Útěky a jiné příběhy se šťastným koncem :-)

Přidejte téma Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

skipa7183

4.4.2016 21:01
skipa7183

XXX.XXX.200.141

Rozhodla jsem se založit nové téma kde bychom psali různé historky od koní co se vám přihodily...
Včera jsme vezli mladou kobylu na opravdu obrovské pastviny, z části oplocené pevnou ohradou a dále páskou s elektrikou kobylka to snášela dobře... hned první den si našla kamaráda. Sice s jednou starší kobylou si fakt nesedla a šly po sobě ale díky bohu vždy jedna zůstala na druhém konci pastviny, tak jsem odjela s klidem domů že si to srovnají a přinejhorším místa na útěk mají až až.
A ráno ? Kobyla nikde... ohradník nepotrhaný, ohrada neponičená ale kobyla fuč. Začala pátrací akce, já nervy v hájí a opravdu mi zrovna nebylo do smíchy ba naopak a nějaká slzička ukápla...
Uběhla jedna hodina, dvě, tři... kobyla nikde.
Už jsem přemýšlela jak ji najdu někde ležet, sraženou autem, se zlomenou nohou... no, znáte to.
Policie nic, nikdo nic neviděl, neslyšel...
Nakonec se k nám až odpoledne na druhý den dostala zpráva že kobyla se našla více než 10(!) km od pastvin mezi lesy.
Paní co ji večer kolem desáté chytila do telefonu povídala, já tam po telefonu večer s veterinářem telím krávu, ruce v krávě a najednou u plotu rachot, psy štěkali a do toho někdo řechtal, moji koně to nebyli, ty poznám... jakmile bylo tele na světě, tak jdu ven a najednou ze tmy na mě za plotkem bafne hlava, myslela jsem si že jsem zešílela, že to asi není pravda, tak jsem ji vzala dovnitř a hodila do boxu, ráno jsem ji pustila do menšího výběhu než se někdo najde"
Ani nevíte jak jsem byla šťastná že se holka našla zdravá a živá. Koně občas utečou ale nikdy se mi nestalo že až tak daleko a tak dlouho,...

Máte vy nějaký podobný příběh ? Určitě se podělte, ráda si počtu!

ff12345

4.4.2016 21:29
ff12345

XXX.XXX.172.226

Jo, taky mám jeden utíkací.
Vraceli jsme se se spolujezdcem po vydatné vyjížďce ke stájím, ale co čert nechtěl, kousek od domova došlo ke kolizi a já jsem skončila na zemi. Nic se nestalo, ovšem kůň zmizel mezi stromy. Byla jsem přesvědčená, že utíkal domů, ale pro jistotu jsme se domluvili, že se po něm spolujezdec podívá, zatímco já dojdu do stáje pěšky.
Tak jsem se vydala na cestu s tím, že stejnak dojdu do stáje a ty potvory už tam budou, jenže dojdu do stáje a nikdo nikde. Jelikož jsem idiot neměla s sebou ani klíče ani mobil, nezbylo mi než čekat. Po hodině čekání už mě napadaly ty nejhorší scénáře a bylo jasné, že jedinou mojí nadějí je dostat se k mobilu v šatně. S velkým odhodláním jsem tedy přešplhala bránu jen abych zjistila, že dveře do stájí jsou zamčené. Po další půlhodině jsem se rozhodla k razantnímu řešení a to vlézt do stáje miniaturním okénkem 2 metry nad zemí. Když jsem konečně špinavá a upocená stanula před šatnou, málem mi rupla cévka, protože i tam bylo zamčeno. Zbytek času jsem tedy strávila hledáním náhradního klíče, nadáváním a počítáním procentuální šance, že můj kůň neleží někde v lese se zlomenou nohou.
Po třech hodinách se spolujezdec konečně vrátil i s viníkem. Údajně se zastavil kousek od místa incidentu, ale než aby se nechal chytit, dal se na útěk opačným směrem od stáje. A běžel, dokud málem nevypustil duši a nezůstalo na něm kouska suché kůže. Pak už nemohl, tak se teda nechal odvést domů. Prostě blb.

Přidejte reakci

Přidat smajlík