Froya
XXX.XXX.202.85
Zdravím a přeji fajn den... a poprosím o rady, názory, pokusím se psát srozumitelně.
Před dvěma lety jsem začala jezdit na kobyle ( hucul X ČT ), která byla ( a stále je ) nepřiježděná, ale ven šla celkem ochotně, nelekala se a zpátky domů se s ní dalo celkem v pohodě jít na volné otěži, v terénu byla spolehlivá, vyjížďky s ní byly fajn, poslouchala a nikdy neodmítla jít i tam, kam se jí nechtělo.
Poslední půlrok pozoruji velkou změnu v jejím chování. Vyjdeme ze stáje, šlape cca 400m a už se točí zpátky domů ( má tam kámoše a žrádlo ), což nikdy dřív nedělala. Takže sesednu, vezmu jí kousek na ruku, nasednu a jede se dál. Za další kus cesty to zkusí znovu. Na trase, kterou velmi dobře zná se leká, uskakuje, točí se domů a celkově „dělá bordel“.
Jakmile se začneme vracet domů, sama naklusává, nejraději by to vzala tryskem, capluje, poskakuje mi a celou cestu jí musím držet fakt silou, jinak by byla schopná vystřelit na silnici, kudy se musíme vracet, jiná cesta není. Vzít jí na ruku a dovést domů nemá v tomhle případě cenu,500kg neudržím, neubrzdím jí a domů mě doslova táhne. Jindy dělám to, že jí vezmu na kruh - nefunguje, otráví a naštve jí to ještě víc. Takhle se mi dokázala i poplašit a utéct ( naštěstí nemá kondičku, ale zastaví se a pase ). Nebo mi udělá to, že sice ohne hlavu, ale pokračuje rovně. Jsem už z vyjížďek z ní otrávená, dopředu vynervovaná a moc dobře vím, že je to celé špatně. Ona ale dřív taková nebyla, jak říkám, venku to byla pohodářka, která šlapala jak hodinky, nelekala se... a poslední dobou tohleto.
Podotýkám, že takhle se chová i pod majitelkou. Netuším, co dělám špatně.
Loolipoop
XXX.XXX.42.151
Nezažila v poslední době něco z tohoto?: Změna režimu ustájení? Změna koní ve stádě? Nechovala jste se k ní vy nebo majitelka třeba na jízdárně z jejího pohledu nespravedlivě a ona pak s řehotem utekla za koňmi, hned jak jste ji pustila zpátky do výběhu?.
Případně jak dlouho ji majitelka má? Možná je klisna jen dominantnější a hold na Vás "došla" a zjistila, že když začne vymýšlet, vy se leknete a povolíte.
Stát se mohlo cokoliv. Zkuste s ní víc navázat důvěru ze země, procvičujte bubáky apod... a když s ní půjdete ven, rozhodně jí dejte navejo, že se půjde po vašem, klidně jen krokem, ale běžte tam kam chcete vy. Dejte si kritérium překonat těch prvních 400m, jeden den běžte 200m a hned zpět s velkou pochvalou, když to bude dobré. Další 2 dny jděte k hranici 250m a hned zpět do stáje, než se dostanete na těch problematických 400m. Uvolněte se v sedle, uklidněte se a důsledně trvejte na tom vytyčeném cíli, pokud se kůň bude chovat slušně moc chválit a dát i mňamku, pokud ne, zůstaňte v klidu a trvejte si přísně na svém.
Když kůň spěchá domů a Vám se nelíbí co dělá, jednoduše mu musíte říct, že tohle se Vám nelíbí, jinak to bude dělat dál, takže kdykoliv přejde sama od sebe do klusu bez Vaší pobídky, hned přejít do kroku a otočit ji směrem "vyjížďka" - pryč od "jde se domů", udělejte velký kruh a zase zkuste jít v klidu rovně, pokud zase cítíte moc energie, nebo capluje, sama naklusává, tak opět přejít do kroku a na kruh, ať se rozčiluje jak chce... Ona to po pár kruzích pochopí, že jí caplování nepomáhá k tomu dostat se domů rychleji a jen jí to dostane na kruh.
Good Luck.
Froya
XXX.XXX.202.85
Moc děkuji za příspěvek, možná jste na to kápla, před cca rokem jsem z téhle kobyly dost ošklivě spadla a od té doby - nevím, jak to říct, nebojím se, ale zároveň pokaždé čekám, kdy mě znovu sundá a nedokážu se uvolnit. Chyba je ve mě.
Majitelku znám pět let, její koně necelé tři roky a tam je vše v naprostém pořádku, jízdárna, terén, vše ok, ostatní koně super, šlapou na myšlenku - jen tahleta jedna mě školí. Přitom si nejsem vědoma nějaké změny, režim, žrádlo, stádo, vše je stejné. Je s nimi zacházeno jako v bavlnce, jsou to mazlové, kteří chodí jen na rekreačky do terénu, žádný dril se po nich nechce.
Proto nechápu proč najednou ta změna, je mi jasný, že mě asi školí a zkouší, protože dřív jsem s ní tyhle problémy neměla. Začala se lekat a plašit, takže ještě než vyrazí, jsem jí stačila pořádně „podojit“ a přibrzdit alespoň do klusu, zastavit odmítá. Má obyč silnější stihlo, za hubu jí nikdy nervu, pokud to není takhle vyloženě nutné. Má martingal, ale bič ani šporny nikdy neviděla.
Pod majitelkou se chová stejně, jenže ta na ní houkne, pohrozí a kobyla mašíruje. Když jsem zkusila pevnou ruku já, povedlo se jí mě sundat - a já podvědomě čekám, kdy se to stane znovu.
Při cestě domů jí otočit směr vyjížďka je skoro nereálné, je tak vzteklá, že není možný s ní cokoliv udělat - nebo já to prostě neumím. Klidně bych se s ní dokolečka točila půl hodiny, ale jak jsem již psala, ona otočí hlavu, ale dál jde ( i kluše a cválá ) rovně domů !
Jsem zoufalá z ní, ze sebe... a je to začarovaný kruh.
Přitom říkám, když jsem jí poznala, bylo to s ní venku super a netuším, co se změnilo, asi jí vadím .
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.213.247
"Jsem už z vyjížďek z ní otrávená, dopředu vynervovaná a moc dobře vím, že je to celé špatně. " Tohle z Vás bude cítit na deset metrů.
Na ruce s Vámi jde ven v klidu?
Froya
XXX.XXX.202.85
Já vím, že to musí ze mě cítit na sto honů, ale nedokážu dělat nic s pocitem, než že přemýšlím, co na mě zkusí tentokrát a kde se mě pokusí vysadit.
Na ruce se mnou jde relativně v klidu, ovšem nesmí se jít domů - to jsem zkusila jednou a doslova jsem za ní vlála celou cestu, je nezastavitelná. Takže pro mě je „menší“ zlo být v sedle a brzdit jí. Protože pěšky jí prostě nestačím.
Je mi jasné, že mi spousta z vás doporučí houpacího koně...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.213.247
Froya
napsal(a):
Já vím, že to musí ze mě cítit na sto honů, ale nedokážu dělat nic s pocitem, než že přemýšlím, co na mě zkusí tentokrát a kde se mě pokusí vysadit.
Na ruce se mnou jde relativně v klidu, ovšem nesmí se jít domů - to jsem zkusila jednou a doslova jsem za ní vlála celou cestu, je nezastavitelná. Takže pro mě je „menší“ zlo být v sedle a brzdit jí. Protože pěšky jí prostě nestačím.
Je mi jasné, že mi spousta z vás doporučí houpacího koně...
Houpacího určitě nee. Co vzít nějakého koně s ní?Třeba by to šlo lépe.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Myslím, že na to, čo nie je v poriadku si prišla aj sama. Možností veľa nie je, možno iba jazdiť nejaký čas s kobylou na jazdiarni, kde sa ty možno budeš cítiť istejšie a nejakú dobu chodiť chodiť do terénu s doprovodom, aby si opäť získala nejakú istotu v sedle.
Jazdiť s pocitom "čo sa zase stane dnes" je fakt hlúposť, kone to naozaj vycítia a chovajú sa ďaleko horšie, než by sa za normálnych okolností chovali.
Nanny
XXX.XXX.199.180
Asi Vás nepotěším, nemám radu, jenom podobnou zkušenost. Jezdila jsem taky kobylu, byla dost lekavá a nervní a párkrát se jí podařilo mě sundat uprostřed pole nebo podobně. Zkoušela jsem spoustu věcí. Budovat důvěru ze země, chodit na jízdárnu, kde byla celkem v klidu, jezdit s jinými koňmi...Občas to bylo lepší, občas horší, ale už navždycky tam někde v hlavě byl ten pocit, že jí prostě nevěřím, a ona to nejspíš taky cítila. Takže po roce jsem to vzdala a přestala nás obě trápit, majitelka jí našla jezdkyni, která se nebála, a já si našla jiného koníka, se kterým jsme si sedli a vrátilo se mi ztracené sebevědomí. Vím, že to není rada, kterou chcete slyšet, ale některá jezdecká dvojice si prostě nikdy nesedne, je to jako s lidma, s někým si rozumíte, s někým ne a nemá cenu to lámat přes koleno. Jezdíme přece pro radost, ne?
Uživatel s deaktivovaným účtem
Kolik lidí na ní jezdí nebo oracuje ze země?
janag
XXX.XXX.128.11
Doporučila bych s kobylou pracovat víc ze země - na základech poslušnosti. Neexistuje, aby vás kobyla vláčela za sebou. Musí vás respektovat ze země, při vodění nepředbíhat atd. Je lepší to vyzkoušet nejdřív někde, kde se cítí bezpečně (jízdárna nebo louka blízko stáje). Odměňovat žádoucí chování, striktně hned opravovat nežádoucí. Pak postupně zkoušet v terénu. Můžete ji při té práci ze země učit i hlasové povely k zastavení a rozejití, které pak využijete i ze sedla. Když jste venku někde mezi poli, ona navztekaná, vy navztekaná a vyděšená, nemá absolutně smysl se ji snažit cokoli naučit. Nejdůležitější je určitě naučit ji bezpečně zastavovat (jak ze země, tak ze sedla). Díky tomu, že bude znát práci ze země, vždycky, když bude nějaký problém, můžete slézt, obě se hodit do klidu, chvíli jít po svých, trochu ji zaměstnat. Když se uklidní, tak zase nasednout a pokračovat.
Něco podobného mám doma. Není ani tak lekavec, spíš závislák na koních. Bohužel chodíme a jezdíme ven sami, protože majitelka většinou nemá čas jít se mnou s druhým koněm (s druhým koněm se z něj stává absolutní profík). Ze začátku se mnou nechtěl jít ani před barák. Pracovali jsme postupně, hlavně na ruce, postupně prodlužovali vzdálenost. Dnes jsme o hodně dál, ale nikdy nebude úplně vyhráno. Já jsem věčnej začátečník a on mě pořád školí. Sem tam je špatnej den, moc fouká vítr, erupce na slunci... vycítí mou nejistotu a začne čumět, zastavovat, tuhnout, lekat se. Pak je dobrý se na všechno vykašlat, hodit se do klidu, snažit se co nejbezpečněji dorazit domů do maštale a dát si kafe. Ze sedla je to jiná kapitola, když dojde na konflikt, umí se mě efektně zbavit vyhazováním, které já neusedím. Proto se snažím mít všechny radary nastražené a když mám dojem, že se k něčemu takovému schyluje, tak zpomalím, zaměstnám ho nějakým cvikem apod., popřípadě slezu. Přecejen nemládnu, kosti už taky nejsou tak pevné, jak bývaly...
Vždyť ty koně máme pro radost, tak proč chodit do stáje vystresovaná, co zase dneska bude.
Když si s kobylkou vybudujete vztah (respekt a důvěru), pak půjde určitě všechno líp.
Když jsem začala za koníkem docházet, myslela jsem si, že sednu a pojedu na vyjížďku. A on mi vysvětlil, že to ani náhodou. Stálo to hodně času stráveného spolu vzájemným učením a teď už si na tu vyjížďku i vyjedem.
Froya
XXX.XXX.202.85
Všem bych moc chtěla poděkovat za příspěvky, všichni máte pravdu, i já si moc dobře uvědomuji, že je něco ( vlastně dost věcí špatně ). U kobyly nemám respekt, absolutně mě venku neřeší, neposlouchá a ignoruje.
Ovšem pokud jsme na jízdárně, trénujeme hlasové povely, přechody, kontakt spolu ze země, tak je vše v pořádku, vyjdeme ven a konec - ale pouze poslední cca půlrok, osm měsíců, do té doby byla pohodářka, na kterou se nemuselo houknout, domů se vracela v klidu na volné otěži, prostě lambádička. A poslední dobou ? Absolutně se na ní netěším - protože prostě se bojím, co na mě zase zkusí a kde se mě pokusí vyklopit.
Nemůžu to svádět na to, že není přiježděná, já to jako věčný začátečník nezvládnu, majitelka na ní jezdí cca 3x měsíčně, víc času nemá a já se ke koním dostanu 1x - 2x týdně, mám malé mimčo.
Naše poslední cesta ven vypadala tak, že jsme ujeli našich 400m za roh, kde se otočila zpátky domů, slezla jsem a šly jsme kus pěšky, tam se na louce napásla, nasedla jsem a cestu domů jsem se jí držela zuby nehty. Prostě jízda smrti. Cestou domů se bojí jednoho místa, které dřív s přemlouváním přešla, sice opatrně, ale šla. Teď to vezme přes dvě pole, je jedno co tam je, mezi polema přeskočí i strouhu, takže naše cesta domů je taková cross country...
Jít ven s druhým koněm neexistuje, dělali by bordel oba.
Sice mám možnost vyrazit ven ještě s jiným koněm, ale právě mi leží v hlavě situace s touhle kobylou - nebudu to svádět na to, že si nesedíme, já prostě dělám něco špatně, přitom u koní jsem přes 20 let, ale takhle mě nikdy žádný něškolil.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Asi také moc nepotěším, ale je to poměrně hazard o zdraví (samozrejme, jako asi jakakoli činnost s koňmi/zvířaty obecně ). Kor, pokud máte mimčo. Přece jen, ježdění do terénu nestojí za Vaše zdraví... Není to řešení, ale být Vami bych na kobylu v tomto stavu nesedala. Případně, pokud na jízdárně šlape, tak pracovat tam.
Podle toho co píšete, mám pocit, že si z Vás kobyla proste dělá srandu. Má na to evidentne dostatek energie a tak vymýšlí co by. Nema k Vám prakticky žádný respekt a zjistila, ze to jde. Respekt si u ní holt budete asi muset ziskat, jinak se nepohnete.
Jediné, co mě napadá a co jsem aplikovala na jednoho valacha je lonz. Taky musite mit poměrně prostor...ale. Pokud zvládá korektně chodit na lonzi, vzit ji ven na ruku na lonz-nejlepe s helmou na sobě (i ze země Vám může ušetedrit krásný kopanec do hlavy a věřte mi, neni to vůbec příjemné )-jakmile začne pospíchat, dělat bordel, vzít na kruh a udělat par koleček, dokud se neuklidní. Pak pokračovat. Pokud znovu začne, zopakovat. A tak stale dokola. Ze začátku budete možná potřebovat ostřejší ruku a počítejte s tím, ze první pokus na treba 600m Vám může trvat klidně hodinu. Hlavní je, neztratit trpělivost (a neříkám, ze to je lehké). Samozřejmě, začít na kratší trase a postupně prodlužovat. Chválit i za to, když se rychleji uklidní na lonzi.
Každopádně přeji hodně štěstí a pevne nervy.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Asi také moc nepotěším, ale je to poměrně hazard o zdraví (samozrejme, jako asi jakakoli činnost s koňmi/zvířaty obecně ). Kor, pokud máte mimčo. Přece jen, ježdění do terénu nestojí za Vaše zdraví... Není to řešení, ale být Vami bych na kobylu v tomto stavu nesedala. Případně, pokud na jízdárně šlape, tak pracovat tam.
Podle toho co píšete, mám pocit, že si z Vás kobyla proste dělá srandu. Má na to evidentne dostatek energie a tak vymýšlí co by. Nema k Vám prakticky žádný respekt a zjistila, ze to jde. Respekt si u ní holt budete asi muset ziskat, jinak se nepohnete.
Jediné, co mě napadá a co jsem aplikovala na jednoho valacha je lonz. Taky musite mit poměrně prostor...ale. Pokud zvládá korektně chodit na lonzi, vzit ji ven na ruku na lonz-nejlepe s helmou na sobě (i ze země Vám může ušetedrit krásný kopanec do hlavy a věřte mi, neni to vůbec příjemné )-jakmile začne pospíchat, dělat bordel, vzít na kruh a udělat par koleček, dokud se neuklidní. Pak pokračovat. Pokud znovu začne, zopakovat. A tak stale dokola. Ze začátku budete možná potřebovat ostřejší ruku a počítejte s tím, ze první pokus na treba 600m Vám může trvat klidně hodinu. Hlavní je, neztratit trpělivost (a neříkám, ze to je lehké). Samozřejmě, začít na kratší trase a postupně prodlužovat. Chválit i za to, když se rychleji uklidní na lonzi.
Každopádně přeji hodně štěstí a pevne nervy.
To, co píšete jde praktikovat u většiny koní. Bohužel hucul není tak úplně normální kůň. Při normální práci se vám hucul ztrhá, jak bude makat, ale lonžování nebere jako práci, ale jako zbytečné prudění bez užitku. Froya by si mohla takto vychovat ne jen trochu neochotného koně, ale vysloveně neposlušného.
Navrhuji chtít málo, ale důsledně. To znamená, že si Froya stanoví na daný den rozumný cíl a bude trvat na tom, že ho s koněm splní i kdyby to měli dělat do tmy.
Chce to čas a pevné nervy. Ale to je vlastně základ jakékoliv práce s koňmi.
Uživatel s deaktivovaným účtem
sisi58
napsal(a):
To, co píšete jde praktikovat u většiny koní. Bohužel hucul není tak úplně normální kůň. Při normální práci se vám hucul ztrhá, jak bude makat, ale lonžování nebere jako práci, ale jako zbytečné prudění bez užitku. Froya by si mohla takto vychovat ne jen trochu neochotného koně, ale vysloveně neposlušného.
Navrhuji chtít málo, ale důsledně. To znamená, že si Froya stanoví na daný den rozumný cíl a bude trvat na tom, že ho s koněm splní i kdyby to měli dělat do tmy.
Chce to čas a pevné nervy. Ale to je vlastně základ jakékoliv práce s koňmi.
Tak tato souvislost mě nenapadla. S huculy moc zkušeností nemám. Děkuji za osvětlení. Alespoň jsem zase o něco chytřejší.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Můj názor: pokud musím u koně použít sílu, je to alarm a musím se vrátit na úroveň, na které tu sílu ještě žádnou použít nemusím, i kdyby to mělo být jeho couvnutí na slovo při čištění. A od té úrovně začít pomalu a systematicky postupovat vpřed, jak rychle to půjde, to je jen o mně a o koni, určitě nemohu nic přeskočit nebo nechat být, to se vymstí velmi a probléms e nejspíš bude horšit.
Pokud se prakoník půl roku otáčí domů...jakmile se nechalo první samovolné naklusávání domů...no, to už je dost problém. Jde to, jde všechno-otázka je, jestli se to "vyplatí".
Můžete začít od té země za předpokladu, že vás bude korigovat někdo, kdo ví, co a proč a po čem-z vašeho okolí to asi nikdo není, to by vám snad během toho půlroku už něco řekl a nenechal vás svištět z hráze do rybníka...a taky můžete příští dva roky na té zemis tímhle koněm zůstat nebo dojít na krok na jízdárně. Je úplně jedno, kolik let jste "u koní".
Možná bych volila versi " koní se kterými si sedím je milion a času a zdraví si cením"-na téhle kobyle bych přestala jezdit.
Mám za sebou vývoj, kdy jsem se pohybovala krajem nesena jak špinavé prádlo cvalem, celé stíhlo i se slintáky protažené vpravo, kůň cválal po pleci vlevo, klidně do silnice, párkrát jsem skákala ze cvalu. A řešila...jestli roubík nebo podbradní, jaké sedlo...jaké krmivo..
Kůň byl velmi hodný a nekonfliktní, nikdy se mě nepokusil zbavit, jen převzal roli vedoucího zájezdu, s historií dobrého přiježdění...chytrý prakoník, fjord- já úplně blbý do té doby zákazník agrojízdáren a hrkač na čemkoli zapůjčeném, většinou teplo nebo plnokrevném. Pět zlomenin, po zlomené pánvi jsme se začala bát. Dva roky trvala redrezura s člověkem, který věděl, co dělá, a dobře odhadoval člověka i koně.Moje redrezura tedy
..
Uživatel s deaktivovaným účtem
Děkuji za odpovědi, všechny příspěvky jsem si vzala k srdci, všichni máte svým způobem pravdu, i já si uvědomuji, že mezi mnou a kobčou je všechno špatně, takže se vrátím zpět na zem, ne na lonž, ale na zem, je mi jedno na jak dlouho to bude, nikam nespěchám. Jak jsem psala nahoře, mám malé mimčo a už na sebe musím být trochu opatrná a nebláznit jako před patnácti lety
.
Naštestí si tedy můžu sednout na jiného koně ( ČT X kwpn ) a to je oproti ní parádní jízda, kůň jde na myšlenku, nesnaží se mě vysadit, není hektiš ani lekací plašan a spolu nám to šlape, já jsem chtěla pomoci se situací s huculkou, tímto moc děkuji, jen jste mě ujistili v tom, co jsem si už delší dobu myslela.