cikcaklak
XXX.XXX.185.6
Dobrý den,
prosím o rady zkušené.
Koupili jsme starší kobylku. Vlastně jako společnici k našemu koníkovi, aby nebyl sám. Jako společnice funguje skvěle, je z ní ocásek druhého koně. Ti dva jsou tedy spokojení, myslím.
Kobylka je zdravá. Má dost elánu. Chci s ní malinko vycházkovat, žádný stres.
Bohužel kobylka neublíží, ale jak může, poodejde, uteče a tak. Někdy ani pohladit nechce - nenutím ji.
Dřívě střídala hodně majitele.
No prostě na manipulaci vše ok, sice pak chce prchnout třeba, ale nekope, nekouše, spolehlivá.
Jen s tím ježděním... mám jezdecký pad a hackamore. nechám jí volnou otěž a chci jen obejít kolečko po ohradě. velký problém se rozejít, velký problém se vzdálit od druhého koně (oba jsou v tytéž ohradě, ale on zůstane za rohem u přístřešku, nechce se mu s námi, a ona od něj prostě nechce).
tak ty tři metry za roh nakonec odcouvu. vysloveně ji dotlačím obejít půl kola, pak začne tancovat a chce letět zpět. čekám, až se uklidní, a dojdeme zase k přístřešku. tam chvíli stojíme, chci, aby se uvolnila, prostě stála... dostane za to pak třeba pamlsek. a znova kolečko. to dohromady tak 3x.
je to čím dál horší, tancuje víc a víc - zkoušeno zatím 4x. já jsem klidná, ale bojím se, že brzo mě asi sundá, začala ted házet hlavou a tak...
přitom odvést ji tam na ohlávce a povodit třeba pětkrát totéž kolečko probém není, neutíká, nenervuje. jde v pohodě.
když si tam nasáčkuju druhého koně, tak pod sedlem v pohodě.
že nechce od koně - jakto, že pod sedlem problém, na ohlávce jí to nevadí?
co dělám špatně, co je příčina, jak to změnit? nechci nic, jen krok a zastavení...
já jen sundám pad a nervovat přestane (rychle dýchá).
díky moc za rady.
Ufff.
1/ Choď s ní na dlouhé procházky do terénu - na ruce, pěšky. Několikrát týdně, asi tak měsíc.
Povídej si s ní přitom, občas něco pocvič. XChoď ale daleko, mimo doslech volání koní po sobě.
2/ Až zjistí, že ty jsi taky docela přijatelný parťák, najdi si nějaké ohrazené místo (opět mimo doslech a zejména dohled druhého koně) a tam napřed pracuj ze země, později zkus práci na lonži, tu nejjednuduší, pak vylézt a chvilku chodit krokem... Využij toho, že zná tvůj hlas; to bude jediné spojení mezi tím, že tě předtím vedle sebe viděla tím, že na ní sedíš a ona tě prakticky nevidí.
Obecně: odnaučovat koně stádovému pudu je těžké a nejde to snadno. A nejtěžší je pro koně právě to, čím jsi začala - aby odcházela od svého parťáka s tebou na zádech. Na to ti musí věřit - a taky musí dostat čas, aby si zvykla. To není za týden, ani za měsíc - a povahy koní se od sebe dost liší; jsou koně, kteří to nezvládnou vůbec, zejména, když k tomu nebyli nikdy vedeni.
Když je kůň veden, a´t už na ruce nebo ze sedla, od stáje a od koní, ví většinou, oč jde - a je to něco úplně jiného, než když je s kamarádem venku a najednou má odejít.
Ono se ti jen zdá, že nechceš nic - jen krok a zastavení. Jenže pravda je, že chceš strašně moc, tak je to.
Jediná cesta je postupné navykání - a určitě ne ve společném výběhu. Kůň, zejména nejistý, má mít řád: své místo k práci, ale taky k zábavě a volnosti - a tím je výběh. Stanov ten řád a dodržuj ho. Dřív, než na ni zase vlezeš.
cikcaklak
XXX.XXX.169.249
Kobylku máme několik měsíců. jak je v nadpisu, pár let spíše nic nedělala, co dělala předím, nevím. na sedlo má být zvyklá (ale to vlastně nevím - co když je to ten problém? možná vůbec není obsedlá? ale ukázali mi fotku, jak jezdí pod sedlem, tak jsem tomu věřila...).
bude jí dvacet.
já jsem u koní zhruba deset let. nejsem kdovíjaký jezdec, ale snažím se zvířeti naslouchat, někde ho netahat za udidlo, někde netlačit.
chápu, že chce být s valachem. ale já jim to nezakazuju, nejsou nijak oddělení - on nejdřív koukne, co dělá, pak prostě odejde. nejsou nijak oddělení, nijak na sebe nevolají, nic. s klisnou můžu odejít, můžu ji vodit, můžu ji vzít klidně pryč z ohrady - nevolají po sobě.
ale jak dopnu obřišník, tak nervuje. tak jsem si řekla - nebudu chodit ven z ohrady, zůstanu, kde si je jistá, kde má kamaráda (bohužel nemohu jet oba najednou - kdyby šel třeba ven první, mohlo by to být lepší). ale zatím mi nic nepomáhá. obřišník pořádně ani nedotahuji, jak bych měla, až později.
chápu tedy, že mi nevěří. procházky s ní můžu klidně dělat. ale i tak jsem právě měla, že se náš vztah velmi vylepšil, co ji mám - dřív utíkala jen mě viděla a tak, to už nedělá. nechá se všude osahat, to taky předtím nebylo.
myslela jsem, že už bude čas a že to zkusíme se sedlem, první zkušenost velmi dobrá, ale má to stále zhoršující se tendenci. nervuje čím dál víc a já se snažím jí naslouchat, snažím se nedělat nic přes moc - po utažení obřišníku si počkám, až se uklidní, nastoupím. poodejdeme pár kroků, počkám zase, až se uklidní, tak dokola, sestupuji z koně, který netancuje, klidně stojí, nezdrhá, hlavu uvolněně, i když samozřejmě úplně klidná není.
ale to mezitím, ta nervozita, se stále stupnuje, uklidnění trvá déle a déle. a mně to dělá čím dál větší problémy, má tendence někam couvat, je tam ohradník, tak to bychom asi letěli, kdyby se ho dotkla,
má čím dál větší chuť se mnou vzít čáru. až skoro jako kdyby se vztekala, ale nejsem si jistá.
a já přitom s ní dělám stále totéž, ve stejném pořadí, ve stejné délce.
mám ji teda nechat být a chodit na procházky? nebo ji nastrojit na ježdění a chodit na procházky tak?
nebo si někoho pozvat, aby ji "obsednul"?
celou dobu ježdění na ni klidně mluvím, hladím, chválím. vím, že je to hodná holka, tak snad to zvládneme. ;).
cikcaklak
XXX.XXX.169.249
Ještě chci říct - prodávaná byla jako jezdecký kůň.
já ji pod sedlem nezkoušela, šlo mi o to, aby byla pohodovým společníkem, což je. navíc byla taková vyplašená. ale protože je zdravá, vitální, pěkně rostlá a "měla by to umět", tak jsem si myslela, že spolu časem budeme malinko jezdit. tot na vysvětlenou.
A když je druhý kůň "za rohem" dá se na tom place /v ohradě/ vzít na lonž? Tzn. vyzkoušela bych a procvičovala aby tě vnímala ze země když druhého koně nevidí, následně bych jí lonžovala i se sedlem a až pak bych asi vyrazila sama s kobylou do terénu pěšky. Jinak bych na první jízdy poprosila někoho aby sedl na valacha a dělali vám předvoj. Ze začátku bude určitě lepší, a míň stresující, že má parťáka u sebe když si bude znovu zvykat na člověka na hřbetě. Prostě bych postupovala jako u obsedání.
cikcaklak
XXX.XXX.169.249
Ok, dobrý nápad!
Rosemary
XXX.XXX.107.140
Nějak tady nepadla rada, jestli nervuje už při dotažení obřišníku, tak sedlat, dotahovat, ale nejezdit, bych tedy radila. Pokud je při vodění skutečně v klidu, vodila bych jí nasedlanou. A až bude v klidu i nasedlaná, nasedla bych a třeba bych poprosila někoho ze země, aby tam byl jako podpora. Mám taky doma závislačku, ne tedy až takovou, ale ven na vyjižďku s ní o samotě až tak nejezdím, není to stoprocentně bezpečné a ani mi to nedělá radost. Co tenkrát zabralo nám, tak od stáje vodit a ke stáji jezdit v sedle a když to fungovalo, tak se třeba někdy na bezpečném místě otočit, udělat kruh apod. Ale chce to koně znát, moje to třeba směrem domů nebalí, jakmile otočíme k domovu, jde krásně, jako panenka, necapluje, jen jde s chutí. Od domova se ale nechá tlačit, vlní se a občas se "jako lekne" a udělá i otočku a zkusila na mě už i kousek trysk. U nás paradoxně se po přivezení kobyly všechy věci postupně zlepšovaly (manipulace atd.), ale ta závislost se spíše zhoršuje. Za prvé dost netrénujeme a za druhé je to horší s tím, jak je ve stádě skutečně spokojená.