Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.1.123
Myslíte si že chovatelky koček, jsou nějakou zvláštní kategorií žen ? Myslíte si, že kočky chovají většinou osamělé ženské, že chovatelky koček mají kromě koníčku společné nějaké charakterové rysy? 
Možná sem tyhle dotazy úplně nepatří, ale já si právě ke svému kocourovi pořizuju ještě kočičku a celá rodina je ze mě na větvi, že nejsem normální a že to k mému věku, ( je mi 30), nepatří... Že jsem pořídila první kočku, se ještě dalo jakžtakž pochopit, ale na co druhou?
Budu ráda, když mi napíšete své zkušenosti na téma Kočky versus rodina.... Přeji krásný den...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.206.54
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Myslíte si že chovatelky koček, jsou nějakou zvláštní kategorií žen ? Myslíte si, že kočky chovají většinou osamělé ženské, že chovatelky koček mají kromě koníčku společné nějaké charakterové rysy?
Možná sem tyhle dotazy úplně nepatří, ale já si právě ke svému kocourovi pořizuju ještě kočičku a celá rodina je ze mě na větvi, že nejsem normální a že to k mému věku, ( je mi 30), nepatří... Že jsem pořídila první kočku, se ještě dalo jakžtakž pochopit, ale na co druhou?
Budu ráda, když mi napíšete své zkušenosti na téma Kočky versus rodina.... Přeji krásný den...
Je mi 25 a před třemi roky (to už jsem měla přítele 3 roky) jsme si společně pořídili mainského kocourka. Všichni na nás koukali jak na blázny, že bychom si už mohli pořídit miminko a my si koupíme kocoura. Když jsme si o rok a půl později pořizovali druhého, tak to zejména jeho rodiče nějak nemohli pochopit. Bydlí 200km od nás, takže nám tuplem do ničeho kecat nemůžou, ale když jezdíme na návštěvy, kocoury bereme sebou.
Teď k radosti celé rodiny je na cestě potomek. První reakce byla, kam dáme kocoury, ptali se mě i kolegyně v práci. Byla jsem z toho tak otrávená, že jsem říkala, že je prostě necháme utratit
.
Na vánoce jsme byli zase u tchýně a tchána a když jsme probírali cestování,tak jsem řekla, že až bude mimi, tak kocouři asi budou zůstávat doma aby jsme se vešli, tak protáhli obličeje, že to se přeci dá vždycky nějak zařídit a do auta se v pohodě vejdeme, ale že oni se vždycky těší i na kocoury a moc by je mrzelo, kdyby jsme jezdili bez nich
a to zrovna oni byli zásadně proti chovu koček v bytě.
Moje rodiče můj zvěřinec (2 kocouři, fretka a 2 hadi v bytě 1+1) nijak nezaráží, protože i my jsme vyrůstali mezi zvěřincem a to větším, protože se do baráčku vejde zvířátek víc
Nevím, jestli všechny majitelky koček, ale ty co znám mají větší chuť se zaobírat různými kompromisy. Ti, co kočky nemají, nemusí vůbec řešit, kam pojedou na dovču, psa většinou berou sebou, nebo pohlídá známý, ale kočka má jiné potřeby. Najít člověka, co Vám vyvenčí psa je jednodušší, než najít někoho, kdo bude vybírat kočkám stelivo. Také předsudky, že kočka miminko zalehne a udusí.... jasné, nemůžu nechat kocourům volný přístup do postýlky, ale přeci je nedám pryč jen proto, že někdo jiný z toho má strach. Zařídit jde vše a když jsem si je pořizovala, tak jsem věděla, že jednou bude mimi.
Podle mě to nechápe jen ta část rodiny, která nikdy kočku neměla, nebo pro ně kočka byl jen cosi, co chytalo z baráku myši. Ty, co měli s nějakou kočkou blízký vztah takové pitomé otázky a úvahy ani nenapadnou.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.2.207
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Myslíte si že chovatelky koček, jsou nějakou zvláštní kategorií žen ? Myslíte si, že kočky chovají většinou osamělé ženské, že chovatelky koček mají kromě koníčku společné nějaké charakterové rysy?
Možná sem tyhle dotazy úplně nepatří, ale já si právě ke svému kocourovi pořizuju ještě kočičku a celá rodina je ze mě na větvi, že nejsem normální a že to k mému věku, ( je mi 30), nepatří... Že jsem pořídila první kočku, se ještě dalo jakžtakž pochopit, ale na co druhou?
Budu ráda, když mi napíšete své zkušenosti na téma Kočky versus rodina.... Přeji krásný den...
Zdravím Nemyslím, že by kočky byly výsadou osamělých ženských. Mně je 25, sama nežiju už velmi dlouho a přesto jsem si teď na podzim pořídila rovnou dva kocourky...Rodina byla taky dost překvapená, jak píšete, nekočičí lidé opravdu snáze tolerují jednu kočku, než dvě a více, navíc když ty kočky jsou s PP, tedy ne zadarmo...O Vánocích jsem vzala kočkouny domů a rodiče se do nich zamilovali (i když vybírání záchodů zůstalo na mně). Jinak je mi celkem jedno, co si o mně rodina v tomto směru myslí, já kočky živím a nikomu je nevnucuju.
Jinak si myslím, že kočky si pořizuje čím dál víc mladých lidí, takže obrázek šílené stařenky obklopené kočkama - rozšířené představy o majitelce koček, bude snad brzo minulostí
Ptala jste se na společné rysy majitelek koček...myslím, že nějaké jsou, je to zodpovědnost a schopnost určité péče o jiné tvory/lidi, možná i touha mít někoho jen pro sebe v takovém tichém souznění...neumím to přesně popsat, ale možná mi rozumíte
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.103.48
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Myslíte si že chovatelky koček, jsou nějakou zvláštní kategorií žen ? Myslíte si, že kočky chovají většinou osamělé ženské, že chovatelky koček mají kromě koníčku společné nějaké charakterové rysy?
Možná sem tyhle dotazy úplně nepatří, ale já si právě ke svému kocourovi pořizuju ještě kočičku a celá rodina je ze mě na větvi, že nejsem normální a že to k mému věku, ( je mi 30), nepatří... Že jsem pořídila první kočku, se ještě dalo jakžtakž pochopit, ale na co druhou?
Budu ráda, když mi napíšete své zkušenosti na téma Kočky versus rodina.... Přeji krásný den...
No tak mě je 22 let a už 15 let máme doma kočky...tedy můj táta.Já jsem si pořídila k sobě domů kočku před dvěma lety a ta byla chuderka furt sama a neměla si s kým hrát a tak přišla naše druhá číča a to jsem už 4 roky s přítelem.Moje druhá kočka je siamka bez PP.Když jsem chodila po chovatelských stanicích,byly to samé rodinky i třeba se třemi dětmi.Bydlí třeba v baráčku,mají 6 koček a někdy i více a rodinku i o třech dětech a vesměs jsou to skutečně přátelští a milí lidé a jejich kočky se mají tak dobře,že jim to až závidím.Třeba chovná stanice Bedrunka.cz,moc milá rodinka,mají siamské kočičky,4.Chovnou stanici už mají spoustu let a teď bude paní "Bedrunka" rodit za pár měsíců....To je jasným příkladem,že rodina s dětmi i miminky + kočičinec není nic zvláštního!
A příbuzní ať si vykládaj co chtěj ne?Třeba moje ségra se na mě taky koukala divně,když jsem v přepravce jednou donesla svoji malinkou Bobinku,ale teď po roce chodí a říká,jak je to nádherná kočka a už má doma kotě taky....
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Myslíte si že chovatelky koček, jsou nějakou zvláštní kategorií žen ? Myslíte si, že kočky chovají většinou osamělé ženské, že chovatelky koček mají kromě koníčku společné nějaké charakterové rysy?
Možná sem tyhle dotazy úplně nepatří, ale já si právě ke svému kocourovi pořizuju ještě kočičku a celá rodina je ze mě na větvi, že nejsem normální a že to k mému věku, ( je mi 30), nepatří... Že jsem pořídila první kočku, se ještě dalo jakžtakž pochopit, ale na co druhou?
Budu ráda, když mi napíšete své zkušenosti na téma Kočky versus rodina.... Přeji krásný den...
no tak mě je 23, jsem vdaná a rozhodně ne osamělá ženská. Jediný takový můj zvláštní povahový rys je, že už od mládí tíhnu ke zvířecí společnosti víc než k té lidské
Od malinka jsem chtěla psisko, ale rodiče ho nechtěli. Manžel vždycky sliboval, že až budeme bydlet ve svém, pejska mi pořídí. Jenže my se odstěhovali do jiného města než bydlí moje rodina a provizorně žijeme v 1+1. Tam jsem pejska nechtěla, leč by byl chudák. Ale já byla taky chudák, protože mi bylo doma smutno, a tak jsem si přinesla z útulku číču:o) po půl roce nám milá číča utekla a za dva měsíce byla koťata. No jo, nebyla bych to já, kdybych k nim nepřilnula - takže koťata samozřejmě z domu nešla a teď máme skvělou kočičí trojku
Naše kočky miluju, od té doby co je mám, je ze mě větší samaritán - nosím nelétající holuby na veterinu, sbíráme přejetá zvířata u krajnice a ve statku, který jsme koupili mi manžel odsouhlasil speciální místnost s voliérou na malé kočičí depozitum
Ale něco na té podobě asi bude, občas mi manžel z legrace nadává, že jsme lenošná a vyčůraná jak ty naše miciny
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.103.48
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
no tak mě je 23, jsem vdaná a rozhodně ne osamělá ženská. Jediný takový můj zvláštní povahový rys je, že už od mládí tíhnu ke zvířecí společnosti víc než k té lidské
Od malinka jsem chtěla psisko, ale rodiče ho nechtěli. Manžel vždycky sliboval, že až budeme bydlet ve svém, pejska mi pořídí. Jenže my se odstěhovali do jiného města než bydlí moje rodina a provizorně žijeme v 1+1. Tam jsem pejska nechtěla, leč by byl chudák. Ale já byla taky chudák, protože mi bylo doma smutno, a tak jsem si přinesla z útulku číču:o) po půl roce nám milá číča utekla a za dva měsíce byla koťata. No jo, nebyla bych to já, kdybych k nim nepřilnula - takže koťata samozřejmě z domu nešla a teď máme skvělou kočičí trojku
Naše kočky miluju, od té doby co je mám, je ze mě větší samaritán - nosím nelétající holuby na veterinu, sbíráme přejetá zvířata u krajnice a ve statku, který jsme koupili mi manžel odsouhlasil speciální místnost s voliérou na malé kočičí depozitum
Ale něco na té podobě asi bude, občas mi manžel z legrace nadává, že jsme lenošná a vyčůraná jak ty naše miciny
Jo tak v tomto jsme stejný...Taky od té doby,co mám Bobišku s Míšou jsem jak samaritán...prý kočičí Matka Tereza.... Taky sbírám osamocená zvířata a přítel je ze mě vedle...vždycky když jdu ven nebo ke kámoškám,co maj taky kočky,tak mě upozorňuje,abych zas náhodou domů něco nepřitáhla
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.28.59
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Myslíte si že chovatelky koček, jsou nějakou zvláštní kategorií žen ? Myslíte si, že kočky chovají většinou osamělé ženské, že chovatelky koček mají kromě koníčku společné nějaké charakterové rysy?
Možná sem tyhle dotazy úplně nepatří, ale já si právě ke svému kocourovi pořizuju ještě kočičku a celá rodina je ze mě na větvi, že nejsem normální a že to k mému věku, ( je mi 30), nepatří... Že jsem pořídila první kočku, se ještě dalo jakžtakž pochopit, ale na co druhou?
Budu ráda, když mi napíšete své zkušenosti na téma Kočky versus rodina.... Přeji krásný den...
Asi jsem typická majitelka koček z pohledu nekočkaře. Jsem svobodná, postarší, děti nemám. Žiji s matkou, už opravdu starou paní. Připouštím ráda, že kočky (máme dvě) jsou pro mě náhradní děti: mazlivé, zlobivé, samorostlé, potřebují výchovu a vyžadují pozornost. Mám komu dávat lásku a péči, nejsem sama a mám vždy námět k rozhovoru - samo, že o kočkách. Znám mnoho kočkomilů a mám zato, že jejich společnou vlastností je vyšší než obvylá citlivost, vnímavost pro potřeby okolí a zejména podrobivost vůči kočičím rozkazům. Možná mají kočkomilové i nějaké negativní vlastnosti, ale já žádné neznám.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.173.173
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Asi jsem typická majitelka koček z pohledu nekočkaře. Jsem svobodná, postarší, děti nemám. Žiji s matkou, už opravdu starou paní. Připouštím ráda, že kočky (máme dvě) jsou pro mě náhradní děti: mazlivé, zlobivé, samorostlé, potřebují výchovu a vyžadují pozornost. Mám komu dávat lásku a péči, nejsem sama a mám vždy námět k rozhovoru - samo, že o kočkách. Znám mnoho kočkomilů a mám zato, že jejich společnou vlastností je vyšší než obvylá citlivost, vnímavost pro potřeby okolí a zejména podrobivost vůči kočičím rozkazům. Možná mají kočkomilové i nějaké negativní vlastnosti, ale já žádné neznám.
Mívala jsem kočky před několika lety. Jednu jsem bohužel musela nechat uspat, druhého jsem věnovala bývalému manželovi. Doslechla jsem se, že si chce se svou novou slečnou, díky které mě opustil, pořídit kočku. Kocour poputoval tam a byl spokojený. Já byla tehdy na vše sama a kocour takový tulák a samorost, bývalého manžela měl raději. Můj druhý manžel vždy preferoval psy a kočky nesnášel, máme dva labradory. V létě se sousedovic kočce na statku u jeho bratra narodila 4 koťata. Jednoho černého kocourka jsem si prosadila. Bylo mi tedy dovoleno, hurá !!!!
Jenže kocourek se naprosto zamiloval do mého manžela a on do něj, dívali se spolu večer na TV, když jsem ho domů volala já, tak to nepřišel, musel ho zavolat manžel, a to byl doma hned. Kocour spal se psy v pelechu, chodil s nimi ven a vůbec se choval jak ve smečce. Když z kočičího penzionu nechtěl domů, protože tam měl kočičí kamarády, pořídili jsme mu v září kamaráda z útulku, zrzečka Cipíska. Kocour teď v listopadu onemocněl, chytil nějakou příšernou virózu, která mu napadla játra. Mysleli jsme, že o něj příjdeme. Chodili jsme s manželem za ním do nemocnice, protože byl týden na kapačkách. Vždycky když nás viděl, začal jíst a vrnět, hlavně měl radost opět z manžela a ten byl hrozně dojatý. Jenže já šmejdila dál a domů přibyla poslední slečna, Mainská mývalí slečna Lili, která ten trojlístek doplňuje.
Dál to rozšiřovat neplánuju, zdá se mi smečka dvou psů a tří koček akorát. Rodiče jsou ze mě na mrtvici, marně totiž čekají na vnoučka.....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.206.54
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jo tak v tomto jsme stejný...Taky od té doby,co mám Bobišku s Míšou jsem jak samaritán...prý kočičí Matka Tereza.... Taky sbírám osamocená zvířata a přítel je ze mě vedle...vždycky když jdu ven nebo ke kámoškám,co maj taky kočky,tak mě upozorňuje,abych zas náhodou domů něco nepřitáhla
tak to je také dobré. Přítel původně považoval kočky jen za zvířata, která se dají srazit snadněji než srnky, které rozbijou půlku auta
, ale od té doby, co trpí už 6 let mojí převýchovou mi před půl rokem sám od sebe zastavil u kraje silnice a když jsem se ptala, co se děje, tak prý zahlédl kulhající kočku, co se schovala v příkopě. Skutečně tam byla a tak jsme jí vzali na vet. Měla packu zlomenou a k mému velkému překvapení se o ní za 3 dny přihlásil zoufalý majitel a číču si doléčil u sebe doma (měla jsem za to, že už u nás kočička zůstane, protože to bylo u vesnice a všichni víme, jak to tam chodí
). Rozhodně musí moje děti vyrůstat s kočkami, protože i na přítelovi je vidět, jak život s kočkou zásadně zmírňuje jeho cholerickou povahu a schopnost empatie. Kdybych tu změnu nepozorovala, tak se mi ani nechce věřit kolik toho dokáže společnost kočky s člověkem udělat. Ale jen v dobrém smyslu.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.79.20
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mívala jsem kočky před několika lety. Jednu jsem bohužel musela nechat uspat, druhého jsem věnovala bývalému manželovi. Doslechla jsem se, že si chce se svou novou slečnou, díky které mě opustil, pořídit kočku. Kocour poputoval tam a byl spokojený. Já byla tehdy na vše sama a kocour takový tulák a samorost, bývalého manžela měl raději. Můj druhý manžel vždy preferoval psy a kočky nesnášel, máme dva labradory. V létě se sousedovic kočce na statku u jeho bratra narodila 4 koťata. Jednoho černého kocourka jsem si prosadila. Bylo mi tedy dovoleno, hurá !!!!
Jenže kocourek se naprosto zamiloval do mého manžela a on do něj, dívali se spolu večer na TV, když jsem ho domů volala já, tak to nepřišel, musel ho zavolat manžel, a to byl doma hned. Kocour spal se psy v pelechu, chodil s nimi ven a vůbec se choval jak ve smečce. Když z kočičího penzionu nechtěl domů, protože tam měl kočičí kamarády, pořídili jsme mu v září kamaráda z útulku, zrzečka Cipíska. Kocour teď v listopadu onemocněl, chytil nějakou příšernou virózu, která mu napadla játra. Mysleli jsme, že o něj příjdeme. Chodili jsme s manželem za ním do nemocnice, protože byl týden na kapačkách. Vždycky když nás viděl, začal jíst a vrnět, hlavně měl radost opět z manžela a ten byl hrozně dojatý. Jenže já šmejdila dál a domů přibyla poslední slečna, Mainská mývalí slečna Lili, která ten trojlístek doplňuje.
Dál to rozšiřovat neplánuju, zdá se mi smečka dvou psů a tří koček akorát. Rodiče jsou ze mě na mrtvici, marně totiž čekají na vnoučka.....
Jsem chovatelka - mám chov britských koček již 14 let, je mi 46 let, jsem vdaná a mám manžela který moje hobby toleruje, s kočkami se rád pomazlí a tím to pro něj končí. Také mám dvě dnes již dospělé děti, které s kočkami vyrůstaly.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
tak to je také dobré. Přítel původně považoval kočky jen za zvířata, která se dají srazit snadněji než srnky, které rozbijou půlku auta, ale od té doby, co trpí už 6 let mojí převýchovou mi před půl rokem sám od sebe zastavil u kraje silnice a když jsem se ptala, co se děje, tak prý zahlédl kulhající kočku, co se schovala v příkopě. Skutečně tam byla a tak jsme jí vzali na vet. Měla packu zlomenou a k mému velkému překvapení se o ní za 3 dny přihlásil zoufalý majitel a číču si doléčil u sebe doma (měla jsem za to, že už u nás kočička zůstane, protože to bylo u vesnice a všichni víme, jak to tam chodí). Rozhodně musí moje děti vyrůstat s kočkami, protože i na přítelovi je vidět, jak život s kočkou zásadně zmírňuje jeho cholerickou povahu a schopnost empatie. Kdybych tu změnu nepozorovala, tak se mi ani nechce věřit kolik toho dokáže společnost kočky s člověkem udělat. Ale jen v dobrém smyslu.
Ještě k tomu vyrůstání s kočkami - nesnáším rodiče, co dětěm pořídí koťata na hraní. Máme jedny takové známé Vždycky úplně rostu, když vidím, jak kočky chtějí od dětí v děsu utéct, a děti je chytají za břicho a "láskyplně" jim mačkají střeva, na čež se rodiče se schovívavým úsměvem dívají Strašně se jednou divili, že jsem jejich dětem vynadala, když po bytě lovili naše kočky jak štvanou zvěř. Tohle ráda nemám.
Na druhou stranu, moje sestra si pořídila ke svému 2,5 letému chlapečkovi ještě kotě kocoura nalezece, a ti spolu mají naprosto skvělý vztah. Klučina sice občas kousne kocoura do ocásku nebo v rámci poznávání těla šťouchne do oka. Ale kocourovi nikdo nenadává za to, že se brání a klučinu škrábne nebou kousne. To pak chlapeček vždycky od rodiny slyší: "to máš za to, kocourka to bolelo" A je pravda, že i přes to všechno, má kocour chlapečka nejradši, jelikož on mu nosí na olizování víčka od jogurtů. U tohodle dítěte třeba předpokládám, že až bude větší, bude vědět, že kočka je živý tvor a ne hračka na trápení
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.206.54
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ještě k tomu vyrůstání s kočkami - nesnáším rodiče, co dětěm pořídí koťata na hraní. Máme jedny takové známé Vždycky úplně rostu, když vidím, jak kočky chtějí od dětí v děsu utéct, a děti je chytají za břicho a "láskyplně" jim mačkají střeva, na čež se rodiče se schovívavým úsměvem dívají Strašně se jednou divili, že jsem jejich dětem vynadala, když po bytě lovili naše kočky jak štvanou zvěř. Tohle ráda nemám.
Na druhou stranu, moje sestra si pořídila ke svému 2,5 letému chlapečkovi ještě kotě kocoura nalezece, a ti spolu mají naprosto skvělý vztah. Klučina sice občas kousne kocoura do ocásku nebo v rámci poznávání těla šťouchne do oka. Ale kocourovi nikdo nenadává za to, že se brání a klučinu škrábne nebou kousne. To pak chlapeček vždycky od rodiny slyší: "to máš za to, kocourka to bolelo" A je pravda, že i přes to všechno, má kocour chlapečka nejradši, jelikož on mu nosí na olizování víčka od jogurtů. U tohodle dítěte třeba předpokládám, že až bude větší, bude vědět, že kočka je živý tvor a ne hračka na trápení
jo, to máte pravdu, také mi to leze na nervy a v rodině jsem kvůli tomu za blázna, protože prý upředňostňuju svoje kocoury před cizíma dětma (kdo by to byl řekl). Velký kocour "naštěstí" pokousal většinu našeho dospělého příbuzenstva (když řeknete dospělému nachmelenému - nesahejte na něj, nebo Vás pokouše, co asi udělá), takže si vybudoval takový respekt u maminek malých dětí, že mi děcka ke kocourům nepouštějí. Máme v okolí pár opravdu hodných nezlomyslných dětí, které si chodí s kocourem hrát a největší paradox je, že ačkoliv od dospělých si nenechá líbit ani špatný pohled, tak občasné nechtěné přišlápnutí nebo zatahání dětí vůbec neřeší a když už má dost, tak si vyskočí na skříň, kam na něj nemůžou . Moje děti (tedy zatím to jedno, co je na cestě) budou mít v tomhle hodně důslednou výchovu, protože když pak člověk vidí ty hnusy, to ti nevychovaní smradi dokážou s živým tvorem udělat , nepřežila bych, kdyby se jednou objevilo v TV moje dítě
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.157.231
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jsem chovatelka - mám chov britských koček již 14 let, je mi 46 let, jsem vdaná a mám manžela který moje hobby toleruje, s kočkami se rád pomazlí a tím to pro něj končí. Také mám dvě dnes již dospělé děti, které s kočkami vyrůstaly.
no a ja ,nevím co jsem přesně ale kočky máme 3 dva psi .dva ptáky ,dva hady,chameleona a křečka a dvě děti s manželem ve 3+1
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.124.144
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
no a ja ,nevím co jsem přesně ale kočky máme 3 dva psi .dva ptáky ,dva hady,chameleona a křečka a dvě děti s manželem ve 3+1
Tak to by me zajimalo, jestli ja jsem podle Vas typicky chovatel kockyIkdyz ja ze zkusenosti sam vim, ze se to neda skatulkovat.....znam spoustu ruznych lidi, co maji doma kocky. Ja osobne jsem kluk, je mi dvacet pet, ziju sam......... a tento rok jsem si poridil svou prvni kockuVzdycky jsem ji chtel, ale az ted jsem si ji poridil a uz ted vim, ze druha bude urco nasledovat
A kdyz uz jsem u toho, setkali jste se s tvrzenim, ze hodne gayu ma doma kocku??
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.28.59
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak to by me zajimalo, jestli ja jsem podle Vas typicky chovatel kockyIkdyz ja ze zkusenosti sam vim, ze se to neda skatulkovat.....znam spoustu ruznych lidi, co maji doma kocky. Ja osobne jsem kluk, je mi dvacet pet, ziju sam......... a tento rok jsem si poridil svou prvni kockuVzdycky jsem ji chtel, ale az ted jsem si ji poridil a uz ted vim, ze druha bude urco nasledovat
A kdyz uz jsem u toho, setkali jste se s tvrzenim, ze hodne gayu ma doma kocku??
Jeden známý kočkař je starší muž, většinové orientace a má doma koček pět! Dokonce říká, že se bojí chodit po ulicích, protože každou chvíli se k němu přidá nějaký bezprizorný chudáček a on mu pak musí shánět domov. Jinak bych věřila tomu, že gayové mají kočky rádi, protože podle mých ženských zkušeností to jsou lidé citliví, empatičtí a mají smysl pro neverbální komunikaci. Možná, že muži jsou obvykle trochu bezradní, když se mají sblížit s tvorečkem, který přesně nereaguje na slovní povely, ale když si kočku přivede do domácnosti třeba manželka, obvykle se s ní hezky sžije i muž. Osobně věřím tomu, že bez ohledu na věk, pohlaví a sexuální orientaci jsou kočkaři lidé vnímaví, jemní a obětaví.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.17.231
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
no a ja ,nevím co jsem přesně ale kočky máme 3 dva psi .dva ptáky ,dva hady,chameleona a křečka a dvě děti s manželem ve 3+1
promiňte že reaguji ale váš příspěvek mě nadchl. Je mi 40, od malička toužím po velkém psovi. Bohužel mé okolí moje přání nikdy nesdílelo.
V 15 TI JSEM SI PŘINESLA ŠTĚNĚ NĚMECKÉHO OVČÁKA, přes zákaz rodičů, vydžel 4 roky. Po delší pauze přišla briardice potom i pes, manžel prudil tak dlouho že šli pryč. Nyní jsem již rok sama se synem, pořídila jsem si Čínského chocholatého a 2 mainské mývalí kocourky, v neděli 17.1.10 se mi narodilo mimino Černého ruského teriéra na kterého čekám 6 let. Už teď mě moji nejbližší odsuzují a to nevědí že v březnu přibude 60 kg rusák. Bydlíme skoro v centru Prahy v bytě cca 90 m a přesto v tom nevidím problém. Moc díky za Váš příspěvek vidím že v tom nejsem sama i když mě rodina asi odepíše
