce řekla paní u které jsem se přihlásila na hodiny ježdění. 6e už jsem dost stará na to se učit jezdit a že to možná ani k ničemu nebude.

V tom případě vyměň paní, co ses u ní přihlásila na hodiny:) Pracovala jsem jako ošetřovatelka a vedla jsem v té době i lekce; samozřejmě že puberťáci se učí nejrychleji, ale zase většinou nemají tu disciplínu, co má dospělý člověk. Nejstarší paní, kterou jsem měla, bylo přes padesát, hodně se bála a tak s ježděním nakonec přestala (začala kvůli manželovi), ale i ta se byla schopná naučit úplné základy. S jinou holčinou, co se rozhodla si coby úplný začátečník splnit dětský sen a ve 28 začala jezdit, se přátelím dodnes a i když jezdí jednou do týdne, někdy i jen jednou za 14 dní, je naprosto bezpečně schopná v terénu ovládat koně, nevadí mu a na jízdárně pod dozorem s ním i nějakou kloudnou práci udělá. Hlavně trvej na tom, aby ses začala učit na lonži, a to je nej první hodinu, dvě, ale třeba prvních dvacet hodin, aby ses naučila bezpečně a vybalancovaně sedět. Pokud tě někdo pustí na druhé hodině po jízdárně samotnou, vynadá ti za to, že tě kůň neposlouchá a naznačí ti, že jsi střevo, je to vina lektora a rozhodně ne tvá, a platit u někoho takového hodiny jsou vyhozené peníze.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
V tom případě vyměň paní, co ses u ní přihlásila na hodiny:) Pracovala jsem jako ošetřovatelka a vedla jsem v té době i lekce; samozřejmě že puberťáci se učí nejrychleji, ale zase většinou nemají tu disciplínu, co má dospělý člověk. Nejstarší paní, kterou jsem měla, bylo přes padesát, hodně se bála a tak s ježděním nakonec přestala (začala kvůli manželovi), ale i ta se byla schopná naučit úplné základy. S jinou holčinou, co se rozhodla si coby úplný začátečník splnit dětský sen a ve 28 začala jezdit, se přátelím dodnes a i když jezdí jednou do týdne, někdy i jen jednou za 14 dní, je naprosto bezpečně schopná v terénu ovládat koně, nevadí mu a na jízdárně pod dozorem s ním i nějakou kloudnou práci udělá. Hlavně trvej na tom, aby ses začala učit na lonži, a to je nej první hodinu, dvě, ale třeba prvních dvacet hodin, aby ses naučila bezpečně a vybalancovaně sedět. Pokud tě někdo pustí na druhé hodině po jízdárně samotnou, vynadá ti za to, že tě kůň neposlouchá a naznačí ti, že jsi střevo, je to vina lektora a rozhodně ne tvá, a platit u někoho takového hodiny jsou vyhozené peníze.

Platí to i pro "falešného začátečníka", to ježdění na lonži; protože je to fakt hrozně moc o nezávislém sedu, a toho jinak nedocílíš.

No to právě chci na tu lonž bych chtěla. Jenže všude mě prdnou na koně a jeď pak na mě na první hodině začala paní hulákat ať si hlídám ruky,nenakláněj se.Byla jsem z toho tak špatná,že sem toho chtěla nechat.
Bylo toho na mě na první hodině nějak moc.Pak začla na mě houkat,že sem toho koně uplně rozhodila,že je ze mě nervní atd

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No to právě chci na tu lonž bych chtěla. Jenže všude mě prdnou na koně a jeď pak na mě na první hodině začala paní hulákat ať si hlídám ruky,nenakláněj se.Byla jsem z toho tak špatná,že sem toho chtěla nechat.
Bylo toho na mě na první hodině nějak moc.Pak začla na mě houkat,že sem toho koně uplně rozhodila,že je ze mě nervní atd

Je to neschopna kravka a Ty jsi si vlastne zaplatila peklo na zemi. Houby se naucis, utvrdis se ze jses uz stara a neschopna a na dobrejch 15let budes tak zablokovana strachy aby jsi nezkazila kone ze si nakonec koupis pejska shitzu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No to právě chci na tu lonž bych chtěla. Jenže všude mě prdnou na koně a jeď pak na mě na první hodině začala paní hulákat ať si hlídám ruky,nenakláněj se.Byla jsem z toho tak špatná,že sem toho chtěla nechat.
Bylo toho na mě na první hodině nějak moc.Pak začla na mě houkat,že sem toho koně uplně rozhodila,že je ze mě nervní atd

Tak tam nechoď , nemá to cenu . Lepší nějaký zkušený-ná koňák co ti rád i bez placení ukáže a pomůže. Pak je to o něčem jinném a jinak to baví.

Kdyby nějaký takový byl. :-( musím se lépe porozhlédnout..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to neschopna kravka a Ty jsi si vlastne zaplatila peklo na zemi. Houby se naucis, utvrdis se ze jses uz stara a neschopna a na dobrejch 15let budes tak zablokovana strachy aby jsi nezkazila kone ze si nakonec koupis pejska shitzu.

a to ještě dávám 250/hod. a jezdám tak 45min někdy 30min... (kdyby to přítel věděl)
No už teď nechodím kvůli počasí a asi se nevrátím..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
a to ještě dávám 250/hod. a jezdám tak 45min někdy 30min... (kdyby to přítel věděl)
No už teď nechodím kvůli počasí a asi se nevrátím..

No to sice nevim zda je hodne nebo malo...vychazi to na 10euro coz mimo cr je 20 i vic na hodku ale za to aby nekdo z Tebe delal blba a jeste sulil hodiny by nestalo ani 5eu. Se tam nevracej, psala jsi ze se potrebujes spise doucit a vylepsit, no tak aby jsi nemela opacny vysledek.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No to sice nevim zda je hodne nebo malo...vychazi to na 10euro coz mimo cr je 20 i vic na hodku ale za to aby nekdo z Tebe delal blba a jeste sulil hodiny by nestalo ani 5eu. Se tam nevracej, psala jsi ze se potrebujes spise doucit a vylepsit, no tak aby jsi nemela opacny vysledek.

No je to pro mě dost,ale levněji to asi nikde nebude. Jenže kdyby to aspoň byla ta hodina,kde by se mi někdo věnoval. Jenže kolikrát mě nechala chodit sem tam po jízdárně a dělala si sama co potřebovala.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No je to pro mě dost,ale levněji to asi nikde nebude. Jenže kdyby to aspoň byla ta hodina,kde by se mi někdo věnoval. Jenže kolikrát mě nechala chodit sem tam po jízdárně a dělala si sama co potřebovala.

zeptám se odkud jste?

Já sice u koní na střídačku byla od deseti let ale nikdy žádné pořádné hodiny či lekce nikdo mě pořádně nic neučil.. a koupila jsem si rok a pul starou kobylku.. neskutečný charakter... měla jsem jí přes rok než nastoupily finanční problémy (rozvod) a musela z domu. Pořádně jsem se učila až s ní... A ten rok mi dal neskutečnou školu.. mnohem víc než kdybych chodila jen někam jezdit a pomáhat... Je pravdou že jsem věděla už předem kam pujde na ustájko, a člověka který to tam... "vedl" a měl tam svý dva koně jsem jako odborníka uznávala.. nutno říct že neradil špatně... koby dnes slouží jako rekre kůň a nemohou si ji vynachválit.... Já ji vlastně prodávala zcela připravenou k obsednutí... (pozor neznamenalo to hodiny honění na lonži)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zeptám se odkud jste?

nerada bych to uváděla,ať mám ještě vůbec kde jezdit

U nás na jízdárně vloni začal jezdit pán, kterému je něco kolem sedmdesátky, jasně, že z něj už nebude žádný žokej, ale naučil se koně řídit a ovládat, pomalu zvládl vysedání v klusu a teď už zvládá i krátký cval. A nikdo mu neříkal, že je na učení starej, takže zkus hledat novou trenérku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nerada bych to uváděla,ať mám ještě vůbec kde jezdit

Tak aspoň kraj. Myslím že by se tady mohl najít ochotný člověk, který by pomohl, poradil, ...

Já jsem jako začátečník pořídila kobylku typu Araba .A to nebylo dobře všechno vyčtený a žádná praktická část.Dopadlo to docela dobře jezdim jí jenom já naučila jsem jí na ,,svoje ´´ pobídky.Ted jsem si pořídila druhou ta má vychozené S jak parkur tak drezuru.Umí všechno skvěle kamarádka mě má pod dozorem ( ma licenci ).Kdyby někdo věděl o nějaké dobré knížce nebo DVDčku kde vysvětlí třeba jak koně učit na pobídky ze země.Prostě práce ze země.Byla bych moc vděčná kdyby někdo poradil.

moravskoslezský kraj

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem jako začátečník pořídila kobylku typu Araba .A to nebylo dobře všechno vyčtený a žádná praktická část.Dopadlo to docela dobře jezdim jí jenom já naučila jsem jí na ,,svoje ´´ pobídky.Ted jsem si pořídila druhou ta má vychozené S jak parkur tak drezuru.Umí všechno skvěle kamarádka mě má pod dozorem ( ma licenci ).Kdyby někdo věděl o nějaké dobré knížce nebo DVDčku kde vysvětlí třeba jak koně učit na pobídky ze země.Prostě práce ze země.Byla bych moc vděčná kdyby někdo poradil.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nerada bych to uváděla,ať mám ještě vůbec kde jezdit

Není se čeho bát. Já tak samo hledala v Moravskoslezském kraji. Taky mě, když viděli, že se udržím na koni, hned odepli z lonžky a rovnou klus. Přitom na mě hulákali, že vysedávám na špatnou nohu. Teorii mám načtenou, jenže on ten pocit na koňském hřbetu je něco jiného. Tak mi ze země začla trenérka mlaskat doby, kdy mám vysednout. Po konci hodiny mi řekla, že větší tele neviděla. To mi bylo taky 25 roků. Sbalila jsem si saky paky, jí poslala do prde.e a našla jinout. Hodnou, trpělivou, přísput mámy k malému dítěti, ale zároveň zařve, když je třeba. Tady dávám 300,- za hoďku a jsem spokojená. Nebojte se hledat. Já dala inzerát na Bazoš a tak jsem našla.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
moravskoslezský kraj

A okres? Můžu doporučit někoho z okr. F-M.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Není se čeho bát. Já tak samo hledala v Moravskoslezském kraji. Taky mě, když viděli, že se udržím na koni, hned odepli z lonžky a rovnou klus. Přitom na mě hulákali, že vysedávám na špatnou nohu. Teorii mám načtenou, jenže on ten pocit na koňském hřbetu je něco jiného. Tak mi ze země začla trenérka mlaskat doby, kdy mám vysednout. Po konci hodiny mi řekla, že větší tele neviděla. To mi bylo taky 25 roků. Sbalila jsem si saky paky, jí poslala do prde.e a našla jinout. Hodnou, trpělivou, přísput mámy k malému dítěti, ale zároveň zařve, když je třeba. Tady dávám 300,- za hoďku a jsem spokojená. Nebojte se hledat. Já dala inzerát na Bazoš a tak jsem našla.

Inzeráty jsem si dala,žádná odezva. Jsem z okresu Bruntál. Ještě chodím ke známé,teda byla jsem tam asi 3x pak začla zima. Ta má super přístup,tak se zkusím domluvit s ní na tu lonžku,i když myslím že právě koník na kterém jezdím lonžku nerad :-(.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Inzeráty jsem si dala,žádná odezva. Jsem z okresu Bruntál. Ještě chodím ke známé,teda byla jsem tam asi 3x pak začla zima. Ta má super přístup,tak se zkusím domluvit s ní na tu lonžku,i když myslím že právě koník na kterém jezdím lonžku nerad :-(.

Já jsem přesně v té samé situaci jako Vy. Domá mladý koník a já se u cizích učím jezdit, abych tomu mému pak neškodila a získala tak i nějakou tu sebedůvěru. Taky jsem doma neměla podmínky, tak se teď ve 27 letech učím. Ale opravdu je důležité najít tu vhodnou osobu a je to velmi, velmi těžké. A přítel, když je od koní, nemá kontakty? Co bych asi nedoporučovala, jsem takoví ti rádoby westerňáci. To už jsem taky zkusila. Koníci chodili vyvázaní na gumách tak fest, že jeden se mnou zakopnul v terénu a letěli jsme na hubu oba. Nemohl to hlavou vůbec vybalancovat. Nechci samozřejmě házet všechny do jednoho pytle. Ale koníci jsou často ježdění na páce a se špornama, což vůbec začátečníkovi nepomůže. Já na takového koně sedla a nebyla jsem schopna ho ani rozejít.

Asi jsem velká výjimka...u koní jsem sice několik let strávila, ale bylo to spíš takové plácání se na koni, nikdy mě nikdo nic neučil. Pak jsem toho úplně nechala a po několika letech si přivezla domů vlastního 4 letého neobsedlého vysoce temperamentního hřebce. A světe div se, ono to šlo, jenom jsem tomu koni naslouchala a snažila se dělat vše podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Po měsíci, co jsem ho měla doma jsem ho bez sedla a na ohlávce obsedla, pořídilo se sedlo a začali jsme se spolu courat. Po pár měsících jsem narazila na trenéra, který mě slušně porovnal a já si najednou přestávala v sedle připadat jako na nestabilní lodi, dvouletá spolupráce i něco málo přinesla.
Teď jsem střídavě s trenérem či bez (najít někoho, kdo by mi vyhovoval je opravdu hodně těžké:))), koně mám pátým rokem a je to nejcharakternější zvíře, co znám. Ikdyž jsem kolikrát uvažovala, že si pořídím jiného koně, který mi bude velikostí a zaměřením víc vyhovovat, tak mi to prostě nedá a nemůžu ho prodat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi jsem velká výjimka...u koní jsem sice několik let strávila, ale bylo to spíš takové plácání se na koni, nikdy mě nikdo nic neučil. Pak jsem toho úplně nechala a po několika letech si přivezla domů vlastního 4 letého neobsedlého vysoce temperamentního hřebce. A světe div se, ono to šlo, jenom jsem tomu koni naslouchala a snažila se dělat vše podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Po měsíci, co jsem ho měla doma jsem ho bez sedla a na ohlávce obsedla, pořídilo se sedlo a začali jsme se spolu courat. Po pár měsících jsem narazila na trenéra, který mě slušně porovnal a já si najednou přestávala v sedle připadat jako na nestabilní lodi, dvouletá spolupráce i něco málo přinesla.
Teď jsem střídavě s trenérem či bez (najít někoho, kdo by mi vyhovoval je opravdu hodně těžké:))), koně mám pátým rokem a je to nejcharakternější zvíře, co znám. Ikdyž jsem kolikrát uvažovala, že si pořídím jiného koně, který mi bude velikostí a zaměřením víc vyhovovat, tak mi to prostě nedá a nemůžu ho prodat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem přesně v té samé situaci jako Vy. Domá mladý koník a já se u cizích učím jezdit, abych tomu mému pak neškodila a získala tak i nějakou tu sebedůvěru. Taky jsem doma neměla podmínky, tak se teď ve 27 letech učím. Ale opravdu je důležité najít tu vhodnou osobu a je to velmi, velmi těžké. A přítel, když je od koní, nemá kontakty? Co bych asi nedoporučovala, jsem takoví ti rádoby westerňáci. To už jsem taky zkusila. Koníci chodili vyvázaní na gumách tak fest, že jeden se mnou zakopnul v terénu a letěli jsme na hubu oba. Nemohl to hlavou vůbec vybalancovat. Nechci samozřejmě házet všechny do jednoho pytle. Ale koníci jsou často ježdění na páce a se špornama, což vůbec začátečníkovi nepomůže. Já na takového koně sedla a nebyla jsem schopna ho ani rozejít.

a já bych právě western chtěla. Ale samozřejmě ne to o čem mluvíte vy. každopádně u toho rádoby westerňáka jak říkáte vy se mi stala ta věc kdy jsem naprosto ztratila kontrolu nad koněm.Ač pán věděl že nejsem zkušený jezdec,prostě mě do toho hodil a mohlo to dopadnout velmi zle.Naštěstí sme se držela zuby nehty i když ve mě hlodala myšlenka vyskočit ze sedla.

Budu mimo téma, protože já ani manžel nejsme začátečníci.
Před 2 lety se můj kůň zranil a stal se jezdecky nevyužitelným. Tak jsme hledali jiného koně, Požadavek byl: teplokrevný, cca 170KV, aspoň základně přiježděný, max 6 let, cena max 50000.
Našli jsme 5 letého, rekreačně ježděného, vyhovoval i v ostatních požadavcích a byl za slušnou cenu. Tak jsme ho jeli zkoušet.
Paní tvrdila, že je nějakou dobu neježděný, nemají jízdárnu tak jízdárenské cviky nezná, ale je zvyklý chodit samostatně do terénu a všude vleze.
Výsledek: nechtěl se nechat od paní nauzdit, evidentně z ní měl srandu a nakonec ho s menšími potížemi uzdil nějaký pán. Byl neohebný, bez svalů, ale jinak se sním vcelku dalo. Působil až flegmaticky. Tak jsme ho koupili.
Podle toho co předvedl následně doma, jsme pochopili, že je to kůň zvyklý si velice razantně prosadit svoje, že absolvoval obsedací rychlokurz a pravděpodobně ho před naším příjezdem honili na lonži, aby byl unavený.
A protože se nám líbil a nechtělo se nám ho vézt 200 km zpět a handrkovat se s majitelem, začali jsme s ním pracovat úplně od začátku. Sedlo dostal na záda cca po 2 měsících a jezdce po dalších dvou. Dřív se to prostě nedalo. A dále samozdřejmě následovalo základní přiježdění.... A toto všechno měl podle majitele umět.
Pochybuji, že by si s takovým koněm poradil začátečník a jestli by se mu ho povedlo vrátit nebo prodat.
Při této příležitosti jsem si vzpomněla na známého, který prodával A1/1"vhodnou" pro začátečníka. Před příjezdem kupců honil kobylu 4 hodiny v terénu, aby byla hodná.
Paní byla z kobylky nadšená a koupila.
Výsledek: Kobyla někde "vzala kramle", paní spadla, kobyla si při útěku zlomila nohu a skončila na jatkách.
Od té doby neodsuzuji začátečníky, kteří si koupí koně, které nezvládnou, protože se někdy stanou obětí prodejce.

A přítel, když je od koní, nemá kontakty?
Přítel je pochází z jiného kraje ...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj vím,že je to šílená kombinace, ale chci se zeptat jestli je tady nějaký takový "blázen" ,který ač s koňmi zkušenosti má tak není bůhví jaký jezdec a pořídil si mladého koně. Jak to šlo a jak to dopadlo?

Bylo mi 12,. když mi rodiče koupili půlroční kobylku kříženku hucula. před tím jsem tři roky pravidelně jezdila na jízdárnu a učila se o koních. Kobyla byla sice tvrdohlavá,ale úžasně chytrá. Ona učila mě a já zase ji. Obsedla jsem jí v 5ti letech a byla ten nejúžasnější koník, kterýho jsem kdy měla. Občas, hlavně v období puberty, to s ní bylo těžký, protože se snažila se nade mě povyšovat,ale to časem přešlo a já jí plně důvěřovala a ona zase věřila mě.
Ale záleží hodně na tom, na jakého koně narazíte a jako má povahu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Budu mimo téma, protože já ani manžel nejsme začátečníci.
Před 2 lety se můj kůň zranil a stal se jezdecky nevyužitelným. Tak jsme hledali jiného koně, Požadavek byl: teplokrevný, cca 170KV, aspoň základně přiježděný, max 6 let, cena max 50000.
Našli jsme 5 letého, rekreačně ježděného, vyhovoval i v ostatních požadavcích a byl za slušnou cenu. Tak jsme ho jeli zkoušet.
Paní tvrdila, že je nějakou dobu neježděný, nemají jízdárnu tak jízdárenské cviky nezná, ale je zvyklý chodit samostatně do terénu a všude vleze.
Výsledek: nechtěl se nechat od paní nauzdit, evidentně z ní měl srandu a nakonec ho s menšími potížemi uzdil nějaký pán. Byl neohebný, bez svalů, ale jinak se sním vcelku dalo. Působil až flegmaticky. Tak jsme ho koupili.
Podle toho co předvedl následně doma, jsme pochopili, že je to kůň zvyklý si velice razantně prosadit svoje, že absolvoval obsedací rychlokurz a pravděpodobně ho před naším příjezdem honili na lonži, aby byl unavený.
A protože se nám líbil a nechtělo se nám ho vézt 200 km zpět a handrkovat se s majitelem, začali jsme s ním pracovat úplně od začátku. Sedlo dostal na záda cca po 2 měsících a jezdce po dalších dvou. Dřív se to prostě nedalo. A dále samozdřejmě následovalo základní přiježdění.... A toto všechno měl podle majitele umět.
Pochybuji, že by si s takovým koněm poradil začátečník a jestli by se mu ho povedlo vrátit nebo prodat.
Při této příležitosti jsem si vzpomněla na známého, který prodával A1/1"vhodnou" pro začátečníka. Před příjezdem kupců honil kobylu 4 hodiny v terénu, aby byla hodná.
Paní byla z kobylky nadšená a koupila.
Výsledek: Kobyla někde "vzala kramle", paní spadla, kobyla si při útěku zlomila nohu a skončila na jatkách.
Od té doby neodsuzuji začátečníky, kteří si koupí koně, které nezvládnou, protože se někdy stanou obětí prodejce.

Ano, často je to chyba na straně prodejce. Mám taky takový zážitek - kobyla prezentována jako pohodářka pro začátečníky jak na jízdarně, tak v terénu. Ráno jsem dorazila na svou hodinu a kobyla dostavala na jízdárně záhul, protože po obědě měli dorazit zájemci. Kobyla vyhazovala a přesto, že venku bylo -8 stupňů, do boxu dorazila splavená i za ušima. Po mých zkušenostech bych koně z inzerátu ani nejela a ptala se po známých.

tak moje kobylka je naprostá pohodářka,flegmoška,Ničeho se nebojí,všechno zkoumá. Sem tam si teda něco dovolí,ale jde vykázat do patřičných mezí. Sedlo si na sebe nechala hodit jako by ho nosila od narození,při dotahování stála jako profík. Když se na ni sedne, neřeší to. Kolikrát si říkám kdy to v ní bouchne,že není možné že by byla až tak splachovací.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano, často je to chyba na straně prodejce. Mám taky takový zážitek - kobyla prezentována jako pohodářka pro začátečníky jak na jízdarně, tak v terénu. Ráno jsem dorazila na svou hodinu a kobyla dostavala na jízdárně záhul, protože po obědě měli dorazit zájemci. Kobyla vyhazovala a přesto, že venku bylo -8 stupňů, do boxu dorazila splavená i za ušima. Po mých zkušenostech bych koně z inzerátu ani nejela a ptala se po známých.

já jo ale na mladýho :-) tam temperament - či "blbé" chování pod sedlem neexistuje :-) takže tak :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi jsem velká výjimka...u koní jsem sice několik let strávila, ale bylo to spíš takové plácání se na koni, nikdy mě nikdo nic neučil. Pak jsem toho úplně nechala a po několika letech si přivezla domů vlastního 4 letého neobsedlého vysoce temperamentního hřebce. A světe div se, ono to šlo, jenom jsem tomu koni naslouchala a snažila se dělat vše podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Po měsíci, co jsem ho měla doma jsem ho bez sedla a na ohlávce obsedla, pořídilo se sedlo a začali jsme se spolu courat. Po pár měsících jsem narazila na trenéra, který mě slušně porovnal a já si najednou přestávala v sedle připadat jako na nestabilní lodi, dvouletá spolupráce i něco málo přinesla.
Teď jsem střídavě s trenérem či bez (najít někoho, kdo by mi vyhovoval je opravdu hodně těžké:))), koně mám pátým rokem a je to nejcharakternější zvíře, co znám. Ikdyž jsem kolikrát uvažovala, že si pořídím jiného koně, který mi bude velikostí a zaměřením víc vyhovovat, tak mi to prostě nedá a nemůžu ho prodat

U nas je to podobne, az na to ze jsem si po tom placani se na koni, a s velkym odstupem casu, poridila rocni kobylku. :) Pomalu jsem s ni zacala pracovat ze zeme, takove ty zaklady - vodeni, davani nohou, cisteni atd. Ucila se ona i ja, ale kobylka je pohodarka a zvedava a ma rada lidi, a ja si davala velky pozor, jak delat vse co nejlepe. Ted ji budou tri roky a pomalu se pripravujeme na obsedani, v klidku a pohode. Kobylka je stale pohodova, vyborne vychovana, chvali si ji kopytar i veterinarka, je zlata. Takze ono to jde, zelenac a zeleny kun, jen musi mit clovek vuli se sam ucit a hodne trpelivosti. A nebat se zeptat a nechat si poradit, kdyz nevi jak dal.

Hlavně když je koho se zeptat. Pokud člověk nemá koho je to zlé. Když se zeptáte například tady tak se na Vás sesypou div neobviní že koně týráte.
Velice se divím,že tady se ještě neoblevil někdo,kdo by hlásál razantní NE této kombinaci.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
U nas je to podobne, az na to ze jsem si po tom placani se na koni, a s velkym odstupem casu, poridila rocni kobylku. :) Pomalu jsem s ni zacala pracovat ze zeme, takove ty zaklady - vodeni, davani nohou, cisteni atd. Ucila se ona i ja, ale kobylka je pohodarka a zvedava a ma rada lidi, a ja si davala velky pozor, jak delat vse co nejlepe. Ted ji budou tri roky a pomalu se pripravujeme na obsedani, v klidku a pohode. Kobylka je stale pohodova, vyborne vychovana, chvali si ji kopytar i veterinarka, je zlata. Takze ono to jde, zelenac a zeleny kun, jen musi mit clovek vuli se sam ucit a hodne trpelivosti. A nebat se zeptat a nechat si poradit, kdyz nevi jak dal.

Take jsem si koupovala kone. Nebyl uplne hribe ale obsedly taky ne. Take jsem s obsedanim nemela zkusenost ale take mam kone, se svatozari na hlave, je to pohodar.

Jinak s vasi posledni vetou se ztotoznuji(teda nejen sni) ale tuhle vetu by si meli uvedomit vsichni. Blba kombinace je mlady kun + zacatecnik, kterej si mysli, ze uz ma vsechno nacteny a vsechno vi...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano, často je to chyba na straně prodejce. Mám taky takový zážitek - kobyla prezentována jako pohodářka pro začátečníky jak na jízdarně, tak v terénu. Ráno jsem dorazila na svou hodinu a kobyla dostavala na jízdárně záhul, protože po obědě měli dorazit zájemci. Kobyla vyhazovala a přesto, že venku bylo -8 stupňů, do boxu dorazila splavená i za ušima. Po mých zkušenostech bych koně z inzerátu ani nejela a ptala se po známých.

Proto není nad to koupit si koně ,,mladého,, Hříběcího věku.
Taky se u koní pohybuju od mala, nějaké to ježdění fungovalo, přichystaná na licence sem také byla někde kolem 15 roku...ale po pauze skrz školu a tak...sem koně neviděla v kupě snad 6 let. Pak se bezhlavě zabouchla do ročního hřebečka a slovo dalo slovo, kůň se vezl domů.

Učily sme se oba, ikdyž to někdy šlo hůř - pro mě ten kůň udělal první poslední a máme to tak do dnes
Věřím, že sem něudělala nikde žádnou šílenou chybu, jelikož kůň je vyrovnanej, odolnej a věřící v mé já. Já teda stejně věřím v jeho já! A tak si spolu krásně žijem.
Takže si myslím, že koupit si prcka a piplat si ku obrazu svému není nic špatného ikdyž se učím já. O to víc, si asi neprosazuju něco co bych neměla - ale jednám dle chování onoho koně. ( tím líp )

Ahojda, omlouvám se za znovu-otevření staršího téma, ale nechtěla jsem zakládat úplně stejné téma znovu
Zajímají mě zkušenosti začátečníků s mladými koňmi....? Je to šílená kombinace, samozřejmě, že je lepší starší koník, no někdy se situace semele tak, že se díváte rok po inzerátech a najednou je TAM, koník který se vám zalíbí a na první pohled prostě víte, že je to on....
Jsem jednou z těch, kteří mají mladého koně a musím říct, že ač mě to první týdny pořádně psychicky vyčerpávalo (kůň byl stažený z pastvin, neuměl téměř nic), tak teď to pomaloučku, ale jistě nějak jde, no mám tu výhodu, že mám koníka ustájeného u fajn lidí a ti mi rádi poradí co a jak, pokud mi něco nejde nebo nevím jak na to, tak mi to vysvětlí a nebo mě opraví. Popravdě si nedovedu představit jak by to dopadlo, kdybych na to byla úplně sama. Takže mě zajímalo jak válčí ostatní a velký obdiv všem, kteří to úspěšně zvládli sami bez pomoci

Já si pořídila odstávče a nikdy jsem koně doma neměla. Ke koním jsem se zase tolik nedostala, tak jsem neměla moc zkušeností. Když jsme kobču přivezli, tak jsem najednou byla v pasti. Měla jsem toho hodně načteno, ale s mladými koňmi jsem nikdy nedělala. Ted je kobča 3letá a je dobře vychovaná. Nikdy nekousla ani nekopla. Na ošetřování je skvělá. Ničeho se nebojí, jde tam kam jdu já. Občas byly dny, kdy zlobila ,ale dalo se to zvládnout. Chce to trpělivost a snažit se nedělat chyby. Kobču ted začínám obsedat a chová se výborně. Takže za sebe můžu říct,že to jde Ale je to asi také kůň od koně. Nakonec jsem ráda,že jsem do toho šla. Doma mám skvělou kobču,kterou bych už nikdy z ruky nedala

asi před rokem a půl majitelka koní o které jsem se s kámoškou starala musela prodat jednu z kobyl, s tím že nový kůň bude poník, kámoška byla nadšená, poníky ona měla ráda...já z toho nadšená nebyla, měla jsem ráda tu kobylu co se prodala, ale co už...
jednou nám přišla smska, máme poníka, my natěšené co to bude jsme jely a přemýšlely. Když jsme přijely majitelka s nešťastným výrazem že si máme vzít bič že kope a kouše...jméno jsme se dozvěděly až později...v tu chvíli kámoška se zarazila (tenkrát ona byla lepší, ale víc se bála) a já věděla že to zůstane na mě, kobylku jsem z celého srdce nesnášela...byla jsem ještě nešťastná z prodeje té první kobyly a tak, když jsem ji prvně viděla, hrálo ve mě hodně otázek a žádná odpověď, ale jedno jsem věděla, jednoduché to rozhodně nebude, vzala jsem chleba, dřepla jsem si a bič měl pro všecky případy vedle sebe, když ke mě přišla, viděla jsem že si rozumět budeme, vychytralé, paličaté, nepochopené...věděla jsem že toto nevzdám....byly jsme na tom stejně, já ji neměla ráda, ona neměla ráda nikoho a tak nějak jsme si zbyly...pár dalších dnů bylo drsných...bylo to období kdy jsem ji musela ukázat že nebiju koníky apod...naštěstí byla tak vyděšená, že ani útočit neútočila, když mi věřila, začala jsem s respektem, čištění tak že ji dva silní lidi namáčknou na zeď a třetí uklidňuje a čistí, procházky jedině na lonži protože nikdy se nedalo určit jestli vyletí nebo ne, několik strhnutých nehtů na rukách, modřin, podlitin...a to to byl obsednutý a vychovaný kůň...když jsem na ni poprvé sedla bez sedla byla naprosto klidná, ale jakmile bylo sedlo začala jsem mít letecké období (a to jsem předtím jakž takž useděla klus)...naučila jsem se cválat perfektně a usedět kde co, nakonec jsme začaly i skákat a huberta jsme odjely, pak jí vlezlo něco na mozek a já to nezvládala, naštěstí už zesílila tak na ní jezdila chvilku majitelka...no a dnes??...velká rozlehlá louka, volná otěž, kůň před ní nacválá a ona jen se vzpruží a dál jde krokem, čeká až ji pobídnu...věří mi a já věřím ji, takže nad nikým nelámu hůl, a i v tom nejhorším najdu to co mi vyhovuje..:)

a kdybych já nebyla protivná, vychcaná a tvrdá, nevím kde bychom byly dnes, asi v jednom baráku, až na to že ona jako krmivo pro psy..:)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak já to mám tak,koně miluju od mala,jenže nebylo kam na koně chodit. Blízko nic nebylo a rodiče neměli na to aby platili ježdění. Tak jsem si sem tam něco našla kde se dalo jezdit za práci,nebo prostě kde bych mohla jen kolem koní poklízet a starat se. V pubertě mě to přešlo úplně,ale pak to přišlo znova. Jenže jsem zažila něco dost něpěkného (ztratila jsem při jedné jízdě kontrolu nad koněm i když to bylo bez pádu zanechalo to ve mě hrůzu)
Řekla jsem si že si koupím svého koně,nikdo mi nebude do ničeho kecat atd. Jenže jako začátečník jsem si vybrala velmi špatně. Tak se nakonec kůň prodal a já si koupila jen poníčka pro radost,že prostě bez koně nebudu. Pak přišel jeden trenér a řekl že i na takovém poníku se dá jezdit. No a tak začaly chodit jezdit holky a pak jsem začala sem tam i já. Vrátila se touha vrátit se do sedla. Opět jsem vybarala špatně. Takže jsem zase měla koně jen tak pro radost na kterém jezdili jiní a já jen čučela. Nakonec se mi podařilo najít klidného koníka pro mě,ale to bych nebyla já aby zase nebyl problém-kobylka měla špatné nohy a tak musela jít (měla jsem už moc nevyužitých koní),šla jen pro radost na pastviny.
Pak jsem si řekla,že už vyberu pořádně,našla jsem si přítele který u koní vyrostl,je dobrý jezdec a ví co a jak.
No ale co já? Koupila jsem si koně co jsem znala od hříběte,přítel nadšen nebyl,ale věděl že jinak nedám. Pak teda řekl,že to bude dobré když si vychováme koně samy než koupit zase zajíce v pytli.
No tak mám teď doma 3letého koně o ketrém vím,že je to ten pravý a poslední (kdyby nebyl jiného koně nechci)¨
Jenže mám teď strach z čehokoli všechno strašně moc řeším,všechno chci dělat správně,komunikovat s ním přirozeným způsobem.Prostě všechno chci dělat tak ať nic nezkazím.
Chodím na hodiny ježdění ať se do toho zase dostanu.
Brouzdám po netu,vyptávám se všude možně. Chtěla bych někohop zkušeného ať příjde zkoukne poradí,jenže v okolí není nikdo o kom bych si byla jistá,že pracuje s koněm dle toho jak se to líbí mě.
Je mi 25 a mám pocit že mi ujíždí vlak. Něco takového mi dokonce řekla paní u které jsem se přihlásila na hodiny ježdění. 6e už jsem dost stará na to se učit jezdit a že to možná ani k ničemu nebude.

Má nevlastní mamka začala jezdit ve 40-ti letech a dělá velké pokroky .... nikdy nejsme dost staří :))

...hm, ono je tahle kombinace - začátečník x mladý kůň VŽDY v neprospěch toho koně. Toto mi za těch dvacet let u koní nikdo nikdy nevymluví.

Na druhou stranu pokud je to rozumný člověk, myslím si, že se tento pár spolu z žije a pokud koník nebude cestovat od jednoho majitele k druhému, bude mít podmínky vhodné k chovu koní, nevidím důvod pro to, aby to nešlo.

Bohužel z mého okolí znám několik případů, kdy to nedopadlo dobře. Teďka čerstvý případ, kdy si jedna paní hnedka o dědinu vedle nás koupila mladého valáška s tím, že si ho sama obsedne a přijezdí. Paní u nás absolvovala kurz ježdění pro začátečníky, bohužel neúspěšně a po slušném doporučení, že pokud nezvládá základní věci, není dobré si kupovat koně, se již neukázala. Je mi líto toho koně, moc je mi ho líto....

Je mi skoro padesát, mám 2 hafloše, koupené jako ročky, jezdit jakž takž umím. Výhoda u doma chovaných koní je že to jsou koňopsi, takže je člověk jen tak nerozhodí. Obsedání-sranda, nandáte sedlo a jede se (na vyjížďku do lesa), v kroku pohoda, na konících se vozily malé děti. Jenže tak se koně nic nenaučí a nastal problém, koho na ně posadit, prostě nejsou lidi, kteří by dovedli na mladém koni aspoň naklusat, zato nadšených začátečníků je dost.
Takže jsem s jedním ochotným kamarádem chodila courat po lesních cestách (na otevřený prostor bych si vůbec netroufla) a chodil za mnou a v kroku. Nemůžete donekonečna jezdit v kroku, takže jsme párkrát naklusali. Kamarád začal při vysedání cukat otěžemi a hodný kůň začal být lehce vzteklý, což začátečník zavčas nepoznal. Nakonec dal kůň hlavu dolů, začal s ní mlátit a jezdce přetáhl přes krk na zem. Žádný extra pád ale výsledek stál za to - vyražený dech, zlomená žebra a klíční kost a propíchlá plíce, sanitka volaná do lesa a čtyřměsíční pracovní neschopnost.
Navíc samozřejmě riskujete zkažení koně. Na toho koníka jsem pak nikoho cizího nepustila, jela jsem na něm sama za koněm, hrozně se nervoval, ale když zjistil, že ho nikdo za hubu nebere tak se pomalu uvolnil. Můžu říct, že ti koně jsou schopni leccos odpustit a tolerovat, ale jak naučíte začátečníka aby je nerval v hubě, to si nedovedu představit, jak se naučí vysedat v klusu, nebo koně zastavit když se rozběhne? Je to téměř nemožné a vyžadovalo by to značnou dávku novátorství a kreativity, třeba naučit v ohradě koně dobře na hlasové povely, aby věděl, co se po něm chce, když to páníček nedokáže sdělit otěžemi a sedem, jezdit v ohradě na ohlávce a tak.
Kdysi jsem měla hucula a jezdila jsem na něm s kabelou plnou chleba, jakmile se řeklo stůj, kůň okamžitě zarazil i z rychlého cvalu (což bylo obzvlášť o hubu) a kousek dostal, fungovalo to stoprocentně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je mi skoro padesát, mám 2 hafloše, koupené jako ročky, jezdit jakž takž umím. Výhoda u doma chovaných koní je že to jsou koňopsi, takže je člověk jen tak nerozhodí. Obsedání-sranda, nandáte sedlo a jede se (na vyjížďku do lesa), v kroku pohoda, na konících se vozily malé děti. Jenže tak se koně nic nenaučí a nastal problém, koho na ně posadit, prostě nejsou lidi, kteří by dovedli na mladém koni aspoň naklusat, zato nadšených začátečníků je dost.
Takže jsem s jedním ochotným kamarádem chodila courat po lesních cestách (na otevřený prostor bych si vůbec netroufla) a chodil za mnou a v kroku. Nemůžete donekonečna jezdit v kroku, takže jsme párkrát naklusali. Kamarád začal při vysedání cukat otěžemi a hodný kůň začal být lehce vzteklý, což začátečník zavčas nepoznal. Nakonec dal kůň hlavu dolů, začal s ní mlátit a jezdce přetáhl přes krk na zem. Žádný extra pád ale výsledek stál za to - vyražený dech, zlomená žebra a klíční kost a propíchlá plíce, sanitka volaná do lesa a čtyřměsíční pracovní neschopnost.
Navíc samozřejmě riskujete zkažení koně. Na toho koníka jsem pak nikoho cizího nepustila, jela jsem na něm sama za koněm, hrozně se nervoval, ale když zjistil, že ho nikdo za hubu nebere tak se pomalu uvolnil. Můžu říct, že ti koně jsou schopni leccos odpustit a tolerovat, ale jak naučíte začátečníka aby je nerval v hubě, to si nedovedu představit, jak se naučí vysedat v klusu, nebo koně zastavit když se rozběhne? Je to téměř nemožné a vyžadovalo by to značnou dávku novátorství a kreativity, třeba naučit v ohradě koně dobře na hlasové povely, aby věděl, co se po něm chce, když to páníček nedokáže sdělit otěžemi a sedem, jezdit v ohradě na ohlávce a tak.
Kdysi jsem měla hucula a jezdila jsem na něm s kabelou plnou chleba, jakmile se řeklo stůj, kůň okamžitě zarazil i z rychlého cvalu (což bylo obzvlášť o hubu) a kousek dostal, fungovalo to stoprocentně.

Tak tohle už je ale o přiježďování mladého koně a to by zajoch určitě dělat sám neměl!
Nemůžete ale házet všechny do jednoho pytle, osobně mi to přijde jako urážka těm, kteří i přesto že jsou začátečníci, tak toho koně chtějí připravit dobře.

Sama jsem začátečník s mladým koněm - roční odstávče.
Jezdím na stará kolena asi 2 roky pod trenérem ( bohužel s pauzou kvůli zdrav.problémům). V klusu je můj sed nezávislý - bez problému zvládám lehký i pracovní klus, i bez třmenů. Cval se zatím ještě učím.
Ano mám se toho ještě hodně co učit, zároveň si ale myslím, že můj kůň rozhodně není "chudák", kvůli tomu, že já jsem začátečník.

Než kůň doroste do věku kdy se začne připravovat pod sedlo, bude to ještě trvat 2 roky a za tyto 2 roky já mám v klidu čas pracovat na svém ježdění.
Že jsem blázen, když mám hříbě a neumím ještě ani pořádně jezdit? Mě je váš názor ukradený, byla to láska na první pohled a myslím si, že mu nabízím to, co by mu mnozí lidé nabídnout nemohli.
Kůň má ty nejlepší podmínky pro růst : je ustájen ve stádě s 8 starými koňmi a 3 vrstevníky na 30 hektarové pastvině.
Jinak rozhodně ho neplánuji sama obsedat a přiježďovat, opravdu si ho nechci zkazit, takže kůň ve 3 letech poputuje na základní výcvik do profesionální stáje, nebude to levné, ale mě to za to stojí.
Jasně může se stát, že kůň bude temperamentní, příliš živý a pro mě jakožto začátečníka tedy nevhodný, v tomto případě bych ho prodala do zkušených rukou, abych ho svým přístupem nezkazila (doufám, že se tohle nestane protože mi velmi přirostl k srdci).
Takže si myslím, že je to hlavně o tom, jaký k tomu má ten začátečník přístup.

Momentálně za ním jezdím na pastvu 3-4x týdně (jak práce dovolí) a učíme se základním věcem, co by měl kůň jeho věku umět (vodění, úvaz, spolehlivé zvedání nožiček, apod.). Pro mě je to relax, užívám si koní zase z jiného pohledu než z hodin v jezdecké škole, kde přijedu, nasedlám, odjezdím, zaplatím, odsedlám a musím jet dom...

Rozhodně nedoporučuji VŠEM začátečníkům, aby si koně sami obsedali a přiježďovali, v 99,9% se vám to nepodaří a koně zkazíte, mělo by to probíhat pod dohledem zkušeného člověka. Mohlo by se vám to samozřejmě podařit nadlidským výkonem, který popisuje paní v příspěvku výše.
Vychovat koně je větší zodpovědnost než si myslíte.

pokud si začátečník koupí charakterního koně a má dostatek sebereflexe a chce koně na vyjížďky tak to určitě jde, pokud narazí na zkaženého nebo hodně lekavého koně už bude problém

Mam 5 leteho kone, k tomu mam trenerku.lonz zvladame velice dobre akorat clovek musi byt velice dusledny.zase takovy zacatecnik kdy nevim jak sedet a.jak chytnout oteze nejsem, tedka se mam ucit cval, ale osobne vam reknu, ze kdyz jsem jezdila na. 10 letym valachovi vyrazeny z dostihu tak to me klus jak pracovni tak lehky klus mi nedelal problem. Ted? Mam s klusem co delat.konik jeste trosku balancuje a nema 100% rovnovahu a krouti se pod sedlem jak zizala. Vse delam pod trenerkou ale jelikoz castym treninkum se zacal konik projevovat jako velice krivy kun a ja mam.zraneni tak mi ho nyni trenerka prijezduje.zadna sranda,ale zase je velice prijemne kdyz vidite pokrok jak u sebe tak.u kone uznavam, ze bez trenerky bych si mladeho kone.urcite nelajzla. Po urazu zacnu s konikem.na novo kdy zapojim hodne prirozene komunikace at muzeme si duverovat.

Znám také takový případ, nastíním situaci. Paní chodila kdysi do jezdeckého klubu typu zaplať a v kolečku váš bude chodit 7 za sebou. Po nějakých 15 letech bez koní, když si už vydělávala, osamostatnila se, domeček, rodina si na doporučení kamarádky pořídila dva hřebce hříbata, aby si splnila životní sen. Kolem roku a kousek si je dovezla k baráku. Nastal problém v úplně základních věcech - zvedání nohou, kontakt s člověkem, vodění, osobní prostor. Jeden pony podrazený lidmi a druhý chlaďas, paličák. Zkoušela s nimi věci, u kterých ani nepřemýšlela, že by mohly být špatně anebo co by z toho mohlo být. Jenže jak hřebci rostli, začala být manipulace složitější a koně vše řídili. Seznámily jsem se spolu náhodou, ani jsme nevěděly, že máme obě něco s koňmi společného. S odmlkou pár měsíců jsme se o sobě zase dozvěděly - já o jejich problémech a ona o mých zkušenostech u koní. Slovo dalo slovo, už to budou dva roky a jsem tam skoro denně, koně jako moji. Obrovský kus práce, hlavně s koňmi, máme za sebou. Jí učím vše úplně od začátku, od základů, stejně jako koně. Nyní jsme ve fázi obsedání - to je plně na mně. Protože nejezdec na mladém koni, kterého každá změna těžiště rozhodí je podle mě zabijácké. Tady to vypadalo tak, že každé její naklonění dopředu = brzda, špatné pobídky, podpora koně.
Nejdříve mi bylo hodně blbé a proti srsti poučovat starší paní a ještě jí kecat do zacházení s jejími koňmi. Ale díky její povaze a přijetí faktu, že si nas*ala do bot (říká to sama o sobě) už to tolik neřeším. Hlavně si o všem popovídáme, vysvětlíme. A tím, že jsou za mou prací, mými výtkami a připomínkami vidět obrovské pokroky, dělá nám oběma dobře!
Díky této vražedné kombinaci jsem poznala svoji nejlepší kamarádku, se kterou nás spojuje mnoho dalších zájmů.
Ale jak by to dopadlo, kdyby se s nimi do teď plácala sama, nechceme ani domýšlet..

Ono záleží jaká je to kombinace. Znám a denně vidím případ kdy jezdec i kůň začátečník je katastrofální. Dnes již po 4 letech ježdění je to pořád strašné. Krátký komentář k tomuto: pán (kolem 60 let) si párkrát zašel do klubu, kde ho něco málo naučili. Asi myslel, že už to zvládá, tak si koupil 2-letého valacha. Naštěstí ho obsedal někdo jiný, takže aspoň něco pozitivního. Ale pán to prostě nezvládá. Kůň už měl v hubě snad všechny typy udidel (momentálně na páce). Každopádně, aby někam s koně vyjel, tak musí pěšky, protože ho neuřídí, neustále padá, kůň zkažená záda, hubu, vynervovanej. Prostě chudák. Ale pán s tím nic nedělá, trenéra nemá a tak se to veze.
Na druhou stranu, třeba já jsem si svého koně kupovala po roce a něco ježdění. Mladá 2.5-letá kobyla. Mám ji do dnes. Dnes jí je 7 let a myslím, že s ní mám krásný vztah. Má to své mouchy, občas si nevím rady, ale vždy se to snažím nějak vykoumat. Pokus-omyl výcvik jsme praktikovali často, ale tím jsme se hodně sblížili, hodně jsme toho zažili a dala mi mnoho zkušeností za které jsem ráda ;) Takže záleží co je to za člověka i koně. Zda to má člověk v hlavě v pořádku, snaží se učit, apod. Ale úplný začátečník a mladého koně asi není úpně dobrý nápad. Z toho bych měla strach, že se něco stane ;)