Pokusme se nějak formulovat, co je to málo chované plemeno(nebo varieta) a co obtížně šlechtitelné plemeno. Toto je dost aktuální téma a to hlavně pro národní plemena. Jak bylo řečeno v Čáslavi, má nová ÚOK v úmyslu nějakým způsobem podporovat právě národní plemena s touto speifikaí, tedy pokud jsem tomu dobře rozuměl. I na toto téma se bude pravděpodobně v Litovli 2.4. hovořit. Osobně neumím rozlišit právě takto popsanou hranici. Domnívám se, že každé národní plemeno si zaslouží v ČR pozornost, neboť je součástí kulturního dědictví, stejně jako stavby, zvyky a folklór obecně. Stejně tak se domnívám, že není až tak důležité šlechtit nové a nové variety toho kterého holuba, ale je třeba rozšiřovat chovatelskou základnu jeho chovatelů. Co je platné, pokud máme ve vzorníku x variet od všech třech základních barevných řad, když mnohé z nich prakticky neexistují a jiné chová mnohdy jeden či dva nadšenci. Domnívám se, že holubářů v ČR je poměrně málo a proto by bylo třeba vztahovat rozšířenost k daným možnostem. Ale to je jen můj názor a zajímají mne názory všech chovatelů, kteří jsou ochotni se do kultivované diskuse zapojit.
JB
jo012810
napsal(a):
Pokusme se nějak formulovat, co je to málo chované plemeno(nebo varieta) a co obtížně šlechtitelné plemeno. Toto je dost aktuální téma a to hlavně pro národní plemena. Jak bylo řečeno v Čáslavi, má nová ÚOK v úmyslu nějakým způsobem podporovat právě národní plemena s touto speifikaí, tedy pokud jsem tomu dobře rozuměl. I na toto téma se bude pravděpodobně v Litovli 2.4. hovořit. Osobně neumím rozlišit právě takto popsanou hranici. Domnívám se, že každé národní plemeno si zaslouží v ČR pozornost, neboť je součástí kulturního dědictví, stejně jako stavby, zvyky a folklór obecně. Stejně tak se domnívám, že není až tak důležité šlechtit nové a nové variety toho kterého holuba, ale je třeba rozšiřovat chovatelskou základnu jeho chovatelů. Co je platné, pokud máme ve vzorníku x variet od všech třech základních barevných řad, když mnohé z nich prakticky neexistují a jiné chová mnohdy jeden či dva nadšenci. Domnívám se, že holubářů v ČR je poměrně málo a proto by bylo třeba vztahovat rozšířenost k daným možnostem. Ale to je jen můj názor a zajímají mne názory všech chovatelů, kteří jsou ochotni se do kultivované diskuse zapojit.
JB
Zdravím
Pro některé chovatele, kteří ty holuby až tak nežerou:-) to bude zbytečný čtení.
Už jsem se vyslovil jinde:
"Proto si myslím, že v Chovateli zamýšlený projekt Vzácné a málo chované rázy by ty rázy měly být definovány jako zaprvé obtížně šlechtitelné tj. všechny recesívní, a dále za druhé méně oblíbené jako je třeba hnědá, myšová, khaki a jiné..." A přidávám rázy s letálním faktorem jako např. dominantní opál. Stejně jako barvy heterozygotní tj. andaluská aj. případně pigr bez klínků v očích. Ale názorů ať je víc.
Naše názory:
Ano, buďme rádi za každého holubáře v tom bezezbytku souhlasím. Vždyť i u těch trhovců je část genetické rezervy i když od nich chovatelé zvířata neberou. Proč?
Ano, ať k cizímu plemeni si chovatelé přidají také jedno české (moravské, slezské). Naco?
Ano, ať se zušlechťuje stávající a nešlechtí se novinky. Někdo namítne a proč bych si nešlechtil (a není to obhajoba mé osoby), když se mi novinka líbí a já nevím co všechno?
Takže ve všech případech narazíme na nějaké ale. Tj. těžko disciplinovat zálibu. Jestliže někoho baví chovat každý pár jiný, nebo má rád holuby lítací, či těžké pěšáky, lesklé versus nesmáčitelné, národní nebo světová, nejrozšířenější či rarity, je to těžko něco nařizovat, nebo přikazovat ať to dělá tak a tak. Čili nemá pravdu ani ten, kdo se bije za národní, ale ani ten, kdo se bije za svobodu chovat cizí plemena. Pravda asi bude někde uprostřed. No a podle toho to tak vypadá.
Přirovnávat holuba k ženě, která se mi líbí a nebo ne a podle toho si ji vyberu k soužití, je vůči ženám poněkud ponižující.
Ale jestliže skutečně chceme pro plemeno něco udělat, tak holt nejde koukat nalevo napravo. A je zároveň pravdou, že ne každý si to může dovolit. Bohužel. Případ za všechny: český voláč sivý - odkaz předků, klub a jeho chovatelé s holubem udělali kus práce, mají na to vypracovaný jednoduchý, fungující systém. Přesto to podle některých slov šlo a jde ztěžka. Stále. Proč? Jsou to 4 rázy a furt nejsou spokojeni a furt se názory na to jak by měl holub vypadat různí. Padly tady novinky jako sivý na hnědé záklaní barvě - rarita rarit! Šlechtí je jediný chovatel. A teď mi řekněte, pro plemeno je to plus nebo mínus? Ani na to, věřím, že nebudou shodné názory. Jeden řekne, je to dobře, ať máme holubí skladbu pestrou. Druhý namítne je to zbytečnost, radši kdyby choval původní, prospělo by to genofondu. Zbytečně se rozptyluje pozornost od původního rázu. Já třeba řeknu: naštěstí to nejsou nepoužitelní holubi do původních siváků, protože "jedeme" ve dvou základních pigmentacích + ledová. Žádný problém. Takže můžeme klíďo jet po typu.
Tohle nejde říct u modrých a červených pštrosů, ale u černých a červených ano, u bělopruhých a rovných ano. Ale ne u šupinatých a bělopruhých, když víme jakými faktory jsou v současné době podmíněni. Čili pro tvorbu vzácných rázů bych měl znát, čím to mohu nejefektivněji oživit, teď mluvím za ty poustevníky s vzácným rázem na krku. Ty davy s běžnými rázy a plemeny budou mezi sebou zdravě soutěžit. Mají tu možnost. Bohužel, spíš si mezi sebou závidí a to je problém kloudné spolupráce.
Tzn. otázka poslední pro ty, co jsou do holubů zažraní, co myslíte: je rčení koľko ludí toľko chutí plusem pro domácí holuby nebo ne? Otázka je to obtížná, stejně jako určit hranici co je vzácného a co už ne a co je třeba ještě hraničního (termín z práce:)
Juraj Kafka