XXX.XXX.77.81
nepřestává mě překvapovat ta koňská oddanost... nemůžu se nepodělit o svou radost... když jsem spolu s koněm dnes odjížděla z brigády v nedaleké stáji :) kam dojíždíme z domu asi 2 km... bylo půl deváté... můj koník stál v boxe plném sena (zatímco já makám, on má pohodlíčko), prostě zničeho nic, po pár hodinách klidného poflakování k němu přijdu, se sedlem a uzdečkou... kůň to příjme, sedám, ani se nehne... pak jde domů, přesně ví, kam jdeme... jde jistým krokem, jde, jako by věděl, že je potřeba se domů vrátit :) neprotestuje... předtím už měl práci na jízdárně, kde se též vyznamenal. Koně jsou tak ochotní a obětaví, nemůžu tomu ani uvěřit.
XXX.XXX.235.9
Bohužel u koní často lásku k člověku nevídám, jsou otrávení od člověka se odvrací a trávit čas s ním nechtějí (a přes to pro něj neustále pracují). Je hezké, že máš s koněm takový vztah :)
Co bohužel dost často vídám je u dosti lidí prohlášení typu. To je můj miláček, já ho hrozně miluju...bla bla bla. A výsledek? Hlavně že mají všechno sladěné do jedné barvy, ale že s koněm neumí správně zacházet (ježdění teď rači ani nezahrnuji) to už je nezajímá. Hlavně že mají stáj 10minut od domu, ale že je jejich "miláček" celí den zavřený v boxe a oni za ním stejně příjdou jen párkrát do týdne (jestli vůbec), to už je nezajímá. Hlavně že můžou jet na závody v krásném vybavení a oblečení, ale že jejich "miláček" na takovou akci ještě není pořádně připraven, to už je nezajímá. Vidím to kolem sebe pořád a neuvěřitelně mě to mrzí, zejména pokud takoví lidé říkají jak své koně hrozně milují (to není láska, ale sobeckost) a jediný kdo to odnáší, jsou jejich koně.
Teď se omlouvám, všem těm, co se o své koně opravdu pečlivě starají, a upřímně je milují. Samozřejmě vím, že je nás taky dost
. Stejně jako není nic špatného ladit si vybavení do jedné barvy, či jezdit na závody (oboje taky dělám). Na prvním místě by však měl být vždy kůň a jeho zdraví a pohoda.
Jsem neuvěřitelně nešťastná z té hromady koní bez jiskry. (Pseudoježdění, které kolem sebe vidím pořád, a hlavně lidi co ho schvalují a jezdí tak - často i na sportovních kolbištích všeho druhu, to ani radši teď nepočítám).
A ještě jedna omluva, že jsem takhle změnila téma. To já na koních nejvíc miluji ty malé pokroky, když pracuji s koněm a vidím, že to má výsledky, že je hodinu od hodiny klidnější, že už se s ním nemusím zdlouhavě domlouvat, že to má smysl a kůň to oceňuje. Jejich schopnost odpouštět, snažit se a vyhovět je neuvěřitelná a kouzelná, lidé by se od nich měli lecos učit.
